Magazín
Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde jsou malé děti umisťovány do kojeneckých ústavů a dětských center, a to i navzdory platné legislativě, na základě níž by děti měly být svěřovány přednostně do náhradní rodinné péče. Přesto se tak neděje a to i v případě, že jsou v daném kraji či blízkém okolí volní profesionální pěstouni.
 
Jak dokazuje nespočet vědeckých výzkumů, ranný vývoj dítěte je naprosto zásadní pro jeho budoucí fungování (socializace v osobním životě, ve společnosti...). Pobyt v ústavech vede k citové deprivaci dětí a k nevratným změnám v jejich psychickém vývoji, které často ústí v osobnostní problémy v jejich dalším životě (neschopnost navazování sociálních vztahů, zvýšené sklony ke kriminálnímu jednání ...).
 
Vývoj nejmenších dětí je křehkým procesem, který by měl podle výzkumů ideálně probíhat v milující péči jednoho výhradního pečovatele. Ten je dítětem vnímán jako bezpečný opěrný bod, který neuspokojuje pouze potřebu jídla, spánku a podobně, ale také (a především) potřebu lásky, blízkosti a bezpečí. Tuto potřebu personál kojeneckých ústavů navzdory vší poctivé snaze nemůže naplnit.
 
Toto téma, zachycené ve snímku Nejlepší zájem dítěte, který odvysílala Česká televize, vyvolalo velký zájem veřejnosti, na jehož základě vznikla i Petice za omezení ústavní péče pro nejmenší děti (podepsat můžete zde: http://e-petice.cz/petitions/petice-za-omezeni-ustavni-pece-pro-nejmensi-deti.html).
 
K petici se vyjádřila také někdejší sociální pracovnice kojeneckého ústavu, která se podělila se svou osobní zkušeností z praxe. Její komentář je k dispozici na následujících řádcích:
"Pracovala jsem v Kojeneckém ústavu 6 let jako sociální pracovnice. Odešla jsem díky totálnímu vyhoření poté, co jsem zjistila, že jsem jen kolečko v nedobře promazaném státním systému. Že to, co dělám, je neužitečné, k ničemu. Sice zajistím nějaké ty papíry, jdu si pochovat a nakrmit miminka (což se velice protivilo některým zdravotním sestrám), ale víc nic. Že mi celý smysl téhle práce uniká. Že se tváříme, že pomáháme dětem, ale že po tolika letech, kdy už je dokázáno, že jedna z nejdůležitějších věcí pro zdravý a dobrý vývoj nového človíčka je láska navíc fyzicky projevovaná, jim vlastně pomáháme jen být ošaceni, nakrmeni a spát v teple.
Tím nechci shazovat práci těch lidí, kteří v takovýchto institucích pracují. Jen mi přijde, že těch studií a důkazů, že miminko potřebuje teplou milující náruč a šťastné hravé dětství je tolik, a zároveň těch lidí, co o tom ví a chtějí se o ty človíčky postarat, že by se vývoj událostí mohl posunout dalším směrem. Myslím, že to různé záchranné akce typu "Chovací tety" nebo studentky z praxí moc nezachrání.
Vždycky jsem se snažila si „vypiplat“ nějaké to nejmenší miminko /tak pětidenní/, za kterým jsem každý den chodila, chovala si ho, mazlila, krmila, jak mi to čas dovolil. Věřila jsem, že pro toho tvorečka je dobré poznat, že někoho má, i když ho později ztratí, než tento cit nepoznat.
Vadilo mi, že orgány spolu nespolupracují, že je mi jasně řečeno, že jsem sociální pracovnice jen přes děti, že si nemám povídat s matkami, že nemám být v kontaktu s celým příběhem. Že mám hájit jen zájem dítěte.
Nedbala jsem a přesto jsem si s maminkami dětí povídala. Mnoho z nich bylo překvapeno, že je poprvé v životě někdo poslouchá. Pokud je sociální politika nastavena tak, že se preferuje vracení dětí do vlastní rodiny - tak je přece toto důležité. Pak mi uniká, proč je většinou vazba mezi matkou a dítětem přetrhávána nebo naopak uměle udržována a prodlužovaná zákony - tak, že dítě dlouho zůstává v "kojeňácích" a dětských domovech, a tím deprivace a neumění se orientovat v reálném životě tohoto jedince jen roste.
Produkujeme tím "neúplné" lidi, kteří nepoznali lásku a málokdy jí proto umí dát. Měli bychom apelovat na vzpomínky z dětství našich politiků a uvědomění si, že v každém dítěti je budoucnost našeho světa, ať to zní jakkoliv jako klišé.
Nejsem žádný odborník. Na toto téma bylo již napsáno mnoho knih a publikací. Jen mě překvapuje, že se nikdo skutečně neptá sociálních pracovnic, co si o této práci myslí, co by jim pomohlo k lepší práci a co vidí jako zásadní problém…
Možná by za zmínku ještě stálo, že jsem sama matkou, znám to i z osobní zkušenosti a necucám si to z prstu."
 
