Petice proti klamavé reklamě v oblasti živočišných výrobků 210 podpisů chybí 49790

Petice proti klamavé reklamě v oblasti živočišných výrobků

Klamavá reklama je popsána v § 2977 Občanského zákoníku, a to jako něco uvádějící zákazníka v omyl. Tento omyl vede k tomu, že si zákazník může zboží koupit pod vlivem takovéto reklamy, a pokud by klamán nebyl, zboží by si možná nekoupil.


Potravinářský průmysl, a to především živočišná produkce se vyznačuje obrovskou mírou zavádějících informací, lživých zobrazení a zakrýváním skutečností, ať jsou to fialové kravičky nebo takzvané veselé krávy, či šťastná prasátka houpající se na stromě zvaný klobásovník. Ve skutečnosti však zvířata v tomto průmyslu neuvěřitelně trpí a žádné z nich není šťastné.
Proto v rámci petice chceme dosáhnout změny § 2977 tak, aby prodejci i výrobci museli ohledně zvířat uvádět a zobrazovat pravdivé údaje a skutečnosti, podobně jako například prodejci a výrobci tabákových výrobků.

Cílem petice je tedy změna § 2977 Občanského zákoníku tak, aby nebylo možné klamat zákazníka o podmínkách chovu a zacházení se zvířaty v jakékoliv fázi jejich života nebo ohledně smrti. Žádná forma nadsázky, přehánění nebo nepravdivého zobrazení by neměla být přípustná v reklamě, která se týká produktů získávaných z živých bytostí.

Vyzýváme zákonodárce, aby se tímto paragrafem zabývali a také aby začali postihovat společnosti, které se zmiňovaného klamavého jednání dopouští.

Níže podepsané osoby souhlasí se zněním této petice, tedy požadují v jejím smyslu uváděnou změnu zmíněného paragrafu Občanského zákoníku.

Autor: Josef Němec | 210 podpisů

Více >
PETICE ZA PRÁVO OSAMĚLÝCH MUŽŮ NA UMĚLÉ OPLODNĚNÍ 46 podpisů

PETICE ZA PRÁVO OSAMĚLÝCH MUŽŮ NA UMĚLÉ OPLODNĚNÍ

Úřad vlády ČR
Rada vlády pro lidská práva
nábřeží Edvarda Beneše 4
118 01 Praha 1
 

PETICE ZA PRÁVO OSAMĚLÝCH MUŽŮ NA UMĚLÉ OPLODNĚNÍ

 

Petice podle § 1 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním
Jménem podepsaných jedná Adam ČR, z.s. , IČO 22866060, Jungmannova 38, 37001 České Budějovice, pověřenou osobou je doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, PhD., předsedkyně spolku.

 

V posledních měsících se i na půdě Parlamentu ČR diskutuje o právu osamělé ženy stát se matkou prostřednictvím umělého oplodnění garantovaného státem. Jako opora pro toto právo se obvykle cituje článek 16 Všeobecné deklarace lidských práv a svobod z roku 1948 (dále Deklarace práv): „Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení … uzavřít sňatek a založit rodinu.” Protože podle čl. 2: „Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení“požadujeme, aby stejně jako osamělá žena měl ke státem garantovanému umělému oplodnění přístup i osamělý muž.

 

Vývoj umělých spermií, vajíček a děloh ještě není ve stádiu běžného použití, osamělá žadatelka i žadatel jsou proto odkázáni na pomoc dárce. I pro to máme právní oporu: „Všichni lidé … jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství“;  článek 1 Deklarace práv zde vyzdvihuje vzájemnou pomoc jako zásadní lidskou hodnotu. Dokument vznikl v roce 1948, kdy nejen nebylo umělé oplodnění, ale neexistovala ani spolehlivá hormonální antikoncepce. Pokud něco interpretujeme pro jiný časový kontext, logicky to tak musíme interpretovat celé, tedy i zmíněný čl. 1. V soudobé interpretaci a vzhledem k tématu je proto nutné vyžadovat, aby jednání bylo nejen bratrské (poskytnutí mužské části těla ženám, tedy dárcovství spermií), ale i sesterské (poskytnutí ženské části těla mužům, tedy dárcovství vajíček a náhradní mateřství).

