Magazín
Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde jsou malé děti umisťovány do kojeneckých ústavů a dětských center, a to i navzdory platné legislativě, na základě níž by děti měly být svěřovány přednostně do náhradní rodinné péče. Přesto se tak neděje a to i v případě, že jsou v daném kraji či blízkém okolí volní profesionální pěstouni.
 
Jak dokazuje nespočet vědeckých výzkumů, ranný vývoj dítěte je naprosto zásadní pro jeho budoucí fungování (socializace v osobním životě, ve společnosti...). Pobyt v ústavech vede k citové deprivaci dětí a k nevratným změnám v jejich psychickém vývoji, které často ústí v osobnostní problémy v jejich dalším životě (neschopnost navazování sociálních vztahů, zvýšené sklony ke kriminálnímu jednání ...).
 
Vývoj nejmenších dětí je křehkým procesem, který by měl podle výzkumů ideálně probíhat v milující péči jednoho výhradního pečovatele. Ten je dítětem vnímán jako bezpečný opěrný bod, který neuspokojuje pouze potřebu jídla, spánku a podobně, ale také (a především) potřebu lásky, blízkosti a bezpečí. Tuto potřebu personál kojeneckých ústavů navzdory vší poctivé snaze nemůže naplnit.
 
Toto téma, zachycené ve snímku Nejlepší zájem dítěte, který odvysílala Česká televize, vyvolalo velký zájem veřejnosti, na jehož základě vznikla i Petice za omezení ústavní péče pro nejmenší děti (podepsat můžete zde: http://e-petice.cz/petitions/petice-za-omezeni-ustavni-pece-pro-nejmensi-deti.html).
 
K petici se vyjádřila také někdejší sociální pracovnice kojeneckého ústavu, která se podělila se svou osobní zkušeností z praxe. Její komentář je k dispozici na následujících řádcích:
"Pracovala jsem v Kojeneckém ústavu 6 let jako sociální pracovnice. Odešla jsem díky totálnímu vyhoření poté, co jsem zjistila, že jsem jen kolečko v nedobře promazaném státním systému. Že to, co dělám, je neužitečné, k ničemu. Sice zajistím nějaké ty papíry, jdu si pochovat a nakrmit miminka (což se velice protivilo některým zdravotním sestrám), ale víc nic. Že mi celý smysl téhle práce uniká. Že se tváříme, že pomáháme dětem, ale že po tolika letech, kdy už je dokázáno, že jedna z nejdůležitějších věcí pro zdravý a dobrý vývoj nového človíčka je láska navíc fyzicky projevovaná, jim vlastně pomáháme jen být ošaceni, nakrmeni a spát v teple.
Tím nechci shazovat práci těch lidí, kteří v takovýchto institucích pracují. Jen mi přijde, že těch studií a důkazů, že miminko potřebuje teplou milující náruč a šťastné hravé dětství je tolik, a zároveň těch lidí, co o tom ví a chtějí se o ty človíčky postarat, že by se vývoj událostí mohl posunout dalším směrem. Myslím, že to různé záchranné akce typu "Chovací tety" nebo studentky z praxí moc nezachrání.
Vždycky jsem se snažila si „vypiplat“ nějaké to nejmenší miminko /tak pětidenní/, za kterým jsem každý den chodila, chovala si ho, mazlila, krmila, jak mi to čas dovolil. Věřila jsem, že pro toho tvorečka je dobré poznat, že někoho má, i když ho později ztratí, než tento cit nepoznat.
Vadilo mi, že orgány spolu nespolupracují, že je mi jasně řečeno, že jsem sociální pracovnice jen přes děti, že si nemám povídat s matkami, že nemám být v kontaktu s celým příběhem. Že mám hájit jen zájem dítěte.
Nedbala jsem a přesto jsem si s maminkami dětí povídala. Mnoho z nich bylo překvapeno, že je poprvé v životě někdo poslouchá. Pokud je sociální politika nastavena tak, že se preferuje vracení dětí do vlastní rodiny - tak je přece toto důležité. Pak mi uniká, proč je většinou vazba mezi matkou a dítětem přetrhávána nebo naopak uměle udržována a prodlužovaná zákony - tak, že dítě dlouho zůstává v "kojeňácích" a dětských domovech, a tím deprivace a neumění se orientovat v reálném životě tohoto jedince jen roste.
Produkujeme tím "neúplné" lidi, kteří nepoznali lásku a málokdy jí proto umí dát. Měli bychom apelovat na vzpomínky z dětství našich politiků a uvědomění si, že v každém dítěti je budoucnost našeho světa, ať to zní jakkoliv jako klišé.
Nejsem žádný odborník. Na toto téma bylo již napsáno mnoho knih a publikací. Jen mě překvapuje, že se nikdo skutečně neptá sociálních pracovnic, co si o této práci myslí, co by jim pomohlo k lepší práci a co vidí jako zásadní problém…
Možná by za zmínku ještě stálo, že jsem sama matkou, znám to i z osobní zkušenosti a necucám si to z prstu."
 
Problematice byl věnován taktéž rozhovor na portálu DVTV.cz s režisérkou snímku a autorkou petice, jíž je dokumentaristka Linda Kallistová Jablonská.
K zhlédnutí zde.
 

Autor: Samuel Pohanka

Více >
Proč máme letní čas a lze ho zrušit?

Proč máme letní čas a lze ho zrušit?

V neděli 27. března si ve 2 hodiny ráno posuneme hodinky o 60 minut dopředu a začne letní čas. Znamená to, že si budeme muset zvyknout vstávat o hodinu dříve.
 
Letní čas není žádnou novinkou

Poprvé byl letní čas zaveden již právě před 100 lety – v roce 1916. Nejdříve v Německu a v Rakousku-Uhersku a uplatňoval se do roku 1918. Později byl na nějakou dobu zaveden i v dalších zemích. Znovu se letní čas objevil kvůli úsporným opatřením za druhé světové války. V českých zemích (tehdy v Protektorátu Čechy a Morava) fungoval nepřetržitě až do 4. října 1942, dále pak v letních měsících 1943 až 1949. Znovu byl v Československu zaveden v roce 1979. Trval od posledního březnového víkendu do posledního víkendu v září. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší – trvá až do posledního víkendu v říjnu. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii, takže se jí přizpůsobila i Česká republika.
 
Sporná úspora?

Účelem změny času měla být především úspora elektrické energie, která by jinak byla potřeba pro večerní osvětlení. Nejrůznější studie v řadě zemí však prokázaly, že úspora je minimální a pohybuje se do jednoho procenta. Letní čas má také své zastánce i své odpůrce. Ti první argumentují tím, že je déle světlo a tak je možné provozovat veškeré venkovní aktivity déle. Odpůrci zase tvrdí, že časový posun mnoha lidem působí zdravotní potíže. Podle nich patří k negativním následkům letního času zvýšené množství dopravních nehod ve dnech po změně času. Mezi nejznámější české odpůrce letního času patřil ve svá době pekař Pecka z východních Čech, který se s tímto tématem dokonce ucházel o zvolení do parlamentu. Z českých politiků se boji za zrušení střídání času věnuje dlouhodobě senátor za KDU-ČSL Petr Šilar i europoslanec Tomáš Zdechovský.
Pro zrušení letního času v EU vznikla iniciativa For Only One Time (Pouze jeden čas). Pro možnost předložení návrhu by ale potřebovala shromáždit milion podpisů občanů EU, z toho aspoň 16 500 v České republice.
Zrušením letního času se zabývá i tato petice.

Autor: Gianluca Pagliuca

Více >
Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Bylo, nebylo. Několik mocných dalo v Hradci Králové hlavy dohromady a výsledkem jejich dumání byl podivuhodný záměr. Necháme zbourat hájovnu „U Dvou Šraňků“ a na její místo postavíme moderní stavbu, v níž budeme učit děti o přírodě. Hájovna byla v lese už od roku 1869 a tak je potřeba ji vyměnit. S novou dobou musí přece přicházet také nové stavby. Zejména když na ně přispěje Evropská unie. A žáci a studenti uvidí, že do lesa žádná romantika nepatří. Pryč se starou hájovnou, pryč se starým hajným!
Jenže ouha. Těm méně mocným se takové plány pranic nelíbily a tak se rozhodli sepsat petici za záchranu hájovny. 
 
Romana Lišková, náměstkyně primátora:
„V souvislosti s touto peticí bych chtěla apelovat na všechny petenty nejen ve věci hájenky, ale hlavně ve věcech příštích, aby před založením petice nejprve využili svého přirozeného práva komunikace se zástupci města a projednali svůj problém s dotčenými náměstky, vedoucími odborů nebo přímo s panem primátorem. Získají tak tak těch druhých 50 % informací stejně důležitých pro vytvoření si vlastního názoru. Petice je závažný a neopomenutelný nástroj demokracie a jeho devalvace užitím neověřených skutečností, dezinformací nebo jen části vybraných faktů je velmi nešťastná,“ píše na oficiálních stránkách města Hradec Králové.
 
