Petice za zachování a revitalizaci vnitrobloku „U Letadla“ v Poděbradech 138 podpisů dosaženo

Petice za zachování a revitalizaci vnitrobloku „U Letadla“ v Poděbradech

My, níže podepsaní občané, reagujeme usnesením Rady města Poděbrady č. 288/2021 ze dne 26. 5. 2021 schválený záměr nabídnout k prodeji pozemky (parc. č. 1397/1, 1399 a 1400/1) ve vnitrobloku „U Letadla“. Prostřednictvím této petice žádáme, aby město Poděbrady svůj záměr prodeje přehodnotilo a namísto prodeje přinejmenším významnou část vnitrobloku revitalizovalo a zachovalo jako zelenou klidovou zónu určenou pro obyvatele města.

 

Přestože je dnes vnitroblok obestavěn bytovými domy a v poněkud zanedbaném stavu, zůstává veřejnosti snadno přístupným a také je obyvateli přilehlých či vzdálenějších domů běžně využíván. Slouží k procházkám a setkávání, venčení psů nebo dětem k jejich hrám. Je klidný, plný zeleně a vzrostlých stromů. A při troše snahy by mohl být ještě mnohem přívětivějším a využívanějším místem. Důležitost a potřebnost místa se potvrdila v době pandemie a s ní spojených vládních restrikcí, kdy bylo využíváno skutečně hojně.

 

Máme obavy, že rozprodej vnitrobloku může znamenat nejen likvidaci cenné zeleně, ale například též zastavění dosavadního klidového území parkovacími místy. To by významně poškodilo obyvatele přilehlých domů a připravilo o onu klidovou zónu i další obyvatele města.

 

Naší vizí je zachovat veřejně přístupný vnitroblok (či jeho významnou část) a zároveň jej revitalizovat, aby bylo zastaveno jeho chátrání a funkci klidové zóny mohl plnit ještě lépe (smysl nám to dává zejména v místech pozemků parc. č. 1399 a 1397/1). Může se jednat například o vytvoření malého hřiště, osazení laviček, městskou/komunitní zahradu apod. Zvelebení a zachování vnitrobloku může výrazně pozitivně ovlivnit vnímání prostoru a vztahy lidí zde bydlících.

 

Žádáme proto zastupitelky a zastupitele města, aby se o zachování vnitrobloku a umožnění jeho dalšího využívání obyvateli města aktivně zasadili.

Podpis pod petici je nutné potvrdit v následně doručeném mailu.

Autor: Michal Louč | 138 podpisů

Více >
Otevřený dopis starostovi Roudnice n/L ve věci nestandardního zahájení školního roku pro prvňáčky 5 podpisů

Otevřený dopis starostovi Roudnice n/L ve věci nestandardního zahájení školního roku pro prvňáčky

Starostovi panu Ing. Františku Padělkovi a místostarostovi panu Vlastimilu Čtverákovi

Karlovo nám. 21

Roudnice n/L, 413 01

 

Nesouhlas se zahájením školního roku 2021/2022 pro prvňáčky v kulturním domě

 

Vážený pane starosto Padělku, vážený pane místostarosto Čtveráku, vedení města,

 

chci vyjádřit svůj nesouhlas s nestandardním zahájením nového školního roku 2021/2022 pro prvňáčky v kulturním domě.

 

Vedení města zřejmě chtělo dětem připravit pěkné uvítání do nové etapy jejich života, nevzalo ovšem v úvahu několik podstatných skutečností:

 

1) Na jaře 2021 se z důvodu nepříznivé epidemické situace nekonal zápis do 1. tříd.

Děti se těší do školy, kterou zatím znají jen zvenčí. Těší se, jsou zvědavé, plné očekávání a zároveň obav a nejistoty. Jaké to ve škole bude? Jak vypadá třída? Jací budou spolužáci? Jaká bude paní učitelka? Zahájením školního roku v kulturním domě se dětem oddaluje skutečný nástup do školy a prodlužuje čas nejistoty. Stres a strach z neznámého zažívají hned dvakrát. Poprvé v kulturním domě, kdy netuší, co se bude dít a co se od nich očekává, a 2. 9. znovu ve škole.

 

2) Děti vůbec nechápou, proč nemohou jít 1. září do školy. Proč ráno nevstanou stejně jako jejich sourozenci, nevezmou aktovku a nejdou do školy, ale čekají až do oběda. A upřímně ani já jako rodič nerozumím.

 

3) Navíc v červnu 2021 na konci školního roku proběhlo v kulturním domě rozloučení s předškoláky. Děti nerozumějí, proč mají jít znovu do kulturního domu. Chtějí do školy.