 

Jiný zásadní dokument, Úmluva o lidských právech a biomedicíně (1997, dále Úmluva o biomedicíně), klade podmínku dobré informovanosti dárce (čl. 5): „Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích.“  Věříme, že o umělé oplodnění budou žádat pouze osamělé osoby, které mají své rozhodnutí velmi důkladně a odpovědně rozmyšlené. Pouze tyto osoby jsou proto podle nás schopny poskytnout skutečně informovaný a nevynucený souhlas s dárcovstvím. Navíc Úmluva o biomedicíně připouští jen nezištné dárcovství (čl. 21): „Lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu“, což je možné zajistit nejspolehlivěji při výpomoci vzájemné. Požadujeme tedy, aby jako dárci byly přijaty výhradně osoby, které jsou zároveň i osamělými žadateli a žadatelkami o umělé oplodnění.

 

Čl. 2 Deklarace práv dále stanovuje: „Žádný rozdíl nebude dále činěn z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž určitá osoba přísluší“. Princip je rozpracovaný v Maastrichtské smlouvě (1992, volný pohyb osob) a v EU direktivě 2011/24/EU  o volném pohybu pacientů. Protože podle Národního registru umělého oplodnění bylo v ČR v roce 2014 zahraničním pacientům poskytnuto víc než 85 % vajíček od českých dárkyň, dá se předpokládat podobný přístup i u státní garance umělého oplodňování osamělých osob. Princip vzájemné výpomoci, který požadujeme v předchozím odstavci, se samozřejmě musí vztahovat na všechny bez rozdílu země původu. Navrhujeme proto vznik EU registru pro párování žadatelek (zároveň budoucích dárkyň a náhradních matek) a žadatelů (zároveň budoucích dárců spermií).

 

Přejde-li se k definici reprodukce jako práva jednotlivce, pravděpodobně bude zrušena finanční úhrada umělého oplodnění zdravotními pojišťovnami. Protože EU opakovaně deklaruje jako jeden z nejdůležitějších cílů zachování evropských hodnot a kultury, což je dosažitelné prostřednictvím péče o populaci, navrhujeme, aby vznikl EU fond, z něhož budou hrazeny všechny související náklady. K úvaze ponecháváme jak splnit podmínku viditelného značení „Podpořeno z prostředků EU“ a loga s hvězdičkami.

 


Účelem petice je formou zkratky upozornit na následky plánovaných legislativních zásahů do uspořádání rodiny. Podrobnější analýzy byly zaslány v roce 2016 i dřív Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu práce a sociálních věcí, jsou volně ke stažení na webu spolku Adam ČR zde: http://www.adamcr.cz/informacni-odbor/reprodukcni-medicina/etika.


V Českých Budějovicích, 19.6.2017

 

Tištěná podoba petice ke stažení zde

Autor: Hana Konečná | 46 podpisů

Více >
Otevřený dopis ministru školství ohledně zachování povinné výuky druhého cizího jazyka 130 podpisů

Otevřený dopis ministru školství ohledně zachování povinné výuky druhého cizího jazyka

K rukám:

předsedy vlády ČR PhDr. Petra Fialy, Ph.D., LL.M.

ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mgr. Petra Gazdíka

 

V Praze dne 20. 4. 2022
 

Věc: Změna výuky druhého cizího jazyka na volitelnou  

Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře školství,

obracíme se na vás v souvislosti s navrhovanou úpravou RVP ZV, v jejímž důsledku má být výuka druhého cizího jazyka změněna z povinné na volitelnou, a žádáme o zpětvzetí tohoto návrhu či o jeho zásadní přepracování.

Apelujeme na vás díky naší zkušenosti, dokládající okřídlené tvrzení, že jazyky otevírají dveře do světa. Jsme absolventi tzv. českých sekcí ve Francii: čeští studenti, kteří v 9. třídě ZŠ nebo v 1. ročníku SŠ (či v odpovídajících třídách víceletých gymnázií) úspěšně prošli výběrovým řízením, odjeli absolvovat tříletá gymnaziální studia do Francie a tam složili francouzskou maturitní zkoušku. MŠMT je partnerem tohoto programu, jehož absolventi se řadí ke špičkám ve svých oborech. Najdete mezi nimi např. dva ministry školství, další vysoké úředníky ve státní správě i evropských strukturách, akademiky a vědce, mezinárodně úspěšné manažery, právníky či lékaře.