Během dvou dnů podepsaly petici stovky lidí, další podpisy rychle přibývají. Diskuse pod peticí je víc než výmluvná. To se zase nelíbí těm mocným.
Kdo nakonec vyhraje, nevíme. Záleží na tom, jestli vedení města bude naslouchat hlasu obyvatel nebo prosadí svou. To všechno ukáže čas.

Autor: Petr Vávra

Více >
Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice proti neúměrné administrativní zátěži našich vinařů dosáhla úspěchu, když její požadavky byly schváleny vládou. Vinařská asociace ČR, která byla iniciátorem petice, v rámci konkrétních řešení navrhovala administrativní zjednodušení průvodních dokladů pro přepravu vín v podobě faktury i dodacího listu.

Dopadlo to jak jsme potřebovali Autor petice a předseda asociace, Josef Valihrach, je s výslednými právními úpravami spokojený. „Dopadlo to, jak jsme potřebovali, když většina našich požadavků byla splněna. Celý proces sběru podpisů trval zhruba měsíc a sami jsme byli při předávání petičních archů příjemně překvapeni přijetím na ministerstvu.“ V říjnu podané návrhy byly vládou schváleny tento týden v pondělí a vstupují v platnost od začátku příštího měsíce. Předseda Valihrach upozorňuje na zásluhu samotné petice: „Jsme rádi, že to proběhlo takovou formou a byli jsme sami překvapeni kolik lidí a vinařů se k ní připojilo. Byla to právě petice, která přispěla k prosazení našich požadavků.“
 
Změna zákona do jednoho roku Vinařská asociace také vyjádřila poděkování všem, kteří připojili svůj podpis pod petici a pomohli tak podpořit její snahu o zmírnění administrativní zátěže vinařů a obchodníků s víny. Do jednoho roku se tak podařilo změnit zákon, kterým ministerstvo zemědělství zbytečně komplikovalo práci vinařů nadbytečnou byrokracií. Petice se ukázala jako fungující nástroj pro prosazení zájmu těch, kterých se dané komplikace týkají.
Případ českých vinařů tak potvrdil, že změna je vždy možná a má význam se prostřednictvím petice o ni snažit.


Autor: Vojtěch Ondráček

Více >
Ústavní soud rozhodl o povinném očkování, bohužel v neprospěch demokratických principů

Ústavní soud rozhodl o povinném očkování, bohužel v neprospěch demokratických principů

Na základě vašich žádostí o bližší informace k výnosu Ústavního soudu týkajícího se povinného očkování a jeho dopadech připravili autoři petice krátký článek

Vyhlášení pléna Ústavního soudu dne 23. února neshledalo povinné očkování jako protiústavní, bohužel vnímá jako přiměřené nutit rodiče pod hrozbou trestu dodržovat rigidní očkovací kalendář, když ve vyspělých evropských zemích, jako je Německo nebo Rakousko, je očkování pouze doporučené.

Pozitivním bodem rozhodnutí ÚS je doporučení zavedení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním.
“Pro rodiče se tedy stran povinnosti očkovat nic nemění, nevyhovující situace trvá i nadále,”  uvádí Martina Suchánková ze spolku ROZALIO. “Ústavní soud se drží starého modelu péče o ochranu veřejného zdraví, jeho výnosy jsou zatím jen malými kroky k celkové úpravě bližší demokratickým státům. Těmi pozitivními kroky jsou právě ono  doporučení k zakotvení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním nebo nutnost existence výjimky v odůvodněných případech, jako je například víra rodičů, “ dodává Suchánková.
Zákon o ochraně veřejného zdraví je nyní otevřen v poslanecké sněmovně, zavedení odpovědnosti státu nebo zavedení výjimky  očkování z důvodu ústavních práv, lze tedy ideálně provést nyní.
Současný průběh novelizace zákona je ale  velmi neuspokojivý, svůj nesouhlas se zněním novely zákona a průběhem projednávání vyjádřilo přes 10 tisíc lidí svým podpisem pod peticí proti represivnímu přístupu v otázce očkování.
Od Ústavního soudu jsme očekávali, že stanoví vodítko, podle kterého se bude posuzovat, zda je skutečně nezbytné, aby očkování dětí bylo nařizováno jako povinné. Podle uvedené Úmluvy o biomedicíně totiž nestačí, že je očkování v zájmu ochrany veřejného zdraví, ale musí jít zároveň o opatření nezbytné. A právě nesplnění podmínky nezbytnosti prokazuje praxe ve většině západních evropských států, ve kterých systém dobrovolného a státem hrazeného očkování dostatečně zajišťuje vysokou proočkovanost a nízký výskyt nemocí.
Jediná soudkyně Kateřina Šimáčková zastávala jiné stanovisko a tak si neodpustila příkrou kritiku svých kolegů. „S politováním konstatuji, že většina soudců neprovedla uvedené úvahy,“ píše. „Ústavní soud tak podle mého názoru nedostál povinnosti bez předsudků a z pohledu své odbornosti posoudit ústavní konformitu napadené právní úpravy.“
Na výsledek řízení před Ústavním soudem čekali desítky dalších rodičů, kteří rovněž byli pokutováni nebo jim pokuty do budoucna hrozí. Nejde jen o rodiče, kteří očkování odmítají z ideologických důvodů jako stěžovatelé, ale velmi často se jedná o rodiče, kteří mají zkušenost se závažnými vedlejšími reakcemi vakcín nebo mají zátěž v rodinné anamnéze, nebo o rodiče, kteří chtějí očkování jen odložit do pozdějšího věku dítěte či si vybrat, proti kterým nemocem bude jejich dítě očkováno.
Skutečnost, že následků po očkování není jen zanedbatelné množství, dokazují desítky rodičů, kteří se obracejí na spolek ROZALIO se svými zkušenostmi s nežádoucími účinky po očkování, za které přitom náš stát, na rozdíl od úpravy v jiných státech, odmítá nést odpovědnost.

Autor: Petr Vávra

Více >
Neprosazujte zákon o dětských skupinách za cenu likvidace pestrých alternativ

Neprosazujte zákon o dětských skupinách za cenu likvidace pestrých alternativ

Poslanecká sněmovna dnes dostala na stůl petici Chceme zachránit pestrost předškolní péče, kterou vyhlásily organizace ohrožené zákonem o dětských slupinách (Asociace lesních mateřských škol, Člověk v tísni, Česká rada dětí a mládeže, Unie center pro rodinu a komunitu). Petice poukazuje na reálná rizika schválení zákona o dětských skupinách, který 8. 10. vetoval prezident Miloš Zeman. Petici podepsalo přes 15 000 lidí.
Zákon o dětských skupinách totiž zdaleka nedoléhá jen na lesní školky. Pokud by poslanci přehlasovali veto, je ohrožen provoz rodinných a komunitních center, skautů, nebo vzdělávacích zařízení pro chudé děti. Jedná se o zařízení, která dobře fungují bez garance státu a jediné, co pro svůj provoz potřebují, je možnost fungovat i nadále. A to by při odsouhlasení zákona nebylo vůbec jisté.
 
Autoři petice přitom nikterak nemíří proti dětským skupinám. „Naše kritika se samotných dětských skupin vůbec netýká. Dětské skupiny jako alternativu v péči o děti garantovanou státem od počátku vítáme. Nikdo ale nepočítal s tím, že to bude nástroj plošné regulace pro všechny,“ uvádí Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních MŠ. „Zákon klade přesně vymezené podmínky pro zázemí a to způsobuje velké problémy.,“ vysvětluje Jan Černý z Člověka v tísni. „Rodiče mají mít přeci pestřejší volbu. Zákon zúží výběr pravidelné péče o malé děti na klasickou mateřskou školu nebo dětskou skupinu. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by dosud fungující jiné typy zařízení byly jakkoli škodlivé. Záměru plošně regulovat proto nerozumíme a považujeme jej za diskriminační a ve svém důsledku za likvidační,“ uvádí zástupkyně Unie center pro rodinu a komunitu Michaela Bernardová.
 
O zákonu, který předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí se záměrem pomoci rodinám, se bude hlasovat zítra (24.10.) od jedenácti hodin. K tomu, aby bylo prezidentské veto přehlasováno, je zapotřebí 101 hlasů. Organizátoři petice poukazují na to, že přehlasování veta není řešením. Vyzývají k přijetí veta a vzápětí předložení upravené verze zákona, tak, aby registrace k dětské skupině nebyla povinná, ale volitelná. Tím by se dle zástupců všech podepsaných organizací problém vyřešil. S tím souhlasí i někteří poslanci, kteří se k tématu vyjadřovali na úterní tiskové konferenci Sněmovny.
 
