Nenechme dnes zničit památku, která přečkala období fašismu i komunismu. Roklanská chata nesmí být dalším příběhem „zmizelé Šumavy“!
Již několik let se chystá Správa Národního parku Šumava zlikvidovat Roklanskou chatu ležící v samém srdci Šumavy. V současnosti opět nabyly snahy o její zničení na intenzitě a podle sdělení mluvčího NPŠ Jana Dvořáka má být chata zbourána na podzim letošního roku nebo na jaře 2023.
My níže podepsaní občané jsme proti této akci a touto peticí vyjadřujeme zásadní nesouhlas s likvidací chaty z následujících důvodů:
Chata stojí v místě, kde již od první poloviny 19. století žili lidé. Jejich usedlost byla nejvýše stále obydleným místem na území České republiky. Stávala tu hájovna, vedle ní plavební jezírko. Od počátku 20. století bývala hájovna zastávkou pro milovníky Šumavy, kteří odtud směřovali na blízký Roklan, na Medvědí horu i k okrajům okolních slatí. Byla cílem poutníků pro své umístění uprostřed nejkrásnější šumavské přírody.
Když počet turistů vzrostl, rozhodl se sušický odbor Klubu československých turistů v letech 1935–1936 vystavět vedle hájovny turistickou chatu podle projektu tamního stavitele Karla Houry. Po 2. světové válce a komunistické uzávěře pohraničí byla zlikvidována hájovna i Roklanská plavební nádrž, z níž dosud zbylo torzo hráze. Chata však jako zázrakem přežila desetiletí komunistické vlády. V těsné blízkosti hranice zůstala na Šumavě jediná. Zanikly podobné chaty u Plešného jezera, u pramene Vltavy, Juránkova chata na Svarohu, u Černého jezera... To se však nestalo v sousedním Bavorsku: i českým turistům tam slouží podobné chaty na Třístoličníku, na Luzném, na Roklanu a pod Roklanským jezerem, na Falkensteinu a na Ostrém.
Roklanská chata přežila nedbalou údržbu jednotek Pohraniční stráže a po sametové revoluci a vzniku NPŠ se zdálo, že to nejhorší má už za sebou. V roce 1995 byla dokonce opravena, a to včetně výměny eternitové střechy za šindelovou. V následujících letech byla zahrnuta do nově vytvořené 1. zóny NP a obyčejným smrtelníkům byl přístup k ní zakázán.
Poté, co vyšlo na veřejnost, že je užívána osobami spřátelenými s tehdejšími činovníky z NPŠ, nastal obrat a od počátku 21. století není pro změnu užívána vůbec. Nedávná rekonstrukce byla znehodnocena poté, co nikdo nepřišel, aby opravil krov poškozený spoustou sněhu, aby provedl minimální údržbu okapů, nátěrů apod. Chata se stala černým svědomím špatné péče a neschopnosti vymyslet koncept pro její užití. Toto je také hlavní důvod jejího plánovaného odstranění.
Roklanská chata se stala symbolem přístupu k Šumavě. Úkolem NPŠ je mimo jiné i péče o relikty někdejšího vztahu člověka k horské krajině, který tu byl viditelně přítomný již od raného novověku. Vazba člověka a přírody je ostatně obsahem románů i Karla Klostermanna, který ve svém díle a zejména v nejslavnějším z nich “Ze světa lesních samot“ píše i o životě na Roklanské hájovně. Píše o vztahu člověka k lesu, o péči řádného hospodáře uprostřed křehkých biotopů lesa a mokřadů.
Co Šumava potřebuje, je získávat lidi, co ji skutečně milují, nikoli jen lákat masy do uměle vytvářených návštěvnických center, které jsou vybudovány na zeleném drnu v přírodně hodnotném prostředí, u Kvildy a Srní.
