Magazine
ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

Asociace Lesních školek společně s dalšími dotčenými subjekty připravila odpovědi na často kladené otázky, které vám pomohou se v tématu zorientovat a objasnit v čem je schvalovaný zákon o dětských skupinách nevhodný.
Proč zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ohrožuje existenci pestrých forem péče o děti, když dětské skupiny mají naopak rodičům pomáhat? Dětské skupiny jsou dlouhá léta veřejnosti prezentována jako nová alternativa pro rodiče. To vyvolává dojem, že ke stávajícím službám přibude nová možnost, garantovaná a podporovaná státem. Současná podoba zákona nese však jiné sdělení, které veřejnosti zůstává skryté: dětské skupiny mají nastavit jednotné parametry pro všechny formy pravidelné péče o děti a kdo se těmto parametrům nepřizpůsobí a nezaregistruje se jako dětská skupina, bude sankčně stíhán.
 
Proč je tak obtížné stát se dětskou skupinou? Parametry nastavené rozdílně pro skupinu do 5, 12 a nad 12 dětí připravovalo Ministerstvo zdravotnictví v doprovodné vyhlášce. Již pro skupinu 5 -12 dětí je nutné zajistit např. oddělenou šatnu, sprchový kout, plocha denní místnosti činí nejméně 3m2 na jedno dítě, umyvadlo musí být umístěno ve výšce 50 cm nad podlahou a výtokový ventil ve výšce 60 cm nad podlahou; v případě péče o děti mladší 3 let nesmí výška horní hrany umyvadla překročit 43 cm nad podlahou. 
Ještě náročnější jsou požadavky na skupinu nad 12 dětí – ty musí mít provozní zázemí shodné s mateřskou školou, tzn. u existujících zařízení takové úpravy vyžadují přestavby v řádech desetitisíců až statisíců korun. 
Co když je ale provozovatel v nájmu a stavební úpravy nejsou možné? 
Co když provozovatel nemá na takové úpravy finanční prostředky a není zdatným žadatelem o dotace, které však většinou stejně nepokryjí 100% nákladů? 
Co když pečuje o skupinu 15 dětí a nemá šanci přebudovat se dle požadavků na mateřskou školu – má uměle snižovat počet dětí?
Co když se jedná o rodinné centrum, které nemá ambice provozovat tuto činnost dlouhodobě, ale nyní ji vzhledem k poptávce rodičů zařadilo do programu, investice do vybavení dle parametrů dětské skupiny je pak pro něj bez dlouhodobého významu a tedy i návratnosti, a přesto se musí přizpůsobit? 
Mají rodiče doplácet na náklady spojené s dovybavením služby nebo kdo jiný?
Samostatnou kapitolou jsou lesní MŠ, které ze své podstaty nejsou dětskou skupinou, přesto však nyní do její definice spadají. Opravdu je jisté, že budou všechny lesní školky z rizika dopadu zákona vyjmuty?
 
Jaká část zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině konkrétně obsahuje riziko, které uvádíte? Problematická je samotná definice dětské skupiny – paragraf 2:
„Službou péče o dítě v dětské skupině se pro účely tohoto zákona rozumí činnost spočívající v pravidelné péči o dítě od jednoho roku věku do zahájení povinné školní docházky, která je poskytována mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí a která je zaměřena na zajištění potřeb dítěte a na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte.“
Do této široké definice spadají všechny formy pravidelné péče včetně lesních mateřských školek, pravidelný program různých rodinných center a dalších volnočasových aktivit s předškoláky. Proto se cítí ohroženi také skauti, mladí hasiči a jiné pravidelné kroužky. Je zřejmé, že na ně zákon působit nemá, ale z této definice dětské skupiny to nevyplývá, je proto potenciálně riziková.
Kdo dle definice provozuje službu péče o dítě bez oprávnění (tzn. nezaregistroval se jako dětská skupina), hrozí mu dle paragrafu 22 pokuta, nebo dle paragrafu 23 správní delikt ve výši 100.000,- a zákaz činnosti.
 
Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla
 
Jaké je navrhované řešení, které by riziko zániku existujících služeb odvrátilo? Řešením je vrátit pojmu „nová alternativa“ skutečný význam. Dětské skupiny by měly být jednou,  ale ne jedinou možností. Registrace k nim by proto měla být volitelná. Toho lze docílit tak, že je definice dětské skupiny omezena pouze na provozovatele s oprávněním a v další části zákona je uvedeno, že o oprávnění je možné nikoli povinné žádat. 
Předkladatel zákona argumentuje tím, že taková dobrovolnost povede k tomu, že se nikdo nezaregistruje. Tím nepřímo říká, že je to skutečně problematická regulace. Zároveň zastánci zákona říkají, že dětské skupiny chtějí mít uzákoněné co nejdříve, protože přinášejí daňové benefity a mohou být propojeny s evropskými dotacemi. Z toho je zřejmé, že ti, kdo naplňují parametry dětské skupiny, již existují nebo plánují vznikat a mají zájem se zaregistrovat. Upravený zákon tak bude motivovat ke zvyšování standardů v oblasti této péče o děti, ovšem nikoli represivně, ale na základě dobrovolné motivace provozovatelů. Jejich klienti – rodiče budou mít v případě registrované dětské skupiny záruku danou státem. Ostatní neregistrovaná zařízení se budou muset u rodičů obhájit jinak, ale ze strany státu nebudou likvidována.
 
Zákon dává všem současným provozovatelům rok na to, aby se nové normě přizpůsobili. Není to dostatečná doba?  V případě nutnosti přebudovat zázemí podle parametrů doprovodné vyhlášky je třeba podniknout následující kroky: domluvit se s majitelem nemovitosti, vypracovat stavební projekt, jeho financování, schválení a získání stavebního povolení, napsání projektu na financování takové akce, v případě úspěšné žádosti soutěžení dodavatele a realizace a kolaudace stavby. Je časově nereálné v roční lhůtě toto vše zvládnout. Ve většině případů jsou také nezbytné nemalé finanční prostředky na dofinancování.
V případě lesních MŠ zaznívá, že již mají připravenou legislativní úpravu pod MŠMT. To není zcela pravda. Klíčovou roli hraje Ministerstvo zdravotnictví, které se během jednání o podobě zákona během jara 2014 jasně vyjádřilo (a zástupkyně MPSV byly při tom), že nelze legislativně schválit zázemí, která využívají lesní MŠ, ale zároveň že podporují jejich existenci mimo státem garantované typy zařízení. To však povinná registrace k dětské skupině znemožňuje. Lze tedy očekávat náročné vyjednávání o podobě budoucí legislativní úpravy pro lesní MŠ. Samotný legislativní proces (připomínková řízení, délka schvalovacího cyklu) v ČR průměrně trvá 8 měsíců. Lesní MŠ však potřebují mít jasno nejpozději na jaře 2015 u zápisu. Nelze po rodičích chtít, aby zapsali své dítě do zařízení, které má nejistou existenci.

