Jen si to vezměte: postaví se železniční zastávka za desítky milionů korun, potom tam přestane zastavovat vlak. Trošku mi to připomíná Hospodu na mýtince, kdy se dědeček toužil stát celý život hostinským a když si otevřel hospodu, tak mu tam k jeho nelibosti začali chodit lidi.

Ale vážně – nedovedu pochopit uvažování některých pracovníků Plzeňského organizátora veřejné dopravy (POVED), který v návrhu nového jízdního řádu počítají s tím, že na trati mezi Plzní a Chebem nebudou žádné vlaky zastavovat v Ošelíně, Pavlovicích, Milíkově, Brodu nad Tichou či v Sulislavi. Je zcela logické, že se takový návrh nelíbí ani lidem, kteří v těchto obcích bydlí, ani jejich starostům a v neposlední řadě ani chatařům, kteří se jinak než vlakem do rekreačních oblastí kolem trati nedostanou. Argument, že se zrychlí doprava mezi Plzní a Planou u Mariánských Lázní, trochu pokulhává. Stejně tak bychom mohli tvrdit, že se zrychlí doprava na každé trati, když vlaky nebudou nikde zastavovat a lidé budou moci využívat pouze výchozí a cílovou stanici.

Připadá mi, že člověk je v uvažování „odborníků“ z POVEDu až na posledním místě. Co na tom, že nebude moci nastoupit do vlaku a bude se jen dívat, jak kolem vlak projíždí. Má smůlu, že bydlí na vesnici. Hlavně, že vlak pojede rychle. Problémy a potíže, které POVED (pokud bude jeho návrh realizován) způsobí lidem, kteří jsou odkázáni na železniční dopravu, jsou podle všeho marginální. A že se do výstavby a rekonstrukce zastávek investovaly miliony korun? No prostě stalo se. Jinde se prošustrují daleko větší peníze…