Svatý Hostýn je duchovní srdce Moravy. Je to místo tiché modlitby, útěchy i radosti, které po více než sto let doprovázeli a stále doprovázejí jezuité – kněží Tovaryšstva Ježíšova. Jejich každodenní služba poutníkům, mše svaté, zpovědi, duchovní rozhovory i osobní přítomnost utvářely a doposud utvářejí jedinečný duchovní charakter tohoto mariánského poutního místa. My, níže podepsaní občané, poutníci, věřící i nevěřící, vyjadřujeme hluboké znepokojení nad rozhodnutím představeného České provincie Tovaryšstva Ježíšova, P. Petra Přádky SJ, který se v závěru svého mandátu rozhodl ukončit působení jezuitů na Svatém Hostýně. Svatý Hostýn je jedno z nejvýznamnějších poutních míst v České republice. Jeho duchovní síla, historická hodnota a společenský význam přesahují hranice regionu i náboženské příslušnosti. Působení jezuitů zde má dlouhou tradici a zásadní význam – přináší hluboké duchovní vedení, kvalitní liturgii, kazatelství, svátostnou službu, ale také otevřenost vůči hledajícím a těm, kdo do kostela přicházejí třeba jen jednou za čas. Jezuité se zde stali nejen správci svatyně, ale i průvodci tisíců poutníků, svědky živé víry a mostem mezi tradicí a dnešním světem. Rozhodnutí ukončit jejich působení na tomto místě vnímáme jako unáhlené, necitlivé a neodpovídající potřebám věřících ani širší veřejnosti. Považujeme za důležité, aby tak zásadní krok byl předmětem širší debaty, naslouchání hlasům poutníků a zohlednění dlouhodobého významu jejich působení na Hostýně. V době, kdy katolická církev celosvětově hovoří o synodální cestě – cestě naslouchání, dialogu a společného rozlišování – vnímáme rozhodnutí o ukončení působení jezuitů na Svatém Hostýně jako krok, který by měl být podroben právě takovému synodálnímu procesu. Svatý Hostýn není jen poutní místo, je to živé duchovní centrum, které si žádá pastorační kontinuitu, lidskou blízkost a hluboké zakořenění. Jezuité zde nebyli jen správci – byli a jsou pastýři. Jejich odchod by byl přerušením vztahové i duchovní sítě, která se tu po generace utvářela. Rozumíme, že Tovaryšstvo Ježíšovo čelí novým výzvám a že každé rozhodnutí vyžaduje zodpovědné rozlišování. Přesto věříme, že Svatý Hostýn má pro život české církve natolik zásadní význam, že by bylo vhodné toto rozhodnutí přehodnotit a hledat cesty, jak působení jezuitů zachovat – byť třeba v jiné formě či rozsahu. Věříme, že jejich odchod by znamenal ztrátu jedinečného duchovního rozměru tohoto místa. Nejde jen o organizační změnu. Jde o ztrátu kontinuity, vztahů, zkušenosti i charisma, které jezuité přinášeli a přinášejí. Tímto žádáme vedení Tovaryšstva Ježíšova v České republice, jakož i představitele olomoucké arcidiecéze, aby přehodnotili odchod jezuitů ze Svatého Hostýna a hledali možnosti, jak zachovat jejich duchovní službu tomuto místu. Nechceme jít proti nikomu. Jen prosíme – nenechávejte Hostýn bez jezuitů. S úctou a nadějí, poutníci.

V rámci zlepšení dopravní situace na rozhraní Smíchova a Radlic navrhujeme obnovu vlakové zastávky Praha-Konvářka, na kterou se zapomnělo při obnově této tratě. Kvitujeme zachování zastávky Praha-Žvahov i vytvoření nové zastávky Waltrovka (Praha-Jinonice), které jsou dnes daleko více využívané než v dobách minulých. Taktéž zastávka Praha-Konvářka (třeba opět pouze "na znamení") umožní dopravu z "kopce" do centra, ať již na Smíchovské nádraží či hl. nádraží Praha. Nemluvě o možnostech výjezdu na druhou stranu " do přírody" směr Hostivice a jistému ulehčení dopravní situace v ulicích Pod Děvínem, K Závěrce a dalších.       