Problematice byl věnován taktéž rozhovor na portálu DVTV.cz s režisérkou snímku a autorkou petice, jíž je dokumentaristka Linda Kallistová Jablonská.
K zhlédnutí zde.
 

Autor: Samuel Pohanka

Více >
Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Bylo, nebylo. Několik mocných dalo v Hradci Králové hlavy dohromady a výsledkem jejich dumání byl podivuhodný záměr. Necháme zbourat hájovnu „U Dvou Šraňků“ a na její místo postavíme moderní stavbu, v níž budeme učit děti o přírodě. Hájovna byla v lese už od roku 1869 a tak je potřeba ji vyměnit. S novou dobou musí přece přicházet také nové stavby. Zejména když na ně přispěje Evropská unie. A žáci a studenti uvidí, že do lesa žádná romantika nepatří. Pryč se starou hájovnou, pryč se starým hajným!
Jenže ouha. Těm méně mocným se takové plány pranic nelíbily a tak se rozhodli sepsat petici za záchranu hájovny. 
 
Romana Lišková, náměstkyně primátora:
„V souvislosti s touto peticí bych chtěla apelovat na všechny petenty nejen ve věci hájenky, ale hlavně ve věcech příštích, aby před založením petice nejprve využili svého přirozeného práva komunikace se zástupci města a projednali svůj problém s dotčenými náměstky, vedoucími odborů nebo přímo s panem primátorem. Získají tak tak těch druhých 50 % informací stejně důležitých pro vytvoření si vlastního názoru. Petice je závažný a neopomenutelný nástroj demokracie a jeho devalvace užitím neověřených skutečností, dezinformací nebo jen části vybraných faktů je velmi nešťastná,“ píše na oficiálních stránkách města Hradec Králové.
 
Během dvou dnů podepsaly petici stovky lidí, další podpisy rychle přibývají. Diskuse pod peticí je víc než výmluvná. To se zase nelíbí těm mocným.
Kdo nakonec vyhraje, nevíme. Záleží na tom, jestli vedení města bude naslouchat hlasu obyvatel nebo prosadí svou. To všechno ukáže čas.

Autor: Petr Vávra

Více >
Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice proti neúměrné administrativní zátěži našich vinařů dosáhla úspěchu, když její požadavky byly schváleny vládou. Vinařská asociace ČR, která byla iniciátorem petice, v rámci konkrétních řešení navrhovala administrativní zjednodušení průvodních dokladů pro přepravu vín v podobě faktury i dodacího listu.

Dopadlo to jak jsme potřebovali Autor petice a předseda asociace, Josef Valihrach, je s výslednými právními úpravami spokojený. „Dopadlo to, jak jsme potřebovali, když většina našich požadavků byla splněna. Celý proces sběru podpisů trval zhruba měsíc a sami jsme byli při předávání petičních archů příjemně překvapeni přijetím na ministerstvu.“ V říjnu podané návrhy byly vládou schváleny tento týden v pondělí a vstupují v platnost od začátku příštího měsíce. Předseda Valihrach upozorňuje na zásluhu samotné petice: „Jsme rádi, že to proběhlo takovou formou a byli jsme sami překvapeni kolik lidí a vinařů se k ní připojilo. Byla to právě petice, která přispěla k prosazení našich požadavků.“
 
Změna zákona do jednoho roku Vinařská asociace také vyjádřila poděkování všem, kteří připojili svůj podpis pod petici a pomohli tak podpořit její snahu o zmírnění administrativní zátěže vinařů a obchodníků s víny. Do jednoho roku se tak podařilo změnit zákon, kterým ministerstvo zemědělství zbytečně komplikovalo práci vinařů nadbytečnou byrokracií. Petice se ukázala jako fungující nástroj pro prosazení zájmu těch, kterých se dané komplikace týkají.
Případ českých vinařů tak potvrdil, že změna je vždy možná a má význam se prostřednictvím petice o ni snažit.


