Magazín
ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

Autor: Petr Vávra | vloženo: 20.10.2014
Sdílejte s přáteli

Asociace Lesních školek společně s dalšími dotčenými subjekty připravila odpovědi na často kladené otázky, které vám pomohou se v tématu zorientovat a objasnit v čem je schvalovaný zákon o dětských skupinách nevhodný.

Proč zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ohrožuje existenci pestrých forem péče o děti, když dětské skupiny mají naopak rodičům pomáhat?

Dětské skupiny jsou dlouhá léta veřejnosti prezentována jako nová alternativa pro rodiče. To vyvolává dojem, že ke stávajícím službám přibude nová možnost, garantovaná a podporovaná státem. Současná podoba zákona nese však jiné sdělení, které veřejnosti zůstává skryté: dětské skupiny mají nastavit jednotné parametry pro všechny formy pravidelné péče o děti a kdo se těmto parametrům nepřizpůsobí a nezaregistruje se jako dětská skupina, bude sankčně stíhán.
 

Proč je tak obtížné stát se dětskou skupinou?

Parametry nastavené rozdílně pro skupinu do 5, 12 a nad 12 dětí připravovalo Ministerstvo zdravotnictví v doprovodné vyhlášce. Již pro skupinu 5 -12 dětí je nutné zajistit např. oddělenou šatnu, sprchový kout, plocha denní místnosti činí nejméně 3m2 na jedno dítě, umyvadlo musí být umístěno ve výšce 50 cm nad podlahou a výtokový ventil ve výšce 60 cm nad podlahou; v případě péče o děti mladší 3 let nesmí výška horní hrany umyvadla překročit 43 cm nad podlahou. 
Ještě náročnější jsou požadavky na skupinu nad 12 dětí – ty musí mít provozní zázemí shodné s mateřskou školou, tzn. u existujících zařízení takové úpravy vyžadují přestavby v řádech desetitisíců až statisíců korun. 

Co když je ale provozovatel v nájmu a stavební úpravy nejsou možné? 

Co když provozovatel nemá na takové úpravy finanční prostředky a není zdatným žadatelem o dotace, které však většinou stejně nepokryjí 100% nákladů? 

Co když pečuje o skupinu 15 dětí a nemá šanci přebudovat se dle požadavků na mateřskou školu – má uměle snižovat počet dětí?

Co když se jedná o rodinné centrum, které nemá ambice provozovat tuto činnost dlouhodobě, ale nyní ji vzhledem k poptávce rodičů zařadilo do programu, investice do vybavení dle parametrů dětské skupiny je pak pro něj bez dlouhodobého významu a tedy i návratnosti, a přesto se musí přizpůsobit? 
Mají rodiče doplácet na náklady spojené s dovybavením služby nebo kdo jiný?
Samostatnou kapitolou jsou lesní MŠ, které ze své podstaty nejsou dětskou skupinou, přesto však nyní do její definice spadají. Opravdu je jisté, že budou všechny lesní školky z rizika dopadu zákona vyjmuty?

 

Jaká část zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině konkrétně obsahuje riziko, které uvádíte?

Problematická je samotná definice dětské skupiny – paragraf 2:
„Službou péče o dítě v dětské skupině se pro účely tohoto zákona rozumí činnost spočívající v pravidelné péči o dítě od jednoho roku věku do zahájení povinné školní docházky, která je poskytována mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí a která je zaměřena na zajištění potřeb dítěte a na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte.“
Do této široké definice spadají všechny formy pravidelné péče včetně lesních mateřských školek, pravidelný program různých rodinných center a dalších volnočasových aktivit s předškoláky. Proto se cítí ohroženi také skauti, mladí hasiči a jiné pravidelné kroužky. Je zřejmé, že na ně zákon působit nemá, ale z této definice dětské skupiny to nevyplývá, je proto potenciálně riziková.
Kdo dle definice provozuje službu péče o dítě bez oprávnění (tzn. nezaregistroval se jako dětská skupina), hrozí mu dle paragrafu 22 pokuta, nebo dle paragrafu 23 správní delikt ve výši 100.000,- a zákaz činnosti.

 


Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla


 

Jaké je navrhované řešení, které by riziko zániku existujících služeb odvrátilo?

