Změnit údaje i v profilu?
My, níže podepsaní občané České republiky, věřící, historici, potomci obětí nacismu, vyhnaných českých rodin ze Sudet, sympatizanti husitské tradice a lidé, kterým není lhostejná historická paměť českého národa, vyjadřujeme hluboké pobouření nad veřejným vystupováním farářky ČČSH Martiny Viktorie Kopecké na sudetoněmeckém sjezdu v Brně a žádáme vedení Církev československá husitská o její odvolání z funkcí reprezentujících církev.
Nejde o osobní nenávist ani útok proti jednotlivci. Jde o obranu historické identity církve, úctu k jejím zakladatelům a respekt k obětem nacistické a sudetoněmecké perzekuce.
Původní Církev československá vznikla roku 1920 jako výraz české národní emancipace po rozpadu Rakouska-Uherska. Nebyla pouze náboženským projektem. Byla zároveň reakcí na staletou germanizaci, habsburský centralismus, pobělohorskou rekatolizaci a dlouhodobé potlačování české identity v prostoru střední Evropy. Zakladatelé církve v čele s Karel Farský vědomě navázali na odkaz Jan Hus, husitské tradice a české reformace. Český jazyk, české dějiny a česká státnost byly základními pilíři identity této církve.
Tato církev vznikla jako národní církev českého národa.
Proto je historicky nepřijatelné, aby se její farářka – představitelka stala prezidentkou sudetoněmeckého sjezdu a veřejně se symbolicky objímala a líbala s Berndem Posseltem — dlouholetým představitelem sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Po Mnichovské dohodě (zradě) byla právě Církev československá jednou z institucí, které se staly terčem nacistické a sudetoněmecké perzekuce. České školy, české spolky, české úřady i české církevní sbory byly v pohraničí systematicky likvidovány. Duchovní byli vyháněni, české obyvatelstvo ponižováno a tisíce českých rodin musely opustit své domovy.
Pro henleinovské prostředí představovala Církev československá symbol českého národního elementu, který měl být ze Sudet odstraněn. Sudetoněmecká strana vedená Konradem Henleinem se přitom stala jedním z hlavních nástrojů rozbití Československa a otevřené spolupráce s nacistickým Německem.
Nelze zapomínat, že po Mnichovu následoval teror vůči českému obyvatelstvu. Vyhánění Čechů ze Sudet nebylo abstraktní politickou událostí. Byla to lidská tragédie desetitisíců rodin, které přišly o domovy, práci, majetek i bezpečí. A právě členové a duchovní Církve československé byli mezi těmi, kteří byli považováni za nepřátele germanizace.
Ani během okupace tato církev neustoupila. Naopak. Řada jejích duchovních se zapojila do protinacistického odboje. Symbolem odvahy se stal Vladimír Petřek, který pomáhal parašutistům po atentátu na Reinharda Heydricha a za svou statečnost zaplatil životem. Mnozí další členové církve skončili v nacistických věznicích a koncentračních táborech.
O to bolestnější a urážlivější dnes působí veřejné vystupování Martiny Viktorie Kopecké na sudetoněmeckém sjezdu.
Nejde totiž pouze o otázku dialogu mezi národy. Smíření však nesmí znamenat rezignaci na historickou pravdu a vlastní národní paměť.
Sudetoněmecká otázka navíc není pouze uzavřenou kapitolou minulosti. Dodnes existují proudy uvnitř sudetoněmeckého landsmanšaftu i části německého politického prostředí, které dlouhodobě zpochybňují Benešovi dekrety a označují poválečné uspořádání za „bezpráví“ a opakovaně otevírají otázky majetkových nároků, návratu majetku či zvláštního postavení bývalých Sudet.
Někteří představitelé sudetoněmeckých organizací v minulosti veřejně hovořili o „právu na vlast“, o majetkových restitucích nebo o údajném „vyhnání nevinných Němců“, aniž by dostatečně reflektovali odpovědnost sudetoněmeckého nacionalismu za rozbití Československa a následnou okupaci.
Právě proto mnoho občanů České republiky vnímá účast představitelky národní husitské církve na sudetoněmeckém sjezdu jako mimořádně necitlivý a historicky nepřijatelný akt.
Je nepřijatelné, aby církev, která vznikla jako obrana českého národa proti germanizaci, dnes symbolicky legitimizovala prostředí spojené s organizacemi, jejichž část stále usiluje o revizi poválečného uspořádání a zpochybňuje Benešovy dekrety — jeden ze základních pilířů poválečné československé státnosti.
Proto vyzýváme vedení Církev československá husitská:
aby se od vystupování Martiny Viktorie Kopecké veřejně distancovalo,
aby zahájilo vnitrocírkevní diskusi o zachování historické identity církve,
aby zvážilo její odvolání z funkcí reprezentujících církev navenek a funkci farářky,
aby jasně deklarovalo úctu k obětem mnichovské zrady, nacismu a sudetoněmecké perzekuce českého obyvatelstva,
aby potvrdilo, že historický odkaz husitství, české reformace a české státnosti zůstává nedotknutelnou součástí identity církve.
Národ, který ztratí historickou paměť, ztrácí svou identitu. A církev, která zapomene, proč vznikla a za co její členové trpěli a umírali, riskuje, že ztratí vlastní smysl existence.
Za Jednotu duchovenstva (jednotaduchovenstva.info)
ThDr. Rostislav Kotrč, Ed. D., LL.M.
To whom will the petition be forwarded: Vedení Církve československé husitské
Petition signature must be confirmed in a subsequent e-mail.
Zatím žádné komentáře.