Podle předsedy poslaneckého klubu občanských demokratů Zbyňka Stajnury vznikl z původně dobré myšlenky zákona o dětských skupinách paskvil. Šéf ODS Petr Fiala se nechal slyšet, že zákon o dětských skupinách je příkladem toho, jak se zákony schvalovat nemají, protože se neví, jak a koho by se mohly dotknout.
 
„Je třeba mít záruky, že lesní školky poškozeny nebudou, že vznikne novela, která by umožnila pokračovat těmto zařízením. Pokud nebudou jasné záruky, mně to nestačí,“ řekl předseda poslaneckého klubu KDU – ČSL Jiří Mihola. Zákon se však citelně dotkne i řady dalších organizací, a tam ani žádné záruky nezazněly. „Doufáme, že poslanci přemohou slepou stranickou loajalitu a zváží na vlastní odpovědnost všechny klady i rizika a budou ochotni přijmout prezidentské veto a dovolí upravit zákon tak, aby skutečně pomáhal rodičům namísto současné nejistoty, kterou zákon vyvolává,“ dodává Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže.

Autor: Petr Vávra

Více >
ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

Asociace Lesních školek společně s dalšími dotčenými subjekty připravila odpovědi na často kladené otázky, které vám pomohou se v tématu zorientovat a objasnit v čem je schvalovaný zákon o dětských skupinách nevhodný.
Proč zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ohrožuje existenci pestrých forem péče o děti, když dětské skupiny mají naopak rodičům pomáhat? Dětské skupiny jsou dlouhá léta veřejnosti prezentována jako nová alternativa pro rodiče. To vyvolává dojem, že ke stávajícím službám přibude nová možnost, garantovaná a podporovaná státem. Současná podoba zákona nese však jiné sdělení, které veřejnosti zůstává skryté: dětské skupiny mají nastavit jednotné parametry pro všechny formy pravidelné péče o děti a kdo se těmto parametrům nepřizpůsobí a nezaregistruje se jako dětská skupina, bude sankčně stíhán.
 
Proč je tak obtížné stát se dětskou skupinou? Parametry nastavené rozdílně pro skupinu do 5, 12 a nad 12 dětí připravovalo Ministerstvo zdravotnictví v doprovodné vyhlášce. Již pro skupinu 5 -12 dětí je nutné zajistit např. oddělenou šatnu, sprchový kout, plocha denní místnosti činí nejméně 3m2 na jedno dítě, umyvadlo musí být umístěno ve výšce 50 cm nad podlahou a výtokový ventil ve výšce 60 cm nad podlahou; v případě péče o děti mladší 3 let nesmí výška horní hrany umyvadla překročit 43 cm nad podlahou. 
Ještě náročnější jsou požadavky na skupinu nad 12 dětí – ty musí mít provozní zázemí shodné s mateřskou školou, tzn. u existujících zařízení takové úpravy vyžadují přestavby v řádech desetitisíců až statisíců korun. 
Co když je ale provozovatel v nájmu a stavební úpravy nejsou možné? 
Co když provozovatel nemá na takové úpravy finanční prostředky a není zdatným žadatelem o dotace, které však většinou stejně nepokryjí 100% nákladů? 
Co když pečuje o skupinu 15 dětí a nemá šanci přebudovat se dle požadavků na mateřskou školu – má uměle snižovat počet dětí?
Co když se jedná o rodinné centrum, které nemá ambice provozovat tuto činnost dlouhodobě, ale nyní ji vzhledem k poptávce rodičů zařadilo do programu, investice do vybavení dle parametrů dětské skupiny je pak pro něj bez dlouhodobého významu a tedy i návratnosti, a přesto se musí přizpůsobit? 
Mají rodiče doplácet na náklady spojené s dovybavením služby nebo kdo jiný?
Samostatnou kapitolou jsou lesní MŠ, které ze své podstaty nejsou dětskou skupinou, přesto však nyní do její definice spadají. Opravdu je jisté, že budou všechny lesní školky z rizika dopadu zákona vyjmuty?
 
Jaká část zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině konkrétně obsahuje riziko, které uvádíte? Problematická je samotná definice dětské skupiny – paragraf 2:
„Službou péče o dítě v dětské skupině se pro účely tohoto zákona rozumí činnost spočívající v pravidelné péči o dítě od jednoho roku věku do zahájení povinné školní docházky, která je poskytována mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí a která je zaměřena na zajištění potřeb dítěte a na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte.“
Do této široké definice spadají všechny formy pravidelné péče včetně lesních mateřských školek, pravidelný program různých rodinných center a dalších volnočasových aktivit s předškoláky. Proto se cítí ohroženi také skauti, mladí hasiči a jiné pravidelné kroužky. Je zřejmé, že na ně zákon působit nemá, ale z této definice dětské skupiny to nevyplývá, je proto potenciálně riziková.
Kdo dle definice provozuje službu péče o dítě bez oprávnění (tzn. nezaregistroval se jako dětská skupina), hrozí mu dle paragrafu 22 pokuta, nebo dle paragrafu 23 správní delikt ve výši 100.000,- a zákaz činnosti.
 
Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla
 
Jaké je navrhované řešení, které by riziko zániku existujících služeb odvrátilo? Řešením je vrátit pojmu „nová alternativa“ skutečný význam. Dětské skupiny by měly být jednou,  ale ne jedinou možností. Registrace k nim by proto měla být volitelná. Toho lze docílit tak, že je definice dětské skupiny omezena pouze na provozovatele s oprávněním a v další části zákona je uvedeno, že o oprávnění je možné nikoli povinné žádat. 
Předkladatel zákona argumentuje tím, že taková dobrovolnost povede k tomu, že se nikdo nezaregistruje. Tím nepřímo říká, že je to skutečně problematická regulace. Zároveň zastánci zákona říkají, že dětské skupiny chtějí mít uzákoněné co nejdříve, protože přinášejí daňové benefity a mohou být propojeny s evropskými dotacemi. Z toho je zřejmé, že ti, kdo naplňují parametry dětské skupiny, již existují nebo plánují vznikat a mají zájem se zaregistrovat. Upravený zákon tak bude motivovat ke zvyšování standardů v oblasti této péče o děti, ovšem nikoli represivně, ale na základě dobrovolné motivace provozovatelů. Jejich klienti – rodiče budou mít v případě registrované dětské skupiny záruku danou státem. Ostatní neregistrovaná zařízení se budou muset u rodičů obhájit jinak, ale ze strany státu nebudou likvidována.
 
Zákon dává všem současným provozovatelům rok na to, aby se nové normě přizpůsobili. Není to dostatečná doba?  V případě nutnosti přebudovat zázemí podle parametrů doprovodné vyhlášky je třeba podniknout následující kroky: domluvit se s majitelem nemovitosti, vypracovat stavební projekt, jeho financování, schválení a získání stavebního povolení, napsání projektu na financování takové akce, v případě úspěšné žádosti soutěžení dodavatele a realizace a kolaudace stavby. Je časově nereálné v roční lhůtě toto vše zvládnout. Ve většině případů jsou také nezbytné nemalé finanční prostředky na dofinancování.
V případě lesních MŠ zaznívá, že již mají připravenou legislativní úpravu pod MŠMT. To není zcela pravda. Klíčovou roli hraje Ministerstvo zdravotnictví, které se během jednání o podobě zákona během jara 2014 jasně vyjádřilo (a zástupkyně MPSV byly při tom), že nelze legislativně schválit zázemí, která využívají lesní MŠ, ale zároveň že podporují jejich existenci mimo státem garantované typy zařízení. To však povinná registrace k dětské skupině znemožňuje. Lze tedy očekávat náročné vyjednávání o podobě budoucí legislativní úpravy pro lesní MŠ. Samotný legislativní proces (připomínková řízení, délka schvalovacího cyklu) v ČR průměrně trvá 8 měsíců. Lesní MŠ však potřebují mít jasno nejpozději na jaře 2015 u zápisu. Nelze po rodičích chtít, aby zapsali své dítě do zařízení, které má nejistou existenci.