 

4) Rodiče, kteří již dlouho dopředu počítají s dovolenou na 1. 9., si musí vzít 2 dny dovolené. Každý rodič chce své dítě doprovodit poprvé do školy. Pokud se o nestandardním zahájení školního roku dozvíme týden dopředu, může to být pro některé rodiče pozdě a zaměstnavatel jim nemusí vyjít vstříc. Pokud jsou rodiče OSVČ či živnostníci, dovolenou si sice mnozí vzít mohou, ale i tak je to komplikace. Já například pracuji jako OSVČ v oblasti služeb, a to znamená, že si nemohu na 2x 0,5 dne objednat klienty, což s sebou nese ztrátu příjmu.

 

5) Vzhledem k dlouhé distanční výuce během let 2020-21 většina z nás pochopila, že každý den, který děti stráví ve škole, je dnem dobrým. Proč je tedy byť o jeden jediný den ochuzovat? Navíc v situaci, kdy nevíme, jaká omezení přijdou během podzimu.

 

Kdysi jsem spolupracovala s organizací věnující se sociálně ohroženým a znevýhodněným dětem a jejich takřka magická věta zněla: „V zájmu dítěte.“ Marně si lámu hlavu, jaký zájem dítěte byl dnes v kulturním domě naplněn. Z mého pohledu nešlo o žádný zájem dětí, ani nás rodičů a ani škol a učitelů. Čí zájem byl tedy touto akcí naplněn?

 

Vypadá to, že jdu s křížkem po funuse. Ano, jdu. Jsem přesvědčena, že i kdybych Vám dopis odeslala ihned po obdržení pozvánky na slavnost, tedy 25. 8., již naplánovaná akce by přesto proběhla. Doufám, že tímto otevřeným dopisem Vás přinejmenším pozvu k pohledu na vzniklou situaci z naší, tedy rodičovské a dětské strany, a že možná příští rok od podobného zahájení školního roku pro prvňáčky upustíte. Slavnost jako taková není špatná, nešťastné bylo její načasování.

 

S pozdravem

Mgr. Karolina Šubrtová

 

V Roudnici n/L 1. září 2021

Autor: Karolina Šubrtová | 5 podpisů

Více >
Ne tlumočníkům 139 podpisů

Ne tlumočníkům

V souvislosti se stahováním koaličních sil po neúspěšné operaci v Afghanistánu a postupem islamistického Talibanu po celé zemi jsou občané ČR v posledních týdnech vystaveni hře na city. Je prý naší povinností pomoci těm, kdo pomáhali v Afghanistánu našim vojákům. Má jít hlavně o tlumočníky, ale i o další spolupracovníky. S nimi by pak mohly přijít i jejich rodiny. Tyto snahy ale musí občané ČR zcela odmítnout.

Za posledních 20 let, kdy se válka v Afghanistánu vedla, většina občanů ČR ani netušila, proč se v Afghanistánu bojuje. Na otázku, jakým způsobem se v Afghanistánu bojuje za Prahu, by nedokázal odpovědět asi nikdo z nich. Taliban je jistě představitelem zla, ale s takovou by naši vojáci mohli zasahovat v téměř každé zemi světa. Faktem ovšem je, že Talibanem naše země, ani její občané, nebyli ohroženi nikdy. Byla to tedy možná válka našich vlád, ale ne našich lidí. Závazek vůči afghánským spolupracovníkům mají tak naše vlády, ale nikoliv čeští občané. 

A pouze zájem českých občanů, nikoliv vlády, musí být rozhodující v tom, zda a jak těmto afghánským spolupracovníkům pomáhat. 

Odmítáme další hru s našimi city. Zkoušeli to se "sirotky", nyní to zkouší s "tlumočníky". Záměrně se nemluví o tom, o jaké počty se jedná. Tlumočník by si mohl přivést celou rodinu. To jsou v afghánských poměrech počty, o kterých se nám ani nesnilo. Z pár desítek "tlumočníků" může být pár tisíc příchozích. Pro začátek. A to může být zcela zásadní dopad na kulturní a etnický ráz naší země. 

Vlády ČR si za naše peníze v Afghanistánu vedly svou válku a dobrodějství. Nyní by měly znovu za naše peníze organizovat přesun tisíců a jejich následnou péči zde. Říkáme ne. 

Pokud chtějí Afghánci ze své země utíkat, nemusí přes půl světa do ČR. Mohou jít do Pakistánu, Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tadžikistánu, či do jiné blízké země. Nebyli by první ani poslední. Ti, který záleží na jejich osudu, jim mohou založit sbírku. Problém "tlumočníků" se tím vyřeší, dobrodějové udělají dobrý skutek, a my ostatní, kterých se to netýká, můžeme být bez starostí.

