Petice za existenci odborného výzkumu při svěřování dětí do péče

03.11.2014 22:42

Domníváme se, že je na místě respektovat aktuální rozhodovací praxi soudů, nicméně soudy nemohou přejímat danou rozhodovací praxi mechanicky, bez náležitého zhodnocení. Soud musí vždy vycházet z jedinečnosti každého případu, každého účastníka a zejména přihlédnout k tomu, že se jedná o zájmy nezletilých dětí.
Sama skutečnost, že dítě má rádo oba rodiče, nelze vykládat shodně, jako když si dítě přeje být ve střídavé péči obou rodičů. Není pravidlo, že pokud má dítě rádo oba rodiče, zároveň si přeje být ve střídavé péči.
Není také pravidlo, že pokud jeden z rodičů má dítě menší počet dní v měsíci, je mu odpíráno právo na výchovu dítěte.
V této souvislosti nelze ani přehlédnout zvyklosti rodiny a způsob rodinného soužití. Jiná situace může být v rodinách, kde otec i matka se starají o děti rovným dílem, a to včetně vaření, úklidu, praní prádla a podobně, otec i matka s dítětem tráví čas rovným dílem. Jiná situace je v rodině, kdy matka zůstává s dítětem v domácnosti, otec zajišťuje náklady na uspokojení potřeb rodiny či má vlastní zájmy a koníčky a dítě s otcem tráví poměrně málo času, někdy se vídají i nepravidelně. Potom rozhodnutí o střídavé péči obou rodičů o dítě může znamenat zásadní změnu pro dítě, změnu návyků, způsobů, prostředí, kamarádů. O takových změnách dítě dopředu neví, co budou znamenat. Takovou změnu poměrů dítěte do budoucna není schopen posoudit ani dospělý člověk, natož dítě, zejména mladšího školního věku.
Při plošné realizaci střídavé péče bychom dospěli k situaci, kdy právo dítěte na výchovu obou rodičů budeme zaměňovat za právo rodičů mít dítě „napůl“ za situace, kdy na to není připraveno ani dítě, ale nemusí být na toto připraven ani rodič.
Jednání soudů by se tak stalo pouze formálním, nemuselo by probíhat jiné řízení, než formou dotazu, zda oba rodiče mají o dítě zájem a na základě toho by mohly soudy rozhodnout.
Je na zvážení, zda výklad práva na výchovu dítěte oběma rodiči má být realizován takovou striktní formou, či zda má být rozsudek soudu vyjádřením skutečných práv a potřeb dítěte, zejména za situace, kdy soudy mohou využít řadu možností od širších styků s rodičem, u kterého dítě není ve výchově, postupné zvykání dítěte na režim střídavé péče a rozhodně by měly být soudy zvažovány i vhodnost dne, kdy se výchovné prostředí mění. Neděle, tak, jak je nyní praktikováno, je dnem odpočinku a volnočasových aktivit, nezřídka realizovaných mimo bydliště (tzv. víkendové pobyty) a je pak na zvážení, zda stěhování od jednoho rodiče k druhému úplně každou neděli je pro dítě skutečně přínosem. Naskýtá se otázka, zda není narušen potřebný časový prostor dítěte pro jeho odpočinek, rozvoj vlastních volnočasových aktivit. To již ani nezmiňujeme dopravní situaci na silnicích, která právě v pátek odpoledne a v neděli v podvečer je kritická. Nedělní střídání dětí pak může znamenat spíše stres pro dítě než jakýkoliv přínos.
Další otázkou je, zda by v oblasti péče o děti měly soudy tímto způsobem napomáhat sjednocení evropské judikatury. Nelze naprosto přisvědčit tomu, že stejné modely chování a rodinných zvyků jsou v rámci Evropy srovnatelné, rozhodně nelze očekávat s ohledem na historický vývoj rodinných vztahů, že lze stejný model chování očekávat u všech evropských národů a u všech dětí všech evropských národů. Pokud by ke sjednocení judikatury mělo dojít, tak by k tomu nikdy nemělo dojít v právních věcech tak individuálně určených, jako je péče o děti, nikdy by také k takové situace nemělo dojít bez řádných a vědecky podložených studií, kdy odborníci z řad psychologů by měli zkoumat dopad střídavé péče na psychiku dítěte a teprve na základě takové studie, kdy znalci dospějí k vědeckému závěru, řádně podloženému, že střídavá péče obou rodičů v modelu, ve kterém je nyní aplikována soudy, je pro každé dítě přínosem, pak teprve lze přisvědčit, že zájmem dítěte za všech okolností je střídavá péče obou rodičů. Do té doby nechť je respektována každá osobnost dítěte jako samostatný jedinec a nechť i ze strany soudů je mu takto věnována pozornost.