Petice
proti zbourání kruhové křižovatky na Velkém náměstí  a jejímu opětovnému nahrazení křižovatkou ve tvaru „T“

Dle z. č. 85/1990 Sb. o právu petičním ve znění pozdějších předpisů

My, níže podepsaní obyvatelé města Strakonice, žádáme, aby zůstala zachována kruhová křižovatka se sochou dudáka na Velkém náměstí (u Komerční banky).

Uvedená křižovatka:
a) přispívá zásadním způsobem k bezpečnosti chodců, kteří tímto místem procházejí a přecházejí.

b) významně ovlivňuje pohyb vozidel v prostoru Velkého náměstí: musí při jejím průjezdu zastavit nebo alespoň výrazně zpomalit, což je v místě, kde se pohybuje velké množství chodců, nanejvýš žádoucí. Z uvedeného důvodu pak část řidičů raději volí pro průjezd městem jinou trasu.

c) Obnovená křižovatka ve tvaru „T“ všechny uvedené přínosy zruší, z náměstí se opět stane jen průjezdná ulice.

Dalším významným argumentem proti odstranění je, že na její výstavbu (proběhla před cca 10 lety v rámci 1. části rekonstrukce náměstí) bylo vynaloženo velké množství peněz městských i dotačních. Oproti tomu ve Strakonicích je plno jiných komunikací, které by potřebovaly opravit. Proto rozhodnutí vedení města o zbourání křižovatky není jednáním s péčí řádného hospodáře.

Autor petice:

Mgr. Robert Malota, Pod Hájovnou 365, Strakonice      

(Vizualizaci připravované přestavby západní části Velkého náměstí s křižovatkou ve tvaru T najdete na webu města Strakonice: https://www.strakonice.eu/ pod odkazy Město / Život ve městě / Informace / Tiskové zprávy / Tisková zpráva č. 9 (24. 3. 2025).

My, níže podepsaní občané města Karlovy Vary a další znepokojení obyvatel, tímto jsme oslovili naši nespokojenost a žádáme o odvolání primátorky města Karlovy Vary, paní Andrey Pfeffer Ferklové, z důvodů, které jsou uvedeny níže.
Důvody petice:
1.    Nedodržení podmínek povolení: Kavárna v podobě dřevěného modulu byla po ukončení Mezinárodního filmového festivalu (MFF) ponechána ve Dvořákových sadech v rozporu s dočasným povolením. Tato stavba byla do nedávna nelegální a představovala černou stavbu v oblasti, která vyžaduje zvláštní ochranu.
2.    Porušení pravidel ochrany pramenů: Oblast Dvořákových sadů je zónou s nejvyšší ochranou pramenů. Jakékoliv zásahy do této oblasti musí být schváleny Českým inspektorátem lázní a zřídel, který spadá pod ministerstvo zdravotnictví. Nelegální umístění kavárny představuje riziko pro tyto chráněné prameny.
3.    Střet zájmů: Kavárnu v Dvořákových sadech instalovala společnost Progresus a pronájem této stavby drží manžel paní primátorky, pan Tomáš Pfeffer. Tato skutečnost je zřejmým střetem zájmů, který ohrožuje důvěru veřejnosti ve spravedlivé a transparentní vedení města.
Vyzýváme zastupitelstvo města Karlovy Vary k okamžitým krokům vedoucím k nápravě této situace, prošetření celé situace a zajištění, aby podobná pochybení v budoucnosti již nenastala. Žádáme rovněž o podniknutí nezbytných právních kroků k zjištění kdo nelegálně v ochranném pásmu nelegálně kopal k zavedení všech přípojek.
Svůj podpis připojujeme jako vyjádření našeho požadavku na nápravu popsané situace a na zajištění transparentního a zákonného vedení našeho města.

Petiční výbor:
Petr Ajšman, Krokova 37/339, Karlovy Vary

Petice Obecního úřadu v Točníku

určená: Národnímu památkovému ústavu,

             Ministerstvu životního prostředí ČR

                                        Nechte medvědy na Točníku!

V červnu loňského roku jsme se z rozhlasového a televizního vysílání dozvěděli, že do roku 2030 bude chov medvědů na hradech a zámcích ukončen. Medvědi mají být na základě podepsaného Memoranda převezeni do soukromé rezervace v Německu. Dosud nikdo oficiálně o této skutečnosti s chovateli nejednal, ani je neinformoval. Ačkoli se dosud nikdo ze signatářů Memoranda nezajímal o skutečné životní podmínky točnických medvědů Agáty a Martina, je plánován jejich odvoz.
 