Pokud souhlasíte s tímto řešením, místo importu neznámého počtu Afghánců, podepište prosím tuto petici.

Autor: Filip Vávra Vávra | 139 podpisů

Více >
ZACHRAŇTE TLUMOČNÍKY 4483 podpisů

ZACHRAŇTE TLUMOČNÍKY

Veteráni, osobnosti veřejného života, veteránské a lidskoprávní organizace vyzývají vládu a zákonodárce: „Zachraňte afghánské tlumočníky”

Armáda České republiky již opustila území Afghánistánu, situace v zemi je velmi nestabilní, hnutí Taliban nabývá na moci a obsazuje stále větší území. Afghánští tlumočníci a další spolupracovníci české mise a jejich rodiny jsou v přímém ohrožení života z důvodu spolupráce s Armádou České republiky. Celá řada spolupracovníků české armády v Afghánistánu se obrací na veteránské i lidskoprávní organizace v České republice se žádostí o pomoc, neboť se bojí o život svůj a své rodiny. 

Jsme přesvědčení, že je povinností České republiky, jako sebevědomého suverénního státu, dostát svým lidskoprávním a bezpečnostním závazkům a nabídnout afghánským spolupracovníkům a jejich rodinám, kteří několik let poskytovali našim vojákům a civilním pracovníkům neocenitelné služby, bezpečné útočiště před pronásledováním. Je naší odpovědností tyto lidi zachránit a nabídnout jim azyl a podporu v integraci do české společnosti. Jediným možným řešením je neprodleně spustit transparentní přesídlovací program. Takový program v minulosti Česká republika již realizovala, má tedy zkušenost a nástroje, jak efektivně situaci řešit. Jedná se o zásadní věc, která nesnese odkladu, neboť později již nemusí být tito lidé naživu. Organizace občanské společnosti - ať již veteránské či poskytující podporu cizincům v integraci - jsou připraveny poskytnout těmto příchozím své služby a na celém programu se na území ČR aktivně podílet. 

Apelujeme na členy a členky vlády, poslance a poslankyně, senátory a senátorky, aby ve věci ochrany životů lidí, kteří pracovali pro Českou republiku, odložili politické neshody, předvolební boj, a společně zajistili bezpečné přesídlení našich spolupracovníků z Afghánistánu. 

Připojte svůj podpis i Vy a pomozte nám zajistit afghánským tlumočníkům bezpečné a transparentní přesídlení do ČR!

Otevřený dopis podepsali:

Veřejně činné osobnosti:

Petr Pavel, bývalý armádní generál; Václav Malý, biskup; Dana Němcová, psycholožka / bývalá mluvčí Charty 77; Tomáš Petříček, výzkumník / bývalý ministr zahraničních věcí; Karol Sidon, rabín; Václav Marhoul, režisér; David Vávra, architekt; Iva Janžurová, herečka; Jiří Suchý, herec; Jan Svěrák, režisér; Ondřej Vetchý, herec; Ondřej Trojan, režisér / producent; Milan Šteindler, herec / režisér; Jan Hřebejk, režisér; Tomáš Hanák, herec / OSVČ; Jaroslav Róna, výtvarník; Vladimír Smutný, kameraman; Anna Grušová, překladatelka / zakladatelka Poradny pro uprchlíky; Daniel Fajfr, emeritní předseda Rady církve bratrské a Ekumenické rady církví; Pavel Pokorný, 1. náměstek synodního seniora Českobratrské církve evangelické; Mikuláš Vymětal, farář ČCE; Petra Vytejčková, advokátka; Martin Šaroch, právník; Aleš Giao Hanek, Hate Crime Officer OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights; Robert Nebřenský, herec / hudebník; Tereza Lexová, herečka; Václav Hašek, scénárista; Václav Veselý, herec / hostinský

Veteráni a vojáci z povolání:

Lumír Němec, Miloš Bohoněk, Rastislav Krkoška, Josef Česal, David Mikoláš, Jan Vanický, Lukáš Rejnek, Aleš Veselý, Pavel Svoboda, Farhad Muqamzada, Pavel Libich, Jan Fiala, Michael Šnajdar, Jan Reindl, Andrea Franzlova, Vít Kratochvíl, Daniel Píša, Jakub Šimák, Romana Musilová, Jan Matoušek, Mirwais Hashimi, Jiří Weiss, Boris Sýkora, Ivana Valenová, Irena Madajová, Jan Kristiňák, Jakub Plešinger, Pavel Plško

Organizace:

Miroslava Pašková, předsedkyně Spolku VLČÍ MÁKY

Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s.

Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s.

Kristýna Titěrová, ředitelka Meta, o.p.s.–společnost pro příležitosti mladých migrantů

Michaela Davidová, ředitelka Most pro, o.p.s.

Tereza Knihová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu Ozbrojených složek ČR

Markéta Hronková, ředitelka organizace La Strada Česká republika, o.p.s.

Linda Sokačová, ředitelka Amnesty International Česká republika, z.s.

Petr Papoušek, předseda Federace židovských obcí v České republice

Andrea Krchová, ředitelka Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty

Radomír Špinka, ředitel ADRA, o.p.s.

Alexandr Zpěvák, ředitel InBáze, z.s.

Marta Malá, Michal Klíma, Nadační fond obětem holocaustu

Jana Raila Hlavsová, zakládající členka spolku Nevzdáme se nikdy - Spolku přátel druhoválečného odboje

Klára Kalibová, ředitelka organizace In IUSTITIA, o.p.s.

Petra Masopust Šachová, předsedkyně Institutu pro restorativní justici, z.s.

Děpold Czernin, předseda spolku Náš Ježíšek

Otevřený dopis dále podepsali:

Jakub Plešinger, Josef Hajm, Jan Matěj Bejček, Vítek Baláž, Kateřina Hajmová, Anna Cízlová, Tomáš Král, Pavel Plško, Jiří Eliáš, Jan Pikora, Josef  Koukola, Robert Keřlík, Jan Kristiňák, Richard Jarošík, Zdeněk Pletka, Zdeněk Chadziandoniu, Vojtech Novak, David Šlajs, Michal Šereda, Petr Bátrna, Marian Szmigiel, Viktor Siegel, Denis Fišer, Pavel Macek, Ondřej Šos, Erika Beranova, Marek Matoušek, Karel Libánský, Vladimír Dalecký, David Matulík, Jiří Adámek, Vojtěch Večerka, Ladislav Procházka, Kristýna Chvojková, Iva Vávrová, Filip Seman, Miroslav Chmelíček, Petr Mundev, Jiři Nenutil, Zuzana Antares Fojtíková, Anna Perglerová, Michal Stříbrný, Alena Tichá, Toby Švédů, Pavel Krompolc, Martin Sodoma, Anna Žilková, Martin Křížek, Irena Madajová, Sabina Poláková, Michal Kukla, Jan Antoň, Pavel Pilch, Magdalena Jírková, Jan Mergl, Barbora Tite, Alžběta Rývorová, Matěj Polák, Ondřej Bzonek, Monika Woliwenderova, Robert Bártek, Vít Hajduch, Martin Javůrek, Lukáš Cohorna, Yulia Skadchenko, Jan Skupník, Margita Knorková, Petr Hrazdira, Ing. Jaroslav Červík, Ph.D., DBA, Zuzana Bičíková, Petr Včulek, Barbora Zachová, Alena Vondřejcová, Veronika Vysoudilová, Peter Palko, Petr Kupka, PhDr. Andrej Rády, Patrik Procházka, Irena Vičarová, Lucie Růžková, Ladislav Ling, Jaromír Pekárek, Helena Drdlová, Michal Balický, Martin Šálovský, Pavla Kotlabova, Pavel Hladký, Anežka Poláčková, Erik Kališ, Emil Holek, Bohuslav Mach, Vojtěch Nosek, Libor Chocholatý, Adam Bílek, Milada Staňková, Veronika Bělíková, Petr Škorpil, Karolina Juráková, Milan Kollmann, Gabriela Jirkalová, Eva Tesaříková, Jan Medřický, Ondřej Havlička, Tereza Vlachová, Premysl Kapoun, Veronika Sejkorová, Marek Šebák, Tomáš Novák, David Valecký, Samuel Bocek, Jan Beneš, Karolína Strnadová, Štefan Fábry, Jakub Marek, Markéta Crane, Irena Štětinová, Eva Volenová, Vojta Kunst, Monika Cejpek, Jaroslav Dlabač, Marie Braná, Lucia Brychtová, Nela Gergelyová, Dominika Hondlikova, Zuzana Balounová, Petr Mazálek, Romana Bičíková, Tereza Koldus Frantová, Kristýna Šejnohová, Markéta Sergejko, Filip Kaul, Kryštof Herold, Ondřej Žůrek, Zdeňka Ciencialová, Jan Jirásek, Johana Ondráčková, Jan Karel, Jaroslav Böhm, Ivana Valenová, Petr Kautský, Zuzana Böhmová, Roman Trachta, Jan Matoušek, Alena Matoušková, Lucia Makošová, Petr Nečas, Lubor Dvořák, Michala Marková, Vít Poláček, Petr Ocelík, Mirwais Hashimi, Jan Osicka, Renáta Sobolevičová, Martin Jirušek, Petr Hurtík, Boris Sýkora, Alastair Millar, Filip Kuthan, Jan Tesař, Kateřina Marko Jabůrková, Dušan Vaněk, Jiří Grambal, Elizabeth Spacilova, Petr Kuběnský, Mgr. Markéta Demlová, Jakub Smiřický, Doubravka Matulová, Veronika Zapletalová, Zuzana Macková, Brian Pozan, Marie Danová, Jan Kruml, Kristýna Wanková, Lukáš Daubner, Monika Rozsypalová, Jevgenija Adamová, Lucie Majerová, Tomáš Kruml, Markéta Wiesnerová, Lukáš Wiesner