Jak probíhal rozhodovací proces k zákonu a jaké jsou jeho perspektivy? Zákon byl Sněmovnou schválen ve zrychleném čtení v červnu 2014. Již na tomto jednání byl mezi pozměňovacími návrhy také návrh na volitelnost registrace doporučený garanční Stálou komisí pro rodinu a rovné příležitosti. Ten však nebyl přijat. Ohrožené organizace proto poté vyhlásily první petici určenou Senátu. Senát zákon na konci července 2014 vrátil Sněmovně s pozměňovacím návrhem obsahujícím volitelnou registraci. Součástí pozměňovacího návrhu však byly i další úpravy týkající se zpřesnění definice rozsahu „pravidelnosti“ a dále úprava kvalifikací pro výkon služby z níž zřejmě nedopatřením byly vyřazeny rekvalifikované chůvy. To byly hlavní důvody proč Sněmovna v září 2014 senátní pozměňovací návrh nepřijala a odhlasovala původní znění zákona. Ten však poté vetoval prezident s odůvodněním, že zákon omezuje možnosti rodičů při svobodné volbě předškolní péče. Zákon bude opět projednávat Sněmovna na jednání od 24. října.
Signály ze Sněmovny jsou takové, že veto prezidenta přidává na závažnosti výhrad k zákonu a bylo by proto vhodnější jej vrátit k přepracování a schvalovat znovu bez rizika ohrožení stávajících služeb. 
 
 

Autor: Petr Vávra

Více >
Zachránit víc než dětské skupiny

Zachránit víc než dětské skupiny

Zákon o dětských skupinách je po vetu prezidenta opět vrácen Sněmovně. Při zářijovém schvalování několikrát zaznělo, že je to špatný zákon, ale lepší než nic. „Nesouhlasíme s takovým postupem při schvalování zákona, který může zlikvidovat tisíce fungujících míst pro předškolní děti,“ uvádí předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček.
Zákon by se měl dostat na jednání Sněmovny již příští týden. Poslanci budou mít při projednávání vráceného zákona dvě možnosti – prosadit ho přehlasováním prezidentského veta nebo zákon vrátit k přepracování. „Vrácení zákona považujeme v tuto chvíli za bezpečnější řešení pro všechny. Pokud bude zákon upraven tak, aby nelikvidoval ostatní alternativy, lze při dalším předložení očekávat jeho rychlé schválení. Naopak při prosazení současné podoby zákona vážně hrozí, že rodiče přijdou o pestrost zařízení péče o děti, která dnes funguje,“ uvádí Sedláček. 
Opakovaný návrat zákona do Sněmovny přinesl nový důležitý fakt: objevuje se čím dál více subjektů, které jsou zákonem ohroženy. Nejhlasitěji bily na poplach lesní mateřské školky. „Zákon jim ukládá být něčím, čím ze své podstaty nejsou. Vnímáme jako velmi ohrožující spoléhat na slib, že se během roku podaří vyjednat zcela nový druh právní úpravy, který by je z tohoto nebezpečí vyvázal. Zároveň je pro nás principiálně důležité hájit pestrost výchovné nabídky, proto podporujeme vrácení a změnu zákona, aby existovaly i jiné formy péče než jen dětské skupiny,“ uvádí předsedkyně Asociace lesních MŠ Tereza Valkounová. „Navíc už teď cítíme negativní dopad zákona. Na nedávném setkání zástupci lesních školek uváděli, že pozastavují rozvoj svých organizací, když nejsou jasné parametry, které na ně budou platit a hrozí jejich rušení. Rodiče jsou velmi znepokojeni, řada z nich přitom ví, že nechce dát své dítě jinam, takže jim to komplikuje i situaci v zaměstnání. To je přesně proti smyslu záměru zákona,“ upozorňuje Valkounová. 
Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla
 
Rodinná centra v ohrožení
Ještě hůře na tom jsou některá rodinná centra, velká část z nich totiž poskytuje služby pravidelné péče o předškolní děti. „Nám nikdo vlastní legislativní úpravu neslíbil, a tak se organizace sdružené v Unii center pro rodinu a komunitu obávají, že kvůli plnění náročných požadavků pro dětskou skupinu budou nuceny svůj mnohaletý provoz omezit nebo ukončit,“ uvádí zástupkyně Unie Michaela Bernardová. V České republice existuje dohromady více než 600 takových center, která navštěvuje odhadem  30.000 dětí. Některé mají zájem stát se dětskou skupinou, pro některé to ale může být mimo jejich možnosti. 
 
Na problémy Upozorňuje také Člověk v tísni
Další ohroženou skupinou jsou zařízení pro děti ve vyloučených lokalitách. „Do přeplněných mateřských škol se ohrožené děti dostávají velmi obtížně, proto je existence speciálních předškolních klubů základem pro šance dětí na běžnou vzdělávací dráhu. Dnes je podobných zařízení několik desítek a odhadem poskytují vzdělávací podporu pro více než tisíc předškolních dětí,“ uvádí Jan Černý, ředitel programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni, která provozuje takové kluby v deseti městech. Tuto unikátní obdobu školek zajišťuje řada dalších organizací a na všechny se zákon o dětské skupině bezpochyby vztahuje. „Mnoho těchto klubů nejde stavebně upravit na normy dětské skupiny ani mateřské školy vzhledem k charakteru nemovitostí - řada organizací má prostory pouze v nájmu. Slibované dotace na rekonstrukce objektů jsou velmi nejisté a jisté je pouze to, že stavební projekt, jeho vypracování a získání stavebního povolení, napsání úspěšného projektu na financování takové akce, soutěžení dodavatele a realizace a nakonec kolaudace stavby je časově nereálné v roční lhůtě zvládnout. Nemluvě o zbytečně vynaložených prostředcích tam, kde to funguje i bez nich,“ doplňuje Černý.
 
Zákon se dotýká také dalších organizací
A aby toho nebylo málo, schválená verze zákona (tzn. bez zamítnutého pozměňovacího návrhu Senátu) má natolik vágní definici dětské skupiny, že se cítí ohroženy i organizace jakkoli pravidelně pracující s předškolními dětmi, jako jsou mladí dobrovolní hasiči, skauti, turisté, YMCA. Tyto organizace zastřešuje Česká rada dětí a mládeže, která při plném výkladu zákona odhaduje negativní dopad na 10 tisíc dětí.
 
Zamítnutí senátem i prezidentské veto
Důvodová zpráva k zákonu o dětských skupinách popsaná rizika zákona neuvádí a je z toho tedy zřejmé, že předpokládaný přínos nové úpravy je nadhodnocený. Pokud se Poslanecká sněmovna rozhodovala ve snaze „zvolit menší zlo,“ pak je čím dál jasnější, že přijmout takto nastavený zákon je neúnosné riziko. Na to poukázal Senát, prezidentské veto, a také dvě petice čítající tisíce podpisů. Zastánci změny problematického zákona proto otevírají třetí petici. Ta je tentokrát zaměřena nejen na lesní školky, ale právě na celou škálu ohrožených organizací. Petice vyzývá poslance, aby zákon vrátili navrhovateli (MPSV) k přepracování. „Nové dětské skupiny nelze vyměnit za léta fungující organizace. Zákon je nezbytné změnit tak, aby byla zachována i zařízení mimo režim dětské skupiny,“ dodává iniciátorka petice Valkounová.

Autor: Petr Vávra

Více >
Tereza Valkounová: Ukázalo se, že změna možná je

Tereza Valkounová: Ukázalo se, že změna možná je

Lesní školky udělaly další výrazný krok ke své záchraně. Senát ČR zareagoval na snahu všech jejich zastánců a zákon, proti němuž bojují osobnosti i tisíce dalších lidí, vrátil s pozměňovacími návrhy do Poslanecké sněmovny. Jak vnímá tento dílčí úspěch a co bude následovat, na to jsme se zeptali Předsedkyně Asociace lesních mateřských škol PhDr. Terezy Valkounové, Ph.D.
Dobrý den, nejprve bychom chtěli pogratulovat k úspěšnému prvnímu kroku, kterým bylo navrácení zákona o dětských skupinách zpět do poslanecké sněmovny. Věříte, že je nyní vše již na dobré cestě?
Rozhodnutí Senátu o nutnosti pozměnit zákon považujeme za klíčový krok správným směrem. Teď je třeba neusnout na vavřínech, protože ještě není vyhráno a nyní máme před sebou zářiové jednání Sněmovny. To výsledně rozhodne, jaká podoba zákona bude schválena.

Budete podnikat další kroky ve snaze přesvědčit o nutnosti změnit zákon i poslance?
Vzhledem k riziku, jaké návrh zákona obsahoval, to považuji za nezbytné. Teprve až zákon ve znění pozměňovacího návrhu přijme prezident, budeme moci být v klidu.

Vaši petici podepsalo již takřka 13 000 lidí, čekala jste takovou podporu?
Upřímně řečeno nečekala a to hlavně proto, že jsme ji vyhlásili druhý prázdninový týden a měli jsme do jejího odevzdání Senátu tři týdny.Díky tomu, že měla petice elektronickou podobu a bylo možné ji snadno založit a sdílet, mohli jsme ji rychle šířit.

