Magazín
Tomáš Klus: Člověk je součástí přírody

Tomáš Klus: Člověk je součástí přírody

Boj o lesní školky pokračuje. Již za dva dny budou senátoři rozhodovat o jejich osudu. Zůstanou zachovány i pro další generace tak, jako je tomu v mnoha státech Evropy a zbytku světa, nebo zvítězí snaha politiků vše nahrnout do jednoho pytle a to, co nevyhovuje jejich zákonu, bez milosti odstranit?
Základní filozofií lesních školek je výchova dětí mimo omezený prostor kamenných budov, přičemž snahou je podporovat vývoj dětí a rozvoj jejich schopností v přirozeném prostředí každého živého tvora, tedy přírodě. Jejich zástupci stále doufají v záchranu těchto školek. Rozhodnutí o zákoně, který již prošel poslaneckou sněmovnou, mají nyní v rukou senátoři. A zástupci lesních školek dělají vše proto, aby přiměli tyto zvolené zástupce obyvatel našeho státu nechat volbu o výchově v rukou rodičů, nikoliv o ní rozhodovat rigidními zákony a ustanoveními.

Na podporu lesních školek vystoupila také řada osobností, které bojují právě za možnost volby a upozorňují na spjatost člověka s přírodou, na kterou v dnešním přetechnizovaném světě tak často zapomínáme.

Simona Babčáková
„Přeji našim dětem šťastné dětství a přeji všem rodičům, možnost volby,“ říká hvězda seriálu Comeback.




Vavřinec Hradílek​
„Na lesních školkách se mi líbí především to, že dávají dětem volnost pohybu a možnost trávit čas na čerstvém vzduchu a v přírodě,“ vyjmenovává klady lesních školek držitel stříbrné olympijské medaile.




Tomáš Klus
„Člověk je součástí přírody, ale my odrostlejší už jsme na to zapomněli a proto je fajn našim dětem připomínat, odkud a co jsme,“ říká otec malé Josefínky.




PhDr. Ondřej Hausenblas​
„O tom, jakou cestu vzdělávání a vychovávání vybrat pro své dítě, vědí nejvíc rodiče,“ je přesvědčen i vyučující na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity.



 
Nezbývá tedy než věřit, že dobrá věc, kterou svým podpisem podpořilo již bezmála 12 000 lidí, se podaří a senátoři vyslechnou hlas lidu tak, jak jim jejich funkce velí. 

Autor: Tomáš Jakal

Více >
Zůstane „Brusel“ zachován pro další generace?

Zůstane „Brusel“ zachován pro další generace?

Havířovské nádraží, postavené v roce 1969, je jedinečnou ukázkou architektury šedesátých let minulého století. Ve městě, založeném v roce 1955 na příkaz vládnoucí komunistické strany, vznikla stavba, která se vymykala monopolu socialistického realismu. Začalo se jí tehdy říkat „Brusel“ podle úspěšné expozice na světové výstavě Expo 58.

Vznikla nová, úplně jiná architektura, která se vrátila k modernismu. Inspiraci nehledala na Východě, ale na Západě. Architekt Josef Hrejsemnou, podle jehož návrhu se nádraží začalo v roce 1965 stavět, zdůrazňoval asymetričnost, diagonalitu a dynamiku. Budova patří ke světově uznávanému vkladu českých architektů v oblasti industriálního dědictví. Poutá pozornost velkou prosklenou fasádou, výrazným členěním prostoru i pozoruhodným op-artovým stropem, který reaguje na dobové umění i českou tradici kubismu. Mozaika na nádraží má nevyčíslitelnou hodnotu. Je jednou z nejunikátnějších současných mozaik u nás.
České dráhy se přes jedinečnost této stavby rozhodly budovu zbourat. Zatímco bývalý ministr dopravy Zdeněk Žák byl odpůrcem demolice a za jeho působení o ní dráhy přestaly uvažovat, současný ministr Antonín Prachař je stoupencem stavby nového dopravního terminálu, kterému má stará budova udělat místo. Dráhy tak opět chtějí bourat. Proti tomu ovšem protestuje jak občanské sdružení Důl architektury, tak Česká komora architektů. Ta podala na ministerstvo kultury opětovnou žádost o prohlášení nádraží za kulturní památku. Řízení zatím nebylo zahájeno, ministerstvo se prý žádostí bude zabývat až poté, co vyhodnotí všechny dostupné informace a okolnosti. Po dobu řízení je vlastník nemovitosti, tedy České dráhy, povinen chránit stavbu před poškozením či zničením.

České dráhy zdůvodňují zbourání budovy mimo jiné jejím nákladným provozem – je ve špatném stavu, špatně izoluje a v zimě je obtížné vytopit ji. Studie studentek ČVUT z katedry konstrukcí staveb však ukazuje, že zmiňovaná energetická náročnost budovy by se po zateplení a bez zásahů do konstrukce snížila na pětinu. Podobně lze vyvrátit také další argumenty.
Jaký osud havířovské nádraží čeká, není zatím jasné. Snad se ale politici a úředníci přikloní k názoru architekta Josefa Pleskota, který říká: „Jsem přesvědčen o tom, že by ta budova měla být zachována, že by měl být hledán způsob, jek ji zachránit.“

Autor: Petr Vávra

Více >
Co čeká jablonecký zámeček?

Co čeká jablonecký zámeček?

Zámeček Schlaraffia v Jablonci nad Nisou byl postaven v roce 1910 jako sídlo jablonecké pobočky celosvětového recesistického spolku Schlaraffia. Základními hodnotami této pánské organizace byly přátelství, umění a humor. Naopak měla tři tabu, kterými byly politika, náboženství a finance.

Spolek Schlaraffia vznikl v roce 1859 v Praze, rozšířil se do celého světa a svými ušlechtilými ideály působí jako mezinárodní společnost dodnes. Jablonecká pobočka, tzv. říše, se jmenovala Preciosa Iserina a byla oficiálně založena v dubnu 1909. Zámeček byl výjimečný tím, že zatímco ve světě si spolek pro svá sídla budovy obvykle pronajímal nebo upravoval, tady byl pro společnost vybudován. Je tedy celosvětovým unikátem. V roce 1939 byla činnost spolku v Jablonci zakázána a už nikdy nebyla obnovena.
Za druhé světové války objekt využívaly německé vojenské orgány, po válce zde měl sídlo svaz mládeže, později budovu převzal podnik LIAZ, který ji využíval až do privatizace v polovině devadesátých let minulého století, kdy budova přešla do soukromého vlastnictví. Majitelé se pak poměrně často střídali.
Současný majitel, firma Malina Safety, sliboval, že zámeček zachová a bude součástí továrního objektu. Jenže objekt stále chátrá, majitel o něj ztratil zájem a dokonce jej nabízí případnému zájemci za jednu korunu. Ministerstvo kultury přes snahu radnice, architektů i občanů města odmítlo prohlásit zámeček za kulturní památku. Zdá se, že ani petice na záchranu této historické památky nebude mít úspěch a historická památka navždy zmizí ze světa. Nebo je ještě nějaká naděje?
 
zdroj obrázku: deník.cz

Autor: Petr Vávra

Více >