Jak probíhal rozhodovací proces k zákonu a jaké jsou jeho perspektivy? Zákon byl Sněmovnou schválen ve zrychleném čtení v červnu 2014. Již na tomto jednání byl mezi pozměňovacími návrhy také návrh na volitelnost registrace doporučený garanční Stálou komisí pro rodinu a rovné příležitosti. Ten však nebyl přijat. Ohrožené organizace proto poté vyhlásily první petici určenou Senátu. Senát zákon na konci července 2014 vrátil Sněmovně s pozměňovacím návrhem obsahujícím volitelnou registraci. Součástí pozměňovacího návrhu však byly i další úpravy týkající se zpřesnění definice rozsahu „pravidelnosti“ a dále úprava kvalifikací pro výkon služby z níž zřejmě nedopatřením byly vyřazeny rekvalifikované chůvy. To byly hlavní důvody proč Sněmovna v září 2014 senátní pozměňovací návrh nepřijala a odhlasovala původní znění zákona. Ten však poté vetoval prezident s odůvodněním, že zákon omezuje možnosti rodičů při svobodné volbě předškolní péče. Zákon bude opět projednávat Sněmovna na jednání od 24. října.
Signály ze Sněmovny jsou takové, že veto prezidenta přidává na závažnosti výhrad k zákonu a bylo by proto vhodnější jej vrátit k přepracování a schvalovat znovu bez rizika ohrožení stávajících služeb. 
 
 

Author: Petr Vávra

More >
Zachránit víc než dětské skupiny

Zachránit víc než dětské skupiny

Zákon o dětských skupinách je po vetu prezidenta opět vrácen Sněmovně. Při zářijovém schvalování několikrát zaznělo, že je to špatný zákon, ale lepší než nic. „Nesouhlasíme s takovým postupem při schvalování zákona, který může zlikvidovat tisíce fungujících míst pro předškolní děti,“ uvádí předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček.
Zákon by se měl dostat na jednání Sněmovny již příští týden. Poslanci budou mít při projednávání vráceného zákona dvě možnosti – prosadit ho přehlasováním prezidentského veta nebo zákon vrátit k přepracování. „Vrácení zákona považujeme v tuto chvíli za bezpečnější řešení pro všechny. Pokud bude zákon upraven tak, aby nelikvidoval ostatní alternativy, lze při dalším předložení očekávat jeho rychlé schválení. Naopak při prosazení současné podoby zákona vážně hrozí, že rodiče přijdou o pestrost zařízení péče o děti, která dnes funguje,“ uvádí Sedláček. 
Opakovaný návrat zákona do Sněmovny přinesl nový důležitý fakt: objevuje se čím dál více subjektů, které jsou zákonem ohroženy. Nejhlasitěji bily na poplach lesní mateřské školky. „Zákon jim ukládá být něčím, čím ze své podstaty nejsou. Vnímáme jako velmi ohrožující spoléhat na slib, že se během roku podaří vyjednat zcela nový druh právní úpravy, který by je z tohoto nebezpečí vyvázal. Zároveň je pro nás principiálně důležité hájit pestrost výchovné nabídky, proto podporujeme vrácení a změnu zákona, aby existovaly i jiné formy péče než jen dětské skupiny,“ uvádí předsedkyně Asociace lesních MŠ Tereza Valkounová. „Navíc už teď cítíme negativní dopad zákona. Na nedávném setkání zástupci lesních školek uváděli, že pozastavují rozvoj svých organizací, když nejsou jasné parametry, které na ně budou platit a hrozí jejich rušení. Rodiče jsou velmi znepokojeni, řada z nich přitom ví, že nechce dát své dítě jinam, takže jim to komplikuje i situaci v zaměstnání. To je přesně proti smyslu záměru zákona,“ upozorňuje Valkounová. 
Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla
 
Rodinná centra v ohrožení
Ještě hůře na tom jsou některá rodinná centra, velká část z nich totiž poskytuje služby pravidelné péče o předškolní děti. „Nám nikdo vlastní legislativní úpravu neslíbil, a tak se organizace sdružené v Unii center pro rodinu a komunitu obávají, že kvůli plnění náročných požadavků pro dětskou skupinu budou nuceny svůj mnohaletý provoz omezit nebo ukončit,“ uvádí zástupkyně Unie Michaela Bernardová. V České republice existuje dohromady více než 600 takových center, která navštěvuje odhadem  30.000 dětí. Některé mají zájem stát se dětskou skupinou, pro některé to ale může být mimo jejich možnosti. 
 
Na problémy Upozorňuje také Člověk v tísni
Další ohroženou skupinou jsou zařízení pro děti ve vyloučených lokalitách. „Do přeplněných mateřských škol se ohrožené děti dostávají velmi obtížně, proto je existence speciálních předškolních klubů základem pro šance dětí na běžnou vzdělávací dráhu. Dnes je podobných zařízení několik desítek a odhadem poskytují vzdělávací podporu pro více než tisíc předškolních dětí,“ uvádí Jan Černý, ředitel programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni, která provozuje takové kluby v deseti městech. Tuto unikátní obdobu školek zajišťuje řada dalších organizací a na všechny se zákon o dětské skupině bezpochyby vztahuje. „Mnoho těchto klubů nejde stavebně upravit na normy dětské skupiny ani mateřské školy vzhledem k charakteru nemovitostí - řada organizací má prostory pouze v nájmu. Slibované dotace na rekonstrukce objektů jsou velmi nejisté a jisté je pouze to, že stavební projekt, jeho vypracování a získání stavebního povolení, napsání úspěšného projektu na financování takové akce, soutěžení dodavatele a realizace a nakonec kolaudace stavby je časově nereálné v roční lhůtě zvládnout. Nemluvě o zbytečně vynaložených prostředcích tam, kde to funguje i bez nich,“ doplňuje Černý.
 