Jsme přesvědčeni, že chov medvědů na hradě Točníku odpovídá evropským standardům péče o medvědy. Jejich chovatelé absolvovali opakovaně odborná veterinární školení ohledně péče o ně a denně se o ně starají. Agáta a Martin žijí spolu na Točníku   od útlého věku a jejich převoz do nových podmínek je zbytečný, pro jejich život nebezpečný      a může mít fatální následky pro jejich psychiku i fyzický stav. 

Podpořte, prosím svým podpisem snahu o zachování chovu medvědů u hradu Točníku.

Proč by měli medvědi na Točníku zůstat?

Nový medvědín byl budován komunitně z finančních příspěvků tisíců návštěvníků hradu, místních obyvatel i regionálních společností. Oba medvědi jsou tu doma, jsou jedním z důvodů, proč návštěvníci hradů Točníku a Žebráku přijíždějí z celé republiky, pro místní obyvatele je medvědín cílem víkendových procházek.
 Jejich přesun do Německa by byl velkým zásahem do jejich životů s nejistým výsledkem.

Historie chovu medvědů na Točníku

Medvědi se pod hradem Točníkem chovají od roku 1994, kdy do narychlo vybudovaného medvědína byli přesunuti dva medvědi. Byli dovezeni ze zimoviště cirkusů v Jirnech u Prahy, kde přežívali v otřesných podmínkách po smrti svého majitele Rudolfa Berouska. Medvědy Norberta     a Babetu zachránila Nadace Spisovatelé za práva zvířat, péči o medvědy převzalo Občanské sdružení NUDLE. Medvědice Babeta se dokonce stala majetkem obce Točník.

V dalších letech byl medvědín ze sbírkových prostředků rozšířen, dovybaven a kotce byly přesunuty na úroveň terénu. Životní podmínky medvědů pod hradem Točníkem se výrazně zlepšily. V září 2011 zemřel po vleklé nemoci medvěd Jarda, který poslední rok žil v medvědíně sám. Točnický medvědín osiřel.

V roce 2013 se Občanské sdružení NUDLE, se souhlasem Národního památkového ústavu, rozhodlo vybudovat větší medvědín pro dvě medvíďata Václava Chaloupka – Agátu a Martina. Ta se narodila 13. ledna 2013 v Žatci.

Celý rok 2013 natáčela medvíďata s panem Chaloupkem televizní pořad „Méďové na cestách“. Na základě požadavků pana Chaloupka a pod dozorem zástupců ZOO v Plzni   a veterinářů došlo k rozšíření medvědína na Točníku. Výběh byl plošně ztrojnásoben, začleněn do lesa a přírodního terénu, byl rozšířen o bazének s pravidelně doplňovanou vodou a vystavěna vyhlídková podesta s prolézačkou pro medvědy. Celý prostor byl zatraktivněn také pro návštěvníky, kteří se dostávají blízko k medvědům a mohou se vzájemně pozorovat. Na výběh medvědů navazuje informační Medvědí stezka s dětskou soutěží a také stezka kolem celého hradu. Všechny stavební úpravy byly financovány z příspěvků drobných dárců, místních firem, filmařských společností a dobrovolnických prací.

Do svého nového domova na Točníku byla medvíďata slavnostně vypuštěna 23.11. 2013. V lednu 2014 byli medvědi a rekonstruovaný medvědín předáni do vlastnictví Národního památkového ústavu. O medvědy se nadále stará na základě smlouvy Spolek NUDLE. Většina medvědí stravy a péče se hradí z veřejné sbírky a ročního příspěvku Národního památkového ústavu.

Tímto žádáme Národní památkový ústav, Ministerstvo životního prostředí ČR a další odpovědné instituce, aby:

zachovaly medvědín před hradem Točníkem jako bezpečné útočiště pro medvědy, kteří se nemohou vrátit do volné přírody. Žádáme, aby medvědi Agáta a Martin zde mohli dožít ve známém a bezpečném prostředí.

Podpořte tuto petici svým podpisem a pomozte zachovat točnické medvědy v jejich domově.

Děkujeme za vaši podporu.

Za Obecní úřad v Točníku

starosta Petr Mol                                                                                                                             

Podpořte, prosím svým podpisem snahu o zachování chovu medvědů u hradu Točníku.  
 