Řešením je vrátit pojmu „nová alternativa“ skutečný význam. Dětské skupiny by měly být jednou,  ale ne jedinou možností. Registrace k nim by proto měla být volitelná. Toho lze docílit tak, že je definice dětské skupiny omezena pouze na provozovatele s oprávněním a v další části zákona je uvedeno, že o oprávnění je možné nikoli povinné žádat. 
Předkladatel zákona argumentuje tím, že taková dobrovolnost povede k tomu, že se nikdo nezaregistruje. Tím nepřímo říká, že je to skutečně problematická regulace. Zároveň zastánci zákona říkají, že dětské skupiny chtějí mít uzákoněné co nejdříve, protože přinášejí daňové benefity a mohou být propojeny s evropskými dotacemi. Z toho je zřejmé, že ti, kdo naplňují parametry dětské skupiny, již existují nebo plánují vznikat a mají zájem se zaregistrovat. Upravený zákon tak bude motivovat ke zvyšování standardů v oblasti této péče o děti, ovšem nikoli represivně, ale na základě dobrovolné motivace provozovatelů. Jejich klienti – rodiče budou mít v případě registrované dětské skupiny záruku danou státem. Ostatní neregistrovaná zařízení se budou muset u rodičů obhájit jinak, ale ze strany státu nebudou likvidována.

 

Zákon dává všem současným provozovatelům rok na to, aby se nové normě přizpůsobili. Není to dostatečná doba? 

V případě nutnosti přebudovat zázemí podle parametrů doprovodné vyhlášky je třeba podniknout následující kroky: domluvit se s majitelem nemovitosti, vypracovat stavební projekt, jeho financování, schválení a získání stavebního povolení, napsání projektu na financování takové akce, v případě úspěšné žádosti soutěžení dodavatele a realizace a kolaudace stavby. Je časově nereálné v roční lhůtě toto vše zvládnout. Ve většině případů jsou také nezbytné nemalé finanční prostředky na dofinancování.

V případě lesních MŠ zaznívá, že již mají připravenou legislativní úpravu pod MŠMT. To není zcela pravda. Klíčovou roli hraje Ministerstvo zdravotnictví, které se během jednání o podobě zákona během jara 2014 jasně vyjádřilo (a zástupkyně MPSV byly při tom), že nelze legislativně schválit zázemí, která využívají lesní MŠ, ale zároveň že podporují jejich existenci mimo státem garantované typy zařízení. To však povinná registrace k dětské skupině znemožňuje. Lze tedy očekávat náročné vyjednávání o podobě budoucí legislativní úpravy pro lesní MŠ. Samotný legislativní proces (připomínková řízení, délka schvalovacího cyklu) v ČR průměrně trvá 8 měsíců. Lesní MŠ však potřebují mít jasno nejpozději na jaře 2015 u zápisu. Nelze po rodičích chtít, aby zapsali své dítě do zařízení, které má nejistou existenci.


Jak probíhal rozhodovací proces k zákonu a jaké jsou jeho perspektivy?

Zákon byl Sněmovnou schválen ve zrychleném čtení v červnu 2014. Již na tomto jednání byl mezi pozměňovacími návrhy také návrh na volitelnost registrace doporučený garanční Stálou komisí pro rodinu a rovné příležitosti. Ten však nebyl přijat. Ohrožené organizace proto poté vyhlásily první petici určenou Senátu. Senát zákon na konci července 2014 vrátil Sněmovně s pozměňovacím návrhem obsahujícím volitelnou registraci. Součástí pozměňovacího návrhu však byly i další úpravy týkající se zpřesnění definice rozsahu „pravidelnosti“ a dále úprava kvalifikací pro výkon služby z níž zřejmě nedopatřením byly vyřazeny rekvalifikované chůvy. To byly hlavní důvody proč Sněmovna v září 2014 senátní pozměňovací návrh nepřijala a odhlasovala původní znění zákona. Ten však poté vetoval prezident s odůvodněním, že zákon omezuje možnosti rodičů při svobodné volbě předškolní péče. Zákon bude opět projednávat Sněmovna na jednání od 24. října.

Signály ze Sněmovny jsou takové, že veto prezidenta přidává na závažnosti výhrad k zákonu a bylo by proto vhodnější jej vrátit k přepracování a schvalovat znovu bez rizika ohrožení stávajících služeb. 

 

 

Sdílejte s přáteli a známými

Komentáře | 0

Zatím žádné komentáře.