Zákon se dotýká také dalších organizací
A aby toho nebylo málo, schválená verze zákona (tzn. bez zamítnutého pozměňovacího návrhu Senátu) má natolik vágní definici dětské skupiny, že se cítí ohroženy i organizace jakkoli pravidelně pracující s předškolními dětmi, jako jsou mladí dobrovolní hasiči, skauti, turisté, YMCA. Tyto organizace zastřešuje Česká rada dětí a mládeže, která při plném výkladu zákona odhaduje negativní dopad na 10 tisíc dětí.
 
Zamítnutí senátem i prezidentské veto
Důvodová zpráva k zákonu o dětských skupinách popsaná rizika zákona neuvádí a je z toho tedy zřejmé, že předpokládaný přínos nové úpravy je nadhodnocený. Pokud se Poslanecká sněmovna rozhodovala ve snaze „zvolit menší zlo,“ pak je čím dál jasnější, že přijmout takto nastavený zákon je neúnosné riziko. Na to poukázal Senát, prezidentské veto, a také dvě petice čítající tisíce podpisů. Zastánci změny problematického zákona proto otevírají třetí petici. Ta je tentokrát zaměřena nejen na lesní školky, ale právě na celou škálu ohrožených organizací. Petice vyzývá poslance, aby zákon vrátili navrhovateli (MPSV) k přepracování. „Nové dětské skupiny nelze vyměnit za léta fungující organizace. Zákon je nezbytné změnit tak, aby byla zachována i zařízení mimo režim dětské skupiny,“ dodává iniciátorka petice Valkounová.

Author: Petr Vávra

More >
Poslanci odsoudili tisíce míst pro děti k zániku

Poslanci odsoudili tisíce míst pro děti k zániku

Sněmovna o čtyři hlasy přehlasovala Senát a schválila zákon o dětských skupinách v původním znění likvidujícím lesní školky. Všichni, kdo dosud pravidelně pečují o malé děti, se musí do roka povinně přizpůsobit parametrům zákona, jinak jim hrozí sankce a zákaz provozu. Přizpůsobit se zákonu však pro stovky organizací není možné. Poslanci tak odhlasovali zrušení tisíců existujících míst pro děti. Hlasy 14.000 občanů zákonodárci ignorovali.
 
Poslanci o chybách věděli
„Poslanci ve svých projevech často zmiňovali, že zákon má mnoho chyb. Přesto jej nakonec schválili. Této logice nerozumím. Naši zákonodárci vědomě schvalují špatný zákon, to je děsivé,“ hrozí se Tereza Valkounová, která za Asociaci lesních MŠ podporovala změnu zákona. „Ve sněmovně jsme dnes od zastánců povinné registrace slyšeli jen samé sliby, žádné reálné řešení. Asociace má za sebou čtyři roky vyjednávání, a dobře proto víme, že řešení opravdu není snadné. V tuto chvíli kromě slibů nemáme žádnou záruku. Takže je téměř jisté, že tisíce zavedených míst zaniknou,“ dodává Valkounová.
 
Zákon potopili poslanci KSČM, ANO a ODS
Nejvíce rukou proti kompromisnímu senátnímu návrhu zvedli komunisté. Ti zároveň hlasovali i proti přijetí sněmovní verze zákona. Jejich krok tak paradoxně nejvíce přispěl k tomu, že zákon byl schválen v té nejproblematičtější podobě. Dalšími hlasitými i početnými odpůrci zákona bylo ANO. Strana, která jinde podporuje liberální prostředí, nečekaně hlasovala proti volitelné registraci. Podobně ODS, která byla při projednávání nejvíce slyšet s názorem, že celý zákon zbytečně komplikuje rodičům situaci, nakonec výrazně napomohla tomu, že byla přijata jeho přísnější verze s povinnou registrací pro všechny. Naopak strany podporující mírnější senátní verzi jako TOP 09 a KDU-ČSL svůj příslib splnily. Bohužel to však nestačilo.
 
Za změnu zákona se postavilo dosud téměř 14000 lidí formou e-petice.cz. Petice s více než 10000 podpisy byla poslancům odevzdána začátkem září. Ani v tomto hojném počtu poslanci, na rozdíl od Senátu, veřejnost nerespektovali. „Jsme hluboce zklamáni, protože dopad tohoto rozhodnutí bude skutečně devastující. Pár vyvolených dosáhne na slibované evropské dotace a stovky drobných rodinných iniciativ zmizí. Nechápu, jak toto mohou poslanci rodičům prezentovat jako pomocné řešení,“ uzavírá výsledek Valkounová.

Author: Petr Vávra

More >
Zabraňme týrání zvířat!

Zabraňme týrání zvířat!

Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení. Zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany nás lidí. Ohleduplné chování ke zvířatům by mělo být morální povinností každého člověka.
Přesto dochází v řadě případů k týrání zvířat. Spousta lidí takové jednání přehlíží a zavírá před ním oči. Lhostejnost ale tyranům jenom nahrává. Jen několik příkladů: V Kunovicích někdo prostřílel kočce přední nohy a pak ji hodil do kanálu. Cirkusáci utrápili při převozu na novou štaci lachtana, když ho ve vedru nechali v kádi bez vody. V Praze se zavření psi brodili ve výkalech, výjimkou nejsou ani případy, kdy majitelé prostě uvážou psa v lese u stromu a nechají ho osudu. Během pořádání rodea, které se mimochodem stává u nás módou, jsou neskutečně týrána telata…
Tak bychom mohli pokračovat hodně dlouho. Co tedy dělat, když se s týráním zvířete setkáte? Měli byste to nahlásit na příslušnou krajskou veterinární správu nebo na odbor životního prostředí na městském úřadě, v aktuálních případech na policii. Orgány, které případ prošetřují, nesmí provinilcům prozradit osobu, která na situaci upozornila. Nemusíte se tedy bát, že by se vám tyran mohl mstít. Každopádně tím můžete zabránit dalšímu týrání zvířat, a to za to rozhodně stojí. Navíc – na vaší straně je zákon na ochranu zvířat proti týrání z roku 1992.
Mějme tedy oči otevřené a nebuďme lhostejní. Jednou by se to mohlo obrátit proti nám.
 
