Otevřený dopis organizátorům dějepisné soutěže v Chebu

Otevřený dopis organizátorům a odborným poradcům Dějepisné soutěže gymnázií

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

po zralé úvaze jsme přistoupili k vyjádření našeho pohledu na nejvýznamnější středoškolskou dějepisnou soutěž, poukázat na některé její sporné rysy a navrhnout možná vylepšení a úpravy, jež by více reflektovaly impulzy vycházející ze současné historiografie i koncepcí didaktiky dějepisu začátku 21. století.

Činíme tak s vědomím, že kolega Stulák dokázal za 25 let existence soutěže vybudovat precizní systém i úctyhodné renomé. Plně si uvědomujeme zásadní klad soutěže, totiž, že se do ní velmi úspěšně zapojují studenti ze škol, které zpravidla nebývají v hledáčku médií či na předních místech různých žebříčků – a vítězné týmy skutečně svými znalostmi „v dobrém slova smyslu pravidelně šokují přítomné vysokoškolské pedagogy“.

Vážíme si také toho, že se jedná o soutěž skutečně česko-slovenskou, o jednu z mála, která umožňuje uvádět minulost území České a Slovenské republiky do alespoň středoevropských souvislostí. Oceňujeme i to, jakou měrou dokázal kolega Stulák jako spiritus agens celé akce do zájmu o dějepisnou soutěž zapojit také média, známé osobnosti z různorodých oborů i sponzory. To vše si bezesporu zaslouží uznání a dík.

Pokud se tedy níže vyjadřujeme k stávající podobě soutěže kriticky, činíme tak nikoli s úmyslem soutěži škodit nebo znevažovat to, čeho organizátoři dosáhli, nýbrž právě naopak. Soutěž začala před čtvrt stoletím a je dodnes vybudována na systému, který vycházel z tradičního, primárně na faktografii orientovaného způsobu výuky dějepisu. Poslední ročníky soutěže se chronologicky dopracovaly až do počátku pražského jara, na které by v příštím ročníku 2017/18 měla nepříliš logicky navázat dekáda let 1967 -77. Domníváme se proto, že právě nyní, kdy se v soutěži naše dějiny blíží současnosti, je vhodná příležitost k otevření diskuse o tom, jakým směrem by se podoba soutěže měla ubírat v budoucnu, až se chronologický rámec vyčerpá.

Výuka dějepisu se nejen na gymnáziích, ale na všech stupních škol, včetně univerzit, za posledních pětadvacet let značně proměnila. Troufáme si tvrdit, že v naprosté většině k lepšímu. Byla by proto škoda, kdyby „chebská“ soutěž na tyto změny nereagovala více  a zacyklila se ve vlastním, v dnešním světě již antikvovaném způsobu reprezentace vědomostí o minulosti.

Domníváme se zároveň, že míra důrazu, který je v soutěži kladen na detailní faktografii, není v souladu s mnohovrstevnatými cíli současné výuky dějepisu, v níž se vyučující snaží studenty orientovat zejména na kritické myšlení, kontextuální vnímání dobových výpovědí a obrazových i filmových pramenů a interpretační dovednosti. K hlubšímu promýšlení cílů a inovativnějšímu pojetí výuky směřuje podle našeho názoru v obecnějších principech a konturách také nedoceněný a také někdy nepochopený Rámcový vzdělávací program. Naznačené kvalitativní proměny didaktiky dějepisu i její zdařilé aplikace v hodinách dějepisu i dějepisných seminářů by se podle nás měly v soutěži, která je dlouhodobě pokládána za jejich nejvyšší metu, promítnout mnohem výrazněji, než tomu je dosud.

Za nepříliš šťastnou volbu pokládáme rovněž soutěžní výběr doporučené literatury ke studiu, kde jsou opomíjeny kvalitní popularizační tituly či články z popularizačních i odborných časopisů. Zcela chybí také kvalitní obrazové a filmové prameny. Místo toho jsou k přípravě na soutěž gymnazistům doporučovány publikace sice vědecké, ale často objemově předimenzované, co do obsahu i metody nezřídka zastaralé, a především co do stylu pro valnou většinu studentů značně nepřístupné. Na základě zpětné vazby od našich studentů tvrdíme, že to popularitě ani kvalitě soutěže nepřispívá.

V následujících odstavcích jsme se proto na základě diskusí s kolegy z praxe i s našimi studenty pokusili zformulovat několik podnětů, o nichž se domníváme, že by mohly vést k možné proměně podoby soutěže ve výše naznačeném duchu. Smyslem našeho vystoupení je, aby soutěž lépe odpovídala tomu, co je podle našeho mínění v současné době smyslem výuky dějepisu na gymnáziích - tedy nikoli zaměření na reprodukování izolovaných „faktů“, ale zejména orientace na porozumění řeči pramenů a umění interpretace různorodých rovin mediálního sdělení. Studium dějin by mělo mladé lidi vést k tomu, aby nepohlíželi na minulost jako na soubor izolovaných, provždy daných faktů, které lze memorovat, ale spíše jako na sled událostí, které sice mají určitou kauzalitu, ale zároveň otevírají interpretační horizont a vybízejí diskusi i k nejednoznačným odpovědím.