Autor: Vojtěch Ondráček

Více >
Názorný průvodce tvorbou petice

Názorný průvodce tvorbou petice

Cílem našeho portálu je umožnit každému stát se součástí demokratických principů našeho státu prostřednictvím jednoho z prvků přímé demokracie, petice. Abychom Vám to co nejvíce usnadnili, ukážeme Vám vzor petice a upozorníme formou několika obrázků na možné zádrhely.
Příkladem dobře napsané petice může být Petice proti stěhování SOŠ v Rokycanech. Na jejím příkladu si rozebereme jednotlivé části. Všechny části jsou zanechány v přesné podobě, jak je můžete nalézt na stránce petice, aby pro Vás při procházení petice nečinilo problém najít konkrétní část, o které níže mluvíme. 


NázevJe dobré, když je hned z názvu petice jasně patrné, co je jejím tématem, čím konkrétněji je název koncipován, tím menší je šance zmatení čtenářů a potencionálních signatářů.


Úvodní odstavecŘekněte stručně a jasně, co bude obsahem petice, ať ten, kdo ji čte, ví ihned, zda je pro něj téma zajímavé, či ne. Není třeba se rozepisovat, platí, že stručně a věcně je v tomto případě více, než spousta prázdných vět a slov.


CitaceNení povinnou součástí petice, ale pokud se jedná o téma, ke kterému se již veřejně vyjádřil někdo ze zainteresovaných, může citace ukázat, že se nejedná o problém jednoho člověka a přesvědčit tak váhající k podpisu.


Samotný obsah


Popište, co konkrétně je důvodem sepsání petice. Opět platí, že příliš mnoho slov spíše odradí čtenáře od dočtení petice a následného podpisu. Je lépe uvést konkrétní důvody, nesnažit se vzít čtenáře za srdce, ale udat mu jasné důvody, proč by měl petici podepsat.


Žádost


V tuto chvíli už je všem zřejmé, jaký je obsah petice a k jakému tématu se vyjadřuje, jaké jsou Vaše důvody pro její sepsání. Zformulujte tedy na závěr konkrétní žádost, která jasně řekne, čeho chcete peticí dosáhnout.


Komu



Při přípravě petice se nezapomeňte ujistit, že je adresováno kompetentnímu úřadu či osobě. Vždy si raději ověřte, že apelujete na správné lidi. Ne o všech otázkách dopravy rozhoduje Ministerstvo dopravy, ne každý lokální problém je pouze na zvážení městského zastupitelstva či kraje. Proto platí, že čas vynaložený na vyhledání vhodného adresáta rozhodně není vyhozený.
 
Závěrem snad ještě poslední upozornění. Nepodceňujte sílu obrázku, který k petici přiřadíte. V dnešní audio vizuální době to může být právě první dojem z obrázku, který bude pomyslným jazýčkem na vahách "podepsat-nepodepsat". 
 

Autor: Tomáš Jakal

Více >
Petice snadno a rychle

Petice snadno a rychle

aneb jak správně napsat petici a co s ní dál

Petice je často používaný pojem, se kterým se setkal snad každý z nás. Co přesně se pod ním skrývá, popisujeme v jiném článku, stejně tak jsme již psali, jaký má význam a proč by se měl člověk zamýšlet nad jejím sepsáním, čeho by mohl dosáhnout.
Kdekoho by však mohla odradit neznalost, jak takovou petici sepsat. Protože se nejedná o nic těžkého a bylo by na škodu, kdyby nejistota ohledně potřebných náležitostí byla překážkou k využití petičního práva, popíšeme nyní v pár jednoduchých bodech, jak petici napsat a co s ní poté udělat.
 
Text petice Základem každé petice je požadavek, textové vyjádření toho, co vnímáme jako problém, nebo co chceme změnit, problém, na který peticí upozorňujeme. Čím smysluplněji je popsán, tím více lidí bude nakloněno petici podepsat. Samozřejmostí by měl být spisovný jazyk, kterým je požadavek napsán, stejně jako vyvarování se vulgarismů. Nezáleží na délce textu, ale nad tím, co je v něm obsaženo.

