Již delší dobu lze pozorovat stížnosti zaměstnanců České pošty v libereckém kraji na pracovní podmínky. Přestože Česká pošta problém bagatelizuje a označuje jej vytrvale jako stížnosti pár jedinců, z mnoha indícií lze vyčíst, že se jedná o problém opravdu většího rozsahu, v němž Česká pošta využívá situace svých zaměstnanců, kteří jsou rádi, že mají alespoň takové místo, jaké mají.

Přestože se v některých městech výrazně zvětšilo území, které musí jednotlivý doručovatelé a doručovatelky obsáhnout, díky čemuž se také zvýšila doba, za kterou všechny zásilky a psaní doručí, tato změna není nijak obsažena, je-li přes standardní pracovní dobu.

Těch pár, které se nebojí o problému promluvit, zdůrazňují, že větší vlna odporu se nezvedne pouze z řad zaměstnanců, protože spousta z nich se obává o svoji pracovní pozici a jsou přesvědčeni, že hlasitá kritika by je mohla o místo připravit.

Česká pošta navíc přistoupila ke snaze snížit své ztráty z klasických služeb tím, že nabízí finanční produkty a služby. To se často děje formou nabídek právě od doručovatelů a doručovatelek, díky čemuž jejich obliba mezi lidmi klesá a opět tak o něco ztěžuje jejich již tak nesnadnou práci.

Požadujeme proto, aby Česká pošta zlepšila pracovní podmínky svým zaměstnancům, ať již formou úbytku pracovních povinností jednotlivých zaměstnanců, nebo alespoň adekvátní finanční kompenzací za reálně odvedenou práci. Ve výsledku je obětí kromě zaměstnance stejně běžný občan, který musí na vše čekat déle, případně je mu jednání s pracovníky pošty znepříjemňováno nevyžádanými obchodními nabídkami.

Požadujeme, aby majitel ubytovny pro chudé Kovák v Chrastavě přestal bránit městu v jeho zbourání. Zdevastovaný dům kazí dojem z celé obce, navíc se obáváme záměrů, které s ním majitel má.

S ohledem na to, že odmítá jeho zbourání, přestože je v dezolátním stavu a místo toho mluví o bytovém využití, je zřejmé, že se pokusí využít dlouhodobě problematického obchodování s byty pro chudé, kterým se nastaví nesmyslně vysoký nájem, který naprosto neodpovídá prostoru, ani službám, kterých se jim dostává.

Tento nájem je sice většinou placen, to vše ale pouze díky příspěvkům státu. V konečném důsledku tak snaha státu pomoci chudým lidem končí bezúčelně, neboť většinu peněz získávají podobní „podnikatelé“.

Nechceme, aby Chrastava byla dalším příkladem tohoto špinavého podnikání a využívání lidí v nouzi a žádáme majitele domu, aby umožnil zbourání domu a zasadil se tak o příjemnější prostředí k životu.

V Jablonci nad Nisou stojí celosvětový unikát – kolem roku 1910 zde byl vybudován zámeček spolku Schlaraffia. Základními hodnotami této pánské organizace byly přátelství, umění a humor.

Sdružovaly se v ní osvícené a společensky vážené osoby, které se zasazovaly o všeobecně prospěšné projekty a finančně je podporovaly. Budova od devadesátých let chátrá. Majitelem je firma Malina Safety. Ta slibovala, že zámeček zachová. Dnes je ale všechno jinak. Ministerstvo kultury totiž zamítlo žádost o zapsání tohoto historického objektu na seznam kulturních památek a zámečku tak hrozí demolice.

S tím se však jablonečtí nechtějí smířit. Studenti rozmístili v Jablonci petice za záchranu zámečku, napsali i firmě Malina-Safety, jaké má se zámkem úmysly, ale odpovědi se nedočkala. Podpisy na peticích se však začínají rychle množit. Boj za společnou věc sílí i pomocí Facebooku. Ke studentům se přidávají historici a mladí architekti. Plánují společné kroky. Lidí, kteří se chtějí do boje za záchranu zámečku zapojit, je hodně.

Také my se přidáváme k těm, kterým není osud tohoto historického skvostu lhostejný, a žádáme, aby město co nejdříve opět vešlo v jednání s firmou Malina-Safety a aby byl zámeček rekonstruován a zachráněn.

fotka:

http://oidnes.cz/11/051/org/OKS3af12b_7508623jpg.JPGza