Potěšilo Vás, když jste viděla, kolika lidem na lesních školkách záleží a četla si jejich povzbudivé komentáře pod peticí?
Podpory široké veřejnosti si nesmírně vážím a vnímala jsem to jako velmi důležitou posilu pro další osobní jednání se senátory. V komentářích se například objevila podpora pediatrů a dalších odborníků, s nimiž díky tomuto propojení můžeme dále spolupracovat.

Myslíte si, že petice přispěla k zamítavému postoji senátu? Jak se na ni senátoři tvářili?
Přímo v Senátu byla petice pravidelně zmiňována. Během jednání bylo jasné, že problém potvrzený tolika podpisy je natolik závažný, že jej senátoři nemohou jen tak přehlédnout. Přitom ještě v zimě během jednání s předkladateli zákona na jednání zaznělo, že ohrožení lesních školek je jim „líto“, ale nedá se nic dělat. A ukázalo se, že změna možná je.

Budete se snažit využít tento nezanedbatelný počet lidí také k přesvědčení poslanců?
V nejbližších dnech plánujeme vytvořit novou elektronickou petici určenou poslancům, jejímž cílem bude prosazení pozměňovacího návrhu zákona. A bude velmi důležité, aby všichni, kdo svůj názor v červencové petici vyjádřili, opět posílili naši vyjednávací pozici podpisem nové petice – pro jednoduchost bude mít stejný link, jako ta původní, tedy www.e-petice.cz/lesniskolky.cz. Jakmile bude petice vyhlášena, všichni dostanou zprávu emailem.

Snahu o záchranu lesních školek podpořily i osobnosti jako Tomáš Klus, či Simona Babčáková. Myslíte si, že i tato skutečnost byla pro některé signatáře petice důležitá?
Věřím, že známé tváře pomohly zapojit lidi, kteří o lesních školkách třeba ještě neslyšeli. Jejich vyjádření tak pomohlo tomu, aby se z problému stala více věc veřejná.
 
Závěrem mi dovolte popřát hodě úspěchů při dalším jednání o nové podobě zákona.
Děkujeme za přání a také za provozování serveru, který nám velmi pomohl propojit zastánce lesních školek.
 

Autor: Tomáš Jakal

Více >
Tomáš Klus: Člověk je součástí přírody

Tomáš Klus: Člověk je součástí přírody

Boj o lesní školky pokračuje. Již za dva dny budou senátoři rozhodovat o jejich osudu. Zůstanou zachovány i pro další generace tak, jako je tomu v mnoha státech Evropy a zbytku světa, nebo zvítězí snaha politiků vše nahrnout do jednoho pytle a to, co nevyhovuje jejich zákonu, bez milosti odstranit?
Základní filozofií lesních školek je výchova dětí mimo omezený prostor kamenných budov, přičemž snahou je podporovat vývoj dětí a rozvoj jejich schopností v přirozeném prostředí každého živého tvora, tedy přírodě. Jejich zástupci stále doufají v záchranu těchto školek. Rozhodnutí o zákoně, který již prošel poslaneckou sněmovnou, mají nyní v rukou senátoři. A zástupci lesních školek dělají vše proto, aby přiměli tyto zvolené zástupce obyvatel našeho státu nechat volbu o výchově v rukou rodičů, nikoliv o ní rozhodovat rigidními zákony a ustanoveními.

Na podporu lesních školek vystoupila také řada osobností, které bojují právě za možnost volby a upozorňují na spjatost člověka s přírodou, na kterou v dnešním přetechnizovaném světě tak často zapomínáme.

Simona Babčáková
„Přeji našim dětem šťastné dětství a přeji všem rodičům, možnost volby,“ říká hvězda seriálu Comeback.




Vavřinec Hradílek​
„Na lesních školkách se mi líbí především to, že dávají dětem volnost pohybu a možnost trávit čas na čerstvém vzduchu a v přírodě,“ vyjmenovává klady lesních školek držitel stříbrné olympijské medaile.




Tomáš Klus
„Člověk je součástí přírody, ale my odrostlejší už jsme na to zapomněli a proto je fajn našim dětem připomínat, odkud a co jsme,“ říká otec malé Josefínky.




PhDr. Ondřej Hausenblas​
„O tom, jakou cestu vzdělávání a vychovávání vybrat pro své dítě, vědí nejvíc rodiče,“ je přesvědčen i vyučující na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity.



 
Nezbývá tedy než věřit, že dobrá věc, kterou svým podpisem podpořilo již bezmála 12 000 lidí, se podaří a senátoři vyslechnou hlas lidu tak, jak jim jejich funkce velí. 

Autor: Tomáš Jakal

Více >
Přijdou tři tisíce dětí o lesní školku?

Přijdou tři tisíce dětí o lesní školku?

Lesní mateřské školy jsou typem alternativního předškolního vzdělávání pro děti od tří do šesti let. Výuka probíhá venku za každého počasí (neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení). Důraz je kladen na rozvoj dovedností dětí v přímém kontaktu s přírodou.
První lesní mateřská škola byla založena v roce 1954 v Dánsku, postupně tento typ předškolního zařízení vznikal v dalších zemích. Nejvíc lesních mateřských škol má Německo, další jsou ve Švédsku, v Norsku, v Lucembursku, ve Švýcarsku, v Rakousku, v Rusku, v Kanadě, ve Spojených státech, v Japonsku a v dalších zemích.

Lesní školy v ČR
V České republice začaly první lesní mateřské školy vznikat před pěti lety, dnes je jich u nás kolem šedesáti. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy po testování v letech 2010 až 2012 potvrdilo, že děti v tomto typu předškolního vzdělávání jsou připraveny na školu stejně dobře, jako děti v běžných mateřských školách. Zdálo se tedy, že rozvoji lesních mateřských škol, v nichž jsou děti díky otužilosti zdravější, nic nemůže bránit. To se ale opravdu jen zdálo.
 
Chybí odbornost při psaní zákonů?
Nikdo totiž nepočítal s Poslaneckou sněmovnou. Je notoricky známo, že poslanci často rozhodují bez znalosti věcí, že ve sněmovně vznikají mnohdy paskvily, které nepomáhají, ale škodí. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Přes sliby některých poslanců sněmovna odsouhlasila zákon, podle něhož bude jedinou povolenou formou pravidelné péče o děti předškolního věku tzv. dětská skupina. V praxi to znamená, že mimo jiné hrozí zánik nejméně tří tisíc míst pro děti, které navštěvují lesní školky.
 
Podaří se zavhránit lesní školky?
Bitva ale ještě není prohraná. Zákon může zamítnout či pozměnit na svém příštím jednání Senát. Věřme, že senátoři budou mít víc rozumu než poslanci a že zánik lesních mateřských škol nedovolí.

Autor: Petr Vávra

Více >
Šardice a Hovorany depolymerizační linku nechtějí

Šardice a Hovorany depolymerizační linku nechtějí

Petici proti chemické spalovně u Hovoran podepsalo na našem serveru více než 600 lidí. Nelíbí se jim, že společnost Zenergo hodlá zpracovávat odpad právě tady. I když zástupci firmy tvrdí, že jde o novou, ekologickou metodu likvidace odpadu, občany se jim přesvědčit nepodařilo.
Nový způsob totiž není řádně odzkoušen, v Evropě se údajně používá jen na jednom místě v Rumunsku. Zenergo chce ročně zpracovávat 7000, tedy jednu tunu za hodinu při devatenáctihodinovém denním provozu. Silnice, po které by nákladní auta musela odpad přivážet, není v dobrém stavu. Na jednání zastupitelstva v Hovoranech devět z patnácti přítomných hlasovalo proti, pět se zdrželo a jen jeden zvedl ruku pro.

Vzhledem k tomu, že objekt by měl ležet v těsné blízkosti Hovoran, ale v katastru sousedních Šardic, museli o chemické spalovně jednat také šardičtí zastupitelé. Ti se na svém jednání sešli 16. června za účasti dvou stovek občanů Šardic i Hovoran. Starostka Šardic Blažena Galiová na něm konstatovala, že žádost firmy Zenergo radnice písemně konzultovala s chemickou fakultou VUT Brno. Z odpovědi vyplynulo, že z dodaných materiálů Zenerga nelze přesně stanovit nebo odhadnout vliv na zdraví občanů a životní prostředí. Podle názoru šardických zastupitelů se ale jedná o chemický průmysl, který není v Šardicích podle územního plánu žádoucí.