Těchto úspěchů, posilujících pozici ČR v Evropě a ve světě, bychom nemohli dosáhnout bez výuky druhého jazyka. V našem případě se jednalo o francouzštinu. Ta nám umožnila odjet na studia do zahraničí a ukončit je tak, že v průměru každý z nás ovládá v určité míře dokonce více než 4 světové jazyky. Francouzština, náš často nejsilnější cizí jazyk, je pak pro 70 % z nás klíčovým faktorem pro pracovní kariéru.

Uvědomujeme si, že naše zkušenost je specifická; řada jejích prvků je však přenositelná i pro ostatní žáky a studenty, ať už si vyberou kterýkoli jiný jazyk. Podstatné je, aby si cizí jazyky začali osvojovat co nejdříve a aby přijali za své přesvědčení, že jedním ze základů pro úspěšný osobní i profesionální rozvoj je bohatý a rozmanitý jazykový profil. Jinými slovy: schopnost komunikovat v několika cizích jazycích, nikoli jen v angličtině.

ČR chce patřit mezi moderní státy přinášející přidanou hodnotu, chce být na špičce ve vědě, výzkumu i v podnikání. Chceme se vymanit z osudu montovny a překladiště Evropy, chceme zvyšovat naši konkurenceschopnost, produktivitu práce a její přidanou hodnotu. K tomu je třeba skloubit různé předpoklady. Jedním z nich je schopnost – zejména mladých lidí v klíčovém období jejich profesního utváření a zrání – komunikovat, studovat a pracovat v mezinárodním prostředí.

Nezbytnou podmínkou studijní a profesní mobility je jazyková výbava, přičemž jeden jazyk dnes již není dostačující. Ochudíme naše děti o možnosti inspirativních studijních pobytů v evropských zemích? Angličtina jistě pomáhá, je však mateřským jazykem jen malého počtu obyvatel EU. Přitom hlavní hodnotou jazykově pestré Evropy je sdílené kulturní, intelektuální, vědecké a technologické bohatství, které by bez vícejazyčnosti bývalo nevzniklo ani nemohlo být dále rozvíjeno.

Praktické důsledky snížení významu druhého cizího jazyka na pouhý volitelný předmět povedou bezesporu k výraznému omezení výuky dalších cizích jazyků. Pozdní odpolední hodiny, známky nezapočítávané do průměru atp. poškozují výuku, která má přitom strategický přínos:
 

1. Jazyky jsou cestou ke kvalitnějšímu vzdělání a profesnímu uplatnění.

2. Výuka dvou povinných jazyků je faktorem vyrovnávání socioekonomických a regionálních rozdílů.

3. Postoj k problematice výuky cizích jazyků je projevem rozvojové vize české společnosti a zdrojem (de)motivace.
 

Podrobněji:
 

1. Jazyky jsou cestou ke kvalitnějšímu vzdělání a profesnímu uplatnění.

Výuka jazyků umožňuje kvalitnější studium a dlouhodobé zvyšování kvalifikace. Zároveň nijak nepředurčuje volbu budoucího povolání. Jazyková výbava usnadňuje přístup k moderním postupům a inovacím; umožňuje čerpat mezinárodní zkušenosti z první ruky a rozvíjet je v našem prostředí, čímž posiluje vyspělost české ekonomiky. Ovládání cizích jazyků též obohacuje všeobecný rozhled a chápání okolního světa díky schopnosti informovat se prostřednictvím širší a různorodější palety zdrojů. Jazyky tak sehrávají důležitou roli při utváření osobnosti z hlediska ryze lidského a občanského.