 
Tvůrce petice Každá petice musí obsahovat informace o tvůrci petice. Zákon stanovuje, že tvůrcem může být jednotlivec, petiční výbor, či právnická osoba, je-li to v souladu s cíli její činnosti.
Je-li tvůrcem jednotlivec, musí petice obsahovat kromě jeho jména a příjmení i bydliště.
V případě petičního výboru se udávají o členech výboru stejné informace, jako v případě jednotlivce, navíc musí být určena osoba starší 18-ti let, která je oprávněna zastupovat v dané věci výbor. I u této osoby je uvedeno jméno, příjmení a bydliště.
Poslední možností je právnická osoba, v takovém případě se kromě názvu, sídla a IČA organizace uvádí opět osoba (její jméno, příjmení a bydliště), která má oprávnění k jednání za organizaci. 
 
Petiční archy Pokud se snažíme získat pro naši věc podpisy, musíme pro ně mít adekvátní prostor. Ten představují petiční archy. Ty musí obsahovat kromě podpisu petenta i jeho jméno, příjmení a bydliště. Musí být zřejmé, o jakou petici se jedná, není-li u každého archu text petice a v takovém případě je nutné i aby obsahovaly jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru zastupovat.
 
Sběr podpisů Slovy zákona „Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat  občany, aby petici svým podpisem podpořili“. Způsobům, jak oslovit ostatní občany, aby se přidali k vaší iniciativě a podepsali petici, se tedy meze nekladou a záleží pouze na vás, jaké zvolíte. Myslete ale na to, že některé způsoby nelze označit za nezákonné, mohou však být na hraně dobrých mravů a slušnosti, čímž můžete své věci spíš uškodit.
 
Co s peticí dál Pokud máte petici i podpisy zašlete je na úřad. Tedy text petice i podpisové archy.  Nebojte se případů, kdy si nejste jistí, zda petici posíláte na správné místo. Pokud daná problematika není v kompetenci úřadu, kam jste petici zaslali, má povinnost ji poslat na správné místo.
Je důležité mít na paměti, že úřad by se měl peticí zabývat a do 30 dnů se k ní vyjádřit. Vaše požadavky však nehledě na počet nasbíraných podpisů nejsou pro úřad závazné. Podepsanou peticí nevzniká povinnost splnit vše, co je v ní uvedeno, díky tomu, že se jí úřad musí zabývat, však minimálně funguje jako důrazné upozornění na problém či konkrétní požadavky občanů, které by v demokraticky fungující společnosti měly brát úřad v potaz.
 
Co do petice nepatří Opět se obrátíme na zákon, ten totiž jasně stanovuje, že peticí… „se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. Petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti.“ Takže při psaní petice dejte pozor, ať se nedostanete do rozporu s tímto ustanovením, taková situace by totiž znamenala, že úřad nemá povinnost se vaší peticí vůbec zabývat.
 
Rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí Nejdůležitější rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí je v podpisech. V elektronické podobě totiž nemáte podpisy v tom slova smyslu, v jakém jej zákon vyžaduje. Přestože podepsat se falešně či pod cizím jménem není nic složitého, stát i v dnešní době digitálních médií uznává pouze ruční formu podpisu. Úřad tak nemá povinnost na elektronickou petici odpovědět. Tento paradox se dá obejít velice jednoduchým způsobem, přiložením pár ručních podpisů k petici s vytisknutými podpisy elektronickými. Zákon totiž nestanovuje minimální počet podpisů nutných k tomu, aby se jím úřady musely zabývat.
Síle elektronické petice spočívá především v její možnosti upozornit na problém a oslovit mnohem větší množství lidí, než její papírová sestra. Navíc už i na nejvyšších místech si začínají uvědomovat, že lpět v dnešní době na papírové podobě je přežitek a pomalu se vynořuje otázka, zda by elektronická petice neměla mít srovnatelnou váhu.
 
 
Zkrátka a jednoduše, napsat kvalitní petici není nic složitého, pokud člověk splní pár základních podmínek. A efekt, který může petice vyvolat, za tu trochu námahy přece stojí.  

Autor: Tomáš Jakal

Více >
Elektronická nebo papírová? Proč ne obě!

Elektronická nebo papírová? Proč ne obě!