 

I. Výběr možných soutěžních témat:

Navrhujeme do budoucna opuštění kontinuálně chronologického rámce soutěže a posílení orientace na témata zahrnující širší, (středo) evropský kontext. Domníváme se, že budoucnost soutěže spočívá nikoli převážně v soustředění se na chronologii a (často značně marginální) faktografii, nýbrž v orientaci na problémy a na kritickou, interpretační práci s různorodými prameny.

Pro představu zde navrhujeme příklady možných témat: reprezentace politických událostí v umění a architektuře, ústavnost a právní dějiny, „vysoká“ a „nízká“ kultura, proměny města a venkova, dějiny médií, dědictví modernity, film a propaganda, politické převraty a transformační období, dějiny v beletrii a poezii, cenzura, ideologie a totalitarismus, dějiny dopravy, proměny vědy a vědění, sociální otázka, cizinci v zemích Koruny české a uherské, migrace, střetávání kultur, tabu a náboženství v dějinách, představy o společenských identitách, problém nacionalismu, minority ve střední Evropě, soukromí člověka a každodennost apod.

 

II. Výběr studijní literatury pro soutěžní týmy

Navrhujeme podstatně přehodnotit způsob výběru doporučené literatury. Vysokoškolští učitelé i vědečtí pracovníci mohou být sice odborníky na konkrétní téma, ale mohou také mít poněkud zkreslené představy o prostoru, který pro gymnaziálního čtenáře (jakkoli i zapáleného pro dějepis) leží mezi odborným textem a popularizačním zpracováním daného tématu. Zasazujeme se proto, aby do výběru studijních podkladů pro soutěž byly zařazovány vedle odborných prací i texty a obrazové či zvukové materiály popularizační a publicistické. V případě odborných knih by pak mělo jít o tituly co do rozsahu přiměřené. Návrhu seznamu studijních zdrojů k vybraným tématům by se měli účastnit i učitelé SŠ (například formou jakési „encykliky“) a před zveřejněním by měla být umožněna oponentura, kupříkladu od vybraných středoškolských i vysokoškolských učitelů (jak odborníků za zvolenou tematiku, tak didaktiků a metodiků), ale kupříkladu i publicistů.

 

III. Forma hodnocení:

Přestože uznáváme, že velkým pozitivem soutěže je jednoznačnost (většinou uzavřených) testovacích úloh a s tím spojená rychlost při kontrole odpovědí a „objektivita“ hodnocení a bodování, přesto se domníváme, že by bylo záhodno otevřít diskusi o tom, jak do soutěže začlenit i podstatně větší objem otevřených úloh a s tím spojených interpretačních odpovědí. Ty se mohou týkat např. úloh kriticky analyzujících text, interpretace obrazových/zvukových záznamů, srovnání různorodých interpretací minulosti, specifik dobového „diskurzu“ či odhalování manipulativních technik. Vzhledem k tomu, že tvorba testových úloh představuje důležitý prvek didaktických seminářů na Katedře dějin a dějepisu PedF UK, na historických oborech FF UK (a jistě i na dalších pracovištích, kde jsou školeni budoucí učitelé dějepisu), navrhujeme zapojit do konzultace, tvorby a posléze také oponentury nových sad otázek, jak samotné učitele z praxe, tak také vysokoškolské studenty a vyučující. Máme zato, že právě předběžná oponentura by mohla stávající podobu soutěže kvalitativně i co do variability posunout ve výše naznačeném směru - a také vnést do vysokoškolské výuky větší kontakt s aktuální praxí.

Věříme, že úvahy a diskuse níže podepsaných tvůrců dopisu, rozproudí mezi učiteli dějepisu (a možná nejen mezi nimi) konstruktivní debatu o možných směrech dalšího vývoje soutěže - a snad přimějí i samotné organizátory k tomu, aby vavříny etablovaného projektu nenechali po čtvrt století oschnout a opadat.

 

Pokud tedy máte dojem, že se s výše uvedenými tezemi a návrhy můžete jako celkem ztotožnit, budeme rádi, připojíte-li se pomocí webového formuláře k naší otevřené výzvě - uveďte prosím i školu, kde působíte.

Případně nám své podněty a názory zašlete přímo (kontakty přikládáme níže).

 

S úctou a poděkováním za váš zájem, iniciátoři otevřené výzvy

 

Milan Ducháček, Lauderovy školy při Židovské obci v Praze;        milan.duchacek@lauder.cz

Miroslav Pešek, Gymnázium Jana Keplera, Praha;                          pesek@gjk.cz

David Venclík, Nový PORG – gymnázium, Praha;                         venclik@novyporg.cz

 

 

Připojuji se tímto k výzvě organizátorů soutěže:

 

Aktuality

Komu bude petice předána: Organizátorům soutěže v Chebu

Podpis pod petici je nutné potvrdit v následně doručeném mailu.