Petice za prohlášení Hrabalovy zdi kulturní památkou

Hrabalova zeď vznikla v roce 1999 z dotačního programu Magistrátu hlavniho města Prahy. Připomíná nám jednoho z největších Libeňáků, Bohumila Hrabala, právě na místech, kde dříve skutečně stával Hrabalův dům, v ulici Na hrázi 24. Výtvarné pojetí zdi, které poukazuje na stále přítomného ducha Bohumila Hrabala, je dílem akademické malířky Tatiany Svatošové.

Zeď, jako svébytné výtvarné dílo zabírá plochu 333 metrů čtverečních opěrné zdi metra stanice Palmovka, kvůli které byla zbourána celá původní libeňská zástavba, kde byl i dům, ve kterém žil Hrabal.

Samotná zeď má délku 75 metrů, je v terénu, narůstá od výšky 2,6 metru až do výšky 6 metrů. V místě, kde je nejvyšší, se tyčí v nadlidském rozměru postava Hrabala. Jenom hlava má velikost přes jeden metr. Zeď je členěna do čtyř částí. Nejnižší část ztvárňuje Hrabalův vztah k výtvarnému umění. Připomíná Hrabalova oblíbeného moderního malíře Jacksona Polocka. Zeď pak pokračuje knihovnou, ve které jsou autoři, kterými se Hrabal inspiroval, jako například Lao-C´ a jeho legendární Tao te t´ing, ze kterého si Hrabal denně četl, nebo filozof a Hrabalův přítel, Josef Zumr.

V ohybech zdi pak čteme úryvky z Hrabalových textů, které se vztahují k samotné Libni.

Hrabalova zeď už 25 let láká zahraniční návštěvníky k návštěvě Libně. Můžeme se o ní dočíst v průvodcích a bedekrech o celém světě.

Toto významné dílo je však v dynamicky rozvíjející se Libni ohroženo choutkami developerů, kteří už v letech 2004-2005 navrhovali přestavbu autobusového nádraží s kancelářemi a byty, s Hrabalovou zdí však nepočítali.

I dnešní návrhy projektů existenci toho díla nereflektují a Hrabalovu zeď ve svých návrzích nezmiňují.

Vyhlášení Hrabalovy zdi kulturní památkou je jedinou možností k její záchraně a zároveň její ochraně budoucím generacím.

Komu bude petice předána: Ministerstvo kultury

Podpis pod petici je nutné potvrdit v následně doručeném mailu.