Příkladem může být častý vzor pro NPŠ, sousední Bavorský národní park. Neusnadňovat, ale nezakazovat – to je krédo, podle kterého se tam turisté pohybují. Bez podpůrných dopravních prostředků mají přístup i k několika stavbám, jež pamatují dávný život člověka na Šumavě a jsou náležitě tamním Parkem prezentovány. Nacházejí se uprostřed jádrového území tamního parku: Schachtenhaus nebo Verlorener Schachten. První v péči Parku, druhý v soukromých rukou. Druhý z nich za velmi přísných podmínek umožňuje i ubytování – bez příjezdu a luxusu elektřiny a tekoucí vody, zcela v duchu kanadského přebývání v lesních srubech – pouhé 2,5 km od Roklanské chaty! Právě to by mohl být příklad i pro její využití.
A pokud chybí invence současnému vedení NPŠ, pak nechme budoucím generacím a jejich kreativitě nalézat smysl pro tato převzácná místa. Podobně jako opět v Bavorském národním parku, kde v jádrovém území jsou sice zakonzervované, ale stojící a udržované chaty Schwarzbachklause, Tummelplatz, chata na Steinfleckbergu a ještě několik dalších. Proč to jde v Bavorsku a u nás stále převažuje komunistický direktivní duch zákazů a devastace?
Velký milovník Šumavy Emil Kintzl mnohokrát zapřísahal vedení NPŠ, aby neničilo Roklanskou chatu, jen proto, že si s ní neví rady. Nyní, půl roku po smrti tohoto šumavského barda a živoucího svědomí Šumavy, již není strach z jeho výčitky. Ale „Emil se dívá“ – očima nás všech, kteří jsme jej často osobně znali.
Děkujeme za respekt vůči názoru účastníků této petice. A věříme ve změnu rozhodnutí o osudu Roklanské chaty.
https://www.sumava-modravsko.cz/prispevky-a-komentare/co-bude-s-roklanskou-chatou.html#zavreno
http://fotobanka.seidel.cz/#!fotobanka/detail/203040601050050320001 (snímek z 1937+. Vlevo komunisty zbořená hájovna, vpravo inkriminovaná turistická chata)
https://www.sehenswerter-bayerischer-wald.de/wanderung-verlorener-schachten-frauenau-huette-mieten/
https://www.hogn.de/2017/09/18/3-so-schauts-aus/ausprobiat-so-schauts-aus/verlorener-schachten-bayerischer-wald-oberfrauenau-huette-poschinger-wandern-urlaub-huettenurlaub/101141
http://www.obeckunejovice.cz/wp-content/uploads/2014/11/Jak-na-petici-vzor.pdf
Autor: Tomáš Jirsa | 5349 podpisů
Více >DOPIS DAGMAR ŠIMKOVÉ
Vážená paní Dagmar Šimková,
v místech, kde jste strávila chvíle šťastného dětství a mládí, které bylo násilně přerušeno Vaším zatčením v roce 1952, se staví lávka. Lávka, která bude spojovat břehy řeky Otavy, snad bude spojovat i lidi. Po dobu dlouhých čtrnácti let Vašeho věznění jste po oblacích posílala vzkazy s otázkou, zda za zdmi věznice o Vás lidé ještě vědí. Vědí. I po 52 letech, které uplynuly od Vašeho propuštění, i po 23 letech, které nás dělí od Vaší smrti. A proto bychom se Vás rádi do oblak zeptali, zda by lávka mohla nést Vaše jméno. Jméno, které by i dalším generacím, které budou po lávce chodit, připomínalo sílu lidské touhy po smysluplném životě.
V Písku dne 1. 5. 2018
Svým podpisem vyjadřuji souhlas s návrhem, aby se lávka přes řeku Otavu v Písku, realizovaná podle návrhu Ing. arch. Josefa Pleskota, jmenovala po Dagmar Šimkové, politické vězeňkyni československého komunistického režimu.