 
 

Author: Petr Sedláček

More >
Osud MotoGP v Brně ve hvězdách

Osud MotoGP v Brně ve hvězdách

Budoucnost závodů mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v Brně je stále nejistá. Problémem jsou - jak jinak- finance. Jen za zalistovací poplatek je potřeba promotérovi, tedy společnosti Dorna, zaplatit každý rok zhruba 72 milionů korun. Ty brněnský Automotodrom nemá a musí se spoléhat na dotace.
Národní rada pro sport podle sdělení Jana Vávry z tiskového odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odmítla zařadit MotoGP České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce z toho důvodu, že žádost prostřednictvím Autoklubu ČR přišla 10 dní po termínu. Ministr Chládek uvolnil pro brněnský závod 20 milionů z rezervy ministerstva, ovšem ty musí přijít do Brna prostřednictvím Autoklubu ČR. Peníze je ochoten poslat, pokud Autoklub ČR poskytne písemnou záruku, že dvacetimilionovou dotaci skutečně přepošle do Brna. Přímo pořadatelům státní podporu podle předpisů ministerstvo poslat nemůže.

„Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je názoru, aby taková akce byla spíše podporována ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. Prioritou MŠMT je podpora sportu jako pohybové aktivity nejširší veřejnosti, zatímco tato akce je zaměřena na velký počet návštěvníků a tedy je spojena s cestovním ruchem. Pro následující roky je třeba stanovit, co je státní podpora samotné sportovní akce z pozice soutěžního reglementu a co je podnikatelský záměr Automotodromu Brno a.s., včetně postavení organizace Dorna, vstupenek, televizních práv a dalších souvisejících záležitostí,“ říká Jan Vávra.



Vzhledem k poněkud spletité a nepřehledné situaci jsme o rozhovor požádali také prezidenta Autoklubu ČR PeaDr. Romana Ječmínka.


Jaký je vztah Autoklubu ČR k závodům mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v Brně?

Autoklub ČR MotoGP v Brně vždy podporoval a podporuje, tak jako řadu dalších významných motoristických podniků, které se každoročně v ČR konají.

Podle informací u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy poslal Autoklub ČR Národní radě pro sport žádost o zařazení Grand Prix České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce 10. října 2013, tedy 10 dnů po stanoveném termínu. Proč došlo k tomuto zpoždění?

Akciová společnost Automotodrom Brno zaslala žádost o dotaci prokazatelně opožděně oproti ministerstvem stanovenému termínu. Žádost byla Autoklubem ČR po zpracování do předepsaných tiskopisů MŠMT bezodkladně odeslána. Nikoli Národní radě pro sport, ale příslušnému útvaru ministerstva. Přesto dle informací AČR toto zpoždění nemělo žádný negativní dopad na následné projednávání žádosti v orgánech MŠMT.

Proč nemá ministr Chládek jistotu, že dvacet milionů korun, které uvolnil z rezervy ministerstva na uhrazení části zalistovacího poplatku, skutečně přijde do Brna?

Autoklub ČR kategoricky odmítá jakékoliv pochybnosti o tom, že by kterékoliv z tzv. „Rozhodnutí o poskytnutí neinvestiční dotace za státního rozpočtu v oblasti sportu“ nebylo pokaždé a okamžitě poskytnuto určenému příjemci. Tak tomu bylo vždy i v případě dotace pro MotoGP Brno. Pokud by tak Autoklub ČR neučinil, dopustil by se porušení rozpočtové kázně s možnými vážnými právními dopady. Domníváme se, že výrok pana ministra nesměřoval k pochybnostem o doručení finančních prostředků vůči Autoklubu ČR. Zároveň pro přesnost uvádíme, že finanční prostředky uvolňované MŠMT ČR jako podíl na tzv. zalistovacím poplatku na základě trojstranné Smlouvy mezi Automotodromem Brno a.s, Dorna Sports. S. L. a Autoklubem ČR nejsou zasílány „do Brna“, ale bezprostředně po jejich obdržení přímo promotérovi, tj. společnosti Dorna Sports, S. L.

Jaký je podle Autoklubu ČR další osud Grand Prix České republiky?

Každá významná sportovní akce má tři aspekty. Sportovní, ekonomický a politicko-společenský. Autoklub ČR je toho názoru, že je oprávněn posuzovat pouze ten sportovní. MotoGP v Brně je v tomto směru dle Autoklubu ČR bezpochybně akcí kvalitní a velmi významnou. Stránku ekonomickou a politicko-společenskou (tedy rozhodující) by měly posoudit orgány státu a o dalším pořádání MotoGP kvalifikovaně rozhodnout.

Děkuji za rozhovor.
 
Pro úplnost ještě dodejme vyjádření tikového mluvčího Automotodromu Brno Jiřího Smetany: „Žádost byla zaslána z AMD Brno na konci termínu, ale včas. Od p. Ječmínka jsme obdrželi dopis se sdělením, že žádost byla přijata a zpracována. Z toho dovozujeme, že vše bylo v pořádku. Pokud nastal takový problém, čekali bychom, že nás o tom minimálně sekretariát Autoklubu neprodleně informuje.“

Author: Petr Sedláček

More >
Evropa, volant a alkohol

Evropa, volant a alkohol

O problémech s alkoholem a drogami za volantem jsme už v našem magazínu psali. A protože se kvapem blíží doba dovolených, o které se mnoho motoristů vypraví za hranice, podívejme se, co čeká řidiče v jiných zemích Evropy, pokud usednou za volant po požití alkoholu.
 
Nulová tolerance je kromě České republiky také na Slovensku, v Maďarsku, v Estonsku, v Rumunsku, v Rusku a na Ukrajině. V ostatních zemích Evropy je povolená hranice alkoholu v krvi od 0,2 až do 0,8 promile. V některých státech jsou však výjimky pro mladé či začínající řidiče. Například v Německu mít žádný alkohol v krvi řidiči mladší 21 let a řidiči, kteří mají řidičské oprávnění kratší dobu než dva roky. Pro cyklisty je nulová tolerance ve Velké Británii, Severním Irsku a ve skandinávských zemích, stejně jako na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Estonsku, na Ukrajině a v Rusku.
 