Navíc neexistují zkušenosti s touto technologií v České republice. „Já osobně se čtyři roky tohoto volebního období snažím, aby naše obec získala dobrý zvuk nejen ve svém okolí,  ale také se snažíme udržovat životní prostředí. Máme připravenu celou řadu projektů  na uskutečňování KPU – společných zařízení a byli jsme úspěšní v získávání dodací na ozelenění polních cest, výsadby biokoridorů a biocentra, udržujeme zeleň v obci, třídíme odpady,  podporujeme vinařskou turistiku, vinařské stezky atd. Podporujeme mladé rodiny a chceme, aby naše děti žily ve zdravém prostředí s čistým ovzduším,“ řekla šardická starostka Blažena Galiová.
 
Proto také hlasovala proti podnikatelskému záměru společnosti Zenergo postavit a provozovat v areálu bývalé firmy Neochem v Šardicích zařízení na termální depolymerizaci uhlíkatých látek. Proti hlasovalo i dalších jedenáct zastupitelů z třinácti přítomných, jeden se hlasování zdržel. Ostatní dva zastupitelé se z jednání omluvili a poslali písemná stanoviska, v nichž se stavbou depolymerizační linky v Šardicích nesouhlasí.
 

Autor: Petr Sedláček

Více >
Osud MotoGP v Brně ve hvězdách

Osud MotoGP v Brně ve hvězdách

Budoucnost závodů mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v Brně je stále nejistá. Problémem jsou - jak jinak- finance. Jen za zalistovací poplatek je potřeba promotérovi, tedy společnosti Dorna, zaplatit každý rok zhruba 72 milionů korun. Ty brněnský Automotodrom nemá a musí se spoléhat na dotace.
Národní rada pro sport podle sdělení Jana Vávry z tiskového odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odmítla zařadit MotoGP České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce z toho důvodu, že žádost prostřednictvím Autoklubu ČR přišla 10 dní po termínu. Ministr Chládek uvolnil pro brněnský závod 20 milionů z rezervy ministerstva, ovšem ty musí přijít do Brna prostřednictvím Autoklubu ČR. Peníze je ochoten poslat, pokud Autoklub ČR poskytne písemnou záruku, že dvacetimilionovou dotaci skutečně přepošle do Brna. Přímo pořadatelům státní podporu podle předpisů ministerstvo poslat nemůže.

„Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je názoru, aby taková akce byla spíše podporována ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. Prioritou MŠMT je podpora sportu jako pohybové aktivity nejširší veřejnosti, zatímco tato akce je zaměřena na velký počet návštěvníků a tedy je spojena s cestovním ruchem. Pro následující roky je třeba stanovit, co je státní podpora samotné sportovní akce z pozice soutěžního reglementu a co je podnikatelský záměr Automotodromu Brno a.s., včetně postavení organizace Dorna, vstupenek, televizních práv a dalších souvisejících záležitostí,“ říká Jan Vávra.



Vzhledem k poněkud spletité a nepřehledné situaci jsme o rozhovor požádali také prezidenta Autoklubu ČR PeaDr. Romana Ječmínka.


Jaký je vztah Autoklubu ČR k závodům mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v Brně?

Autoklub ČR MotoGP v Brně vždy podporoval a podporuje, tak jako řadu dalších významných motoristických podniků, které se každoročně v ČR konají.

Podle informací u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy poslal Autoklub ČR Národní radě pro sport žádost o zařazení Grand Prix České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce 10. října 2013, tedy 10 dnů po stanoveném termínu. Proč došlo k tomuto zpoždění?

Akciová společnost Automotodrom Brno zaslala žádost o dotaci prokazatelně opožděně oproti ministerstvem stanovenému termínu. Žádost byla Autoklubem ČR po zpracování do předepsaných tiskopisů MŠMT bezodkladně odeslána. Nikoli Národní radě pro sport, ale příslušnému útvaru ministerstva. Přesto dle informací AČR toto zpoždění nemělo žádný negativní dopad na následné projednávání žádosti v orgánech MŠMT.

Proč nemá ministr Chládek jistotu, že dvacet milionů korun, které uvolnil z rezervy ministerstva na uhrazení části zalistovacího poplatku, skutečně přijde do Brna?

Autoklub ČR kategoricky odmítá jakékoliv pochybnosti o tom, že by kterékoliv z tzv. „Rozhodnutí o poskytnutí neinvestiční dotace za státního rozpočtu v oblasti sportu“ nebylo pokaždé a okamžitě poskytnuto určenému příjemci. Tak tomu bylo vždy i v případě dotace pro MotoGP Brno. Pokud by tak Autoklub ČR neučinil, dopustil by se porušení rozpočtové kázně s možnými vážnými právními dopady. Domníváme se, že výrok pana ministra nesměřoval k pochybnostem o doručení finančních prostředků vůči Autoklubu ČR. Zároveň pro přesnost uvádíme, že finanční prostředky uvolňované MŠMT ČR jako podíl na tzv. zalistovacím poplatku na základě trojstranné Smlouvy mezi Automotodromem Brno a.s, Dorna Sports. S. L. a Autoklubem ČR nejsou zasílány „do Brna“, ale bezprostředně po jejich obdržení přímo promotérovi, tj. společnosti Dorna Sports, S. L.

Jaký je podle Autoklubu ČR další osud Grand Prix České republiky?

Každá významná sportovní akce má tři aspekty. Sportovní, ekonomický a politicko-společenský. Autoklub ČR je toho názoru, že je oprávněn posuzovat pouze ten sportovní. MotoGP v Brně je v tomto směru dle Autoklubu ČR bezpochybně akcí kvalitní a velmi významnou. Stránku ekonomickou a politicko-společenskou (tedy rozhodující) by měly posoudit orgány státu a o dalším pořádání MotoGP kvalifikovaně rozhodnout.

Děkuji za rozhovor.
 
Pro úplnost ještě dodejme vyjádření tikového mluvčího Automotodromu Brno Jiřího Smetany: „Žádost byla zaslána z AMD Brno na konci termínu, ale včas. Od p. Ječmínka jsme obdrželi dopis se sdělením, že žádost byla přijata a zpracována. Z toho dovozujeme, že vše bylo v pořádku. Pokud nastal takový problém, čekali bychom, že nás o tom minimálně sekretariát Autoklubu neprodleně informuje.“

Autor: Petr Sedláček

Více >
Drogy za volantem přijdou draho

Drogy za volantem přijdou draho

O postizích za překročení povoleného množství alkoholu v zemích Evropy jsme už psali. Dalším velkým problémem je řízení pod vlivem drog. Počet zadržených řidičů kvůli tomuto nešvaru neustále roste.
V roce 2011 policie v České republice zadržela 1717 takovýchto motoristů, o rok později 2195 a v loňském roce už 2785. Postihy jsou přísné. Za požití malého množství před jízdou hrozí pokuta 2500 až 20000 korun, ztráta sedmi bodů a zákaz řízení od 6 do 12 měsíců. Větší množství, vylučující způsobilost bezpečného řízení, je trestáno pokutou 25000 až 50000 tisíc korun a zákazem řízení až na dva roky.
S drogami za volantem bojují policisté i v jiných zemích. Na Slovensku je požití malého množství kvalifikováno jako přestupek, požití většího množství jako trestný čin. A trest? Až dva roky vězení pokuta 200 až 1000 eur, zákaz řízení až na pět let.
 
V Německu je požití drog před jízdou trestným činem, pokuta činí 500 až 3000 eur, hrozí vězení na 6 měsíců až jeden rok. Trestným činem je jízda zdrogovaného řidiče také v Rakousku. Tam jsou pokuty od 300 do 5900 eur, následovat může zabavení auta a řidičského oprávnění.  V Polsku je takové jednání ohodnoceno pokutou 5000 zlotých, až dvouletým odnětím svobody a odebráním řidičského průkazu až na deset let. V Chorvatsku se pokuta pohybuje mezi 18500 a 55500 Kč, ve Slovinsku od 180 do 950 eur. Švýcarská policie trestá řidiče pod vlivem drog zpravidla 700 švýcarskými franky, v Itálii takový hazardér zaplatí 1500 až 6000 eur a přijde o řidičský průkaz na jeden až dva roky.
 

Autor: Petr Sedláček

Více >
Evropa, volant a alkohol

Evropa, volant a alkohol

O problémech s alkoholem a drogami za volantem jsme už v našem magazínu psali. A protože se kvapem blíží doba dovolených, o které se mnoho motoristů vypraví za hranice, podívejme se, co čeká řidiče v jiných zemích Evropy, pokud usednou za volant po požití alkoholu.
 
Nulová tolerance je kromě České republiky také na Slovensku, v Maďarsku, v Estonsku, v Rumunsku, v Rusku a na Ukrajině. V ostatních zemích Evropy je povolená hranice alkoholu v krvi od 0,2 až do 0,8 promile. V některých státech jsou však výjimky pro mladé či začínající řidiče. Například v Německu mít žádný alkohol v krvi řidiči mladší 21 let a řidiči, kteří mají řidičské oprávnění kratší dobu než dva roky. Pro cyklisty je nulová tolerance ve Velké Británii, Severním Irsku a ve skandinávských zemích, stejně jako na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Estonsku, na Ukrajině a v Rusku.
 