Jazyková výbava zkrátka otevírá dveře do světa při studiu i při pracovním uplatnění. Chceme opravdu oslabit výuku cizích jazyků, tak důležitých pro další rozvoj nových generací? Chceme ji vzdát právě tehdy, kdy jsou děti z hlediska osvojování cizích jazyků v nejvhodnějším věku?

 

2. Výuka dvou povinných jazyků je faktorem vyrovnávání socioekonomických a regionálních rozdílů.

Plně podporujeme stanovisko učitelů cizích jazyků vyjádřené v tiskové zprávě ze dne 30. 3. 2022: Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Jak ukázal výzkum PAQ Research (https://bit.ly/3iOVSl8), v České republice školní úspěch žáků silně závisí na socioekonomickém prostředí, ze kterého pocházejí (rodina, region atd.). Tento fakt zdůrazňuje Česká školní inspekce (horší rodinný původ a málo podnětné prostředí, ve kterém žák vyrůstá, viz https://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Tematicka-zprava-%E2%80%93-Spolecne-znaky-vzdelavani-v-usp). Existuje oprávněná obava, že v případě zrušení povinného dalšího cizího jazyka na základních školách se tyto nerovnosti ve vzdělávání ještě prohloubí, a to jak na úrovni žákovských skupin, tak na úrovni regionů. Žáci, kteří budou mít podporu v rodině, se další cizí jazyk učit budou, protože jej pro ně rodiče vyberou; „ti zbylí“ o tuto možnost přijdou. Jazyková výuka obohacuje všechny žáky, nesmí být určena pouze „jazykově nadaným“. Určit toto „nadání“ u dětí ve věku 10–12 let je navíc velmi obtížné a nutnost podobné volby zavře dveře dětem, které by mohly své schopnosti a dovednosti v oblasti jazyků objevit později.

Důsledky na úrovni regionů mohou být ještě rozsáhlejší: jak ukázal výše zmíněný výzkum, v socioekonomicky znevýhodněných regionech mají zároveň školy paradoxně k dispozici méně finančních prostředků než školy v regionech „bohatších“, a nemohou tak tato znevýhodnění patřičně kompenzovat. Celková nepříznivá socioekonomická situace regionu ve spojení se socioekonomickými problémy jednotlivých rodin pak způsobí, že v celých rozsáhlých oblastech naší země se děti ve škole nikdy nepotkají s jiným cizím jazykem než s angličtinou (pro mnohé obory odborného školství je povinná pouze angličtina). To může působit problémy nejen v příhraničních oblastech, kde bude ještě více chybět pracovní síla ovládající alespoň základy němčiny, ale i v dalších regionech, kde se jazyková nabídka omezí na povinnou angličtinu. Výsledek bude monokultura. A jak víme, monokultury jsou zranitelné, zatímco diverzita přináší zdravou rezilienci.

 

3. Postoj k problematice výuky cizích jazyků je projevem rozvojové vize české společnosti a zdrojem (de)motivace.

Plně rozumíme těžkostem, které výuku druhého jazyka provázejí, a to zejména v regionech či na 2. stupních ZŠ, které trpí odlivem dětí na víceletá gymnázia. Podporujeme zlepšování již existujících možností i hledání nových cest, jak vzdělávání uzpůsobit i dětem, které vyžadují více podpory. Obavu, že zahájení studia druhého cizího jazyka v 6. třídě ZŠ může být pro některé žáky kontraproduktivní, bereme v potaz, ale jsme hluboce přesvědčeni, že tento problém lze a je třeba řešit adresně, nikoli snížením laťky pro všechny. Zajímavou perspektivu vidíme například v návrhu, aby 2. jazyk zůstal povinný, ale s možností – v pedagogicky odůvodněných případech – udělit výjimku žákům, kteří nezvládají angličtinu. Tuto základní myšlenku lze nepochybně doladit a doplnit o další prvky, jež by umožnily přinést účinnou odpověď na obavy, které motivovaly MŠMT k návrhu na zrušení povinné výuky 2. jazyka, aniž by to vedlo k výše popsaným zásadním negativním dopadům. V případě zájmu ze strany MŠMT jsme připraveni mobilizovat své členy, kteří mají pro tuto diskusi relevantní zkušenosti, aby přispěli k práci na tomto či jiném alternativním řešení.