Přehled tolerance alkoholu za volantem v evropských zemích země tolerance země tolerance Česká republika 0 ‰ Nizozemí 0,5 ‰ Belgie 0,5 ‰ Norsko 0,2 ‰ Bosna a Hercegovina 0,3 ‰ Polsko 0,2 ‰ Bulharsko 0,5 ‰ Portugalsko 0,5 ‰ Černá hora 0,3 ‰ Rakousko 0,5 ‰ Dánsko 0,5 ‰ Rumunsko 0 ‰ Estonsko 0 ‰ Rusko 0 ‰ Finsko 0,3 ‰ Řecko 0,3 ‰ Francie 0,5 ‰ Severní Irsko 0,8 ‰ Chorvatsko 0,5 ‰ Slovensko 0 ‰ Irsko 0,3 ‰ Slovinsko 0,5 ‰ Island 0,5 ‰ Španělsko 0,3 ‰ Itálie 0,5 ‰ Švédsko 0,2 ‰ Litva 0,5 ‰ Švýcarsko 0,5 ‰ Maďarsko 0 ‰ Ukrajina 0 ‰ Makedonie 0,5 ‰ Velká Británie 0,8 ‰ Německo 0,5 ‰      
Jaké horzí pokuty?
Pokud policisté přistihnou řidiče s vyšším obsahem alkoholu v krvi, než povolují zákony té které země, následuje samozřejmě postih. V Německu je pokuta nad 0,5 promile 500 až 1500 euro a měsíční zákaz řízení, nad 1,1 promile pak kromě vyšší pokuty následuje odnětí řidičského průkazu od 6 měsíců do pěti let nebo natrvalo, v některých případech i vězení.
V Rakousku jsou pokuty podle množství alkoholu v krvi 220 až 5800 eur, hrozí také odebrání řidičského oprávnění. A jek je to v jiných zemích?
V Bulharsku je pokuta 200 až 500 leva (2600 – 6600 korun) a zabavení ŘP na jeden rok, v Polsku 5000 zlotých (30 000 korun) a odebrání ŘP až na 10 let, na Slovensku až 996 euro, ve Slovinsku od 180 do 950 eur, v Irsku až 2000 euro, ve Velké Británii a v Severním Irsku až 5 000 liber a zabavení ŘP, případně šestiměsíční vězení, ve Švýcarsku hrozí pokuta až do výše 5 000 švýcarských franků, což je cca 100 000 českých korun.
Pokud řidič pod vlivem alkoholu způsobí dopravní nehodu, jsou postihy samozřejmě ještě tvrdší. Rozhodně se tedy nevyplatí riskovat.
 
Smutná statistika říká, že u každé čtvrté dopravní nehody v Evropě asistuje alkohol. Mějte to při svých cestách doma i do zahraničí na paměti a před jízdou si raději skleničku nebo pivo odepřete. Rozhodně se to vyplatí.
 
V příštím týdnu se dozvíte o postihu za řízení pod vlivem drog.

Author: Petr Sedláček

More >
Marie Vodičková: Zahraničí systém Klokánků obdivuje

Marie Vodičková: Zahraničí systém Klokánků obdivuje

Petice na podporu Klokánků rozpoutala na našem webu podpisové hody. Bylo proto zcela logické, že jsme se obrátili na vedoucí zařízení Klokánek, doktorku Marii Vodičkovou, s prosbou o její reakci. Nakonec vznikl obsáhlý rozhovor, který dává nahlédnout pod pokličku celého projektu Klokánek a ukazuje, že chvála a uznání v zahraničí bohužel nemusí znamenat vůbec nic, narazí-li na nezájem a nepochopení u odpovědných úředníků.
Mohla byste popsat základní náplň činnosti zařízení Klokánek
Klokánky jsou zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a jejich cílem je poskytnout dětem, které nemohou zůstat ve své rodině, náhradní péči na principech péče v běžné rodině. O maximálně čtyři děti se v samostatných bytech starají většinou dvě stabilní „tety“, které se střídají po týdnu nepřetržité péče a které kromě přímé péče o děti vedou i domácnost tak jako v běžné rodině - vaří, nakupují, perou, uklízejí. V několika případech se o děti starají trvale, tj. bez střídání, buď manželské páry, nebo trvalá „teta“. Těchto tzv. klasických Klokánků máme 24 a je v nich 540 míst. Kromě nich máme ještě 7 tzv. rodinných Klokánků provozovaných přímo v rodinách našich zaměstnanců. Těchto rodinných Klokánků jsme měli celkem 19, ale 12 jich kraje potažmo MPSV v dubnu letošního roku zrušily. Přitom to byla normální náhradní rodinná péče, která se z hlediska dětí od pěstounské péče nijak nelišila. Zrušení do konce roku hrozí i zbývajícím rodinných Klokánkům, protože MPSV požaduje, aby v těchto „klokaních“ rodinách přímo seděla a úřadovala sociální pracovnice. Dosavadní způsob, tedy docházení a kontakt telefonický a e-mailový podle MPSV nestačí. Ročně Klokánky projde víc než tisíc dětí, loni to bylo 1 211 dětí, z toho nově přijato bylo 704 dětí.