Přehled tolerance alkoholu za volantem v evropských zemích země tolerance země tolerance Česká republika 0 ‰ Nizozemí 0,5 ‰ Belgie 0,5 ‰ Norsko 0,2 ‰ Bosna a Hercegovina 0,3 ‰ Polsko 0,2 ‰ Bulharsko 0,5 ‰ Portugalsko 0,5 ‰ Černá hora 0,3 ‰ Rakousko 0,5 ‰ Dánsko 0,5 ‰ Rumunsko 0 ‰ Estonsko 0 ‰ Rusko 0 ‰ Finsko 0,3 ‰ Řecko 0,3 ‰ Francie 0,5 ‰ Severní Irsko 0,8 ‰ Chorvatsko 0,5 ‰ Slovensko 0 ‰ Irsko 0,3 ‰ Slovinsko 0,5 ‰ Island 0,5 ‰ Španělsko 0,3 ‰ Itálie 0,5 ‰ Švédsko 0,2 ‰ Litva 0,5 ‰ Švýcarsko 0,5 ‰ Maďarsko 0 ‰ Ukrajina 0 ‰ Makedonie 0,5 ‰ Velká Británie 0,8 ‰ Německo 0,5 ‰      
Jaké horzí pokuty?
Pokud policisté přistihnou řidiče s vyšším obsahem alkoholu v krvi, než povolují zákony té které země, následuje samozřejmě postih. V Německu je pokuta nad 0,5 promile 500 až 1500 euro a měsíční zákaz řízení, nad 1,1 promile pak kromě vyšší pokuty následuje odnětí řidičského průkazu od 6 měsíců do pěti let nebo natrvalo, v některých případech i vězení.
V Rakousku jsou pokuty podle množství alkoholu v krvi 220 až 5800 eur, hrozí také odebrání řidičského oprávnění. A jek je to v jiných zemích?
V Bulharsku je pokuta 200 až 500 leva (2600 – 6600 korun) a zabavení ŘP na jeden rok, v Polsku 5000 zlotých (30 000 korun) a odebrání ŘP až na 10 let, na Slovensku až 996 euro, ve Slovinsku od 180 do 950 eur, v Irsku až 2000 euro, ve Velké Británii a v Severním Irsku až 5 000 liber a zabavení ŘP, případně šestiměsíční vězení, ve Švýcarsku hrozí pokuta až do výše 5 000 švýcarských franků, což je cca 100 000 českých korun.
Pokud řidič pod vlivem alkoholu způsobí dopravní nehodu, jsou postihy samozřejmě ještě tvrdší. Rozhodně se tedy nevyplatí riskovat.
 
Smutná statistika říká, že u každé čtvrté dopravní nehody v Evropě asistuje alkohol. Mějte to při svých cestách doma i do zahraničí na paměti a před jízdou si raději skleničku nebo pivo odepřete. Rozhodně se to vyplatí.
 
V příštím týdnu se dozvíte o postihu za řízení pod vlivem drog.

Autor: Petr Sedláček

Více >
MotoGP v Brně bojuje o přežití

MotoGP v Brně bojuje o přežití

Brněnskému Automotodromu hrozí, že se na něm pojede MotoGP v letošním roce naposledy. Největší sportovní podnik v České republice, který každoročně navštíví kolem 200 tisíc diváků, se potýká s finančními problémy. Do 30. června letošního roku musí Automotodrom sdělit promotérovi šampionátu FIM Mistrovství světa silničních motocyklů, jestli má zajištěno financování závodu Grand Prix České republiky. Pokud by tak nebylo, byl by nucen požádat promotéra, aby v roce 2015 vyjmul brněnský závod z kalendáře šampionátu. Požádali jsme proto o rozhovor mluvčího brněnského Automotodromu Jiřího Smetanu.
V čem spatřujete největší ohrožení MotoGP v Brně?
Největší problém je zalistovací poplatek, který činí víc jak polovinu celkových nákladů na závod (72 mil. Kč - pozn. redakce). Jeho příjemcem je promotér šampionátu. I když se nám zdá vysoký, jde s největší pravděpodobností o nejnižší poplatek ze všech okruhů na světě. Pro srovnání – poplatky na španělských závodech kolísají od 6 do 8 mil. EUR. Až na výjimky je tento poplatek vždy financován z veřejných zdrojů – státu, města, regionu apod. Jen v České republice jsme považováni za "soukromý podnik“, "matějskou pouť“ a podobně. To jsou autentické výroky exministra financí Kalouska.
 
Dá se pořádání brněnské Grand Prix v příštích letech zachránit?
Boj za záchranu GP běží po dvou liniích. Automotodrom Brno jako hostitel Grand Prix apeluje na politiky, aby pomohli podnik zachránit. Snažíme se oslovovat poslance, senátory i samotného premiéra a ministra financí. To jsou lidé, kteří nám v tuto chvíli mohou pomoci nejvíc. Po druhé linii běží iniciativa Chceme MotoGP v ČR, do které se pustil Michal Fojtík. My ji maximálně podporujeme, ale snažíme se do ní nijak aktivně nezapojovat, aby nás někdo neobvinil, že s někým manipulujeme. Obě linie se pak daří spojit v některých lidech – například v poslanci Petru Adamovi, který se jako motorkář chce zúčastnit protestní jízdy 20. června a zároveň velmi intenzivně bojuje v poslanecké sněmovně. I díky němu se podařilo dočasně zastavit čerpání podivně rozdělených dotací na sport.
 
Jak se k celé situaci staví Ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže?
MŠMT – to by mělo být naším hlavním partnerem. Bohužel o dotacích rozhoduje zvláštní orgán jménem Národní rada pro sport, který je v podstatě bez nadsázky samozvaný. A tento orgán nám dotaci zamítl. Přímá dotace z rezervy MŠMT je zaprvé nedostačující a zadruhé není jasné, jestli vůbec přijde. Musí ji totiž přijmout Autoklub ČR a ministr Chládek má podezření, že tam není vše v pořádku. A dokud nebude ujištěn, že dotace půjde tam, kam má, peníze nepošle.
 
Podporují GP regionální orgány?
Kraj a město nám přispívají formou smluv o reklamě celkem 15 miliony. Zároveň však  z těchto smluv inkasují plnění včetně vstupenek apod. V tuto chvíli by aspoň trochu pomohlo, kdyby nám městské nebo krajské firmy poskytly zdarma svoje služby. Finančně by nás to nezachránilo, ale byl by to aspoň symbolický krok. Pro zajímavost – brněnskému dopravnímu podniku platíme přes půl milionu za mimořádné linky během Grand Prix. Město a kraj argumentují, že nemají z GP žádný přímý výnos (DPH a další daně jdou povětšinou státu). Na druhou stranu přece zájmem města i kraje, aby jejich občané žili co nejlépe, aby měli zaměstnání, jejich podnikání prosperovalo… a tomu všemu GP zásadně přispívá. To znamená, že i když kraj a město nemají z GP žádný přímý výnos, bylo by logické, kdyby ji podporovaly. Bohužel z jejich strany jde jasný signál, že současná podpora je maximum, které mohou uvolnit. Město dokonce loni svůj příspěvek stáhlo na polovinu.
 
Nedaly by se peníze sehnat ještě někde jinde?
Asi by stálo za to otevřít diskuzi, jestli by se na GP neměli podílet podnikatelé, kteří z ní žijí. Už dnes se ozývají hlasy, že menší podniky v okolí okruhu zkrachují. Víme, že zánik GP položí například celý popůvecký fotbalový klub, který svůj provoz financuje z výnosů z kempu, který během GP provozuje. Velké hotely jsou na týden kolem GP vyprodané – za několikanásobné ceny ve srovnání s běžnými. Kdyby všichni tito podnikatelé vytvořili nějakou komoru, spolek… a odvedli GP alespoň nějaké procento, na záchranu by to sice nejspíš nestačilo, ale znamenalo by to aspoň nějakou úlevu a zároveň signál městu, kraji a státu, že se mají zachovat podobně.
 