Poměrně často se setkáváme s dotazy, v čem je lepší elektronická petice než papírová, případně odpovídáme těm, kteří prosazují pouze papírovou petici, proč se zamyslet i nad elektronickou formou. Slovy klasika, proč si vzít jen kousek dortu, když jej můžeme mít celý? V našem případě, proč vybírat pouze jednu formu, kterou můžeme oslovit potencionální petenty, když můžeme využít obě a zvýšit tak možný dosah petice?
Proto portál e-petice.cz umožňuje všem tvůrcům petice využít obě možnosti a to jednoduchým zaškrtnutím volby „Nabídnout podpisový arch pro sběr podpisů v detailu petice“.  Touto jednoduchou volbou způsobíte, že na vámi vytvořené petici bude mít každý možnost vytisknout si podpisový arch petice s jím zvoleným počtem kolonek pro podpisy. Autor petice tak může kromě šíření internetové verze pracovat i s její papírovou verzí, pomocí které může zacílit na ty, kteří dávají i v dnešní době papíru přednost před počítači. Lze tedy vytvořit bezpočet sběrných míst, která nezávisejí na elektřině ani internetu a kde k podpisu stačí obyčejná propiska.
Důležité je, že vytisknout podpisový arch může kdokoliv, ne pouze autor petice. Proto v případě, kdy by někdo preferoval vlastnoruční podpis, kterým by chtěl autora petice podpořit, není nic jednoduššího, než arch vytisknout, podepsat a zaslat takto vyplněný dokument tvůrci petice.
Možností je tedy hned několik. Nikomu neříkáme, která cesta je správná, ale nikomu ani nerozmlouváme tu jeho. Naopak, snažíme se zvážit všechna pro a proti a přizpůsobovat náš portál všem, kteří chtějí pomocí peticí měnit svět okolo sebe.
 

Autor: Tomáš Jakal

Více >
Co je to petice a jak vznikla

Co je to petice a jak vznikla

Již před staletími se v Čínském císařství používal jeden způsob, kterým mohl kdokoliv komunikovat s císařem. Tento způsob se postupně rozšířil do celého světa a díky tomu dnes nalezneme slovo „petice“ i v našem slovníku.

Petice působila jako spojnice císaře a jeho říše. Nezáleželo, jestli ji napsal prostý venkovan, učenec, či bohatý měšťan. Nejdůležitější bylo, jaký byl její obsah, protože právě přesvědčivost a důležitost problému, na který upozorňovala, rozhodovaly o tom, zda se petice dostane až k uším císaře. A proto není divu, že mezi vyslechnuté petice patřily zejména ty, které upozorňovali na korupci a nepravosti ve státní správě a mezi lokálními úředníky.
Přestože od té doby uplynula spousta času, význam petic se takřka nezměnil. Pořád ji může napsat takřka kdokoliv, kdo má pocit, že ví o problému, který je potřeba slyšet a o kterém by se měli dovědět volení vládci země. A opět se nejčastěji setkáváme s nespokojeností s rozhodnutími úředníků a zástupců správ a samospráv.
Jenže v dnešní době není důležité upozornit na problém jen „císaře“, ale také hlásné trouby naší doby, média. A pokud se to podaří, není lehké pro nikoho z těch, co rozhodují, dále ignorovat vůli lidu.
V moderní době je význam peticí rozdílný podle formy vlády, které jednotlivé státy uznávají. Největší váhu mají samozřejmě tam, kde je zakotvená demokracie a hlas člověka něco znamená. Proto není divu, že mezi baštu peticí patří Amerika, ale i některé evropské státy.
Co se naopak nemění, je petice jako taková. Vždy obsahuje sdělení, požadavek, problém. Má autora, někdy i víc, který ji reprezentuje a umožňuje všem, kteří s ní souhlasí, aby svým podpisem stvrdili tento souhlas. A samozřejmě, počet podpisů ukazuje, zda se jedná o názor lidu, konkrétní skupiny, nebo nespokojeného jednotlivce. Vždy ale vypovídá o něčí nespokojenosti a proto je na zástupcích státu, aby se jí zabývali, protože v demokratické společnosti má každý stejný práva a na každého musí být stejně pohlíženo.
Takže nezáleží, kdo petici napsal, pokud souhlasíte s jejím sdělením, podepište ji a přidejte se k těm, kteří chtějí něco říct světu. 

Autor: Tomáš Jakal

Více >