Kontakty pro media:

- Miroslava Pašková, Spolek Vlčí máky, 606 417 628, podpora@spolekvlcimaky.cz

- Lumír Němec, veterán, 608 304 021, lumirnemec@gmail.com

- Magda Faltová, Sdružení pro integraci a migraci, 731 584 126; faltova@migrace.com

#zachrantetlumocniky

Autor: Sdružení pro integraci a migraci | 4483 podpisů

Více >
Zachování osobní železniční dopravy Praha-Dobříš 72 podpisů

Zachování osobní železniční dopravy Praha-Dobříš

 Zachování osobní železniční dopravy Praha-Dobříš, historické základní spojnice mezi Čisovicemi, Rymání, Mníškem pod Brdy, Novou Vsí pod Pleší, Hrašticí, Mokrovraty, Starou Hutí a Dobříší. Přesně 22. Září 1897 jel poprvé vlak z Prahy do Mníšku. Nejen že to byla veliká sláva ale také obrovská dopravní úleva, protože do té doby se jezdilo s poštou (poštovním vozem) do Řevnic na vlak, což bylo nejen únavné ale v zimě i kruté. Z Mníšku to bylo 8 km, což ale teprve ze vzdálenějších míst jako Hraštice, Nový Knín, Nová Ves nebo Dobříš. To se chodilo také pěšky. Zpět do současnosti. Trať byla v předchozích měsících velmi nákladně rekonstruována a občané odmítají tento nesmyslný způsob marnotratného hospodaření, tím spíše, že jednou zrušená trať už nedá nikdy obnovit. Rekonstrukce skončila letos a hned by se měla rušit? Jde nějakým způsobem vůbec obhájit, vyhodit desítky miliónů do kanálu? Existence a provoz těchto tratí nemá pouze finanční vyjádření a efekt ale také praktický, historický a především lidský rozměr. Vlak jede jinou trasou než autobusy a sbírá cestující tam, kam autobus nezajíždí. Vlak současně obsluhuje turistickou část veřejnosti, která už je na vlakovou dopravu zvyklá a pravidelně jí na této lince využívá. A to je další nezpochybnitelný přínos, který nelze nazírat pouze finančními brýlemi. Kraj má plná ústa rozvoje regionů, turistické podpory a dalších proklamací, které se jednoduše bez dopravy, tohoto krevního systému zemského rozvoje, neobejdou. Co takhle místo rušení tratí přivést kampaní cestující do vlaků? Rušení osobní železniční dopravy by zasáhlo především ty obce, které nejsou na hlavním tahu. Z Malé Hraštice se například o víkendu do nedaleké Dobříše jinak než vlakem nedostanete. Z Mokrovrat rovněž tak. O víkendu prostě bus nejezdí. Dnes si nikdo nedovede představit, že nebudou jezdit autobusy, ale kvůli tomu bychom měli mít prozíravé politiky, aby dokázali vidět dál než ostatní. Nespočetné příklady změn, které jsme si nedokázali zatím ani představit, právě ukázala Corona krize. Definice úsporných programů má jednu společnou vlastnost: šetří na nepravém místě. Škrtají se užitečné věci a vyhazují se přitom prostředky nás všech za nesmysly. Železnice se jako alternativa hodila a vyplatila už nesčíslněkrát. ŽÁDÁME,NERUŠTE JI! 

Autor: Robert Izák | 72 podpisů

Více >
Chceš změnu? Jednoduše začni!
  • založ
  • podpoř
  • sdílej
Založit petici

Vyberte si svůj region

celá ČR

Karlovarský kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Středočeský kraj Praha Královehradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Zlínský kraj