Jaký je hlavní rozdíl mezi Klokánkem a klasickou ústavní péčí?
Hlavní rozdíl je v tom, že „teta“ je s dětmi celý týden ve dne v noci a že děti vidí, jak funguje běžná domácnost. Jestliže se v případě rozvodu povoluje a někdy dokonce preferuje střídavá výchova, kdy se děti stěhují od jednoho rodiče ke druhému, tak v případě Klokánků se tety stěhují k dětem. Myslím tedy, že i tuto péči je možné považovat za péči rodinnou. V případě ústavní výchovy dochází ke střídání personálu po hodinách, v noci bývá noční vychovatel i na několik bytů a na jednoho vychovatele připadá až osm dětí, tedy dvakrát tolik než v Klokánkách. Musím ale říct, že v posledních deseti letech se zejména materiální podmínky dětských domovů i výchovných ústavů výrazně zlepšily a že pro starší děti, zejména pro děti s většími poruchami chování se jedná o zcela přijatelný typ náhradní péče - pokud personál se k dětem chová empaticky a vlídně. Malé děti ale potřebují mít dospělého víc pro sebe a také potřebují cítit jeho přítomnost v bytě pořád, i v noci, a bez častého střídání. Velkým problémem ústavní výchovy je rozdělování sourozenců podle věku, protože děti mladší dvou až tří let se většinou umísťují do kojeneckých ústavů nebo zdravotnických dětských domovů a děti starší tří let do školských dětských domovů. Klokánky mohou přijímat a také přijímají děti bez ohledu na věk, to je od narození až do zletilosti. Že tento typ péče je zejména pro malé děti vhodnější než ústavní výchova, dávají svých chováním najevo samy děti – batolata a předškolní děti se na cizí návštěvy „nevrhají“ ve snaze mazlit se nebo odejít s nimi, ale chovají se tak jako děti v rodině, tedy nedůvěřivě. Drží se své „tety“, někdy chtějí do náruče, miminka většinou začnou - při snaze cizího člověka o kontakt - plakat. Toho si nejvíc cením, protože to dokládá, že děti v Klokánku cítí bezpečí u své tety a že se u nich neprojevuje citová deprivace.
 
Kolik času věnují pracovníci zařízení dětem? Zbývá jim nějaký čas na jinou činnost, nebo jsou i finančně na Klokánku závislí?
Tety tráví v Klokánku vlastně polovinu svého života – dva týdny v měsíci ve dne v noci. Je to práce dosti náročná, takže ve volném týdnu se věnují své rodině a snaží se odpočinout si a načerpat nové síly. Jsou to naši zaměstnanci a pobírají plat, po zkušební lhůtě 16 tisíc hrubého včetně příplatků za víkendy. V noci a mimo pracovní dobu se o děti starají jako dobrovolnice.To se bohužel nelíbí plzeňskému Inspektorátu práce a minulý týden s námi zahájil správní řízení, a to i kvůli opožděné výplatě mezd. Pokud by se ale tety nemohly ve svém volném čase starat o děti a nemohly by s nimi bydlet celý týden a zajišťovat tak stabilitu rodinného prostředí, pak by Klokánky ztratily svůj největší význam. Navíc bychom ani nebyli schopni platit dvojnásobný počet zaměstnanců, kteří by o děti pečovali pouze v pracovním poměru. Ale doufám, že inspektoři tohoto úřadu pochopí, že nezisková organizace je založena i na dobrovolné práci svých členů a zaměstnanců a že ve volném čase si každý může dělat, co chce, třeba se starat o děti. Tety o tom samozřejmě vědí již před nástupem a chtějí to tak, často dojíždějí z velké dálky.

Na našem portálu e-petice.cz vznikla petice na podporu Klokánku, která sbírá denně desítky až stovky podpisů, je to pro Vás takto vyjádřená podpora znamením, že Vaše činnost má smysl?
Ano, je to přesně tak. Za tuto petici a za její velkou podporu jsem moc vděčná, stejně jako moji kolegové. A chtěla bych mnohokrát poděkovat paní Procházkové za její založení a Vám a Vašemu webu za spolupráci a pomoc při jejím vzniku, a samozřejmě také za každý podpis i vzkaz.

Spousta signatářů přidává pod petici povzbudivé komentáře, předpokládám, že i to je určitá vzpruha?
Ano, je to pro nás veliká psychická podpora a posiluje to naši naději, že Klokánky se přece jen podaří zachránit a že tento v podstatě jednotný hlas veřejnosti pomůže k prosazení novely, která nejhorší negativní dopady té předchozí odstraní. Doufám, že tyto vzkazy si přečtou zejména úředníci na MPSV, kteří zmíněnou novelu prosadili. Moc a moc za tyto milé a povzbudivé vzkazy a komentáře děkuji!

V petici se mluví především o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Jakým nejzásadnějším způsobem se dotkla fungování Klokánku?
Novela obsahuje ustanovení, podle kterého krajské úřady byly povinny provést „přepověření“ již pověřených zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a umožnilo to některé Klokánky zrušit – zatím se to stalo u dvanácti Klokánků rodinných, provozovaných přímo v rodinách našich zaměstnanců. I když novela žádná kritéria pro vydání nebo nevydání nového pověření nestanovila, krajské úřady své nepověření zdůvodňovaly způsobem naprosto formalistickým a neuvěřitelným (v rodině našich zaměstnanců nesedí sociální pracovnice, dlouhodobý zkušený pěstoun nemá novelou požadované vzdělání a manželka, která je má, na něj může dohlížet jen v pracovní době, nikoli mimo pracovní dobu, i když spolu žijí v jednom bytě). Tato zdůvodnění zvolil Jihomoravský a Liberecký krajský úřad. Novela také výrazně snížila státní příspěvek na děti v Klokánkách a navíc odečítá státní příspěvek za dny, kdy je dítě mimo zařízení, na víkendu nebo prázdninách doma, nebo i v nemocnici. Ve srovnání s dobou před novelou jsme tak přišli za rok a čtvrt o 15 milionů korun, navíc se státní příspěvek oproti době před novelou v případě některých krajů opožďuje. Kromě toho nám MPSV nepřiznalo dotaci na Klokánky v Ústeckém, Jihomoravském a Jihočeském kraji, také dotace MPSV je o 14 milionů korun menší než v roce 2012. Přitom i nezkrácený státní příspěvek je o třetinu nižší, než jsou průměrné náklady na ústavní výchovu, kde k žádnému krácení pro nepřítomnost dětí nedochází. Z toho důvodu nejsme schopni včas hradit mzdy našim pracovníkům, opožďovaly se až o tři měsíce.

Takže po finanční stránce se jedná o dost výrazné změny?
Na riziko ekonomického krachu Klokánků jsem MPSV upozorňovala již při projednávání novely, ale marně. Podle tehdejšího náměstka prý šířím poplašné zprávy, údajně budeme mít o několik milionů měsíčně víc než před novelou. Bohužel je to o několik milionů méně. V podstatě Klokánky fungují jen díky darům veřejnosti a překlenovacím půjčkám našich příznivců a sponzorů. Momentálně tyto půjčky činí 42 milionů korun, navíc čerpáme kontokorent ve výši 8 milionů korun.