Autor: Štěpánka Činátlová | 1516 podpisů
Více >Vážený pane ministře,
obracíme se na Vás nejen jménem nás, občanů Hluboké nad Vltavou, ale i tisíců turistů (280 000 ročně), kteří zámek a město Hluboká nad Vltavou každoročně navštěvují. Po celý náš život,
a to mohou potvrdit i ti nejstarší pamětníci, byla spodní zahrada zámku Hluboká nad Vltavou otevřena veřejnosti 24 hodin denně, stejně jako ostatní park. Večerní procházky touto zahradou a výhled na zámek i na krajinu vltavské kotliny pod ním mají neopakovatelnou atmosféru.
Také z důvodů této výjimečnosti se na počátku devadesátých let hlubočtí občané a podnikatelé složili na – tehdy ještě neobvyklou – investici nočního osvětlení zámku. Tímto nočním osvětlením se večerní/noční návštěva spodní zahrady posunula o další romantickou úroveň výše.
Vážený pane ministře, prosíme, zasaďte se o to, aby nečekané a s hlubockou veřejností neprojednané každodenní uzavírání spodní zahrady a vyhánění návštěvníků z těchto míst bylo zastaveno a zahrada byla, tak jako po celý náš život, otevřena veřejnosti.
Přání hlubockých občanů stvrzujeme níže svými podpisy, s připomínkou skutečnosti, že také návštěvníci našeho zámku odjinud (ze všech končin republiky i světa), kteří u nás stráví byť jediný den a noc, by se pod petici také rádi podepsali, ale asi se o ní bohužel nedozvědí.
Vážený pane ministře, přijeďte se k nám na Hlubokou podívat, ať můžete porovnat, jak je hlubocký zámek krásný ve dne – i v noci.
Děkujeme!
Petice dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod
a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním
město Hluboká nad Vltavou, dne 25. ledna 2019
Autor: David Šťastný | 821 podpisů
Více >Krajský úřad Jihočeského kraje uvažuje o zrušení pobočky Alšovy jihočeské galerie v Bechyni a o odvezení keramických sbírek z Bechyně.
Jedná se o naprosto unikátní a jedinečnou sbírku keramiky, která vznikala díky pořádání Mezinárodních keramických sympozií a která nemá nikde ve světě obdobu. Mezinárodní keramická sympozia jsou v Bechyni pořádána od roku 1966 a zúčastňují se jich umělci z celého světa.
S odvezením této sbírky, a tím i se zrušením pobočky AJG, zásadně nesouhlasíme a usilujeme o její zachování v našem městě.
Autor: Jaroslav Matějka | 390 podpisů
Více >Vážený pane řediteli,
My níže podepsaní se na vás obracíme se žádostí, abyste znovu zvážil své rozhodnutí neprodloužit smlouvu šéfa baletu Jihočeského divadla Attily Egerháziho, jehož soubor získal pro Jihočeké divadlo vůbec první cenu Thálie v historii Jihočeského divadla.
To, že může být tak znamenitý baletní soubor právě v Jihočeském divadle pokládáme za velké štěstí a důvod k hrdosti.
Pokud bude současný soubor nahrazen jiným, natož zrušen, bude zdejší kulturní prostředí o mnoho chudší. A to bude ztráta, kterou nedokážete nahradit Vy, ani kdokoliv jiný.
Na práci A. Egerháziho si ceníme především umělecké poctivosti a opravdovosti. V každém jednotlivém titulu bylo zřejmé, že byl připravován s krajní oddaností umělecké vizi.
Attila Egerházi dokázal sestavit ze svých tanečníků funkční jednotný soubor schopný vyvolat jedinečnou jevištní magii. Tanečníci přitom pocházejí z nejrůznějších kultur a opírají se o extrémně odlišné zkušenosti a vzdělání.
To, že dokázali vytvořit soubor a s ním pak přivést k životu tanec, který nás všechny oslovuje, je nepochybně zásluha vedení baletu.
Ceníme si odvahy A. Egerháziho hledat nové cesty a ceníme si i nasazení a zápalu všech tanečníků.
To, že máme tak kvalitní umění na prahu našich domovů a nemusíme za ním nikam cestovat, je výsadou, o kterou bychom neradi přišli.