Zcela jasně si též uvědomujeme politický význam rozhodnutí ministerstva školství, které kromě faktického dopadu na výuku jazyků odráží také obecný postoj vlády k řešení problémů. Vždy máme volbu mezi snahou těžkosti překonat, hledat řešení, motivovat ostatní k práci na sobě a na společném systému a mezi jednodušší cestou, snížením laťky, rezignací na důležité hodnoty a cíle.

Stát by měl společnost motivovat ke snaze pracovat na sobě a nevzdávat se. Vždyť co mají společného všechny vzory, které nás inspirují? Především svou houževnatost a odhodlání dosahovat náročných cílů, byť k nim mnohdy vede trnitá cesta. Toto je poselství, které by měl stát vysílat a které je o to důležitější, že se týká dětí, jejich vzdělávání, výchovy a formování občanských postojů.

 

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, věříme, že prioritou ve vašem rozhodování bude otevřená a moderní budoucnost našich dětí, a tudíž i celé naší země. Věříme, že 20. výročí vstupu ČR do EU v roce 2024 nebudeme slavit ústupem od evropských hodnot, opírajících se právě o vícejazyčnost.


S úctou
 

za vedení Spolku bývalých studentů českých sekcí ve Francii a jeho Lycejní stipendijní fond

Kristýna Křížová, Veronika Kraupnerová, Karolína Zamora, Alena Baljajevová, Filip Šváb, Ondřej Dušek, Lukáš Macek

Autor: Karolína Zamora | 130 podpisů

Více >
Přiznejme pacientům s chronickým únavovým syndromem adekvátní invalidní důchod 16 podpisů

Přiznejme pacientům s chronickým únavovým syndromem adekvátní invalidní důchod

Výzva Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR

Chceme adekvátní výši invalidního důchodu pro pacienty s chronickým únavovým syndromem.

V České republice žije až 50 tisíc dlouhodobých pacientů s myalgickou encefalomyelitidou, neboli chronickým únavovým syndromem (zkr. ME/CFS). Odhadem 90 % z nich nemohou kvůli svému onemocnění pokračovat v ekonomicky aktivní činnosti a přijdou posléze o 50 až 75 % příjmů. 

- Přestože jsou podmínky pro přiznání invalidity nastaveny univerzálně, z dlouhodobé zkušenosti pacientů s ME/CFS vyplývá, že je pro ně téměř nemožné získat adekvátní výši inv. důchodu.
- Pacienti tak musí dále pracovat, což vede k přímému zhoršení jejich zdravotního stavu. I tak jsou vystaveni výrazně nižší kvalitě života, jelikož i při nejmírnějším průběhu onemocnění dochází k minimálně 50% snížení úrovně aktivity.
- Ačkoliv se ME/CFS nedá léčit, zvýšené výdaje spojené s léčbou jednotlivých symptomů přispívají k tíživé finanční situaci pacientů a jejich rodin.

Proto vyzýváme ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku a jeho kabinet, aby:

1) Zahrnul ME/CFS ve vyhlášce č. 359/2009 Sb. (O posuzování invalidity), díky čemuž dojde k jasnému vymezení podmínek pro přiznání invalidity pacientům s ME/CFS v souladu s nejnovějšími vědeckými a medicínskými poznatky. ME/CFS představuje náročnou nosologickou jednotku, v zahraničí však existují běžně praktikované postupy, jejichž implementaci v ČR nic nebrání.

2) Zařadil ME/CFS do vzdělávání posudkových lékařů. V současnosti je ME/CFS posudkovými lékaři často mylně zaměňováno za duševní či mnohem méně závažné onemocnění. I z těchto důvodů ve většině případů dochází k naprostému nepřiznání invalidity či jejího přiznání v nedostatečné výši.

Autor: Petr Homolka | 16 podpisů

Více >
Chceš změnu? Jednoduše začni!
  • založ
  • podpoř
  • sdílej
Založit petici

Vyberte si svůj region

celá ČR

Karlovarský kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Středočeský kraj Praha Královehradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Zlínský kraj

Tento web používá cookies k lepšímu fungování webu a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku