Magazine
Vřídelní kolonáda chátrá a město řeší

Vřídelní kolonáda chátrá a město řeší

Železobetonová Vřídelní kolonáda postavená v letech 1969 až 1975 a veřejnosti zpřístupněná roku 1975 s předpokládanou životností 80 let již dlouhou dobu chátrá a město řeší co s ní. V červenci 2015 doporučila Komise architektury a památkové péče radě města vypsat architektonickou soutěž na její přestavbu. Rada města se však tímto doporučením neřídila. Proto skupina patriotů (z Občanské iniciativy nahraďme vřídelní kolonádu) vzala osud kolonády do vlastních rukou a založila internetovou petici o nahrazení Vřídelní kolonády kopií původní litinové kolonády architektů Fellnera a Helmera.
Tito architekti dali městu i mnoho dalších krásných staveb a pomohli vytvořit genia loci světově uznávaných lázní. Ačkoliv se Občanské iniciativě podařilo nasbírat téměř 3000 podpisů, město jejich aktivitu vůbec nereflektovalo a dál se zabývalo jedinou možností – současnou kolonádu prozatímně opravit, prodloužit její životnost o deset až patnáct let a definitivní řešení odsunout na později. Ale proč investovat do opravy stávající, obecně neoblíbené stavby, když v dohledné době bude potřeba postavit stavbu novou?
Když rada města smetla internetovou petici ze stolu,  přistoupila občanská iniciativa k radikálnějšímu kroku. Vytvořila petici o vyhlášení místního referenda, jehož výsledek je při účasti 35% voličů pro radnici závazný.
„Když městu nestačilo skoro 3000 podpisů první petice ke změně postoje a ani pak nezačalo přípravu na architektonickou soutěž, kterou mělo za úkol, došlo nám, že je něco špatně a šli jsme do velmi náročné přípravy petice za vyhlášení místního referenda, aby si radnice konečně uvědomila, co si její voliči s jejich městem skutečně přejí,“říká Alexandr Maier z občanské iniciativy patriotů.
 
Chybí 900 podpisů
K vyhlášení referenda je zapotřebí sesbírat minimálně 10% podpisů voličů Karlových Varů, tedy cca 3800 jmen. Původní záměr byl vyhlásit referendum v rámci podzimních voleb do parlamentu. Podpisů se sesbíralo 4100, avšak 1200 z nich nebylo uznáno, neboť chyběly úplné adresy, případně podepsaní nebyli občané Karlových Varů.
Současná dohoda je taková, že na dodání zbývajících podpisů dostala občanská iniciativa od magistrátu 2 měsíce a případné referendum by se konalo s prezidentskými volbami. 11.10. 2017 musí být na magistrát dodáno zbývajících 900 podpisů. Občanská iniciativa nahraďme vřídelní kolonádu vyzývá občany Karlových Varů, kterým není lhostejný osud Vřídla a Vřídelní kolonády aby navštívili podpisová místa a uvedli všechny potřebné údaje. Lidé mohou podepsat nejen na podpisových místech, ale i v ulicích, kde se pohybují lidé s podpisovými archy.
Pokud by občané Karlových Varů v referendu rozhodli o nahrazení současné kolonády replikou původní litinové kolonády, ušetřilo by město finance za vypsání architektonické soutěže s nejistým výsledkem.
Alexandr Maier k tomu dodává: „Chceme hlavně návrat k tradicím. Stavební vývoj města posledních desetiletí je katastrofální. Rádi bychom jej zvrátili právě zde, na nejdůležitějším místě – vřídelní kolonádě, což bylo a zase by mělo být srdce města.“
 
Podpisová místa
Podpisová místa petice za vyhlášení místního referenda za obnovení historické Vřídelní kolonády z r.1879 a zastavení generální opravy současné socialistické stavby najdete zde: 

 
- PRAHA - po tel.domluvě. Možnost i setkání po Praze. Alexandr Maier, Choceradská, Praha 4 Spořilov, tel.724308857
 
Petiční arch ke stažení ZDE
Author: Petr Sedláček More >
Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde jsou malé děti umisťovány do kojeneckých ústavů a dětských center, a to i navzdory platné legislativě, na základě níž by děti měly být svěřovány přednostně do náhradní rodinné péče. Přesto se tak neděje a to i v případě, že jsou v daném kraji či blízkém okolí volní profesionální pěstouni.
 
Jak dokazuje nespočet vědeckých výzkumů, ranný vývoj dítěte je naprosto zásadní pro jeho budoucí fungování (socializace v osobním životě, ve společnosti...). Pobyt v ústavech vede k citové deprivaci dětí a k nevratným změnám v jejich psychickém vývoji, které často ústí v osobnostní problémy v jejich dalším životě (neschopnost navazování sociálních vztahů, zvýšené sklony ke kriminálnímu jednání ...).
 
Vývoj nejmenších dětí je křehkým procesem, který by měl podle výzkumů ideálně probíhat v milující péči jednoho výhradního pečovatele. Ten je dítětem vnímán jako bezpečný opěrný bod, který neuspokojuje pouze potřebu jídla, spánku a podobně, ale také (a především) potřebu lásky, blízkosti a bezpečí. Tuto potřebu personál kojeneckých ústavů navzdory vší poctivé snaze nemůže naplnit.
 
Toto téma, zachycené ve snímku Nejlepší zájem dítěte, který odvysílala Česká televize, vyvolalo velký zájem veřejnosti, na jehož základě vznikla i Petice za omezení ústavní péče pro nejmenší děti (podepsat můžete zde: http://e-petice.cz/petitions/petice-za-omezeni-ustavni-pece-pro-nejmensi-deti.html).
 
K petici se vyjádřila také někdejší sociální pracovnice kojeneckého ústavu, která se podělila se svou osobní zkušeností z praxe. Její komentář je k dispozici na následujících řádcích:
"Pracovala jsem v Kojeneckém ústavu 6 let jako sociální pracovnice. Odešla jsem díky totálnímu vyhoření poté, co jsem zjistila, že jsem jen kolečko v nedobře promazaném státním systému. Že to, co dělám, je neužitečné, k ničemu. Sice zajistím nějaké ty papíry, jdu si pochovat a nakrmit miminka (což se velice protivilo některým zdravotním sestrám), ale víc nic. Že mi celý smysl téhle práce uniká. Že se tváříme, že pomáháme dětem, ale že po tolika letech, kdy už je dokázáno, že jedna z nejdůležitějších věcí pro zdravý a dobrý vývoj nového človíčka je láska navíc fyzicky projevovaná, jim vlastně pomáháme jen být ošaceni, nakrmeni a spát v teple.
Tím nechci shazovat práci těch lidí, kteří v takovýchto institucích pracují. Jen mi přijde, že těch studií a důkazů, že miminko potřebuje teplou milující náruč a šťastné hravé dětství je tolik, a zároveň těch lidí, co o tom ví a chtějí se o ty človíčky postarat, že by se vývoj událostí mohl posunout dalším směrem. Myslím, že to různé záchranné akce typu "Chovací tety" nebo studentky z praxí moc nezachrání.
Vždycky jsem se snažila si „vypiplat“ nějaké to nejmenší miminko /tak pětidenní/, za kterým jsem každý den chodila, chovala si ho, mazlila, krmila, jak mi to čas dovolil. Věřila jsem, že pro toho tvorečka je dobré poznat, že někoho má, i když ho později ztratí, než tento cit nepoznat.
Vadilo mi, že orgány spolu nespolupracují, že je mi jasně řečeno, že jsem sociální pracovnice jen přes děti, že si nemám povídat s matkami, že nemám být v kontaktu s celým příběhem. Že mám hájit jen zájem dítěte.
Nedbala jsem a přesto jsem si s maminkami dětí povídala. Mnoho z nich bylo překvapeno, že je poprvé v životě někdo poslouchá. Pokud je sociální politika nastavena tak, že se preferuje vracení dětí do vlastní rodiny - tak je přece toto důležité. Pak mi uniká, proč je většinou vazba mezi matkou a dítětem přetrhávána nebo naopak uměle udržována a prodlužovaná zákony - tak, že dítě dlouho zůstává v "kojeňácích" a dětských domovech, a tím deprivace a neumění se orientovat v reálném životě tohoto jedince jen roste.
Produkujeme tím "neúplné" lidi, kteří nepoznali lásku a málokdy jí proto umí dát. Měli bychom apelovat na vzpomínky z dětství našich politiků a uvědomění si, že v každém dítěti je budoucnost našeho světa, ať to zní jakkoliv jako klišé.
Nejsem žádný odborník. Na toto téma bylo již napsáno mnoho knih a publikací. Jen mě překvapuje, že se nikdo skutečně neptá sociálních pracovnic, co si o této práci myslí, co by jim pomohlo k lepší práci a co vidí jako zásadní problém…
Možná by za zmínku ještě stálo, že jsem sama matkou, znám to i z osobní zkušenosti a necucám si to z prstu."
 
Problematice byl věnován taktéž rozhovor na portálu DVTV.cz s režisérkou snímku a autorkou petice, jíž je dokumentaristka Linda Kallistová Jablonská.
K zhlédnutí zde.
 
Author: Samuel Pohanka More >
Proč máme letní čas a lze ho zrušit?

Proč máme letní čas a lze ho zrušit?

V neděli 27. března si ve 2 hodiny ráno posuneme hodinky o 60 minut dopředu a začne letní čas. Znamená to, že si budeme muset zvyknout vstávat o hodinu dříve.
 
Letní čas není žádnou novinkou

Poprvé byl letní čas zaveden již právě před 100 lety – v roce 1916. Nejdříve v Německu a v Rakousku-Uhersku a uplatňoval se do roku 1918. Později byl na nějakou dobu zaveden i v dalších zemích. Znovu se letní čas objevil kvůli úsporným opatřením za druhé světové války. V českých zemích (tehdy v Protektorátu Čechy a Morava) fungoval nepřetržitě až do 4. října 1942, dále pak v letních měsících 1943 až 1949. Znovu byl v Československu zaveden v roce 1979. Trval od posledního březnového víkendu do posledního víkendu v září. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší – trvá až do posledního víkendu v říjnu. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii, takže se jí přizpůsobila i Česká republika.
 
Sporná úspora?

Účelem změny času měla být především úspora elektrické energie, která by jinak byla potřeba pro večerní osvětlení. Nejrůznější studie v řadě zemí však prokázaly, že úspora je minimální a pohybuje se do jednoho procenta. Letní čas má také své zastánce i své odpůrce. Ti první argumentují tím, že je déle světlo a tak je možné provozovat veškeré venkovní aktivity déle. Odpůrci zase tvrdí, že časový posun mnoha lidem působí zdravotní potíže. Podle nich patří k negativním následkům letního času zvýšené množství dopravních nehod ve dnech po změně času. Mezi nejznámější české odpůrce letního času patřil ve svá době pekař Pecka z východních Čech, který se s tímto tématem dokonce ucházel o zvolení do parlamentu. Z českých politiků se boji za zrušení střídání času věnuje dlouhodobě senátor za KDU-ČSL Petr Šilar i europoslanec Tomáš Zdechovský.
Pro zrušení letního času v EU vznikla iniciativa For Only One Time (Pouze jeden čas). Pro možnost předložení návrhu by ale potřebovala shromáždit milion podpisů občanů EU, z toho aspoň 16 500 v České republice.
Zrušením letního času se zabývá i tato petice.
Author: Gianluca Pagliuca More >
Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Bylo, nebylo. Několik mocných dalo v Hradci Králové hlavy dohromady a výsledkem jejich dumání byl podivuhodný záměr. Necháme zbourat hájovnu „U Dvou Šraňků“ a na její místo postavíme moderní stavbu, v níž budeme učit děti o přírodě. Hájovna byla v lese už od roku 1869 a tak je potřeba ji vyměnit. S novou dobou musí přece přicházet také nové stavby. Zejména když na ně přispěje Evropská unie. A žáci a studenti uvidí, že do lesa žádná romantika nepatří. Pryč se starou hájovnou, pryč se starým hajným!
Jenže ouha. Těm méně mocným se takové plány pranic nelíbily a tak se rozhodli sepsat petici za záchranu hájovny. 
 
Romana Lišková, náměstkyně primátora:
„V souvislosti s touto peticí bych chtěla apelovat na všechny petenty nejen ve věci hájenky, ale hlavně ve věcech příštích, aby před založením petice nejprve využili svého přirozeného práva komunikace se zástupci města a projednali svůj problém s dotčenými náměstky, vedoucími odborů nebo přímo s panem primátorem. Získají tak tak těch druhých 50 % informací stejně důležitých pro vytvoření si vlastního názoru. Petice je závažný a neopomenutelný nástroj demokracie a jeho devalvace užitím neověřených skutečností, dezinformací nebo jen části vybraných faktů je velmi nešťastná,“ píše na oficiálních stránkách města Hradec Králové.
 
Během dvou dnů podepsaly petici stovky lidí, další podpisy rychle přibývají. Diskuse pod peticí je víc než výmluvná. To se zase nelíbí těm mocným.
Kdo nakonec vyhraje, nevíme. Záleží na tom, jestli vedení města bude naslouchat hlasu obyvatel nebo prosadí svou. To všechno ukáže čas.
Author: Petr Vávra More >
Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice proti neúměrné administrativní zátěži našich vinařů dosáhla úspěchu, když její požadavky byly schváleny vládou. Vinařská asociace ČR, která byla iniciátorem petice, v rámci konkrétních řešení navrhovala administrativní zjednodušení průvodních dokladů pro přepravu vín v podobě faktury i dodacího listu.

Dopadlo to jak jsme potřebovali Autor petice a předseda asociace, Josef Valihrach, je s výslednými právními úpravami spokojený. „Dopadlo to, jak jsme potřebovali, když většina našich požadavků byla splněna. Celý proces sběru podpisů trval zhruba měsíc a sami jsme byli při předávání petičních archů příjemně překvapeni přijetím na ministerstvu.“ V říjnu podané návrhy byly vládou schváleny tento týden v pondělí a vstupují v platnost od začátku příštího měsíce. Předseda Valihrach upozorňuje na zásluhu samotné petice: „Jsme rádi, že to proběhlo takovou formou a byli jsme sami překvapeni kolik lidí a vinařů se k ní připojilo. Byla to právě petice, která přispěla k prosazení našich požadavků.“
 
Změna zákona do jednoho roku Vinařská asociace také vyjádřila poděkování všem, kteří připojili svůj podpis pod petici a pomohli tak podpořit její snahu o zmírnění administrativní zátěže vinařů a obchodníků s víny. Do jednoho roku se tak podařilo změnit zákon, kterým ministerstvo zemědělství zbytečně komplikovalo práci vinařů nadbytečnou byrokracií. Petice se ukázala jako fungující nástroj pro prosazení zájmu těch, kterých se dané komplikace týkají.
Případ českých vinařů tak potvrdil, že změna je vždy možná a má význam se prostřednictvím petice o ni snažit.


Author: Vojtěch Ondráček More >
Ústavní soud rozhodl o povinném očkování, bohužel v neprospěch demokratických principů

Ústavní soud rozhodl o povinném očkování, bohužel v neprospěch demokratických principů

Na základě vašich žádostí o bližší informace k výnosu Ústavního soudu týkajícího se povinného očkování a jeho dopadech připravili autoři petice krátký článek

Vyhlášení pléna Ústavního soudu dne 23. února neshledalo povinné očkování jako protiústavní, bohužel vnímá jako přiměřené nutit rodiče pod hrozbou trestu dodržovat rigidní očkovací kalendář, když ve vyspělých evropských zemích, jako je Německo nebo Rakousko, je očkování pouze doporučené.

Pozitivním bodem rozhodnutí ÚS je doporučení zavedení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním.
“Pro rodiče se tedy stran povinnosti očkovat nic nemění, nevyhovující situace trvá i nadále,”  uvádí Martina Suchánková ze spolku ROZALIO. “Ústavní soud se drží starého modelu péče o ochranu veřejného zdraví, jeho výnosy jsou zatím jen malými kroky k celkové úpravě bližší demokratickým státům. Těmi pozitivními kroky jsou právě ono  doporučení k zakotvení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním nebo nutnost existence výjimky v odůvodněných případech, jako je například víra rodičů, “ dodává Suchánková.
Zákon o ochraně veřejného zdraví je nyní otevřen v poslanecké sněmovně, zavedení odpovědnosti státu nebo zavedení výjimky  očkování z důvodu ústavních práv, lze tedy ideálně provést nyní.
Současný průběh novelizace zákona je ale  velmi neuspokojivý, svůj nesouhlas se zněním novely zákona a průběhem projednávání vyjádřilo přes 10 tisíc lidí svým podpisem pod peticí proti represivnímu přístupu v otázce očkování.
Od Ústavního soudu jsme očekávali, že stanoví vodítko, podle kterého se bude posuzovat, zda je skutečně nezbytné, aby očkování dětí bylo nařizováno jako povinné. Podle uvedené Úmluvy o biomedicíně totiž nestačí, že je očkování v zájmu ochrany veřejného zdraví, ale musí jít zároveň o opatření nezbytné. A právě nesplnění podmínky nezbytnosti prokazuje praxe ve většině západních evropských států, ve kterých systém dobrovolného a státem hrazeného očkování dostatečně zajišťuje vysokou proočkovanost a nízký výskyt nemocí.
Jediná soudkyně Kateřina Šimáčková zastávala jiné stanovisko a tak si neodpustila příkrou kritiku svých kolegů. „S politováním konstatuji, že většina soudců neprovedla uvedené úvahy,“ píše. „Ústavní soud tak podle mého názoru nedostál povinnosti bez předsudků a z pohledu své odbornosti posoudit ústavní konformitu napadené právní úpravy.“
Na výsledek řízení před Ústavním soudem čekali desítky dalších rodičů, kteří rovněž byli pokutováni nebo jim pokuty do budoucna hrozí. Nejde jen o rodiče, kteří očkování odmítají z ideologických důvodů jako stěžovatelé, ale velmi často se jedná o rodiče, kteří mají zkušenost se závažnými vedlejšími reakcemi vakcín nebo mají zátěž v rodinné anamnéze, nebo o rodiče, kteří chtějí očkování jen odložit do pozdějšího věku dítěte či si vybrat, proti kterým nemocem bude jejich dítě očkováno.
Skutečnost, že následků po očkování není jen zanedbatelné množství, dokazují desítky rodičů, kteří se obracejí na spolek ROZALIO se svými zkušenostmi s nežádoucími účinky po očkování, za které přitom náš stát, na rozdíl od úpravy v jiných státech, odmítá nést odpovědnost.
Author: Petr Vávra More >
Neprosazujte zákon o dětských skupinách za cenu likvidace pestrých alternativ

Neprosazujte zákon o dětských skupinách za cenu likvidace pestrých alternativ

Poslanecká sněmovna dnes dostala na stůl petici Chceme zachránit pestrost předškolní péče, kterou vyhlásily organizace ohrožené zákonem o dětských slupinách (Asociace lesních mateřských škol, Člověk v tísni, Česká rada dětí a mládeže, Unie center pro rodinu a komunitu). Petice poukazuje na reálná rizika schválení zákona o dětských skupinách, který 8. 10. vetoval prezident Miloš Zeman. Petici podepsalo přes 15 000 lidí.
Zákon o dětských skupinách totiž zdaleka nedoléhá jen na lesní školky. Pokud by poslanci přehlasovali veto, je ohrožen provoz rodinných a komunitních center, skautů, nebo vzdělávacích zařízení pro chudé děti. Jedná se o zařízení, která dobře fungují bez garance státu a jediné, co pro svůj provoz potřebují, je možnost fungovat i nadále. A to by při odsouhlasení zákona nebylo vůbec jisté.
 
Autoři petice přitom nikterak nemíří proti dětským skupinám. „Naše kritika se samotných dětských skupin vůbec netýká. Dětské skupiny jako alternativu v péči o děti garantovanou státem od počátku vítáme. Nikdo ale nepočítal s tím, že to bude nástroj plošné regulace pro všechny,“ uvádí Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních MŠ. „Zákon klade přesně vymezené podmínky pro zázemí a to způsobuje velké problémy.,“ vysvětluje Jan Černý z Člověka v tísni. „Rodiče mají mít přeci pestřejší volbu. Zákon zúží výběr pravidelné péče o malé děti na klasickou mateřskou školu nebo dětskou skupinu. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by dosud fungující jiné typy zařízení byly jakkoli škodlivé. Záměru plošně regulovat proto nerozumíme a považujeme jej za diskriminační a ve svém důsledku za likvidační,“ uvádí zástupkyně Unie center pro rodinu a komunitu Michaela Bernardová.
 
O zákonu, který předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí se záměrem pomoci rodinám, se bude hlasovat zítra (24.10.) od jedenácti hodin. K tomu, aby bylo prezidentské veto přehlasováno, je zapotřebí 101 hlasů. Organizátoři petice poukazují na to, že přehlasování veta není řešením. Vyzývají k přijetí veta a vzápětí předložení upravené verze zákona, tak, aby registrace k dětské skupině nebyla povinná, ale volitelná. Tím by se dle zástupců všech podepsaných organizací problém vyřešil. S tím souhlasí i někteří poslanci, kteří se k tématu vyjadřovali na úterní tiskové konferenci Sněmovny.
 
Podle předsedy poslaneckého klubu občanských demokratů Zbyňka Stajnury vznikl z původně dobré myšlenky zákona o dětských skupinách paskvil. Šéf ODS Petr Fiala se nechal slyšet, že zákon o dětských skupinách je příkladem toho, jak se zákony schvalovat nemají, protože se neví, jak a koho by se mohly dotknout.
 
„Je třeba mít záruky, že lesní školky poškozeny nebudou, že vznikne novela, která by umožnila pokračovat těmto zařízením. Pokud nebudou jasné záruky, mně to nestačí,“ řekl předseda poslaneckého klubu KDU – ČSL Jiří Mihola. Zákon se však citelně dotkne i řady dalších organizací, a tam ani žádné záruky nezazněly. „Doufáme, že poslanci přemohou slepou stranickou loajalitu a zváží na vlastní odpovědnost všechny klady i rizika a budou ochotni přijmout prezidentské veto a dovolí upravit zákon tak, aby skutečně pomáhal rodičům namísto současné nejistoty, kterou zákon vyvolává,“ dodává Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže.
Author: Petr Vávra More >
ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

Asociace Lesních školek společně s dalšími dotčenými subjekty připravila odpovědi na často kladené otázky, které vám pomohou se v tématu zorientovat a objasnit v čem je schvalovaný zákon o dětských skupinách nevhodný.
Proč zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ohrožuje existenci pestrých forem péče o děti, když dětské skupiny mají naopak rodičům pomáhat? Dětské skupiny jsou dlouhá léta veřejnosti prezentována jako nová alternativa pro rodiče. To vyvolává dojem, že ke stávajícím službám přibude nová možnost, garantovaná a podporovaná státem. Současná podoba zákona nese však jiné sdělení, které veřejnosti zůstává skryté: dětské skupiny mají nastavit jednotné parametry pro všechny formy pravidelné péče o děti a kdo se těmto parametrům nepřizpůsobí a nezaregistruje se jako dětská skupina, bude sankčně stíhán.
 
Proč je tak obtížné stát se dětskou skupinou? Parametry nastavené rozdílně pro skupinu do 5, 12 a nad 12 dětí připravovalo Ministerstvo zdravotnictví v doprovodné vyhlášce. Již pro skupinu 5 -12 dětí je nutné zajistit např. oddělenou šatnu, sprchový kout, plocha denní místnosti činí nejméně 3m2 na jedno dítě, umyvadlo musí být umístěno ve výšce 50 cm nad podlahou a výtokový ventil ve výšce 60 cm nad podlahou; v případě péče o děti mladší 3 let nesmí výška horní hrany umyvadla překročit 43 cm nad podlahou. 
Ještě náročnější jsou požadavky na skupinu nad 12 dětí – ty musí mít provozní zázemí shodné s mateřskou školou, tzn. u existujících zařízení takové úpravy vyžadují přestavby v řádech desetitisíců až statisíců korun. 
Co když je ale provozovatel v nájmu a stavební úpravy nejsou možné? 
Co když provozovatel nemá na takové úpravy finanční prostředky a není zdatným žadatelem o dotace, které však většinou stejně nepokryjí 100% nákladů? 
Co když pečuje o skupinu 15 dětí a nemá šanci přebudovat se dle požadavků na mateřskou školu – má uměle snižovat počet dětí?
Co když se jedná o rodinné centrum, které nemá ambice provozovat tuto činnost dlouhodobě, ale nyní ji vzhledem k poptávce rodičů zařadilo do programu, investice do vybavení dle parametrů dětské skupiny je pak pro něj bez dlouhodobého významu a tedy i návratnosti, a přesto se musí přizpůsobit? 
Mají rodiče doplácet na náklady spojené s dovybavením služby nebo kdo jiný?
Samostatnou kapitolou jsou lesní MŠ, které ze své podstaty nejsou dětskou skupinou, přesto však nyní do její definice spadají. Opravdu je jisté, že budou všechny lesní školky z rizika dopadu zákona vyjmuty?
 
Jaká část zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině konkrétně obsahuje riziko, které uvádíte? Problematická je samotná definice dětské skupiny – paragraf 2:
„Službou péče o dítě v dětské skupině se pro účely tohoto zákona rozumí činnost spočívající v pravidelné péči o dítě od jednoho roku věku do zahájení povinné školní docházky, která je poskytována mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí a která je zaměřena na zajištění potřeb dítěte a na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte.“
Do této široké definice spadají všechny formy pravidelné péče včetně lesních mateřských školek, pravidelný program různých rodinných center a dalších volnočasových aktivit s předškoláky. Proto se cítí ohroženi také skauti, mladí hasiči a jiné pravidelné kroužky. Je zřejmé, že na ně zákon působit nemá, ale z této definice dětské skupiny to nevyplývá, je proto potenciálně riziková.
Kdo dle definice provozuje službu péče o dítě bez oprávnění (tzn. nezaregistroval se jako dětská skupina), hrozí mu dle paragrafu 22 pokuta, nebo dle paragrafu 23 správní delikt ve výši 100.000,- a zákaz činnosti.
 
Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla
 
Jaké je navrhované řešení, které by riziko zániku existujících služeb odvrátilo? Řešením je vrátit pojmu „nová alternativa“ skutečný význam. Dětské skupiny by měly být jednou,  ale ne jedinou možností. Registrace k nim by proto měla být volitelná. Toho lze docílit tak, že je definice dětské skupiny omezena pouze na provozovatele s oprávněním a v další části zákona je uvedeno, že o oprávnění je možné nikoli povinné žádat. 
Předkladatel zákona argumentuje tím, že taková dobrovolnost povede k tomu, že se nikdo nezaregistruje. Tím nepřímo říká, že je to skutečně problematická regulace. Zároveň zastánci zákona říkají, že dětské skupiny chtějí mít uzákoněné co nejdříve, protože přinášejí daňové benefity a mohou být propojeny s evropskými dotacemi. Z toho je zřejmé, že ti, kdo naplňují parametry dětské skupiny, již existují nebo plánují vznikat a mají zájem se zaregistrovat. Upravený zákon tak bude motivovat ke zvyšování standardů v oblasti této péče o děti, ovšem nikoli represivně, ale na základě dobrovolné motivace provozovatelů. Jejich klienti – rodiče budou mít v případě registrované dětské skupiny záruku danou státem. Ostatní neregistrovaná zařízení se budou muset u rodičů obhájit jinak, ale ze strany státu nebudou likvidována.
 
Zákon dává všem současným provozovatelům rok na to, aby se nové normě přizpůsobili. Není to dostatečná doba?  V případě nutnosti přebudovat zázemí podle parametrů doprovodné vyhlášky je třeba podniknout následující kroky: domluvit se s majitelem nemovitosti, vypracovat stavební projekt, jeho financování, schválení a získání stavebního povolení, napsání projektu na financování takové akce, v případě úspěšné žádosti soutěžení dodavatele a realizace a kolaudace stavby. Je časově nereálné v roční lhůtě toto vše zvládnout. Ve většině případů jsou také nezbytné nemalé finanční prostředky na dofinancování.
V případě lesních MŠ zaznívá, že již mají připravenou legislativní úpravu pod MŠMT. To není zcela pravda. Klíčovou roli hraje Ministerstvo zdravotnictví, které se během jednání o podobě zákona během jara 2014 jasně vyjádřilo (a zástupkyně MPSV byly při tom), že nelze legislativně schválit zázemí, která využívají lesní MŠ, ale zároveň že podporují jejich existenci mimo státem garantované typy zařízení. To však povinná registrace k dětské skupině znemožňuje. Lze tedy očekávat náročné vyjednávání o podobě budoucí legislativní úpravy pro lesní MŠ. Samotný legislativní proces (připomínková řízení, délka schvalovacího cyklu) v ČR průměrně trvá 8 měsíců. Lesní MŠ však potřebují mít jasno nejpozději na jaře 2015 u zápisu. Nelze po rodičích chtít, aby zapsali své dítě do zařízení, které má nejistou existenci.

Jak probíhal rozhodovací proces k zákonu a jaké jsou jeho perspektivy? Zákon byl Sněmovnou schválen ve zrychleném čtení v červnu 2014. Již na tomto jednání byl mezi pozměňovacími návrhy také návrh na volitelnost registrace doporučený garanční Stálou komisí pro rodinu a rovné příležitosti. Ten však nebyl přijat. Ohrožené organizace proto poté vyhlásily první petici určenou Senátu. Senát zákon na konci července 2014 vrátil Sněmovně s pozměňovacím návrhem obsahujícím volitelnou registraci. Součástí pozměňovacího návrhu však byly i další úpravy týkající se zpřesnění definice rozsahu „pravidelnosti“ a dále úprava kvalifikací pro výkon služby z níž zřejmě nedopatřením byly vyřazeny rekvalifikované chůvy. To byly hlavní důvody proč Sněmovna v září 2014 senátní pozměňovací návrh nepřijala a odhlasovala původní znění zákona. Ten však poté vetoval prezident s odůvodněním, že zákon omezuje možnosti rodičů při svobodné volbě předškolní péče. Zákon bude opět projednávat Sněmovna na jednání od 24. října.
Signály ze Sněmovny jsou takové, že veto prezidenta přidává na závažnosti výhrad k zákonu a bylo by proto vhodnější jej vrátit k přepracování a schvalovat znovu bez rizika ohrožení stávajících služeb. 
 
 
Author: Petr Vávra More >
Zachránit víc než dětské skupiny

Zachránit víc než dětské skupiny

Zákon o dětských skupinách je po vetu prezidenta opět vrácen Sněmovně. Při zářijovém schvalování několikrát zaznělo, že je to špatný zákon, ale lepší než nic. „Nesouhlasíme s takovým postupem při schvalování zákona, který může zlikvidovat tisíce fungujících míst pro předškolní děti,“ uvádí předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček.
Zákon by se měl dostat na jednání Sněmovny již příští týden. Poslanci budou mít při projednávání vráceného zákona dvě možnosti – prosadit ho přehlasováním prezidentského veta nebo zákon vrátit k přepracování. „Vrácení zákona považujeme v tuto chvíli za bezpečnější řešení pro všechny. Pokud bude zákon upraven tak, aby nelikvidoval ostatní alternativy, lze při dalším předložení očekávat jeho rychlé schválení. Naopak při prosazení současné podoby zákona vážně hrozí, že rodiče přijdou o pestrost zařízení péče o děti, která dnes funguje,“ uvádí Sedláček. 
Opakovaný návrat zákona do Sněmovny přinesl nový důležitý fakt: objevuje se čím dál více subjektů, které jsou zákonem ohroženy. Nejhlasitěji bily na poplach lesní mateřské školky. „Zákon jim ukládá být něčím, čím ze své podstaty nejsou. Vnímáme jako velmi ohrožující spoléhat na slib, že se během roku podaří vyjednat zcela nový druh právní úpravy, který by je z tohoto nebezpečí vyvázal. Zároveň je pro nás principiálně důležité hájit pestrost výchovné nabídky, proto podporujeme vrácení a změnu zákona, aby existovaly i jiné formy péče než jen dětské skupiny,“ uvádí předsedkyně Asociace lesních MŠ Tereza Valkounová. „Navíc už teď cítíme negativní dopad zákona. Na nedávném setkání zástupci lesních školek uváděli, že pozastavují rozvoj svých organizací, když nejsou jasné parametry, které na ně budou platit a hrozí jejich rušení. Rodiče jsou velmi znepokojeni, řada z nich přitom ví, že nechce dát své dítě jinam, takže jim to komplikuje i situaci v zaměstnání. To je přesně proti smyslu záměru zákona,“ upozorňuje Valkounová. 
Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla
 
Rodinná centra v ohrožení
Ještě hůře na tom jsou některá rodinná centra, velká část z nich totiž poskytuje služby pravidelné péče o předškolní děti. „Nám nikdo vlastní legislativní úpravu neslíbil, a tak se organizace sdružené v Unii center pro rodinu a komunitu obávají, že kvůli plnění náročných požadavků pro dětskou skupinu budou nuceny svůj mnohaletý provoz omezit nebo ukončit,“ uvádí zástupkyně Unie Michaela Bernardová. V České republice existuje dohromady více než 600 takových center, která navštěvuje odhadem  30.000 dětí. Některé mají zájem stát se dětskou skupinou, pro některé to ale může být mimo jejich možnosti. 
 
Na problémy Upozorňuje také Člověk v tísni
Další ohroženou skupinou jsou zařízení pro děti ve vyloučených lokalitách. „Do přeplněných mateřských škol se ohrožené děti dostávají velmi obtížně, proto je existence speciálních předškolních klubů základem pro šance dětí na běžnou vzdělávací dráhu. Dnes je podobných zařízení několik desítek a odhadem poskytují vzdělávací podporu pro více než tisíc předškolních dětí,“ uvádí Jan Černý, ředitel programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni, která provozuje takové kluby v deseti městech. Tuto unikátní obdobu školek zajišťuje řada dalších organizací a na všechny se zákon o dětské skupině bezpochyby vztahuje. „Mnoho těchto klubů nejde stavebně upravit na normy dětské skupiny ani mateřské školy vzhledem k charakteru nemovitostí - řada organizací má prostory pouze v nájmu. Slibované dotace na rekonstrukce objektů jsou velmi nejisté a jisté je pouze to, že stavební projekt, jeho vypracování a získání stavebního povolení, napsání úspěšného projektu na financování takové akce, soutěžení dodavatele a realizace a nakonec kolaudace stavby je časově nereálné v roční lhůtě zvládnout. Nemluvě o zbytečně vynaložených prostředcích tam, kde to funguje i bez nich,“ doplňuje Černý.
 
Zákon se dotýká také dalších organizací
A aby toho nebylo málo, schválená verze zákona (tzn. bez zamítnutého pozměňovacího návrhu Senátu) má natolik vágní definici dětské skupiny, že se cítí ohroženy i organizace jakkoli pravidelně pracující s předškolními dětmi, jako jsou mladí dobrovolní hasiči, skauti, turisté, YMCA. Tyto organizace zastřešuje Česká rada dětí a mládeže, která při plném výkladu zákona odhaduje negativní dopad na 10 tisíc dětí.
 
Zamítnutí senátem i prezidentské veto
Důvodová zpráva k zákonu o dětských skupinách popsaná rizika zákona neuvádí a je z toho tedy zřejmé, že předpokládaný přínos nové úpravy je nadhodnocený. Pokud se Poslanecká sněmovna rozhodovala ve snaze „zvolit menší zlo,“ pak je čím dál jasnější, že přijmout takto nastavený zákon je neúnosné riziko. Na to poukázal Senát, prezidentské veto, a také dvě petice čítající tisíce podpisů. Zastánci změny problematického zákona proto otevírají třetí petici. Ta je tentokrát zaměřena nejen na lesní školky, ale právě na celou škálu ohrožených organizací. Petice vyzývá poslance, aby zákon vrátili navrhovateli (MPSV) k přepracování. „Nové dětské skupiny nelze vyměnit za léta fungující organizace. Zákon je nezbytné změnit tak, aby byla zachována i zařízení mimo režim dětské skupiny,“ dodává iniciátorka petice Valkounová.
Author: Petr Vávra More >
Poslanci odsoudili tisíce míst pro děti k zániku

Poslanci odsoudili tisíce míst pro děti k zániku

Sněmovna o čtyři hlasy přehlasovala Senát a schválila zákon o dětských skupinách v původním znění likvidujícím lesní školky. Všichni, kdo dosud pravidelně pečují o malé děti, se musí do roka povinně přizpůsobit parametrům zákona, jinak jim hrozí sankce a zákaz provozu. Přizpůsobit se zákonu však pro stovky organizací není možné. Poslanci tak odhlasovali zrušení tisíců existujících míst pro děti. Hlasy 14.000 občanů zákonodárci ignorovali.
 
Poslanci o chybách věděli
„Poslanci ve svých projevech často zmiňovali, že zákon má mnoho chyb. Přesto jej nakonec schválili. Této logice nerozumím. Naši zákonodárci vědomě schvalují špatný zákon, to je děsivé,“ hrozí se Tereza Valkounová, která za Asociaci lesních MŠ podporovala změnu zákona. „Ve sněmovně jsme dnes od zastánců povinné registrace slyšeli jen samé sliby, žádné reálné řešení. Asociace má za sebou čtyři roky vyjednávání, a dobře proto víme, že řešení opravdu není snadné. V tuto chvíli kromě slibů nemáme žádnou záruku. Takže je téměř jisté, že tisíce zavedených míst zaniknou,“ dodává Valkounová.
 
Zákon potopili poslanci KSČM, ANO a ODS
Nejvíce rukou proti kompromisnímu senátnímu návrhu zvedli komunisté. Ti zároveň hlasovali i proti přijetí sněmovní verze zákona. Jejich krok tak paradoxně nejvíce přispěl k tomu, že zákon byl schválen v té nejproblematičtější podobě. Dalšími hlasitými i početnými odpůrci zákona bylo ANO. Strana, která jinde podporuje liberální prostředí, nečekaně hlasovala proti volitelné registraci. Podobně ODS, která byla při projednávání nejvíce slyšet s názorem, že celý zákon zbytečně komplikuje rodičům situaci, nakonec výrazně napomohla tomu, že byla přijata jeho přísnější verze s povinnou registrací pro všechny. Naopak strany podporující mírnější senátní verzi jako TOP 09 a KDU-ČSL svůj příslib splnily. Bohužel to však nestačilo.
 
Za změnu zákona se postavilo dosud téměř 14000 lidí formou e-petice.cz. Petice s více než 10000 podpisy byla poslancům odevzdána začátkem září. Ani v tomto hojném počtu poslanci, na rozdíl od Senátu, veřejnost nerespektovali. „Jsme hluboce zklamáni, protože dopad tohoto rozhodnutí bude skutečně devastující. Pár vyvolených dosáhne na slibované evropské dotace a stovky drobných rodinných iniciativ zmizí. Nechápu, jak toto mohou poslanci rodičům prezentovat jako pomocné řešení,“ uzavírá výsledek Valkounová.
Author: Petr Vávra More >
Zabraňme týrání zvířat!

Zabraňme týrání zvířat!

Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení. Zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany nás lidí. Ohleduplné chování ke zvířatům by mělo být morální povinností každého člověka.
Přesto dochází v řadě případů k týrání zvířat. Spousta lidí takové jednání přehlíží a zavírá před ním oči. Lhostejnost ale tyranům jenom nahrává. Jen několik příkladů: V Kunovicích někdo prostřílel kočce přední nohy a pak ji hodil do kanálu. Cirkusáci utrápili při převozu na novou štaci lachtana, když ho ve vedru nechali v kádi bez vody. V Praze se zavření psi brodili ve výkalech, výjimkou nejsou ani případy, kdy majitelé prostě uvážou psa v lese u stromu a nechají ho osudu. Během pořádání rodea, které se mimochodem stává u nás módou, jsou neskutečně týrána telata…
Tak bychom mohli pokračovat hodně dlouho. Co tedy dělat, když se s týráním zvířete setkáte? Měli byste to nahlásit na příslušnou krajskou veterinární správu nebo na odbor životního prostředí na městském úřadě, v aktuálních případech na policii. Orgány, které případ prošetřují, nesmí provinilcům prozradit osobu, která na situaci upozornila. Nemusíte se tedy bát, že by se vám tyran mohl mstít. Každopádně tím můžete zabránit dalšímu týrání zvířat, a to za to rozhodně stojí. Navíc – na vaší straně je zákon na ochranu zvířat proti týrání z roku 1992.
Mějme tedy oči otevřené a nebuďme lhostejní. Jednou by se to mohlo obrátit proti nám.
 
 
 
Author: Petr Sedláček More >
Tereza Valkounová: Ukázalo se, že změna možná je

Tereza Valkounová: Ukázalo se, že změna možná je

Lesní školky udělaly další výrazný krok ke své záchraně. Senát ČR zareagoval na snahu všech jejich zastánců a zákon, proti němuž bojují osobnosti i tisíce dalších lidí, vrátil s pozměňovacími návrhy do Poslanecké sněmovny. Jak vnímá tento dílčí úspěch a co bude následovat, na to jsme se zeptali Předsedkyně Asociace lesních mateřských škol PhDr. Terezy Valkounové, Ph.D.
Dobrý den, nejprve bychom chtěli pogratulovat k úspěšnému prvnímu kroku, kterým bylo navrácení zákona o dětských skupinách zpět do poslanecké sněmovny. Věříte, že je nyní vše již na dobré cestě?
Rozhodnutí Senátu o nutnosti pozměnit zákon považujeme za klíčový krok správným směrem. Teď je třeba neusnout na vavřínech, protože ještě není vyhráno a nyní máme před sebou zářiové jednání Sněmovny. To výsledně rozhodne, jaká podoba zákona bude schválena.

Budete podnikat další kroky ve snaze přesvědčit o nutnosti změnit zákon i poslance?
Vzhledem k riziku, jaké návrh zákona obsahoval, to považuji za nezbytné. Teprve až zákon ve znění pozměňovacího návrhu přijme prezident, budeme moci být v klidu.

Vaši petici podepsalo již takřka 13 000 lidí, čekala jste takovou podporu?
Upřímně řečeno nečekala a to hlavně proto, že jsme ji vyhlásili druhý prázdninový týden a měli jsme do jejího odevzdání Senátu tři týdny.Díky tomu, že měla petice elektronickou podobu a bylo možné ji snadno založit a sdílet, mohli jsme ji rychle šířit.

Potěšilo Vás, když jste viděla, kolika lidem na lesních školkách záleží a četla si jejich povzbudivé komentáře pod peticí?
Podpory široké veřejnosti si nesmírně vážím a vnímala jsem to jako velmi důležitou posilu pro další osobní jednání se senátory. V komentářích se například objevila podpora pediatrů a dalších odborníků, s nimiž díky tomuto propojení můžeme dále spolupracovat.

Myslíte si, že petice přispěla k zamítavému postoji senátu? Jak se na ni senátoři tvářili?
Přímo v Senátu byla petice pravidelně zmiňována. Během jednání bylo jasné, že problém potvrzený tolika podpisy je natolik závažný, že jej senátoři nemohou jen tak přehlédnout. Přitom ještě v zimě během jednání s předkladateli zákona na jednání zaznělo, že ohrožení lesních školek je jim „líto“, ale nedá se nic dělat. A ukázalo se, že změna možná je.

Budete se snažit využít tento nezanedbatelný počet lidí také k přesvědčení poslanců?
V nejbližších dnech plánujeme vytvořit novou elektronickou petici určenou poslancům, jejímž cílem bude prosazení pozměňovacího návrhu zákona. A bude velmi důležité, aby všichni, kdo svůj názor v červencové petici vyjádřili, opět posílili naši vyjednávací pozici podpisem nové petice – pro jednoduchost bude mít stejný link, jako ta původní, tedy www.e-petice.cz/lesniskolky.cz. Jakmile bude petice vyhlášena, všichni dostanou zprávu emailem.

Snahu o záchranu lesních školek podpořily i osobnosti jako Tomáš Klus, či Simona Babčáková. Myslíte si, že i tato skutečnost byla pro některé signatáře petice důležitá?
Věřím, že známé tváře pomohly zapojit lidi, kteří o lesních školkách třeba ještě neslyšeli. Jejich vyjádření tak pomohlo tomu, aby se z problému stala více věc veřejná.
 
Závěrem mi dovolte popřát hodě úspěchů při dalším jednání o nové podobě zákona.
Děkujeme za přání a také za provozování serveru, který nám velmi pomohl propojit zastánce lesních školek.
 
Author: Tomáš Jakal More >
Tomáš Klus: Člověk je součástí přírody

Tomáš Klus: Člověk je součástí přírody

Boj o lesní školky pokračuje. Již za dva dny budou senátoři rozhodovat o jejich osudu. Zůstanou zachovány i pro další generace tak, jako je tomu v mnoha státech Evropy a zbytku světa, nebo zvítězí snaha politiků vše nahrnout do jednoho pytle a to, co nevyhovuje jejich zákonu, bez milosti odstranit?
Základní filozofií lesních školek je výchova dětí mimo omezený prostor kamenných budov, přičemž snahou je podporovat vývoj dětí a rozvoj jejich schopností v přirozeném prostředí každého živého tvora, tedy přírodě. Jejich zástupci stále doufají v záchranu těchto školek. Rozhodnutí o zákoně, který již prošel poslaneckou sněmovnou, mají nyní v rukou senátoři. A zástupci lesních školek dělají vše proto, aby přiměli tyto zvolené zástupce obyvatel našeho státu nechat volbu o výchově v rukou rodičů, nikoliv o ní rozhodovat rigidními zákony a ustanoveními.

Na podporu lesních školek vystoupila také řada osobností, které bojují právě za možnost volby a upozorňují na spjatost člověka s přírodou, na kterou v dnešním přetechnizovaném světě tak často zapomínáme.

Simona Babčáková
„Přeji našim dětem šťastné dětství a přeji všem rodičům, možnost volby,“ říká hvězda seriálu Comeback.




Vavřinec Hradílek​
„Na lesních školkách se mi líbí především to, že dávají dětem volnost pohybu a možnost trávit čas na čerstvém vzduchu a v přírodě,“ vyjmenovává klady lesních školek držitel stříbrné olympijské medaile.




Tomáš Klus
„Člověk je součástí přírody, ale my odrostlejší už jsme na to zapomněli a proto je fajn našim dětem připomínat, odkud a co jsme,“ říká otec malé Josefínky.




PhDr. Ondřej Hausenblas​
„O tom, jakou cestu vzdělávání a vychovávání vybrat pro své dítě, vědí nejvíc rodiče,“ je přesvědčen i vyučující na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity.



 
Nezbývá tedy než věřit, že dobrá věc, kterou svým podpisem podpořilo již bezmála 12 000 lidí, se podaří a senátoři vyslechnou hlas lidu tak, jak jim jejich funkce velí. 
Author: Tomáš Jakal More >
Přijdou tři tisíce dětí o lesní školku?

Přijdou tři tisíce dětí o lesní školku?

Lesní mateřské školy jsou typem alternativního předškolního vzdělávání pro děti od tří do šesti let. Výuka probíhá venku za každého počasí (neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení). Důraz je kladen na rozvoj dovedností dětí v přímém kontaktu s přírodou.
První lesní mateřská škola byla založena v roce 1954 v Dánsku, postupně tento typ předškolního zařízení vznikal v dalších zemích. Nejvíc lesních mateřských škol má Německo, další jsou ve Švédsku, v Norsku, v Lucembursku, ve Švýcarsku, v Rakousku, v Rusku, v Kanadě, ve Spojených státech, v Japonsku a v dalších zemích.

Lesní školy v ČR
V České republice začaly první lesní mateřské školy vznikat před pěti lety, dnes je jich u nás kolem šedesáti. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy po testování v letech 2010 až 2012 potvrdilo, že děti v tomto typu předškolního vzdělávání jsou připraveny na školu stejně dobře, jako děti v běžných mateřských školách. Zdálo se tedy, že rozvoji lesních mateřských škol, v nichž jsou děti díky otužilosti zdravější, nic nemůže bránit. To se ale opravdu jen zdálo.
 
Chybí odbornost při psaní zákonů?
Nikdo totiž nepočítal s Poslaneckou sněmovnou. Je notoricky známo, že poslanci často rozhodují bez znalosti věcí, že ve sněmovně vznikají mnohdy paskvily, které nepomáhají, ale škodí. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Přes sliby některých poslanců sněmovna odsouhlasila zákon, podle něhož bude jedinou povolenou formou pravidelné péče o děti předškolního věku tzv. dětská skupina. V praxi to znamená, že mimo jiné hrozí zánik nejméně tří tisíc míst pro děti, které navštěvují lesní školky.
 
Podaří se zavhránit lesní školky?
Bitva ale ještě není prohraná. Zákon může zamítnout či pozměnit na svém příštím jednání Senát. Věřme, že senátoři budou mít víc rozumu než poslanci a že zánik lesních mateřských škol nedovolí.
Author: Petr Vávra More >
Šardice a Hovorany depolymerizační linku nechtějí

Šardice a Hovorany depolymerizační linku nechtějí

Petici proti chemické spalovně u Hovoran podepsalo na našem serveru více než 600 lidí. Nelíbí se jim, že společnost Zenergo hodlá zpracovávat odpad právě tady. I když zástupci firmy tvrdí, že jde o novou, ekologickou metodu likvidace odpadu, občany se jim přesvědčit nepodařilo.
Nový způsob totiž není řádně odzkoušen, v Evropě se údajně používá jen na jednom místě v Rumunsku. Zenergo chce ročně zpracovávat 7000, tedy jednu tunu za hodinu při devatenáctihodinovém denním provozu. Silnice, po které by nákladní auta musela odpad přivážet, není v dobrém stavu. Na jednání zastupitelstva v Hovoranech devět z patnácti přítomných hlasovalo proti, pět se zdrželo a jen jeden zvedl ruku pro.

Vzhledem k tomu, že objekt by měl ležet v těsné blízkosti Hovoran, ale v katastru sousedních Šardic, museli o chemické spalovně jednat také šardičtí zastupitelé. Ti se na svém jednání sešli 16. června za účasti dvou stovek občanů Šardic i Hovoran. Starostka Šardic Blažena Galiová na něm konstatovala, že žádost firmy Zenergo radnice písemně konzultovala s chemickou fakultou VUT Brno. Z odpovědi vyplynulo, že z dodaných materiálů Zenerga nelze přesně stanovit nebo odhadnout vliv na zdraví občanů a životní prostředí. Podle názoru šardických zastupitelů se ale jedná o chemický průmysl, který není v Šardicích podle územního plánu žádoucí.

Navíc neexistují zkušenosti s touto technologií v České republice. „Já osobně se čtyři roky tohoto volebního období snažím, aby naše obec získala dobrý zvuk nejen ve svém okolí,  ale také se snažíme udržovat životní prostředí. Máme připravenu celou řadu projektů  na uskutečňování KPU – společných zařízení a byli jsme úspěšní v získávání dodací na ozelenění polních cest, výsadby biokoridorů a biocentra, udržujeme zeleň v obci, třídíme odpady,  podporujeme vinařskou turistiku, vinařské stezky atd. Podporujeme mladé rodiny a chceme, aby naše děti žily ve zdravém prostředí s čistým ovzduším,“ řekla šardická starostka Blažena Galiová.
 
Proto také hlasovala proti podnikatelskému záměru společnosti Zenergo postavit a provozovat v areálu bývalé firmy Neochem v Šardicích zařízení na termální depolymerizaci uhlíkatých látek. Proti hlasovalo i dalších jedenáct zastupitelů z třinácti přítomných, jeden se hlasování zdržel. Ostatní dva zastupitelé se z jednání omluvili a poslali písemná stanoviska, v nichž se stavbou depolymerizační linky v Šardicích nesouhlasí.
 
Author: Petr Sedláček More >
Osud MotoGP v Brně ve hvězdách

Osud MotoGP v Brně ve hvězdách

Budoucnost závodů mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v Brně je stále nejistá. Problémem jsou - jak jinak- finance. Jen za zalistovací poplatek je potřeba promotérovi, tedy společnosti Dorna, zaplatit každý rok zhruba 72 milionů korun. Ty brněnský Automotodrom nemá a musí se spoléhat na dotace.
Národní rada pro sport podle sdělení Jana Vávry z tiskového odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odmítla zařadit MotoGP České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce z toho důvodu, že žádost prostřednictvím Autoklubu ČR přišla 10 dní po termínu. Ministr Chládek uvolnil pro brněnský závod 20 milionů z rezervy ministerstva, ovšem ty musí přijít do Brna prostřednictvím Autoklubu ČR. Peníze je ochoten poslat, pokud Autoklub ČR poskytne písemnou záruku, že dvacetimilionovou dotaci skutečně přepošle do Brna. Přímo pořadatelům státní podporu podle předpisů ministerstvo poslat nemůže.

„Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je názoru, aby taková akce byla spíše podporována ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. Prioritou MŠMT je podpora sportu jako pohybové aktivity nejširší veřejnosti, zatímco tato akce je zaměřena na velký počet návštěvníků a tedy je spojena s cestovním ruchem. Pro následující roky je třeba stanovit, co je státní podpora samotné sportovní akce z pozice soutěžního reglementu a co je podnikatelský záměr Automotodromu Brno a.s., včetně postavení organizace Dorna, vstupenek, televizních práv a dalších souvisejících záležitostí,“ říká Jan Vávra.



Vzhledem k poněkud spletité a nepřehledné situaci jsme o rozhovor požádali také prezidenta Autoklubu ČR PeaDr. Romana Ječmínka.


Jaký je vztah Autoklubu ČR k závodům mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v Brně?

Autoklub ČR MotoGP v Brně vždy podporoval a podporuje, tak jako řadu dalších významných motoristických podniků, které se každoročně v ČR konají.

Podle informací u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy poslal Autoklub ČR Národní radě pro sport žádost o zařazení Grand Prix České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce 10. října 2013, tedy 10 dnů po stanoveném termínu. Proč došlo k tomuto zpoždění?

Akciová společnost Automotodrom Brno zaslala žádost o dotaci prokazatelně opožděně oproti ministerstvem stanovenému termínu. Žádost byla Autoklubem ČR po zpracování do předepsaných tiskopisů MŠMT bezodkladně odeslána. Nikoli Národní radě pro sport, ale příslušnému útvaru ministerstva. Přesto dle informací AČR toto zpoždění nemělo žádný negativní dopad na následné projednávání žádosti v orgánech MŠMT.

Proč nemá ministr Chládek jistotu, že dvacet milionů korun, které uvolnil z rezervy ministerstva na uhrazení části zalistovacího poplatku, skutečně přijde do Brna?

Autoklub ČR kategoricky odmítá jakékoliv pochybnosti o tom, že by kterékoliv z tzv. „Rozhodnutí o poskytnutí neinvestiční dotace za státního rozpočtu v oblasti sportu“ nebylo pokaždé a okamžitě poskytnuto určenému příjemci. Tak tomu bylo vždy i v případě dotace pro MotoGP Brno. Pokud by tak Autoklub ČR neučinil, dopustil by se porušení rozpočtové kázně s možnými vážnými právními dopady. Domníváme se, že výrok pana ministra nesměřoval k pochybnostem o doručení finančních prostředků vůči Autoklubu ČR. Zároveň pro přesnost uvádíme, že finanční prostředky uvolňované MŠMT ČR jako podíl na tzv. zalistovacím poplatku na základě trojstranné Smlouvy mezi Automotodromem Brno a.s, Dorna Sports. S. L. a Autoklubem ČR nejsou zasílány „do Brna“, ale bezprostředně po jejich obdržení přímo promotérovi, tj. společnosti Dorna Sports, S. L.

Jaký je podle Autoklubu ČR další osud Grand Prix České republiky?

Každá významná sportovní akce má tři aspekty. Sportovní, ekonomický a politicko-společenský. Autoklub ČR je toho názoru, že je oprávněn posuzovat pouze ten sportovní. MotoGP v Brně je v tomto směru dle Autoklubu ČR bezpochybně akcí kvalitní a velmi významnou. Stránku ekonomickou a politicko-společenskou (tedy rozhodující) by měly posoudit orgány státu a o dalším pořádání MotoGP kvalifikovaně rozhodnout.

Děkuji za rozhovor.
 
Pro úplnost ještě dodejme vyjádření tikového mluvčího Automotodromu Brno Jiřího Smetany: „Žádost byla zaslána z AMD Brno na konci termínu, ale včas. Od p. Ječmínka jsme obdrželi dopis se sdělením, že žádost byla přijata a zpracována. Z toho dovozujeme, že vše bylo v pořádku. Pokud nastal takový problém, čekali bychom, že nás o tom minimálně sekretariát Autoklubu neprodleně informuje.“
Author: Petr Sedláček More >
Drogy za volantem přijdou draho

Drogy za volantem přijdou draho

O postizích za překročení povoleného množství alkoholu v zemích Evropy jsme už psali. Dalším velkým problémem je řízení pod vlivem drog. Počet zadržených řidičů kvůli tomuto nešvaru neustále roste.
V roce 2011 policie v České republice zadržela 1717 takovýchto motoristů, o rok později 2195 a v loňském roce už 2785. Postihy jsou přísné. Za požití malého množství před jízdou hrozí pokuta 2500 až 20000 korun, ztráta sedmi bodů a zákaz řízení od 6 do 12 měsíců. Větší množství, vylučující způsobilost bezpečného řízení, je trestáno pokutou 25000 až 50000 tisíc korun a zákazem řízení až na dva roky.
S drogami za volantem bojují policisté i v jiných zemích. Na Slovensku je požití malého množství kvalifikováno jako přestupek, požití většího množství jako trestný čin. A trest? Až dva roky vězení pokuta 200 až 1000 eur, zákaz řízení až na pět let.
 
V Německu je požití drog před jízdou trestným činem, pokuta činí 500 až 3000 eur, hrozí vězení na 6 měsíců až jeden rok. Trestným činem je jízda zdrogovaného řidiče také v Rakousku. Tam jsou pokuty od 300 do 5900 eur, následovat může zabavení auta a řidičského oprávnění.  V Polsku je takové jednání ohodnoceno pokutou 5000 zlotých, až dvouletým odnětím svobody a odebráním řidičského průkazu až na deset let. V Chorvatsku se pokuta pohybuje mezi 18500 a 55500 Kč, ve Slovinsku od 180 do 950 eur. Švýcarská policie trestá řidiče pod vlivem drog zpravidla 700 švýcarskými franky, v Itálii takový hazardér zaplatí 1500 až 6000 eur a přijde o řidičský průkaz na jeden až dva roky.
 
Author: Petr Sedláček More >
Evropa, volant a alkohol

Evropa, volant a alkohol

O problémech s alkoholem a drogami za volantem jsme už v našem magazínu psali. A protože se kvapem blíží doba dovolených, o které se mnoho motoristů vypraví za hranice, podívejme se, co čeká řidiče v jiných zemích Evropy, pokud usednou za volant po požití alkoholu.
 
Nulová tolerance je kromě České republiky také na Slovensku, v Maďarsku, v Estonsku, v Rumunsku, v Rusku a na Ukrajině. V ostatních zemích Evropy je povolená hranice alkoholu v krvi od 0,2 až do 0,8 promile. V některých státech jsou však výjimky pro mladé či začínající řidiče. Například v Německu mít žádný alkohol v krvi řidiči mladší 21 let a řidiči, kteří mají řidičské oprávnění kratší dobu než dva roky. Pro cyklisty je nulová tolerance ve Velké Británii, Severním Irsku a ve skandinávských zemích, stejně jako na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Estonsku, na Ukrajině a v Rusku.
 
Přehled tolerance alkoholu za volantem v evropských zemích země tolerance země tolerance Česká republika 0 ‰ Nizozemí 0,5 ‰ Belgie 0,5 ‰ Norsko 0,2 ‰ Bosna a Hercegovina 0,3 ‰ Polsko 0,2 ‰ Bulharsko 0,5 ‰ Portugalsko 0,5 ‰ Černá hora 0,3 ‰ Rakousko 0,5 ‰ Dánsko 0,5 ‰ Rumunsko 0 ‰ Estonsko 0 ‰ Rusko 0 ‰ Finsko 0,3 ‰ Řecko 0,3 ‰ Francie 0,5 ‰ Severní Irsko 0,8 ‰ Chorvatsko 0,5 ‰ Slovensko 0 ‰ Irsko 0,3 ‰ Slovinsko 0,5 ‰ Island 0,5 ‰ Španělsko 0,3 ‰ Itálie 0,5 ‰ Švédsko 0,2 ‰ Litva 0,5 ‰ Švýcarsko 0,5 ‰ Maďarsko 0 ‰ Ukrajina 0 ‰ Makedonie 0,5 ‰ Velká Británie 0,8 ‰ Německo 0,5 ‰      
Jaké horzí pokuty?
Pokud policisté přistihnou řidiče s vyšším obsahem alkoholu v krvi, než povolují zákony té které země, následuje samozřejmě postih. V Německu je pokuta nad 0,5 promile 500 až 1500 euro a měsíční zákaz řízení, nad 1,1 promile pak kromě vyšší pokuty následuje odnětí řidičského průkazu od 6 měsíců do pěti let nebo natrvalo, v některých případech i vězení.
V Rakousku jsou pokuty podle množství alkoholu v krvi 220 až 5800 eur, hrozí také odebrání řidičského oprávnění. A jek je to v jiných zemích?
V Bulharsku je pokuta 200 až 500 leva (2600 – 6600 korun) a zabavení ŘP na jeden rok, v Polsku 5000 zlotých (30 000 korun) a odebrání ŘP až na 10 let, na Slovensku až 996 euro, ve Slovinsku od 180 do 950 eur, v Irsku až 2000 euro, ve Velké Británii a v Severním Irsku až 5 000 liber a zabavení ŘP, případně šestiměsíční vězení, ve Švýcarsku hrozí pokuta až do výše 5 000 švýcarských franků, což je cca 100 000 českých korun.
Pokud řidič pod vlivem alkoholu způsobí dopravní nehodu, jsou postihy samozřejmě ještě tvrdší. Rozhodně se tedy nevyplatí riskovat.
 
Smutná statistika říká, že u každé čtvrté dopravní nehody v Evropě asistuje alkohol. Mějte to při svých cestách doma i do zahraničí na paměti a před jízdou si raději skleničku nebo pivo odepřete. Rozhodně se to vyplatí.
 
V příštím týdnu se dozvíte o postihu za řízení pod vlivem drog.
Author: Petr Sedláček More >
MotoGP v Brně bojuje o přežití

MotoGP v Brně bojuje o přežití

Brněnskému Automotodromu hrozí, že se na něm pojede MotoGP v letošním roce naposledy. Největší sportovní podnik v České republice, který každoročně navštíví kolem 200 tisíc diváků, se potýká s finančními problémy. Do 30. června letošního roku musí Automotodrom sdělit promotérovi šampionátu FIM Mistrovství světa silničních motocyklů, jestli má zajištěno financování závodu Grand Prix České republiky. Pokud by tak nebylo, byl by nucen požádat promotéra, aby v roce 2015 vyjmul brněnský závod z kalendáře šampionátu. Požádali jsme proto o rozhovor mluvčího brněnského Automotodromu Jiřího Smetanu.
V čem spatřujete největší ohrožení MotoGP v Brně?
Největší problém je zalistovací poplatek, který činí víc jak polovinu celkových nákladů na závod (72 mil. Kč - pozn. redakce). Jeho příjemcem je promotér šampionátu. I když se nám zdá vysoký, jde s největší pravděpodobností o nejnižší poplatek ze všech okruhů na světě. Pro srovnání – poplatky na španělských závodech kolísají od 6 do 8 mil. EUR. Až na výjimky je tento poplatek vždy financován z veřejných zdrojů – státu, města, regionu apod. Jen v České republice jsme považováni za "soukromý podnik“, "matějskou pouť“ a podobně. To jsou autentické výroky exministra financí Kalouska.
 
Dá se pořádání brněnské Grand Prix v příštích letech zachránit?
Boj za záchranu GP běží po dvou liniích. Automotodrom Brno jako hostitel Grand Prix apeluje na politiky, aby pomohli podnik zachránit. Snažíme se oslovovat poslance, senátory i samotného premiéra a ministra financí. To jsou lidé, kteří nám v tuto chvíli mohou pomoci nejvíc. Po druhé linii běží iniciativa Chceme MotoGP v ČR, do které se pustil Michal Fojtík. My ji maximálně podporujeme, ale snažíme se do ní nijak aktivně nezapojovat, aby nás někdo neobvinil, že s někým manipulujeme. Obě linie se pak daří spojit v některých lidech – například v poslanci Petru Adamovi, který se jako motorkář chce zúčastnit protestní jízdy 20. června a zároveň velmi intenzivně bojuje v poslanecké sněmovně. I díky němu se podařilo dočasně zastavit čerpání podivně rozdělených dotací na sport.
 
Jak se k celé situaci staví Ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže?
MŠMT – to by mělo být naším hlavním partnerem. Bohužel o dotacích rozhoduje zvláštní orgán jménem Národní rada pro sport, který je v podstatě bez nadsázky samozvaný. A tento orgán nám dotaci zamítl. Přímá dotace z rezervy MŠMT je zaprvé nedostačující a zadruhé není jasné, jestli vůbec přijde. Musí ji totiž přijmout Autoklub ČR a ministr Chládek má podezření, že tam není vše v pořádku. A dokud nebude ujištěn, že dotace půjde tam, kam má, peníze nepošle.
 
Podporují GP regionální orgány?
Kraj a město nám přispívají formou smluv o reklamě celkem 15 miliony. Zároveň však  z těchto smluv inkasují plnění včetně vstupenek apod. V tuto chvíli by aspoň trochu pomohlo, kdyby nám městské nebo krajské firmy poskytly zdarma svoje služby. Finančně by nás to nezachránilo, ale byl by to aspoň symbolický krok. Pro zajímavost – brněnskému dopravnímu podniku platíme přes půl milionu za mimořádné linky během Grand Prix. Město a kraj argumentují, že nemají z GP žádný přímý výnos (DPH a další daně jdou povětšinou státu). Na druhou stranu přece zájmem města i kraje, aby jejich občané žili co nejlépe, aby měli zaměstnání, jejich podnikání prosperovalo… a tomu všemu GP zásadně přispívá. To znamená, že i když kraj a město nemají z GP žádný přímý výnos, bylo by logické, kdyby ji podporovaly. Bohužel z jejich strany jde jasný signál, že současná podpora je maximum, které mohou uvolnit. Město dokonce loni svůj příspěvek stáhlo na polovinu.
 
Nedaly by se peníze sehnat ještě někde jinde?
Asi by stálo za to otevřít diskuzi, jestli by se na GP neměli podílet podnikatelé, kteří z ní žijí. Už dnes se ozývají hlasy, že menší podniky v okolí okruhu zkrachují. Víme, že zánik GP položí například celý popůvecký fotbalový klub, který svůj provoz financuje z výnosů z kempu, který během GP provozuje. Velké hotely jsou na týden kolem GP vyprodané – za několikanásobné ceny ve srovnání s běžnými. Kdyby všichni tito podnikatelé vytvořili nějakou komoru, spolek… a odvedli GP alespoň nějaké procento, na záchranu by to sice nejspíš nestačilo, ale znamenalo by to aspoň nějakou úlevu a zároveň signál městu, kraji a státu, že se mají zachovat podobně.
 
Jakou roli v celé komplikované situaci hraje Autoklub České republiky?
Autoklub je akcionářem Automotodromu Brno, má přístup ke všem informacím, na valné hromadě vidí účetní závěrku. Přesto jeho prezident stále mluví o AMD jako o firmě, která má nesrovnalosti v hospodaření. Dlouhodobě napjaté vztahy vyvrcholily letošním rokem, kdy není jisté, jestli Autoklub bude ochotný nebo schopný (těžko říct co) předat aspoň to málo peněz, které máme dostat. Popravdě je to absurdní situace. Autoklub je vlastně pořadatelem Grand Prix, která je pro něho s velkým náskokem největším podnikem, který takto pořádá. Jenže zatímco na ME tahačů, motokros v Lokti nebo  Barum Rallye Autoklub ČR aktivně o finance žádá, lobbuje za ně (a dostává je), v případě Grand Prix hraje naprosto pasivní roli a pokud si nějaké finance domluvíme sami, vznikají problémy s jejich čerpáním, tak jak je to vidět i letos. Podotýkám, že ze strany Autoklubu bylo podáno několik žalob i trestních oznámení na management AMD Brno, očividně však nikdo nebyl souzen ani odsouzen.
Děkuji za rozhovor.  
Author: Petr Sedláček More >
Morava krásná zem...

Morava krásná zem...

Tak začíná jedna z mnoha nádherných moravských lidových písní. Dějiny Moravy jsou bohaté. Připomeňme jen Věstonickou Venuši, která je nejstarší keramickou soškou na světě a pochází z období 29 000 – 25000 let před naším letopočtem. Již v roce 833 vznikla Velkomoravská říše, která v době svého rozkvětu zaujímala velkou část střední Evropy. V roce 863 vyslal byzantský císař Michael III. na žádost moravského knížete Rastislava zvláštní politicko-kulturní misi vedenou Konstantinem a Metodějem. Díky soluňským bratrům se Morava stala kolébkou slovanské knižní vzdělanosti.
V letech 1179 až 1212 postupně vzniklo Moravské markrabství, které přetrvalo až do roku 1918. V tom roce Morava stala součástí Československé republiky. V roce 1927 byl v Brně zřízen Zemský úřad pro Zemi Moravskoslezskou, která vznikla spojením Moravy a Slezska. Po druhé světové válce byl ustaven Zemský národní výbor pro zemi Moravskoslezskou, v roce 1949 však prakticky zmizely Morava a Slezsko po tisícileté existenci z mapy Evropy. Národní shromáždění Československé republiky zrušilo zemské zřízení včetně Moravskoslezské země, která byla rozdělena na šest krajů. V roce 1960 po reorganizaci územní správy v roce 1960 vznikly na území Moravy a Slezska dva kraje – Jihomoravský a Severomoravský. Za pražského jara v roce 1968 byl z podnětu poslanců Jihomoravského kraje a nově založené Společnosti pro Moravu a Slezsko podán návrh na státoprávní a územní uspořádání Československa, které se mělo stát trojdílnou federací tří státoprávních a rovnoprávných subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Snahy Moravanů vyšly naprázdno. Po změně režimu v listopadu 1989 přijalo Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky usnesení, v němž „považuje zrušení Země Moravskoslezské od 1. ledna 1949 za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti.“ Vyslovilo přesvědčení, že tato nespravedlnost bude napravena. V roce 1990 předložili poslanci Hnutí samosprávné demokracie – Společnosti pro Moravu a Slezsko návrh zákona o zemském zřízení, předsednictvo ČNR jej však zamítlo, stejně jako upravený návrh v roce 1991. Po rozpadu Československa se od 1. ledna 1993 Morava stala součástí České republiky.
O znovuzavedení zemského uspořádání usiluje strana Moravané, která vznikla v roce 2005 sloučením Moravské demokratické strany a HSMS. Strana Moravané je přesvědčena, že znovuzřízením zemského uspořádání by se daly ušetřit značné finanční prostředky. Místopředseda stany Ondřej Hýsek poukazuje na efektivitu veřejné správy v sousedních zemích – v Německu a v Rakousku, kde zemské zřízení existuje. V Německu je jeden zaměstnanec veřejné správy na 17,8 obyvatel, v Rakousku na 17,4 obyvatel. V České republice je jeden pracovník veřejného sektoru na 9,9 obyvatel. V Německu tvoří zemští úředníci přes 68 % všech úředníků. Kdyby u nás existoval systém veřejné správy jako v Rakousku nebo v Německu, utratil by náš veřejný sektor podle Ondřeje Hýska ročně o 75 miliard korun méně než dnes. Za takto ušetřené peníze by šlo vybudovat až 500 kilometrů dálnic, nebo zvýšit starobní důchody v průměru o 2700 korun, nebo snížit spotřební daň za benzin o 10 korun a u nafty o 9 korun, nebo současně vybudovat tunel pod Červenohorským sedlem, železniční trať z Jemnice do Dačic a vysokorychlostní železniční trať Přerov – Ostrava a elektrifikaci železniční trati Brno – Jihlava.
Author: Petr Sedláček More >
Velká cena Brna – historie a současnost

Velká cena Brna – historie a současnost

Nejnavštěvovanější sportovní událostí v České republice je každoročně Grand Prix ČR. Velká cena Brna je nedílnou součástí seriálu závodů Mistrovství světa silničních motocyklů Moto GP. Každoročně se v polovině srpna vydává na Masarykův okruh na 200 tisíc motocyklových fanoušků z celé republiky i ze zahraničí.
Historie Masarykova okruhu v Brně je dlouhá. Ten první byl vybudován již v roce 1930. Významnou iniciátorkou jeho vzniku byla legendární automobilová jezdkyně Eliška Junková. Na okruhu o délce přes 29 kilometrů závodila nejdříve auta. Celá trasa Bosonohy – Nový Lískovec – Pisárky – Kohoutovice – Žebětín – Ostrovačice – Veselka – Bosonohy vedla po třech běžně používaných silnicích. Závodů se v letech 1930 až 1937 účastnila světová elita a patřily do série Grand Prix automobilů. Od roku 1949 byl okruh zkrácen na délku 17,801 km a od roku 1950 na ní začaly závodit i motocykly. V roce 1964 byl okruh znovu zkrácen na 13,941 km vypuštěním úseku přes Žebětín, dostal nový hrubozrnný asfaltový povrch a byly také vybudovány podchody pro diváky. Od roku 1965 se Velká cena Brna stala součástí seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. K další přestavbě okruhu došlo v roce 1975, kdy byl vynechán úsek přes Kohoutovice, Pisárky a Nový Lískovec a trať měřila 10,925 km. Závody Mistrovství světa se v Brně jezdily do roku 1982. Pak už nebylo možné na posledním přírodním okruhu v seriálu MS dodržovat stále přísnější bezpečnostní požadavky a Brno přišlo o homologaci pro tyto závody. Následující čtyři roky byla Velká cena Brna součástí mistrovství Evropy.


Nejistá budoucnost

Nový moderní automotodrom na Kývalce vznikl v roce 1987. Na něj se také ve stejném roce vrátily závody mistrovství světa, které se tam s výjimkou roku 1992 jezdí dodnes. Osud dalších ročníků MotoGP v Brně je však nejistý. Pořadatelé stále bojují s nedostatkem financí. Zalistovací poplatek za zařazení závodu do kalendáře mistrovství světa činí 72 milionů korun. Tuto částku nejsou pořadatelé schopni sami zajistit. Národní rada pro sport odmítla zařadit závod Grand Prix České republiky do dotačního programu pro významné sportovní akce a tím vyloučila, aby na něj byly z tohoto programu poskytnuty prostředky. Ministr Marcel Chládek se rozhodl uvolnit na zajištění zalistovacího poplatku 20 milionů korun z rezervy ministerstva, ovšem příjemcem musí být autoklub ČR jako zástupce České republiky v mezinárodní organizaci. Má to ovšem dva háčky – 20 milionů na zalistovací poplatek nestačí, proto je třeba získat další peníze z jiných zdrojů. Ohroženo je i oněch 20 milionů. Ministr Chládek požaduje záruky ze strany Autoklubu ČR, že tato částka skutečně do Brna doputuje. Národní rada pro sport ministrovi nedoporučila tuto částku zatím poskytnout s tím, že je podezření na nesrovnalosti v hospodaření autoklubu. Pokud prezident autoklubu Roman Ječmínek toto nařčení vyvrátí a poskytne písemnou záruku, že peníze skutečně přepošle na tuto akci, pak Chládek 20 milionů uvolní. Brněnský primátor Roman Onderka ministrovi nabídl, aby finanční podporu poslal přes statutární město Brno. 
 
Vedení Automotodromu je tak pod silným tlakem. Pokud by do 30. června nedalo záruky na pořádání MotoGP v roce 2015, o závody by Brno v příštím roce přišlo. I s hrozbou, že by se do seriálu nemuselo vrátit. O pořádání závodů MotoGP mají totiž velký zájem další okruhy v Evropě, v Asii i v Jižní Americe.
 
 
zdroj obrázku:motorkari.cz
Author: Petr Vávra More >
Na tahu je Amazon

Na tahu je Amazon

Až napopáté schválili brněnští zastupitelé těsnou většinou smlouvy o pozemcích pro třímiliardovou investici do skladu internetového obchodu Amazon. Bylo to až poté, kdy Amazon podle slov jeho ředitele pro Evropu Tima Collinse z počátku dubna se stavbou distribučního centra v Brně nepočítá a poté, kdy o celé situaci jednala vláda. Teď už tedy nic nebrání tomu, aby v průmyslové zóně na Černovické terase vznikl sklad, v němž by mohlo být zaměstnáno 1500 lidí. Amazon ovšem spěchá. Začal tak hledat jiné vhodné místo – uvažoval o jiných místech na Moravě, na Slovensku či jinde ve střední nebo východní Evropě.
Koncem dubna si ale po jednání s předsedou vlády Sobotkou vzali zástupci Amazonu čas na rozmyšlenou a budou uvažovat, jestli distribuční centrum přece jen nepostaví v Brně. Včerejší jednání na brněnské radnici nebylo vůbec jednoduché. Zatímco ODS, Zelení a komunisté byli proti, sociální demokraté spolu s lidovci a TOP 09 potřebnou aktualizaci územního plánu prosadili.
 
Kritici tohoto rozhodnutí namítají, že Brno udělalo chybu, když chce do průmyslové zóny obří sklady pustit. Logistické centrum by mělo mít rozlohu 95 tisíc metrů čtverečních, což je velikost 13 fotbalových hřišť. Obyvatelé městských částí Slatina, Tuřany a Černovice se zase obávají, že postavení obrovského skladu v jejich sousedství zhorší již tak špatnou dopravní situaci.
 
Náhradní termín otevření je na vánoce 2015
Na vyřešení celé situace si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Pořád není jisté, jestli Amazon distribuční centrum v Brně postaví. Podle slov developera projektu je Brno nejpřipravenější a nejlepší alternativou ze všech lokalit, o kterých Amazon uvažuje. Přesto se nedá předpokládat okamžité rozhodnutí.  Podle posledních informací se Amazon vyjádří v létě. Americká firma původně chtěla své distribuční centrum otevřít do letošních Vánoc, což se ale vzhledem k průtahům nedá zvládnout. Na další případná jednání je tedy relativně dost času – dalším termínem otevření jsou Vánoce 2015. O tom, jak celá situace dopadne, budeme včas informovat.
Author: Petr Vávra More >
Marie Vodičková: Zahraničí systém Klokánků obdivuje

Marie Vodičková: Zahraničí systém Klokánků obdivuje

Petice na podporu Klokánků rozpoutala na našem webu podpisové hody. Bylo proto zcela logické, že jsme se obrátili na vedoucí zařízení Klokánek, doktorku Marii Vodičkovou, s prosbou o její reakci. Nakonec vznikl obsáhlý rozhovor, který dává nahlédnout pod pokličku celého projektu Klokánek a ukazuje, že chvála a uznání v zahraničí bohužel nemusí znamenat vůbec nic, narazí-li na nezájem a nepochopení u odpovědných úředníků.
Mohla byste popsat základní náplň činnosti zařízení Klokánek
Klokánky jsou zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a jejich cílem je poskytnout dětem, které nemohou zůstat ve své rodině, náhradní péči na principech péče v běžné rodině. O maximálně čtyři děti se v samostatných bytech starají většinou dvě stabilní „tety“, které se střídají po týdnu nepřetržité péče a které kromě přímé péče o děti vedou i domácnost tak jako v běžné rodině - vaří, nakupují, perou, uklízejí. V několika případech se o děti starají trvale, tj. bez střídání, buď manželské páry, nebo trvalá „teta“. Těchto tzv. klasických Klokánků máme 24 a je v nich 540 míst. Kromě nich máme ještě 7 tzv. rodinných Klokánků provozovaných přímo v rodinách našich zaměstnanců. Těchto rodinných Klokánků jsme měli celkem 19, ale 12 jich kraje potažmo MPSV v dubnu letošního roku zrušily. Přitom to byla normální náhradní rodinná péče, která se z hlediska dětí od pěstounské péče nijak nelišila. Zrušení do konce roku hrozí i zbývajícím rodinných Klokánkům, protože MPSV požaduje, aby v těchto „klokaních“ rodinách přímo seděla a úřadovala sociální pracovnice. Dosavadní způsob, tedy docházení a kontakt telefonický a e-mailový podle MPSV nestačí. Ročně Klokánky projde víc než tisíc dětí, loni to bylo 1 211 dětí, z toho nově přijato bylo 704 dětí.

Jaký je hlavní rozdíl mezi Klokánkem a klasickou ústavní péčí?
Hlavní rozdíl je v tom, že „teta“ je s dětmi celý týden ve dne v noci a že děti vidí, jak funguje běžná domácnost. Jestliže se v případě rozvodu povoluje a někdy dokonce preferuje střídavá výchova, kdy se děti stěhují od jednoho rodiče ke druhému, tak v případě Klokánků se tety stěhují k dětem. Myslím tedy, že i tuto péči je možné považovat za péči rodinnou. V případě ústavní výchovy dochází ke střídání personálu po hodinách, v noci bývá noční vychovatel i na několik bytů a na jednoho vychovatele připadá až osm dětí, tedy dvakrát tolik než v Klokánkách. Musím ale říct, že v posledních deseti letech se zejména materiální podmínky dětských domovů i výchovných ústavů výrazně zlepšily a že pro starší děti, zejména pro děti s většími poruchami chování se jedná o zcela přijatelný typ náhradní péče - pokud personál se k dětem chová empaticky a vlídně. Malé děti ale potřebují mít dospělého víc pro sebe a také potřebují cítit jeho přítomnost v bytě pořád, i v noci, a bez častého střídání. Velkým problémem ústavní výchovy je rozdělování sourozenců podle věku, protože děti mladší dvou až tří let se většinou umísťují do kojeneckých ústavů nebo zdravotnických dětských domovů a děti starší tří let do školských dětských domovů. Klokánky mohou přijímat a také přijímají děti bez ohledu na věk, to je od narození až do zletilosti. Že tento typ péče je zejména pro malé děti vhodnější než ústavní výchova, dávají svých chováním najevo samy děti – batolata a předškolní děti se na cizí návštěvy „nevrhají“ ve snaze mazlit se nebo odejít s nimi, ale chovají se tak jako děti v rodině, tedy nedůvěřivě. Drží se své „tety“, někdy chtějí do náruče, miminka většinou začnou - při snaze cizího člověka o kontakt - plakat. Toho si nejvíc cením, protože to dokládá, že děti v Klokánku cítí bezpečí u své tety a že se u nich neprojevuje citová deprivace.
 
Kolik času věnují pracovníci zařízení dětem? Zbývá jim nějaký čas na jinou činnost, nebo jsou i finančně na Klokánku závislí?
Tety tráví v Klokánku vlastně polovinu svého života – dva týdny v měsíci ve dne v noci. Je to práce dosti náročná, takže ve volném týdnu se věnují své rodině a snaží se odpočinout si a načerpat nové síly. Jsou to naši zaměstnanci a pobírají plat, po zkušební lhůtě 16 tisíc hrubého včetně příplatků za víkendy. V noci a mimo pracovní dobu se o děti starají jako dobrovolnice.To se bohužel nelíbí plzeňskému Inspektorátu práce a minulý týden s námi zahájil správní řízení, a to i kvůli opožděné výplatě mezd. Pokud by se ale tety nemohly ve svém volném čase starat o děti a nemohly by s nimi bydlet celý týden a zajišťovat tak stabilitu rodinného prostředí, pak by Klokánky ztratily svůj největší význam. Navíc bychom ani nebyli schopni platit dvojnásobný počet zaměstnanců, kteří by o děti pečovali pouze v pracovním poměru. Ale doufám, že inspektoři tohoto úřadu pochopí, že nezisková organizace je založena i na dobrovolné práci svých členů a zaměstnanců a že ve volném čase si každý může dělat, co chce, třeba se starat o děti. Tety o tom samozřejmě vědí již před nástupem a chtějí to tak, často dojíždějí z velké dálky.

Na našem portálu e-petice.cz vznikla petice na podporu Klokánku, která sbírá denně desítky až stovky podpisů, je to pro Vás takto vyjádřená podpora znamením, že Vaše činnost má smysl?
Ano, je to přesně tak. Za tuto petici a za její velkou podporu jsem moc vděčná, stejně jako moji kolegové. A chtěla bych mnohokrát poděkovat paní Procházkové za její založení a Vám a Vašemu webu za spolupráci a pomoc při jejím vzniku, a samozřejmě také za každý podpis i vzkaz.

Spousta signatářů přidává pod petici povzbudivé komentáře, předpokládám, že i to je určitá vzpruha?
Ano, je to pro nás veliká psychická podpora a posiluje to naši naději, že Klokánky se přece jen podaří zachránit a že tento v podstatě jednotný hlas veřejnosti pomůže k prosazení novely, která nejhorší negativní dopady té předchozí odstraní. Doufám, že tyto vzkazy si přečtou zejména úředníci na MPSV, kteří zmíněnou novelu prosadili. Moc a moc za tyto milé a povzbudivé vzkazy a komentáře děkuji!

V petici se mluví především o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Jakým nejzásadnějším způsobem se dotkla fungování Klokánku?
Novela obsahuje ustanovení, podle kterého krajské úřady byly povinny provést „přepověření“ již pověřených zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a umožnilo to některé Klokánky zrušit – zatím se to stalo u dvanácti Klokánků rodinných, provozovaných přímo v rodinách našich zaměstnanců. I když novela žádná kritéria pro vydání nebo nevydání nového pověření nestanovila, krajské úřady své nepověření zdůvodňovaly způsobem naprosto formalistickým a neuvěřitelným (v rodině našich zaměstnanců nesedí sociální pracovnice, dlouhodobý zkušený pěstoun nemá novelou požadované vzdělání a manželka, která je má, na něj může dohlížet jen v pracovní době, nikoli mimo pracovní dobu, i když spolu žijí v jednom bytě). Tato zdůvodnění zvolil Jihomoravský a Liberecký krajský úřad. Novela také výrazně snížila státní příspěvek na děti v Klokánkách a navíc odečítá státní příspěvek za dny, kdy je dítě mimo zařízení, na víkendu nebo prázdninách doma, nebo i v nemocnici. Ve srovnání s dobou před novelou jsme tak přišli za rok a čtvrt o 15 milionů korun, navíc se státní příspěvek oproti době před novelou v případě některých krajů opožďuje. Kromě toho nám MPSV nepřiznalo dotaci na Klokánky v Ústeckém, Jihomoravském a Jihočeském kraji, také dotace MPSV je o 14 milionů korun menší než v roce 2012. Přitom i nezkrácený státní příspěvek je o třetinu nižší, než jsou průměrné náklady na ústavní výchovu, kde k žádnému krácení pro nepřítomnost dětí nedochází. Z toho důvodu nejsme schopni včas hradit mzdy našim pracovníkům, opožďovaly se až o tři měsíce.

Takže po finanční stránce se jedná o dost výrazné změny?
Na riziko ekonomického krachu Klokánků jsem MPSV upozorňovala již při projednávání novely, ale marně. Podle tehdejšího náměstka prý šířím poplašné zprávy, údajně budeme mít o několik milionů měsíčně víc než před novelou. Bohužel je to o několik milionů méně. V podstatě Klokánky fungují jen díky darům veřejnosti a překlenovacím půjčkám našich příznivců a sponzorů. Momentálně tyto půjčky činí 42 milionů korun, navíc čerpáme kontokorent ve výši 8 milionů korun.

Má novela další dopad i mimo ekonomickou stránku?
Ano, další velký problém přineslo ustanovení, že v zařízení může být umístěno jen 28 dětí a výjimku může udělit jen MPSV: Šest Klokánků tuto kapacitu převyšuje (Štěrboholy, Láskova, Hostivice, Brno, Dolní Benešov a Janovice nad Úhlavou). Bohužel výjimku jsme dostali jen do konce května a právě nejpozději na Den dětí by se měly „přespočetné“ stěhovat do ústavní výchovy. Celkem se jedná o 106 „přespočetných“ míst v plně vybavených bytech. My ale nemůžeme provozovat jen polovinu budovy a druhou polovinu nevyužívat. Podle výkladu úředníků MPSV se do tohoto povoleného počtu započítávají i děti, které jsou na dlouhodobých propustkách. Na tato uvolněná místa, na která nedostáváme žádný příspěvek, nemáme další děti přijímat, a pokud je přijmeme, nedostáváme na ně od státu ani korunu. My samozřejmě potřebné děti na volná místa přijímáme, často je to i na předběžné opatření nebo na žádost OSPOD, tím se ovšem propadáme do dalších dluhů. Poslední ránu pak přinesl nový občanský zákoník, který s účinností od počátku letošního roku stanoví, že soud může dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc svěřit jen na šest měsíců. Hromadnému přemísťování dětí zabránilo jen prohlášení ministryně spravedlnosti paní Heleny Válkové i její první náměstkyně paní Hany Marvanové, že soudy mohou děti do těchto zařízení svěřit i opakovaně. Přesto mnohé soudy raději děti svěřuji (obvykle na návrh OSPOD) do ústavní výchovy, protože je to jednodušší - o ústavní výchově se znovu rozhoduje až po třech letech, o umístnění do Klokánku po šesti měsících. Přitom od r. 2002 až do konce loňského roku platilo, že přednost před ústavní výchovou má zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc -nyní je to ovšem právě naopak. Doufáme, že i toto ustanovení nového občanského zákoníku bude brzy novelizováno. Každý zbytečný přesun dítěte do neznámého prostředí pro ně představuje velký stres a vytváří nebo prohlubuje citovou deprivaci. Tyto děti pak nejsou schopny navazovat kvalitní a hluboké citové vztahy v podvědomé obavě z jejich dalšího přetržení.

Četl jsem Vaše návrhy na úpravu této novely. Vámi navrhované změny působí opravdu cílené primárně pro dobro dětí, proč je podle Vás přesto odezva z odpovědných míst tak malá?
Úředníci MPSV stále trvají na tom, že novela je dětem prospěšná a že Klokánky i ostatní zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mají být jen jakési „sanitky“, které dětem poskytnou krátkodobou nezbytnou pomoc a pak je odvezou do stabilního prostředí dětského domova, pokud nebude možný návrat do rodiny nebo předání do pěstounské péče. Slovo „okamžitý“ však není synonymem slova „krátkodobý“. Klokánky vždy poskytovaly okamžitou pomoc, třeba v noci, a to do té doby, dokud to bylo potřeba, tj. než se dítě mohlo vrátit domů nebo než se pro ně našla náhradní rodina. Představa, že děti, které si v Klokánku zvyknou a které tu získají pocit jistoty a bezpečí, budou v krátké době přesouvány do neznámého ústavního prostředí, je pro nás nepřijatelná. Bohužel ale nezapadáme do koncepce MPSV. Snažit se praxi přizpůsobit nevyzkoušené teorii není příliš rozumné.

Myslíte, že zájem, kterému se problém těší, může některé lidi přinutit takříkajíc chytit se za nos?
Jsem optimista, tak doufám, že některé snad ano.

Vaše organizace je navíc podporována i význačnými zahraničními osobnostmi, za všechny jmenujme - paní Paola Riva-Gapany, zástupkyni ředitele Mezinárodního institutu práv dítěte (IDE) v Sionu, která má pro Klokánek jen slova chvály. Čím je způsobeno, že v zahraničí dokáží ocenit Vaši práci víc, než u nás?
Tím si také lámeme hlavu. Již v roce 2003 Výbor OSN vyzval Českou republiku, aby podpořila rozvoj pěstounské a jiné rodinně orientované péče v systému sociální péče. I když Klokánky nepochybně splňují podmínku „jiné rodinně orientované péče v systému sociální péče“, žádné podpory ze strany MPSV se nedočkaly. Všechny dřívější novely, které umožnily rozvoj Klokánků, byly novely poslanecké a prošly vždy proti vůli vlády. Možná je to tím, že kritika se neodpouští. A FOD se kritiky občas dopouští. Přitom v zahraničí už se od modelu, kterým byla novela údajně inspirována, upouští. Podle výzkumu z r. 2010 projde ve Velké Británii 10 % dětí během jednoho roku třemi a více pěstounskými rodinami a bylo zjištěno 1 500 případů, kdy dítě prošlo dvaceti a více pěstounskými rodinami. I proto zahraničí systém Klokánků tak obdivuje. Například jen v letošním roce byly v „přespočetném“ Klokánku Štěrboholy již 4 exkurze francouzských studentů sociálních věd spolu s jejich učiteli, vždy to bylo kolem čtyřiceti studentů. Nikdo z nich nechápe, proč by se měly Klokánky rušit nebo jejich kapacita zmenšovat.

Závěrem, doufáte v dobrý konec problému, nebo se obáváte, že úředníci zůstanou k Vaším návrhům hluší?
Věřím v dobrý konec, i když se obávám, že úředníci, kteří novelu prosadili, hluší budou. Doufám ale, že se najde dostatek poslanců a senátorů, kteří naše návrhy podpoří. S některými jsem již o tom hovořila a jejich reakce byla vstřícná. Klokánky již navštívilo více poslanců i senátorů, a to z různých stran, a všichni byli s jejich péčí a fungováním spokojeni. Zmíněná novela prošla jen o 4 hlasy – pro byli pouze koaliční poslanci a až na dvě výjimky i nezařazení poslanci. Většina z nich myslím uvěřila tvrzení bývalého ministra pana Drábka a jeho úředníků, že díky této novele se děti dostanou z ústavů do rodin, že od počátku r. 2014 žádné dítě mladší tří let nebude umístěno do ústavu a že Klokánky novela neohrozí. Bohužel opak je pravdou. Některé ústavy už jsou plné a další děti nepřijímají a z Klokánků jsou dál zbytečně děti přemísťovány do ústavní výchovy. Naposledy 16. 5. 2014, kdy čtyři sourozence ve věku od dvou do čtyř let odvezli na základě předběžného opatření z Klokánku v Ústí nad Labem do dětského domova. Je to velmi smutné a pevně věřím, že tato petice a každý další podpis pomůže ke změně této kruté praxe. Ještě jednou za ni a její podporu mnohokrát děkuji!  
 
Author: Tomáš Jakal More >
Přes Polsko se bude jezdit dál

Přes Polsko se bude jezdit dál

Železniční doprava z Jeseníku do Krnova přes polské Glucholazy zůstane zachována. Od roku 2012 její provoz dotují Olomoucký a Moravskoslezský kraj. Právě Moravskoslezský kraj však nechtěl od léta svou polovinu platit.
Představitelům Olomouckého kraje se ale podařilo kolegy z Moravskoslezského kraje přesvědčit, aby část trati dotovali do konce letošního roku. Řekl to náměstek olomouckého hejtmana pro dopravu Alois Mačák. Olomoucký hejtman Jiří Rozbořil jednal s ministrem dopravy Antonínem Prachařem- „Mám z toho dobrý pocit, jsme ve fázi, kdy si troufám tvrdit, že doprava no glucholazské trati zůstane zachována,“ řekl po jednání hejtman. Provoz na trati Jeseník – Krnov by tak od prosince opět hradilo ministerstvo dopravy. Oddychnou si tak především studenti středních a vysokých škol, kteří vlakovou dopravu využívají, i lidé, kteří po této trati jezdí do zaměstnání.

Zájem na zachování dopravy mají i naši severní sousedé. Starosta Glucholaz Edward Szupryczyński usiluje o zřízení železniční zastávky blíže centru města. Problémem tak zůstává jen špatný technický stav trati na polském úseku. Kvůli němu musí vlaky na peážním úseku snižovat rychlost až na třicet kilometrů za hodinu.
 
I zde se ale blýská na lepší časy. Zástupce maršálka opolského vojvodství Bartolomiej Horaczuk potvrdil, že polská strana, která chce přeshraniční vlakovou dopravu podporovat, je připravena do zlepšení trati investovat. „Plánujeme využít dotace z nového operačního programu na komplexní modernizaci kolejí,“ řekl. Urychlení rekonstrukce trati v úseku Glucholazy – státní hranice by měla pomoci také skutečnost, že Poláci připravují vlakové spojení z Wroclavi do Mikulovic. Pokud všechno půjde podle plánu, měl by tento spoj jezdit už od konce letošního roku.
 
Author: Petr Vávra More >
Názorný průvodce tvorbou petice

Názorný průvodce tvorbou petice

Cílem našeho portálu je umožnit každému stát se součástí demokratických principů našeho státu prostřednictvím jednoho z prvků přímé demokracie, petice. Abychom Vám to co nejvíce usnadnili, ukážeme Vám vzor petice a upozorníme formou několika obrázků na možné zádrhely.
Příkladem dobře napsané petice může být Petice proti stěhování SOŠ v Rokycanech. Na jejím příkladu si rozebereme jednotlivé části. Všechny části jsou zanechány v přesné podobě, jak je můžete nalézt na stránce petice, aby pro Vás při procházení petice nečinilo problém najít konkrétní část, o které níže mluvíme. 


NázevJe dobré, když je hned z názvu petice jasně patrné, co je jejím tématem, čím konkrétněji je název koncipován, tím menší je šance zmatení čtenářů a potencionálních signatářů.


Úvodní odstavecŘekněte stručně a jasně, co bude obsahem petice, ať ten, kdo ji čte, ví ihned, zda je pro něj téma zajímavé, či ne. Není třeba se rozepisovat, platí, že stručně a věcně je v tomto případě více, než spousta prázdných vět a slov.


CitaceNení povinnou součástí petice, ale pokud se jedná o téma, ke kterému se již veřejně vyjádřil někdo ze zainteresovaných, může citace ukázat, že se nejedná o problém jednoho člověka a přesvědčit tak váhající k podpisu.


Samotný obsah


Popište, co konkrétně je důvodem sepsání petice. Opět platí, že příliš mnoho slov spíše odradí čtenáře od dočtení petice a následného podpisu. Je lépe uvést konkrétní důvody, nesnažit se vzít čtenáře za srdce, ale udat mu jasné důvody, proč by měl petici podepsat.


Žádost


V tuto chvíli už je všem zřejmé, jaký je obsah petice a k jakému tématu se vyjadřuje, jaké jsou Vaše důvody pro její sepsání. Zformulujte tedy na závěr konkrétní žádost, která jasně řekne, čeho chcete peticí dosáhnout.


Komu



Při přípravě petice se nezapomeňte ujistit, že je adresováno kompetentnímu úřadu či osobě. Vždy si raději ověřte, že apelujete na správné lidi. Ne o všech otázkách dopravy rozhoduje Ministerstvo dopravy, ne každý lokální problém je pouze na zvážení městského zastupitelstva či kraje. Proto platí, že čas vynaložený na vyhledání vhodného adresáta rozhodně není vyhozený.
 
Závěrem snad ještě poslední upozornění. Nepodceňujte sílu obrázku, který k petici přiřadíte. V dnešní audio vizuální době to může být právě první dojem z obrázku, který bude pomyslným jazýčkem na vahách "podepsat-nepodepsat". 
 
Author: Tomáš Jakal More >
Těžbu zlata odmítáme, říkají Středočeši

Těžbu zlata odmítáme, říkají Středočeši

Dvacáté století by se klidně mohlo nazývat stoletím zlata. Od jeho začátku se totiž množství tohoto vytěženého vzácného kovu na naší planetě stále zvyšovalo. V posledních letech však těžba klesá. Za posledních šest tisíc let vytěžilo asi 160 tisíc tun zlata, zhruba třetina tohoto množství v posledních dvaceti letech.
Ročně jsou objevovány další zásoby zlata. Ovšem jenom část z nich se skutečně využije k těžbě. Za dobrá naleziště se považují taková, která obsahují dva gramy zlata na tunu horniny. Nejvíc zlata na tunu rudy se těží v japonském zlatodolu Hišikaru v Japonsku. Tuna rudy tam obsahuje kolem 40 gramů na tunu. Na druhé straně v lomu Morro do Ouro v Brazílii se zlato těží už padesát let, přestože tam tuna rudy obsahuje pouze 0,5 gramu zlata. Tam je ale hornina výjimečně zvětralá a rozrušená, takže náklady na těžbu jsou tam nižší než jinde.

Většina těžby probíhá povrchově. Stále častěji se těží v ložiscích, kde obsah zlata klesá až na jeden gram drahého kovu na tunu rudy. V České republice se v zemi podle odhadů odborníků nachází 300 až 400 tun zlata. Nejlepším nalezištěm u nás jsou Kašperské Hory na Šumavě. To skrývá asi 120 tun zlata, a obsah tohoto kovu v tuně rudy dosahuje podle údajů z průzkumu z osmdesátých a devadesátých let minulého století až deset gramů na tunu. Jde tedy o bohaté naleziště, navíc jsou tam velké zásoby wolframu. Případná těžba by tam probíhala podzemním způsobem. Zhruba stejné množství zlata se nachází v ložisku u Mokrska. Tam je ovšem obsah kovu mnohem nižší – kolem 1,5 až 2 gramů na tunu rudy. Zlatonosné pásmo tam podle geologů dosahuje šířky 100 až 200 metrů, takže se dá těžit pouze povrchově. Šlo by tedy o jámu 400 až 500 metrů dlouhou, až 200 metrů hlubokou a zhruba 250 metrů širokou.

Není proto divu, že se obyvatelé dotčeného území, ale i představitelé samosprávy proti novému průzkumu a případné těžbě bouří. „Nechali bychom si zničit to, co je na středních Čechách nejkrásnější,“ říká hejtman Středočeského kraje Josef Řihák. Podle starosty Příčov Pavla Nevlidy zahraniční společnosti využívají určitého bezvládí a chaosu v zemi a hledají skulinky v legislativě. „Nepostaví se k tomu, co chtějí prosadit, podle stavebního zákona, ale podle zákona o životním prostředí, kdy nejsme účastníky řízení. Nebaví se s obcemi a dokonce ani s lidmi, na jejichž pozemku má to zlato být,“ dodává starosta Nevlida.
 
Kanadská společnost Astur Bohemia Ruda u Mokrska plánuje povrchový lom a vytěžené zlato chce upravovat kyanidem. Právě kyanidu se místní obávají, strach mají navíc z devastace krajiny. Té se obávají i krajští zastupitelé, kteří jednomyslně případný průzkum a těžbu zlata na svém území odmítají. Teď je na řadě ministerstvo životního prostředí a vláda. O tom, jak rozhodnou, vás budeme samozřejmě informovat.
Author: Petr Vávra More >
Norskou cestou proti alkoholu?

Norskou cestou proti alkoholu?

Ročně na našich silnicích zahynou stovky lidí. Nemalou měrou se na počtu dopravních nehod (i těch se smrtelnými následky) podílí alkohol a drogy. V posledních dnech se toto téma znovu objevuje na stránkách novin kvůli zdrogovanému mladíkovi, který srazil policistku, a ta na následky zranění zemřela.
Jak je možné, že mladík usedl za volant přes několikanásobný zákaz řízení? Je evidentní, že se dopustil trestného činu maření úředního rozhodnutí, za což hrozí až tříletý trest odnětí svobody. Místo pobytu ve vězení znovu řídil a způsobil tragickou nehodu. „Pokud daný hříšník poruší zákaz řízení během doby, co má zakázáno řídit, ihned by měl jít do vězení minimálně na půl roku, protože je to hned vázáno na práci, rodinu, tedy na finanční problémy,“ domnívá se mluvčí ÚAMK Petr Vomáčka. Počet lidí, kteří i přes zákaz řízení usedají za volant, u nás roste. Policisté jich každého čtvrt roku zadrží přes dva tisíce. Většina z těchto nezodpovědných hazardérů má v krvi alkohol nebo drogy.
 
Alkohol za volantem je celoevropský problém. Evropská komise odhaduje, že až čtvrtinu smrtelných dopravních nehod je třeba připsat na vrub alkoholu v krvi účastníků silničního provozu. V jiných zemích jsou ovšem příslušné orgány mnohem méně benevolentní než u nás. Jeden příklad z nedávné doby za všechny:  Před několika dny havaroval pod vlivem alkoholu nedaleko Trondheimu slavný norský lyžař Petter Northug. Nezvládl řízení a skončil ve svodidlech. Dvojnásobný olympijský vítěz a devítinásobný mistr světa se teď připravuje na pobyt ve vězení, kde může strávit až dva měsíce. „Přijmu trest. Jsem to já, kdo byl tak hloupý, že tohle způsobil. Ohrozil jsem sebe, spolujezdce i ostatní lidi. Bylo to hodně idiotské, když se nad tím zpětně zamyslím,“ řekl po nehodě Northug. V Norsku se řízení v opilosti trestá automaticky odnětím svobody. A můžete být mistr světa nebo prostý občan. Je na čase, aby i orgány u nás postihovaly řidiče pod vlivem alkoholu či drog daleko přísněji, než dosud. Jde přece o to, abychom se vždy a včas dostali do cíle své cesty, aby nás neohrožoval nezodpovědný účastník silničního provozu.
Author: Petr Vávra More >
Zůstane vlakové spojení mezi Jeseníkem a Krnovem?

Zůstane vlakové spojení mezi Jeseníkem a Krnovem?

Vlaky z Jeseníku do Krnova začaly jezdit již v roce 1888. Výstavba tratě tehdy dala příležitost rozvoji jak textilního průmyslu a papírenství, tak hlavně lázeňství. Dnes tohoto spojení využívá řada lidí do zaměstnání a především studenti k cestám na střední a vysoké školy. Od konce roku 2006 je také možné nastupovat i vystupovat v polské stanici Glucholazy. Jenže doprava, kterou zajišťují České dráhy čtyřmi páry spěšných vlaků z Jeseníku do Krnova, by měla v létě skončit.
Ministerstvo dopravy v roce 2012 zrušilo trati státní podporu a kraje, pokud chtěly spoje zachovat, musely začít platit Českým drahám provozní ztrátu i pětimilionový poplatek za průjezdy Polskem. O celou částku se tak rovným dílem rozdělily Olomoucký a Moravskoslezský kraj. Jenže Moravskoslezský kraj nechce od poloviny letošního roku dopravu objednávat a platit svou část ztrát. Náměstek hejtmana Olomouckého kraje Alois Mačák věří, že se mu podaří přesvědčit sousední kraj, aby platil alespoň do konce roku. „Do té doby bychom chtěli vyřešit problém na státní úrovni, aby mohl provoz plynule pokračovat,“ říká náměstek, který chce mluvit s ministrem dopravy o tom, aby ministerstvo opět převzalo objednávku dopravy. Přestože vlaky nejezdí příliš zaplněné, je podle něj třeba provoz zachovat s ohledem na vysokou nezaměstnanost a špatnou dopravní dostupnost.

I kdyby se nakonec peníze na provoz sehnaly, je otázkou, jak dlouho budou vlaky přes Polsko. Trať přes Glucholazy je ve velmi špatném technickém stavu a polské železnice se o ni nestarají, i když za průjezdy dostávají z České republiky pět milionů korun ročně. Vlaky tak musí při průjezdu Polskem zpomalovat až na 30 kilometrů v hodině. Doprava na této trati je vyhrazena pouze pro české vlaky a nenavazuje na další železnice v Polsku. Proto také polská strana nemá zájem do trati investovat. Kromě rozsáhlé rekonstrukce by bylo třeba také změnit zastávky v Glucholazech. Původní historické nádraží je totiž přes dva kilometry vzdálené od centra města, kam občané z Jesenicka míří za nákupy. Vybudování zastávky s názvem Glucholazy Centrum projednávala už v roce 2008 městská rada v Glucholazech, ale bez reálného výsledku. Uvažovalo se také o zastávce v rekreačním středisku Pokrzywna, kudy vlak projíždí, ale také neúspěšně.
 
Možná se ale blýská na lepší časy. Podle posledních informací totiž Poláci chtějí zřídit nový vlakový spoj mezi Wroclawí a Jeseníky. Ten by měl jezdit přes Brzeg, Grodkow, Nysu a Glucholazy do Mikulovic. Pokud všechno dobře dopadne, měl by spoj z Wroclawi do Mikulovic jezdit už od poloviny prosince. Úsek Glucholazy  - státní hranice by byl společný i pro peážní vlaky a pokud by po něm jezdily i vlaky z Wroclawi, mohl by se přístup polské strany k rekonstrukci trati změnit. Oprava by tak zrychlila i dopravu mezi Jeseníkem a Krnovem.
Author: Petr Vávra More >
Speciální školy mají své opodstatnění

Speciální školy mají své opodstatnění

Speciální školy jsou a musí být nedílnou součástí našeho školství. A to přesto, že proti jejich existenci bojují nejrůznější orgány a instituce. Začleňování dětí s psychickými poruchami či jinak hendikepovanými do kolektivu zdravých jedinců ubližuje oběma skupinám. Měnit stávající síť speciálních škol by bylo podle odborníků zbytečné a neuvážené.
Integrace by poškodila jak děti se speciálními potřebami, tak ty ostatní. Děti, které na učivo nestačí, jsou demotivovány a frustrovány. Většina z nich potom na učení rezignuje, což má potom vliv na jejich další život. Ve speciálních školách je jim věnována logicky daleko větší péče, než ve školách běžných. Má-li učitel s ostatními žáky zvládnout předepsané učivo, nemůže zaostávajícím dětem věnovat tolik pozornosti, jako učitel ve speciální škole. Zatímco odpůrci speciálních škol tvrdí, že inkluzivní vzdělávání vede žáky k toleranci, ohleduplnosti a vzájemné podpoře, většina pedagogů je opačného názoru. Zařazování některých dětí do speciálních škol nesouvisí se sociálním nebo zdravotním znevýhodněním, ale se sníženými rozumovými schopnostmi. Je ovšem nepřípustné, aby základní školy odmítaly přijmout některé děti jen proto, z jakého prostředí pocházejí. To se stalo nedávno na jedné škole v Ostravě, kde ředitel některé děti z romských rodin odmítl přijmout přesto, že splnily při zápisu stejné podmínky jako ostatní. Takové jednání je třeba rozhodně odsoudit. Plošné odmítání kvůli původu je zcela nepřípustné. Jediným rozlišovacím kritériem musí být rozumové schopnosti žáka.
 
Speciální školy mají ve vzdělávacím systému nezpochybnitelně své místo, Jde jen o to, aby do nich byly zařazovány skutečně jen ty děti, které na běžnou výuku nestačí a v běžné škole by brzdily výuku ostatních. Zařazení žáků do speciální školy rozhodně nesouvisí s diskriminací, jak se někteří odpůrci těchto škol snaží namluvit, ale jde o to, aby se patřičného vzdělání dostalo i těm dětem, které na běžnou výuku nestačí.
 
Author: Petr Vávra More >
Rub a líc Jeseníků

Rub a líc Jeseníků

Jeseníky jsou jedny z nejkrásnějších hor u nás. Není náhodou, že tento horský ráj s mnoha přírodními, historickými i technickými poklady jsou vyhledávaným místem turistů jak v létě, tak v zimě.
 
Kraj pod nejvyšší moravskou horou Pradědem (1492 metrů nad mořem) má skutečně co nabídnout. Z Pradědu uvidíme přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně, která byla v roce 2005 zařazena mezi 7 největších divů České republiky a která patří k nejnavštěvovanějším místům v Jeseníkách. Můžeme navštívit také kouzelné lázně v Karlově Studánce, lázně s nejčistším vzduchem ve střední Evropě či Priessnitzovy léčebné lázně v Jeseníku s unikátním balneoparkem. Milovníci historie jistě ocení zajímavou expozici o čarodějnických procesech na Jesenicku nebo hornický skanzen Zlatorudné mlýny u Zlatých hor. V Jeseníkách je také spousta ski areálů, které pravidelně navštěvují tisíce lyžařů z celé republiky i ze zahraničí. Zajímavostí pro turisty je například také lesní bar u Horní Lipové, kde sice nenajdete obsluhu, ale zato spoustu občerstvení. Krásy Jeseníků a všechna zajímavá místa v nich se v jediném článku nedají popsat.
 
Jesenický region je skutečně nádherný. Jenže má i své problémy. Obyvatele trápí jedna z nejvyšších nezaměstnaností v České republice, podniky, které dávaly lidem práci, byly zrušeny. Kvůli špatné dopravní dostupnosti se sem investoři nehrnou. V poslední době se navíc stále častěji spekuluje o dalším uzavíraní vybraných železničních spojů.  Státní orgány problémy této oblasti příliš pozornosti nevěnují a tak mnoho mladých lidí Jesenicko opouští, aby si hledali práci jinde. Ruší se vlaková spojení, silnice jsou v zimním období často nesjízdné. Množí se problémy, zaviněné špatnou sociální situací, roste počet narkomanů. Poplatky za odpad jsou v Jeseníku jedny z nejvyšších v republice, přestože jej občané poctivě třídí a město je v tomto směru nejlepší v Olomouckém kraji. My se budeme problémům Jesenicka na našich stránkách pravidelně věnovat. A budeme rádi, když se s námi podělíte i o vaše poznatky a zkušenosti.
 
 
zdroj obrázku:ekolist.cz
Author: Petr Vávra More >
Smutná role Tibetu

Smutná role Tibetu

Tibet je historické území ve střední Asii. Rozkládá se na Tibetské náhorní plošině, někdy se mu říká „střecha světa“, protože jeho průměrná nadmořská výška dosahuje přibližně 4900 metrů.

První státní útvar, tibetské království, zde vznikl v sedmém století našeho letopočtu. Během dlouhé historie se museli Tibeťané bránit Číňanům i Mongolům, v 19. století se Tibet stal ohniskem strategických zájmů mocností, zejména Anglie a Ruska. V roce 1903 překročili Britové tibetské hranice, válka si vyžádala život několika tisíc Tibeťanů. Nezávislým královstvím byl Tibet opět od roku 1913 do roku 1951, od té doby je okupován Čínskou lidovou republikou. Výsledkem pozemkových reforem a dalších necitlivých změn, prováděných čínskou vládou, byly ve druhé polovině padesátých let nepokoje, které v březnu 1959 přerostly v ozbrojené povstání. To bylo během několika dnů Číňany krvavě potlačeno. Dalajláma uprchl do Indie, kde byla vytvořena Tibetská exilová vláda. K dalším nepokojům v Tibetu došlo v roce 1989. Ve Lhase byly zabity a zraněny stovky lidí, další lidé byli zatčeni. Krvavě byly potlačeny také další protičínské demonstrace vpřed olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008. Od roku 2009 do roku 2012 se na protest proti čínské anexi upálilo víc než šedesát Tibeťanů.
Z více než šesti tisíc klášterů jich v celém Tibetu zůstalo jen osm nezničených. Zničeny byly také další kulturní památky. Tibeťané jsou neustále utlačováni. K porušování lidských práv v Tibetu dochází prakticky neustále, a to přes protesty světových organizací či obyčejných lidí. Také v České republice se letos 10. března, v den 55. výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci Tibetu, připojilo více než 600 obcí, měst a městských částí k akci Vlajka pro Tibet. K této akci, která vznikla v polovině devadesátých let minulého století v západní Evropě s cílem poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu, se Česká republika připojuje pravidelně od roku 1996.
Při své nedávné návštěvě Čínské lidové republiky přijal spolu se svým čínským protějškem Wang I. prohlášení, v němž se konstatuje, že Tibet je nedílnou součástí Číny a Česká republika nepodporuje jeho samostatnost v jakékoli podobě. Obě země se v dokumentu ujistily, že se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí druhého státu. 
Author: Petr Vávra More >
Myšlenka tunelu pod Červenohorským sedlem opět ožila

Myšlenka tunelu pod Červenohorským sedlem opět ožila

Červenohorské sedlo je vyhledávaným rekreačním střediskem, vyhledávaným jak lyžaři v zimě, tak pěšími turisty v ostatních ročních obdobích. Motoristé z něj už tak nadšení nejsou. Silnice (mimochodem nejvýše položená silnice první třídy v České republice – v nejvyšším bodě překonává nadmořskou výšku 1011 metrů) je v zimě často neprůjezdná kvůli uvíznutým kamionům, v létě její jižní strana připomíná tankodrom. Ta se má v létě začít opravovat, takže bude nejméně tři roky v letním období uzavřená. V zimě by měla být podle informací Ředitelství silnic a dálnic průjezdná, ale zase hrozí zácpa kvůli kamionům…

Zdá se, že nejrozumnějším řešením by byla výstavba tunelu pod Červenohorským sedlem. Mimo jiné by se zkrátil čas při jízdě mezi Šumperkem a Jeseníkem, ušetřily by se pohonné hmoty, do ovzduší by unikalo mnohem méně škodlivých spalin. Na Jesenicko, kde je jedna z nejvyšších nezaměstnaností, by mohli přijít investoři a postavit tam nové průmyslové objekty. Právě kvůli špatné dopravní dostupnosti tyto plány zatím nemají. Těch výhod pro stavbu tunelu by se našlo samozřejmě ještě víc.

Historie plánů na vybudování tunelu
Myšlenka vybudovat tunel pod Červenohorským sedlem je hodně stará. Už v šedesátých letech devatenáctého století se uvažovalo o výstavbě železničního tunelu, z finančních důvodů z tohoto záměru sešlo (více se dozvíte na wikipedii nebo v knize Století železnice na Jesenicku). Další projekt na stavbu tunelu byl údajně vypracován ve čtyřicátých letech minulého století, ale zůstal na papíře. Znovu se o výstavbě tunelu začalo uvažovat v devadesátých letech a zdálo se, že tentokrát by se to mohlo podařit. V roce 1998 se projektem začala zabývat také akciová společnost Lesostavby Šumperk. Firma, která měla zkušenosti s ražbou štol při stavbě přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, platila přípravné práce, především studii vlivu na životní prostředí. Ze studie vyplynulo, že tunel je pro dopravu v Jeseníkách nejlepší variantou.  Vláda však tehdy rozhodla, že „s ohledem na stávající i předpokládanou nízkou intenzitu dopravy na silnici číslo 44 mezi Šumperkem a Jeseníkem a na vysoké finanční náklady nebude stavba tunelu pod Červenohorským sedlem investiční prioritou“. Proto začaly Lesostavby Šumperk připravovat stavbu tunelu jako soukromou investiční akci, založenou na návratnosti investice formou vybírání mýtného. Na jedné z variant se podílelo i Ředitelství silnic a dálnic, v roce 2003 přišlo již zmíněné stanovisko ministerstva životního prostředí. Lesostavby Šumperk pak zvažovaly spolupráci státního a soukromého sektoru. Jenže Lesostavby Šumperk zanikly a s nimi i slibně se rozvíjející plány. Jen pro zajímavost: tunel měl být otevřen v roce 2007.
 
Současná situace
A jaká je současnost? Prezident Miloš Zeman při své březnové návštěvě Olomouckého kraje řekl, že při jednání s polským prezidentem Bronislawem Komorowskim bude o tunelu hovořit. „Kdyby se podařilo dohodnout s Polskem o pokračování trasy, a dokonce se ji podařilo zařadit do transkontinentálních sítí, které nás ze severu a jihu obcházejí, tak by tento projekt měl smysl,“ uvedl Zeman (více se dočtete zde). Právě projekt Evropské unie, zaměřený na budování transevropských dopravních sítí, by podle Miloše Zemana mohl stavbě tunelu pod Červenohorským sedlem pomoci.
Author: Petr Vávra More >
Zůstane „Brusel“ zachován pro další generace?

Zůstane „Brusel“ zachován pro další generace?

Havířovské nádraží, postavené v roce 1969, je jedinečnou ukázkou architektury šedesátých let minulého století. Ve městě, založeném v roce 1955 na příkaz vládnoucí komunistické strany, vznikla stavba, která se vymykala monopolu socialistického realismu. Začalo se jí tehdy říkat „Brusel“ podle úspěšné expozice na světové výstavě Expo 58.

Vznikla nová, úplně jiná architektura, která se vrátila k modernismu. Inspiraci nehledala na Východě, ale na Západě. Architekt Josef Hrejsemnou, podle jehož návrhu se nádraží začalo v roce 1965 stavět, zdůrazňoval asymetričnost, diagonalitu a dynamiku. Budova patří ke světově uznávanému vkladu českých architektů v oblasti industriálního dědictví. Poutá pozornost velkou prosklenou fasádou, výrazným členěním prostoru i pozoruhodným op-artovým stropem, který reaguje na dobové umění i českou tradici kubismu. Mozaika na nádraží má nevyčíslitelnou hodnotu. Je jednou z nejunikátnějších současných mozaik u nás.
České dráhy se přes jedinečnost této stavby rozhodly budovu zbourat. Zatímco bývalý ministr dopravy Zdeněk Žák byl odpůrcem demolice a za jeho působení o ní dráhy přestaly uvažovat, současný ministr Antonín Prachař je stoupencem stavby nového dopravního terminálu, kterému má stará budova udělat místo. Dráhy tak opět chtějí bourat. Proti tomu ovšem protestuje jak občanské sdružení Důl architektury, tak Česká komora architektů. Ta podala na ministerstvo kultury opětovnou žádost o prohlášení nádraží za kulturní památku. Řízení zatím nebylo zahájeno, ministerstvo se prý žádostí bude zabývat až poté, co vyhodnotí všechny dostupné informace a okolnosti. Po dobu řízení je vlastník nemovitosti, tedy České dráhy, povinen chránit stavbu před poškozením či zničením.

České dráhy zdůvodňují zbourání budovy mimo jiné jejím nákladným provozem – je ve špatném stavu, špatně izoluje a v zimě je obtížné vytopit ji. Studie studentek ČVUT z katedry konstrukcí staveb však ukazuje, že zmiňovaná energetická náročnost budovy by se po zateplení a bez zásahů do konstrukce snížila na pětinu. Podobně lze vyvrátit také další argumenty.
Jaký osud havířovské nádraží čeká, není zatím jasné. Snad se ale politici a úředníci přikloní k názoru architekta Josefa Pleskota, který říká: „Jsem přesvědčen o tom, že by ta budova měla být zachována, že by měl být hledán způsob, jek ji zachránit.“
Author: Petr Vávra More >
Boj o SOŠ Rokycany pokračuje

Boj o SOŠ Rokycany pokračuje

Koncem března byla na našem serveru zveřejněna petice proti záměru Krajského úřadu v Plzni přestěhovat Střední odbornou školu v Rokycanech do budovy po Středním odborném učilišti lesnickém a zemědělském. Kraj svůj krok zdůvodnil potřebami úspor. Budovu SOŠ vlastní město a kraj mu platí nájem, zatímco druhá, menší a ve špatném technickém stavu, je ve vlastnictví kraje. Jak na celou situaci pohlížejí obě strany?
Stanovisko Krajského úřadu:
Ani snížení nájmu, byť na symbolickou 1 korunu, neřeší základní problém v tom, že kraj užívá ke své činnosti cizí majetek, vkládá do něj do budoucna nenávratné prostředky, zatím co má v bezprostřední blízkosti hlavního sídla školy vlastní – dále jiným způsobem těžko využitelnou – a plně vhodnou budovu. Kraj by se měl  k vlastnímu majetku chovat s péčí řádného hospodáře. Je zapotřebí brát v úvahu, že v současné době není zcela naplněna ani budova gymnázia.

Od školního roku 2011/2012 jsou přijímány do prvního ročníku gymnaziálního vzdělávání 2 třídy, a to jedna třída osmiletého a jedna třída čtyřletého studia. Na základě těchto skutečností od 1. září 2014 nejsou naplněny 4 třídy v této budově.  Do volných tříd by se přestěhovali  žáci ekonomického lycea.

Uvolněná budova pro teoretické vyučování Středního odborného učiliště lesnického a zemědělského, Rokycany, Mládežníků 228 je školní budovou, která vždy byla, a je využívána pro teoretickou výuku žáků. Do této budovy by byli přestěhováni žáci oboru informační technologie. Budova je stejně jako ta, v níž jsou dosud žáci SOŠ historická a má svou tradici. Avšak plně svému účelu vyhovuje a má dostatečnou a vyhovující kapacitu pro předpokládané využití. Navíc v současné době je zpracovávána technická studie. Po jejím zpracování budou řešeny potřebné úpravy pro vylepšení stávajících podmínek k řádnému zajištění výuky oboru informační technologie. Vybavení učeben včetně speciálních laboratoří je přenositelné a nevyžaduje žádné nadstandardní stavební a technologické podmínky.

Záměr přestěhování je ve prospěch žáků, protože budovy spolu sousedí a bude umožněno všem žákům využívat odborné učebny v obou budovách, pro všechny žáky bude možné rozšířit nabídku volitelných předmětů, rozšířit nabídku jazykového vzdělávání či rozšířit nabídku výuky informačních technologií pro ostatní obory.

Podle Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Plzeňského kraje  nelze zvyšovat podíl žáků připravujících se v oborech vzdělání s maturitní zkouškou ve středních školách. Proto se do budoucna nepředpokládá navyšování kapacit v maturitních oborech. V současné době se vyučuje v I. ročnících oboru ekonomické lyceum  22 žáků, v oboru informační technologie 24 žáků, a ve čtyřletém gymnáziu se vzdělává 19 žáků. Z uvedeného je zřejmé, že při naplnění počtu žáků ve třídě na 30 žáků, stávající a nově předpokládaná kapacita pokryje i v budoucnu mírný a bohužel jen dočasný nárůst populace.


A jak na stanovisko kraje reaguje ředitelka SOŠ v Rokycanech ing. Drahomíra Rancová?

Že se kraj chce chovat hospodárně, to jen chválím. Měl by začít z těch nejdůležitějších stran a u sebe…. V rámci projektu jsme museli z rozhodnutí kraje vypsat výběrová řízení na vybavení školy pomůckami. Vzhledem k tomu, že je nevyhrávají výrobci, ale překupníci, pomůcky už slavnostně balíme a posíláme zpět. Kraj platí organizaci – Centrální nákup, která by měla za nás za učitele řešit všechny tyhle problémy. Zatím docílila jen toho, že jsme v nákupech zcela nesvéprávní a mnohdy nakupujeme vysoutěžené šmejdy nebo se k nákupu půl roku nedostaneme…

I Plzeňskému kraji ubývají organizace – dnes existuje jen asi 82 škol a školských zařízení zřizovaných PK. Na personální politice odboru školství to však není vidět. U nás na škole se každoročně v důsledku snižování počtu žáků snižují stavy učitelů i nepedagogických pracovníků, odbor školství má na jednu organizaci téměř jednoho pracovníka (něco přes sedmdesátku). Výsledek je takový, že mnohdy čekáte na odpověď na email třeba měsíc, někdy ji ani nedostanete. To, co ve škole zvládnete ve třech lidech za dva dny, dělají krajští úředníci v deseti lidech měsíc. Ostatně není všem dnům konec. Až bude třeba jednou opravdu šetřit, přijde zase doba, kdy se nebude vědět, co s budovou ve Škroupově ulici. Už jsem to zažila… A upřímně: tahanice mezi spravováním majetku města a kraje mi přijde dost směšné. Všechny peníze jsou stejně z našich daní a je úplně jedno, jestli se dají do „městské“ nebo „krajské“ budovy. Hlavně, že slouží svému účelu – dětem a jejich vzdělávání.

Do nové budovy gymnázia jsme se stěhovali v roce 1995 proto, aby výuka našla nový rozměr. V gymnáziu má každý přírodovědný předmět svoji specializovanou učebnu, vybavenou nejmodernější technikou. Naše škola byla pilotní pro tvorbu vlastních školních vzdělávacích programů. Já osobně jsem byla myšlenkou „učit si po svém“ nadšena. Výsledkem jsou inovované maturitní zkoušky s obhajobou práce, třetí místo za PK v celorepublikovém projektu Excelence – úspěšnost škol 2014 a mnoho úspěšných žáků nižšího gymnázia. Dokážeme zvítězit v krajském kole olympiády ze španělského jazyka, přestože nejsme zaměřeni na španělštinu, dokážeme zvítězit v krajském kole z matiky, přestože naše škola nestojí na prestižním věhlasném náměstí. Děláme svoji práci s nadšením a myslím, že s kvalitními výsledky. 
 
Jakmile přijde do budovy gymnázia ekonomické lyceum, přijdeme nejméně o tři specializované učebny, ve kterých bude muset být kmenová třída lycea. To, že třídy ubyly, je pravda, ale nikdo nezjišťoval, jak jsme ve škole učili před čtyřmi lety a jak využíváme místnosti nyní.  Šetření na úkor kvality výuky? Taková práce mne přestává bavit. A stejné je to se střední odbornou školou. Je umění udržet děti na okrese. Plzeň má mnoho prostor ve svých školách, více odborníků a možností. Více lákadel pro mladé v samotném městě. Žáky ve škole udržíme jen určitou úrovní školních prostor a kvalitou a inovativními metodami naší výuky. Záměr přestěhování není ve prospěch žáků, protože každý obor potřebuje něco jiného. Nabídka volitelných předmětů se rozšiřuje s počtem žáků v ročníku a ne díky vzdálenosti spravovaných budov školy. Spojovat například při hodinách jazyků jednotlivé třídy nelze. Gymnazisté by se bouřili a odborná škola by si zoufala. Nikdo by se nic nenaučil. A využití spojení škol je maximální a promyšlené – už třináct let pod mým vedením a s třicetiletou pedagogickou praxí.

Už jsem si zvykla, že o naši práci není osobní zájem, stačí poslat včas papír či vyplněnou tabulku. Zvolení zástupci v komorách parlamentu a kraje ani netuší, jaké školy mají v obvodě a co se v nich učí, či komu patří. Nezvyknu si však na to, že se ničí moje celoživotní práce a práce mých kolegů. To není do dalších let vůbec motivující, to je začátek konce rokycanského středního školství. 
Author: Petr Vávra More >
Co čeká jablonecký zámeček?

Co čeká jablonecký zámeček?

Zámeček Schlaraffia v Jablonci nad Nisou byl postaven v roce 1910 jako sídlo jablonecké pobočky celosvětového recesistického spolku Schlaraffia. Základními hodnotami této pánské organizace byly přátelství, umění a humor. Naopak měla tři tabu, kterými byly politika, náboženství a finance.

Spolek Schlaraffia vznikl v roce 1859 v Praze, rozšířil se do celého světa a svými ušlechtilými ideály působí jako mezinárodní společnost dodnes. Jablonecká pobočka, tzv. říše, se jmenovala Preciosa Iserina a byla oficiálně založena v dubnu 1909. Zámeček byl výjimečný tím, že zatímco ve světě si spolek pro svá sídla budovy obvykle pronajímal nebo upravoval, tady byl pro společnost vybudován. Je tedy celosvětovým unikátem. V roce 1939 byla činnost spolku v Jablonci zakázána a už nikdy nebyla obnovena.
Za druhé světové války objekt využívaly německé vojenské orgány, po válce zde měl sídlo svaz mládeže, později budovu převzal podnik LIAZ, který ji využíval až do privatizace v polovině devadesátých let minulého století, kdy budova přešla do soukromého vlastnictví. Majitelé se pak poměrně často střídali.
Současný majitel, firma Malina Safety, sliboval, že zámeček zachová a bude součástí továrního objektu. Jenže objekt stále chátrá, majitel o něj ztratil zájem a dokonce jej nabízí případnému zájemci za jednu korunu. Ministerstvo kultury přes snahu radnice, architektů i občanů města odmítlo prohlásit zámeček za kulturní památku. Zdá se, že ani petice na záchranu této historické památky nebude mít úspěch a historická památka navždy zmizí ze světa. Nebo je ještě nějaká naděje?
 
zdroj obrázku: deník.cz
Author: Petr Vávra More >
Přece jen pojede?

Přece jen pojede?

Ani více než 1140 podpisů pod peticí na našem serveru nepomohlo. Vlak z Opavy do Jakartovic vyjel 6. dubna letošního roku naposledy. Spoje na trati číslo 314, která byla v provozu od 29. června 1892, Moravskoslezský kraj zrušil.

Je zánik osobní dopravy mezi Opavou a Jakartovicemi definitivní? Zdá se, že možná nikoliv. Obce podél železniční trati se s koncem nesmířily a zvažují, že se společně složí alespoň na víkendový provoz. Vlaky by na koleje mohl poslat i soukromý dopravce. Železnici v nádherné krajině s krásnými zatáčkami si oblíbili především turisté.
Starostové dotčených obcí věří, že se provoz podaří obnovit. „Záleží však jako vždy na penězích. Obce by si náklady mohly rozdělit mezi sebou. Kdyby ještě přispěl i krajský úřad, tak by vlak mohl opět vyjet,“ říká starosta Dolních Životic Jaroslav Vaněk. 
Právě Dolní by mohly přispět částkou kolem čtyřiceti tisíc korun ročně. Krajský úřad je ochoten o této variantě jednat a podle náměstka hejtmana Daniela Havlíka se nezříká ani finanční pomoci. Starostové všech obcí doufají, že pokud se provoz obnoví, zájem lidí nepoleví. Teď je třeba vyčíslit reálné náklady a zahájit výběrové řízení na soukromého dopravce.
Pokud všechno půjde podle plánu, mohli by se cestující prvních vlaků na znovuoživené trati brzy dočkat. Optimistická varianta hovoří o tom, že by to mohlo být již koncem letošního června.
Author: Petr Vávra More >
Petice snadno a rychle

Petice snadno a rychle

aneb jak správně napsat petici a co s ní dál

Petice je často používaný pojem, se kterým se setkal snad každý z nás. Co přesně se pod ním skrývá, popisujeme v jiném článku, stejně tak jsme již psali, jaký má význam a proč by se měl člověk zamýšlet nad jejím sepsáním, čeho by mohl dosáhnout.
Kdekoho by však mohla odradit neznalost, jak takovou petici sepsat. Protože se nejedná o nic těžkého a bylo by na škodu, kdyby nejistota ohledně potřebných náležitostí byla překážkou k využití petičního práva, popíšeme nyní v pár jednoduchých bodech, jak petici napsat a co s ní poté udělat.
 
Text petice Základem každé petice je požadavek, textové vyjádření toho, co vnímáme jako problém, nebo co chceme změnit, problém, na který peticí upozorňujeme. Čím smysluplněji je popsán, tím více lidí bude nakloněno petici podepsat. Samozřejmostí by měl být spisovný jazyk, kterým je požadavek napsán, stejně jako vyvarování se vulgarismů. Nezáleží na délce textu, ale nad tím, co je v něm obsaženo.

 
Tvůrce petice Každá petice musí obsahovat informace o tvůrci petice. Zákon stanovuje, že tvůrcem může být jednotlivec, petiční výbor, či právnická osoba, je-li to v souladu s cíli její činnosti.
Je-li tvůrcem jednotlivec, musí petice obsahovat kromě jeho jména a příjmení i bydliště.
V případě petičního výboru se udávají o členech výboru stejné informace, jako v případě jednotlivce, navíc musí být určena osoba starší 18-ti let, která je oprávněna zastupovat v dané věci výbor. I u této osoby je uvedeno jméno, příjmení a bydliště.
Poslední možností je právnická osoba, v takovém případě se kromě názvu, sídla a IČA organizace uvádí opět osoba (její jméno, příjmení a bydliště), která má oprávnění k jednání za organizaci. 
 
Petiční archy Pokud se snažíme získat pro naši věc podpisy, musíme pro ně mít adekvátní prostor. Ten představují petiční archy. Ty musí obsahovat kromě podpisu petenta i jeho jméno, příjmení a bydliště. Musí být zřejmé, o jakou petici se jedná, není-li u každého archu text petice a v takovém případě je nutné i aby obsahovaly jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru zastupovat.
 
Sběr podpisů Slovy zákona „Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat  občany, aby petici svým podpisem podpořili“. Způsobům, jak oslovit ostatní občany, aby se přidali k vaší iniciativě a podepsali petici, se tedy meze nekladou a záleží pouze na vás, jaké zvolíte. Myslete ale na to, že některé způsoby nelze označit za nezákonné, mohou však být na hraně dobrých mravů a slušnosti, čímž můžete své věci spíš uškodit.
 
Co s peticí dál Pokud máte petici i podpisy zašlete je na úřad. Tedy text petice i podpisové archy.  Nebojte se případů, kdy si nejste jistí, zda petici posíláte na správné místo. Pokud daná problematika není v kompetenci úřadu, kam jste petici zaslali, má povinnost ji poslat na správné místo.
Je důležité mít na paměti, že úřad by se měl peticí zabývat a do 30 dnů se k ní vyjádřit. Vaše požadavky však nehledě na počet nasbíraných podpisů nejsou pro úřad závazné. Podepsanou peticí nevzniká povinnost splnit vše, co je v ní uvedeno, díky tomu, že se jí úřad musí zabývat, však minimálně funguje jako důrazné upozornění na problém či konkrétní požadavky občanů, které by v demokraticky fungující společnosti měly brát úřad v potaz.
 
Co do petice nepatří Opět se obrátíme na zákon, ten totiž jasně stanovuje, že peticí… „se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. Petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti.“ Takže při psaní petice dejte pozor, ať se nedostanete do rozporu s tímto ustanovením, taková situace by totiž znamenala, že úřad nemá povinnost se vaší peticí vůbec zabývat.
 
Rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí Nejdůležitější rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí je v podpisech. V elektronické podobě totiž nemáte podpisy v tom slova smyslu, v jakém jej zákon vyžaduje. Přestože podepsat se falešně či pod cizím jménem není nic složitého, stát i v dnešní době digitálních médií uznává pouze ruční formu podpisu. Úřad tak nemá povinnost na elektronickou petici odpovědět. Tento paradox se dá obejít velice jednoduchým způsobem, přiložením pár ručních podpisů k petici s vytisknutými podpisy elektronickými. Zákon totiž nestanovuje minimální počet podpisů nutných k tomu, aby se jím úřady musely zabývat.
Síle elektronické petice spočívá především v její možnosti upozornit na problém a oslovit mnohem větší množství lidí, než její papírová sestra. Navíc už i na nejvyšších místech si začínají uvědomovat, že lpět v dnešní době na papírové podobě je přežitek a pomalu se vynořuje otázka, zda by elektronická petice neměla mít srovnatelnou váhu.
 
 
Zkrátka a jednoduše, napsat kvalitní petici není nic složitého, pokud člověk splní pár základních podmínek. A efekt, který může petice vyvolat, za tu trochu námahy přece stojí.  

Author: Tomáš Jakal More >
Elektronická nebo papírová? Proč ne obě!

Elektronická nebo papírová? Proč ne obě!

Poměrně často se setkáváme s dotazy, v čem je lepší elektronická petice než papírová, případně odpovídáme těm, kteří prosazují pouze papírovou petici, proč se zamyslet i nad elektronickou formou. Slovy klasika, proč si vzít jen kousek dortu, když jej můžeme mít celý? V našem případě, proč vybírat pouze jednu formu, kterou můžeme oslovit potencionální petenty, když můžeme využít obě a zvýšit tak možný dosah petice?
Proto portál e-petice.cz umožňuje všem tvůrcům petice využít obě možnosti a to jednoduchým zaškrtnutím volby „Nabídnout podpisový arch pro sběr podpisů v detailu petice“.  Touto jednoduchou volbou způsobíte, že na vámi vytvořené petici bude mít každý možnost vytisknout si podpisový arch petice s jím zvoleným počtem kolonek pro podpisy. Autor petice tak může kromě šíření internetové verze pracovat i s její papírovou verzí, pomocí které může zacílit na ty, kteří dávají i v dnešní době papíru přednost před počítači. Lze tedy vytvořit bezpočet sběrných míst, která nezávisejí na elektřině ani internetu a kde k podpisu stačí obyčejná propiska.
Důležité je, že vytisknout podpisový arch může kdokoliv, ne pouze autor petice. Proto v případě, kdy by někdo preferoval vlastnoruční podpis, kterým by chtěl autora petice podpořit, není nic jednoduššího, než arch vytisknout, podepsat a zaslat takto vyplněný dokument tvůrci petice.
Možností je tedy hned několik. Nikomu neříkáme, která cesta je správná, ale nikomu ani nerozmlouváme tu jeho. Naopak, snažíme se zvážit všechna pro a proti a přizpůsobovat náš portál všem, kteří chtějí pomocí peticí měnit svět okolo sebe.
 
Author: Tomáš Jakal More >
Co je to petice a jak vznikla

Co je to petice a jak vznikla

Již před staletími se v Čínském císařství používal jeden způsob, kterým mohl kdokoliv komunikovat s císařem. Tento způsob se postupně rozšířil do celého světa a díky tomu dnes nalezneme slovo „petice“ i v našem slovníku.

Petice působila jako spojnice císaře a jeho říše. Nezáleželo, jestli ji napsal prostý venkovan, učenec, či bohatý měšťan. Nejdůležitější bylo, jaký byl její obsah, protože právě přesvědčivost a důležitost problému, na který upozorňovala, rozhodovaly o tom, zda se petice dostane až k uším císaře. A proto není divu, že mezi vyslechnuté petice patřily zejména ty, které upozorňovali na korupci a nepravosti ve státní správě a mezi lokálními úředníky.
Přestože od té doby uplynula spousta času, význam petic se takřka nezměnil. Pořád ji může napsat takřka kdokoliv, kdo má pocit, že ví o problému, který je potřeba slyšet a o kterém by se měli dovědět volení vládci země. A opět se nejčastěji setkáváme s nespokojeností s rozhodnutími úředníků a zástupců správ a samospráv.
Jenže v dnešní době není důležité upozornit na problém jen „císaře“, ale také hlásné trouby naší doby, média. A pokud se to podaří, není lehké pro nikoho z těch, co rozhodují, dále ignorovat vůli lidu.
V moderní době je význam peticí rozdílný podle formy vlády, které jednotlivé státy uznávají. Největší váhu mají samozřejmě tam, kde je zakotvená demokracie a hlas člověka něco znamená. Proto není divu, že mezi baštu peticí patří Amerika, ale i některé evropské státy.
Co se naopak nemění, je petice jako taková. Vždy obsahuje sdělení, požadavek, problém. Má autora, někdy i víc, který ji reprezentuje a umožňuje všem, kteří s ní souhlasí, aby svým podpisem stvrdili tento souhlas. A samozřejmě, počet podpisů ukazuje, zda se jedná o názor lidu, konkrétní skupiny, nebo nespokojeného jednotlivce. Vždy ale vypovídá o něčí nespokojenosti a proto je na zástupcích státu, aby se jí zabývali, protože v demokratické společnosti má každý stejný práva a na každého musí být stejně pohlíženo.
Takže nezáleží, kdo petici napsal, pokud souhlasíte s jejím sdělením, podepište ji a přidejte se k těm, kteří chtějí něco říct světu. 
Author: Tomáš Jakal More >