Z těchto důvodů Vás žádáme, abyste své rozhodnutí znovu zvážil.
Děkujeme,
Autor: Olga Krupauerova | 260 podpisů
Více >Rozhodně protestujeme proti záměrům českobudějovické radnice, která chce na konci léta zavést placení parkovného i mimo dosavadní zóny až po Pekárenskou, Nádražní a Mánesovy ulice.
Rozšíření zón placeného stání negativně ovlivní každodenní život občanů i rodinné rozpočty. Platit paušální částku mají i lidé, kteří v těchto zónách bydlí. Parkovací karta ale rezidentům nezaručí, že zaparkují před svým domem. Radnici jde jenom o peníze, na lidi nemyslí.
Žádáme proto českobudějovické zastupitele, aby záměr radnice nepodpořili a rozšíření parkovacích zón ve městě jednoznačně odmítli.
obrázek:novinky.cz
Autor: Přemysl Roubek | 195 podpisů
Více >Petice podle § 1 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním
My, níže podepsaní, vyjadřujeme svým podpisem podporu iniciativě, jejímž cílem je vznik waldorfské školy v Táboře od školního roku 2017 / 2018. Jsme přesvědčeni, že Tábor potřebuje rozšířit stávající nabídku vzdělávání. Chceme tak aktivně využít občanského práva daného zákonem na volbu vzdělávací cesty pro svoje děti.
Petiční výbor ve složení:
Valérie Procházková, Bukurešťská 2792, 39 005 Tábor
Tomáš Bílý, Náchodská 2686, 39 003 Tábor
Martin Slach, Vřesce 3, 391 43 Ratibořské Hory
Petiční výbor zastupuje Valérie Procházková
Autor: Pavlína Hajnová | 193 podpisů
Více >Nesouhlasím s pokutováním pouličních umělců (buskerů) na území města Písku a jsem přesvědčen(a), že by v Písku měla být stanovena pravidla, za kterých budou moci buskeři (pouliční umělci) beztrestně provozovat své umění.
Jsem přesvědčen(a), že by v Písku měla být stanovena pravidla, za kterých budou moci buskeři (pouliční umělci) beztrestně provozovat své umění.
Stále častěji se setkávám s tím, že umělci jsou za svou produkci v ulicích města Písek pokutováni a je od nich vyžadováno povolení záboru od odboru dopravy. Nesouhlasím s takovým jednáním už jen vzhledem k tomu, že např. v nedalekém městě Českém Krumlově jsou buskeři přijímáni jako součást místního života, mají městem stanovená pravidla a pouliční umění se zde stalo vítaným přínosem kulturního života.
Autor: Eva Brabcová | 174 podpisů
Více >Vážený pane starosto, vážení místostarostové, radní a zastupitelé města Písku,
obracíme se na Vás jako občané města Písku, čtenáři a účastníci kulturních akcí v městské knihovně. Jsme zneklidněni aktuální situací v této instituci. Městskou knihovnu v posledních letech opustilo již několik pracovnic, které vykonávaly svou práci kvalifikovaně a s pozitivní zpětnou vazbou od čtenářů. Nedávno se rozhodla odejít i vedoucí Centra vzdělávání, PhDr. Štěpánka Činátlová, která pět let zajišťovala bohatý kulturní a vzdělávací program knihovny. Dlouhodobá personální nestabilita MěK Písek (např. i na dětském oddělení) a především aktuální odchod obětavé a zodpovědné knihovnice v nás vzbuzuje otázky ohledně strategie řízení a kvality pracovního prostředí v této instituci. Prosíme Vás jako občané města, čtenáři a návštěvníci akcí knihovny, abyste situaci prověřili.
Za petiční výbor
Jan Manek
Martin Simota
Anna Simotová
Hana Manková
Jakub Cenek
Petr Putna
Lenka Čížková
Zbyněk Konvička
Kateřina Literáková
Petr Mano
Martina Pobříslová
Vratislav Němeček
Autor: Jan Manek | 167 podpisů
Více >Vyberte si svůj region