Má novela další dopad i mimo ekonomickou stránku?
Ano, další velký problém přineslo ustanovení, že v zařízení může být umístěno jen 28 dětí a výjimku může udělit jen MPSV: Šest Klokánků tuto kapacitu převyšuje (Štěrboholy, Láskova, Hostivice, Brno, Dolní Benešov a Janovice nad Úhlavou). Bohužel výjimku jsme dostali jen do konce května a právě nejpozději na Den dětí by se měly „přespočetné“ stěhovat do ústavní výchovy. Celkem se jedná o 106 „přespočetných“ míst v plně vybavených bytech. My ale nemůžeme provozovat jen polovinu budovy a druhou polovinu nevyužívat. Podle výkladu úředníků MPSV se do tohoto povoleného počtu započítávají i děti, které jsou na dlouhodobých propustkách. Na tato uvolněná místa, na která nedostáváme žádný příspěvek, nemáme další děti přijímat, a pokud je přijmeme, nedostáváme na ně od státu ani korunu. My samozřejmě potřebné děti na volná místa přijímáme, často je to i na předběžné opatření nebo na žádost OSPOD, tím se ovšem propadáme do dalších dluhů. Poslední ránu pak přinesl nový občanský zákoník, který s účinností od počátku letošního roku stanoví, že soud může dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc svěřit jen na šest měsíců. Hromadnému přemísťování dětí zabránilo jen prohlášení ministryně spravedlnosti paní Heleny Válkové i její první náměstkyně paní Hany Marvanové, že soudy mohou děti do těchto zařízení svěřit i opakovaně. Přesto mnohé soudy raději děti svěřuji (obvykle na návrh OSPOD) do ústavní výchovy, protože je to jednodušší - o ústavní výchově se znovu rozhoduje až po třech letech, o umístnění do Klokánku po šesti měsících. Přitom od r. 2002 až do konce loňského roku platilo, že přednost před ústavní výchovou má zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc -nyní je to ovšem právě naopak. Doufáme, že i toto ustanovení nového občanského zákoníku bude brzy novelizováno. Každý zbytečný přesun dítěte do neznámého prostředí pro ně představuje velký stres a vytváří nebo prohlubuje citovou deprivaci. Tyto děti pak nejsou schopny navazovat kvalitní a hluboké citové vztahy v podvědomé obavě z jejich dalšího přetržení.

Četl jsem Vaše návrhy na úpravu této novely. Vámi navrhované změny působí opravdu cílené primárně pro dobro dětí, proč je podle Vás přesto odezva z odpovědných míst tak malá?
Úředníci MPSV stále trvají na tom, že novela je dětem prospěšná a že Klokánky i ostatní zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mají být jen jakési „sanitky“, které dětem poskytnou krátkodobou nezbytnou pomoc a pak je odvezou do stabilního prostředí dětského domova, pokud nebude možný návrat do rodiny nebo předání do pěstounské péče. Slovo „okamžitý“ však není synonymem slova „krátkodobý“. Klokánky vždy poskytovaly okamžitou pomoc, třeba v noci, a to do té doby, dokud to bylo potřeba, tj. než se dítě mohlo vrátit domů nebo než se pro ně našla náhradní rodina. Představa, že děti, které si v Klokánku zvyknou a které tu získají pocit jistoty a bezpečí, budou v krátké době přesouvány do neznámého ústavního prostředí, je pro nás nepřijatelná. Bohužel ale nezapadáme do koncepce MPSV. Snažit se praxi přizpůsobit nevyzkoušené teorii není příliš rozumné.

Myslíte, že zájem, kterému se problém těší, může některé lidi přinutit takříkajíc chytit se za nos?
Jsem optimista, tak doufám, že některé snad ano.

Vaše organizace je navíc podporována i význačnými zahraničními osobnostmi, za všechny jmenujme - paní Paola Riva-Gapany, zástupkyni ředitele Mezinárodního institutu práv dítěte (IDE) v Sionu, která má pro Klokánek jen slova chvály. Čím je způsobeno, že v zahraničí dokáží ocenit Vaši práci víc, než u nás?
Tím si také lámeme hlavu. Již v roce 2003 Výbor OSN vyzval Českou republiku, aby podpořila rozvoj pěstounské a jiné rodinně orientované péče v systému sociální péče. I když Klokánky nepochybně splňují podmínku „jiné rodinně orientované péče v systému sociální péče“, žádné podpory ze strany MPSV se nedočkaly. Všechny dřívější novely, které umožnily rozvoj Klokánků, byly novely poslanecké a prošly vždy proti vůli vlády. Možná je to tím, že kritika se neodpouští. A FOD se kritiky občas dopouští. Přitom v zahraničí už se od modelu, kterým byla novela údajně inspirována, upouští. Podle výzkumu z r. 2010 projde ve Velké Británii 10 % dětí během jednoho roku třemi a více pěstounskými rodinami a bylo zjištěno 1 500 případů, kdy dítě prošlo dvaceti a více pěstounskými rodinami. I proto zahraničí systém Klokánků tak obdivuje. Například jen v letošním roce byly v „přespočetném“ Klokánku Štěrboholy již 4 exkurze francouzských studentů sociálních věd spolu s jejich učiteli, vždy to bylo kolem čtyřiceti studentů. Nikdo z nich nechápe, proč by se měly Klokánky rušit nebo jejich kapacita zmenšovat.