Jakou roli v celé komplikované situaci hraje Autoklub České republiky?
Autoklub je akcionářem Automotodromu Brno, má přístup ke všem informacím, na valné hromadě vidí účetní závěrku. Přesto jeho prezident stále mluví o AMD jako o firmě, která má nesrovnalosti v hospodaření. Dlouhodobě napjaté vztahy vyvrcholily letošním rokem, kdy není jisté, jestli Autoklub bude ochotný nebo schopný (těžko říct co) předat aspoň to málo peněz, které máme dostat. Popravdě je to absurdní situace. Autoklub je vlastně pořadatelem Grand Prix, která je pro něho s velkým náskokem největším podnikem, který takto pořádá. Jenže zatímco na ME tahačů, motokros v Lokti nebo  Barum Rallye Autoklub ČR aktivně o finance žádá, lobbuje za ně (a dostává je), v případě Grand Prix hraje naprosto pasivní roli a pokud si nějaké finance domluvíme sami, vznikají problémy s jejich čerpáním, tak jak je to vidět i letos. Podotýkám, že ze strany Autoklubu bylo podáno několik žalob i trestních oznámení na management AMD Brno, očividně však nikdo nebyl souzen ani odsouzen.
Děkuji za rozhovor.  

Autor: Petr Sedláček

Více >
Morava krásná zem...

Morava krásná zem...

Tak začíná jedna z mnoha nádherných moravských lidových písní. Dějiny Moravy jsou bohaté. Připomeňme jen Věstonickou Venuši, která je nejstarší keramickou soškou na světě a pochází z období 29 000 – 25000 let před naším letopočtem. Již v roce 833 vznikla Velkomoravská říše, která v době svého rozkvětu zaujímala velkou část střední Evropy. V roce 863 vyslal byzantský císař Michael III. na žádost moravského knížete Rastislava zvláštní politicko-kulturní misi vedenou Konstantinem a Metodějem. Díky soluňským bratrům se Morava stala kolébkou slovanské knižní vzdělanosti.
V letech 1179 až 1212 postupně vzniklo Moravské markrabství, které přetrvalo až do roku 1918. V tom roce Morava stala součástí Československé republiky. V roce 1927 byl v Brně zřízen Zemský úřad pro Zemi Moravskoslezskou, která vznikla spojením Moravy a Slezska. Po druhé světové válce byl ustaven Zemský národní výbor pro zemi Moravskoslezskou, v roce 1949 však prakticky zmizely Morava a Slezsko po tisícileté existenci z mapy Evropy. Národní shromáždění Československé republiky zrušilo zemské zřízení včetně Moravskoslezské země, která byla rozdělena na šest krajů. V roce 1960 po reorganizaci územní správy v roce 1960 vznikly na území Moravy a Slezska dva kraje – Jihomoravský a Severomoravský. Za pražského jara v roce 1968 byl z podnětu poslanců Jihomoravského kraje a nově založené Společnosti pro Moravu a Slezsko podán návrh na státoprávní a územní uspořádání Československa, které se mělo stát trojdílnou federací tří státoprávních a rovnoprávných subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Snahy Moravanů vyšly naprázdno. Po změně režimu v listopadu 1989 přijalo Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky usnesení, v němž „považuje zrušení Země Moravskoslezské od 1. ledna 1949 za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti.“ Vyslovilo přesvědčení, že tato nespravedlnost bude napravena. V roce 1990 předložili poslanci Hnutí samosprávné demokracie – Společnosti pro Moravu a Slezsko návrh zákona o zemském zřízení, předsednictvo ČNR jej však zamítlo, stejně jako upravený návrh v roce 1991. Po rozpadu Československa se od 1. ledna 1993 Morava stala součástí České republiky.
O znovuzavedení zemského uspořádání usiluje strana Moravané, která vznikla v roce 2005 sloučením Moravské demokratické strany a HSMS. Strana Moravané je přesvědčena, že znovuzřízením zemského uspořádání by se daly ušetřit značné finanční prostředky. Místopředseda stany Ondřej Hýsek poukazuje na efektivitu veřejné správy v sousedních zemích – v Německu a v Rakousku, kde zemské zřízení existuje. V Německu je jeden zaměstnanec veřejné správy na 17,8 obyvatel, v Rakousku na 17,4 obyvatel. V České republice je jeden pracovník veřejného sektoru na 9,9 obyvatel. V Německu tvoří zemští úředníci přes 68 % všech úředníků. Kdyby u nás existoval systém veřejné správy jako v Rakousku nebo v Německu, utratil by náš veřejný sektor podle Ondřeje Hýska ročně o 75 miliard korun méně než dnes. Za takto ušetřené peníze by šlo vybudovat až 500 kilometrů dálnic, nebo zvýšit starobní důchody v průměru o 2700 korun, nebo snížit spotřební daň za benzin o 10 korun a u nafty o 9 korun, nebo současně vybudovat tunel pod Červenohorským sedlem, železniční trať z Jemnice do Dačic a vysokorychlostní železniční trať Přerov – Ostrava a elektrifikaci železniční trati Brno – Jihlava.

Autor: Petr Sedláček

Více >
Velká cena Brna – historie a současnost

Velká cena Brna – historie a současnost

Nejnavštěvovanější sportovní událostí v České republice je každoročně Grand Prix ČR. Velká cena Brna je nedílnou součástí seriálu závodů Mistrovství světa silničních motocyklů Moto GP. Každoročně se v polovině srpna vydává na Masarykův okruh na 200 tisíc motocyklových fanoušků z celé republiky i ze zahraničí.
Historie Masarykova okruhu v Brně je dlouhá. Ten první byl vybudován již v roce 1930. Významnou iniciátorkou jeho vzniku byla legendární automobilová jezdkyně Eliška Junková. Na okruhu o délce přes 29 kilometrů závodila nejdříve auta. Celá trasa Bosonohy – Nový Lískovec – Pisárky – Kohoutovice – Žebětín – Ostrovačice – Veselka – Bosonohy vedla po třech běžně používaných silnicích. Závodů se v letech 1930 až 1937 účastnila světová elita a patřily do série Grand Prix automobilů. Od roku 1949 byl okruh zkrácen na délku 17,801 km a od roku 1950 na ní začaly závodit i motocykly. V roce 1964 byl okruh znovu zkrácen na 13,941 km vypuštěním úseku přes Žebětín, dostal nový hrubozrnný asfaltový povrch a byly také vybudovány podchody pro diváky. Od roku 1965 se Velká cena Brna stala součástí seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. K další přestavbě okruhu došlo v roce 1975, kdy byl vynechán úsek přes Kohoutovice, Pisárky a Nový Lískovec a trať měřila 10,925 km. Závody Mistrovství světa se v Brně jezdily do roku 1982. Pak už nebylo možné na posledním přírodním okruhu v seriálu MS dodržovat stále přísnější bezpečnostní požadavky a Brno přišlo o homologaci pro tyto závody. Následující čtyři roky byla Velká cena Brna součástí mistrovství Evropy.


Nejistá budoucnost

Nový moderní automotodrom na Kývalce vznikl v roce 1987. Na něj se také ve stejném roce vrátily závody mistrovství světa, které se tam s výjimkou roku 1992 jezdí dodnes. Osud dalších ročníků MotoGP v Brně je však nejistý. Pořadatelé stále bojují s nedostatkem financí. Zalistovací poplatek za zařazení závodu do kalendáře mistrovství světa činí 72 milionů korun. Tuto částku nejsou pořadatelé schopni sami zajistit. Národní rada pro sport odmítla zařadit závod Grand Prix České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce a tím vyloučila, aby na něj byly z tohoto programu poskytnuty prostředky. Ministr Marcel Chládek se rozhodl uvolnit na zajištění zalistovacího poplatku 20 milionů korun z rezervy ministerstva, ovšem příjemcem musí být autoklub ČR jako zástupce České republiky v mezinárodní organizaci. Má to ovšem dva háčky – 20 milionů na zalistovací poplatek nestačí, proto je třeba získat další peníze z jiných zdrojů. Ohroženo je i oněch 20 milionů. Ministr Chládek požaduje záruky ze strany Autoklubu ČR, že tato částka skutečně do Brna doputuje. Národní rada pro sport ministrovi nedoporučila tuto částku zatím poskytnout s tím, že je podezření na nesrovnalosti v hospodaření autoklubu. Pokud prezident autoklubu Roman Ječmínek toto nařčení vyvrátí a poskytne písemnou záruku, že peníze skutečně přepošle na tuto akci, pak Chládek 20 milionů uvolní. Brněnský primátor Roman Onderka ministrovi nabídl, aby finanční podporu poslal přes statutární město Brno. 
 
Vedení Automotodromu je tak pod silným tlakem. Pokud by do 30. června nedalo záruky na pořádání MotoGP v roce 2015, o závody by Brno v příštím roce přišlo. I s hrozbou, že by se do seriálu nemuselo vrátit. O pořádání závodů MotoGP mají totiž velký zájem další okruhy v Evropě, v Asii i v Jižní Americe.
 
 
zdroj obrázku:motorkari.cz

Autor: Petr Vávra

Více >