Závěrem, doufáte v dobrý konec problému, nebo se obáváte, že úředníci zůstanou k Vaším návrhům hluší?
Věřím v dobrý konec, i když se obávám, že úředníci, kteří novelu prosadili, hluší budou. Doufám ale, že se najde dostatek poslanců a senátorů, kteří naše návrhy podpoří. S některými jsem již o tom hovořila a jejich reakce byla vstřícná. Klokánky již navštívilo více poslanců i senátorů, a to z různých stran, a všichni byli s jejich péčí a fungováním spokojeni. Zmíněná novela prošla jen o 4 hlasy – pro byli pouze koaliční poslanci a až na dvě výjimky i nezařazení poslanci. Většina z nich myslím uvěřila tvrzení bývalého ministra pana Drábka a jeho úředníků, že díky této novele se děti dostanou z ústavů do rodin, že od počátku r. 2014 žádné dítě mladší tří let nebude umístěno do ústavu a že Klokánky novela neohrozí. Bohužel opak je pravdou. Některé ústavy už jsou plné a další děti nepřijímají a z Klokánků jsou dál zbytečně děti přemísťovány do ústavní výchovy. Naposledy 16. 5. 2014, kdy čtyři sourozence ve věku od dvou do čtyř let odvezli na základě předběžného opatření z Klokánku v Ústí nad Labem do dětského domova. Je to velmi smutné a pevně věřím, že tato petice a každý další podpis pomůže ke změně této kruté praxe. Ještě jednou za ni a její podporu mnohokrát děkuji!  
 

Author: Tomáš Jakal

More >
Petice snadno a rychle

Petice snadno a rychle

aneb jak správně napsat petici a co s ní dál

Petice je často používaný pojem, se kterým se setkal snad každý z nás. Co přesně se pod ním skrývá, popisujeme v jiném článku, stejně tak jsme již psali, jaký má význam a proč by se měl člověk zamýšlet nad jejím sepsáním, čeho by mohl dosáhnout.
Kdekoho by však mohla odradit neznalost, jak takovou petici sepsat. Protože se nejedná o nic těžkého a bylo by na škodu, kdyby nejistota ohledně potřebných náležitostí byla překážkou k využití petičního práva, popíšeme nyní v pár jednoduchých bodech, jak petici napsat a co s ní poté udělat.
 
Text petice Základem každé petice je požadavek, textové vyjádření toho, co vnímáme jako problém, nebo co chceme změnit, problém, na který peticí upozorňujeme. Čím smysluplněji je popsán, tím více lidí bude nakloněno petici podepsat. Samozřejmostí by měl být spisovný jazyk, kterým je požadavek napsán, stejně jako vyvarování se vulgarismů. Nezáleží na délce textu, ale nad tím, co je v něm obsaženo.

 
Tvůrce petice Každá petice musí obsahovat informace o tvůrci petice. Zákon stanovuje, že tvůrcem může být jednotlivec, petiční výbor, či právnická osoba, je-li to v souladu s cíli její činnosti.
Je-li tvůrcem jednotlivec, musí petice obsahovat kromě jeho jména a příjmení i bydliště.
V případě petičního výboru se udávají o členech výboru stejné informace, jako v případě jednotlivce, navíc musí být určena osoba starší 18-ti let, která je oprávněna zastupovat v dané věci výbor. I u této osoby je uvedeno jméno, příjmení a bydliště.
Poslední možností je právnická osoba, v takovém případě se kromě názvu, sídla a IČA organizace uvádí opět osoba (její jméno, příjmení a bydliště), která má oprávnění k jednání za organizaci. 
 
Petiční archy Pokud se snažíme získat pro naši věc podpisy, musíme pro ně mít adekvátní prostor. Ten představují petiční archy. Ty musí obsahovat kromě podpisu petenta i jeho jméno, příjmení a bydliště. Musí být zřejmé, o jakou petici se jedná, není-li u každého archu text petice a v takovém případě je nutné i aby obsahovaly jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru zastupovat.
 
Sběr podpisů Slovy zákona „Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat  občany, aby petici svým podpisem podpořili“. Způsobům, jak oslovit ostatní občany, aby se přidali k vaší iniciativě a podepsali petici, se tedy meze nekladou a záleží pouze na vás, jaké zvolíte. Myslete ale na to, že některé způsoby nelze označit za nezákonné, mohou však být na hraně dobrých mravů a slušnosti, čímž můžete své věci spíš uškodit.
 
Co s peticí dál Pokud máte petici i podpisy zašlete je na úřad. Tedy text petice i podpisové archy.  Nebojte se případů, kdy si nejste jistí, zda petici posíláte na správné místo. Pokud daná problematika není v kompetenci úřadu, kam jste petici zaslali, má povinnost ji poslat na správné místo.
Je důležité mít na paměti, že úřad by se měl peticí zabývat a do 30 dnů se k ní vyjádřit. Vaše požadavky však nehledě na počet nasbíraných podpisů nejsou pro úřad závazné. Podepsanou peticí nevzniká povinnost splnit vše, co je v ní uvedeno, díky tomu, že se jí úřad musí zabývat, však minimálně funguje jako důrazné upozornění na problém či konkrétní požadavky občanů, které by v demokraticky fungující společnosti měly brát úřad v potaz.
 
Co do petice nepatří Opět se obrátíme na zákon, ten totiž jasně stanovuje, že peticí… „se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. Petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti.“ Takže při psaní petice dejte pozor, ať se nedostanete do rozporu s tímto ustanovením, taková situace by totiž znamenala, že úřad nemá povinnost se vaší peticí vůbec zabývat.
 
Rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí Nejdůležitější rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí je v podpisech. V elektronické podobě totiž nemáte podpisy v tom slova smyslu, v jakém jej zákon vyžaduje. Přestože podepsat se falešně či pod cizím jménem není nic složitého, stát i v dnešní době digitálních médií uznává pouze ruční formu podpisu. Úřad tak nemá povinnost na elektronickou petici odpovědět. Tento paradox se dá obejít velice jednoduchým způsobem, přiložením pár ručních podpisů k petici s vytisknutými podpisy elektronickými. Zákon totiž nestanovuje minimální počet podpisů nutných k tomu, aby se jím úřady musely zabývat.
Síle elektronické petice spočívá především v její možnosti upozornit na problém a oslovit mnohem větší množství lidí, než její papírová sestra. Navíc už i na nejvyšších místech si začínají uvědomovat, že lpět v dnešní době na papírové podobě je přežitek a pomalu se vynořuje otázka, zda by elektronická petice neměla mít srovnatelnou váhu.
 
 
Zkrátka a jednoduše, napsat kvalitní petici není nic složitého, pokud člověk splní pár základních podmínek. A efekt, který může petice vyvolat, za tu trochu námahy přece stojí.  

Author: Tomáš Jakal

More >