Jméno a příjmení:                 povolání:                      adresa:                           podpis:

Kvůli značným pochybám o morální integritě a neetickým pokleskům, které hraničí s kriminální činností žádám, aby byla znemožněna pedagogická činnost bc. I.S. a to jak na tamní ZUŠ tak na Konzervatoři Německého Řádu. Podvratné chování do škol nepatří a je nezbytné chránit bezpečný rozvoj mládeže. My níže podepsaní vyzýváme k ukončení pracovního vztahu a spolupráce institucí s I.S..

Touto peticí žádáme o zachování prodejny Flop top ve Lhenicích. Nechceme zde žádný JIP. Zvažte prosím pane Gregoro, jestli by nebylo lepší, prodloužit Flosmanu nájemní smlouvu, jsme na tento obchod zvyklí, personál máme rádi a nechceme aby přišli o práci. 

Většina současných politků se chová jako soukromníci bez zájmu o celek Takovým lidem antickém Řecku říkali idioti. Původně slovo idiot totiž mělo v řečtině náš význam soukromník. Pokud to platí u vás, nepokračujte ve čtení.

Čest výjimkám. Kdo z vás se zajímá o školství nebo sociální oblast? Rád  takové lidi podpořím? Do školství je třeba investovat především. Od r. 1989 slyším stále jen sliby. Jediné, co se uskutečnilo je, že si můžete děti vzdělávat podle svých měřítek, pokud na to máte dost peněz. Přitom se dále plýtvá veřejnými prostředky na výchovu poslušných mloků či poddaných jako za Marie Terezie.

Škola je od scholé - volný čas, kdy jsou děti svobodné od pracovní dřiny, aby mohly rozvíjet svoji tvořivost a sebepoznání. Také se případně uzdravit ze zranění či pochybeného vidění světa, do nichž je uvedou sice milující, ale nevědomí rodiče. Naučí se vnímat, že pravá skutečnost je vždy někde za všemi těmi moudrými myšlenkami, s nimiž se mohou během života setkat. A tou skutečností rozhodně nejsou ty myšlenky samotné!!!

Udělejte takové školství, aby aspoň 1/5 škol v ČR fungovala svobodně jako tvůrčí dílny, v nichž dítě tvoří samo sebe bez nadřazenosti učitelů. Bez takových, kteří si svévolně přisvojují to, že vědí nejlépe, kam se má vzdělání jim svěřených dětí ubírat.  Podobně jako to ví pan učitel Fiala při řízení státu. Jak slepí vedou slepé, všichni padnou do jámy. 

Nebo možná lépe, poskytněte podmínky k jeho rozvoji. Již se u nás objevila celá řada vzdělávacích modelů, v nichž se dětem daří skvěle a které jim poskytují podnětné prostředí pro jejich úspěšný rozvoj - např. unschooling, domškoláci, montessori, daltonské, lesní, jenské a waldorfské školy, 

Problémem pro mnohé rodiče jsou totiž ekonomické podmínky, za nichž se mohou jejich děti takových vzdělávacích modelů účastnit. Přitom rozdíl v dotaci na vzdělávání v běžné ZŠ s převahou frontální výuky a s nadřazenou roli učitele proti potřebné dotaci na alternativní způsoby základního vzdělávání není vzhledem k výsledku (mnohem větší radost ze vzdělávání) nijak velký. Vždyť tady investujeme do budoucnosti národa

Dítě by si mělo osvojit jako životní základ, že odpovědnost za rozhodnutí, která v životě činí je na něm. To však je téměř nemožné v situaci, kdy mu při frontální výuce učitel(ka) diktuje téměř každý další krok. Výsledkem takového vzdělání je mrhání lidskou energií, která se vybíjí ve vzájemných střetech, které plynou z autoritářsky nastaveného prostředí. Dítě má v podstatě dvě krajní možnosti, podřídit se nebo odporovat.

Učitel však často není schopen rozeznat, zda je dítě nesoustředěné pro nezájem nebo neschopnost se soustředit či pochopit výklad. Mnoho dětí soustředěnost projevuje, ale předmětem zájmu může být jen samotná činnost, která se před ním odehrává. Jiné nasadí masku zájmu jako mimikry

Základ nezájmu dětí o školu plyne z toho, že učitel často dítě vnímá jako nevědomé. Pokud dětem nasloucháme, můžeme se hodně dozvědět nejen o nich, ale i o sobě samých.

Škola se často podobá kasárnům či nemocnici. "Efektivitě" síly státu, péče o zdraví či vzdělávání je podřízen život v takové instituci, která tím ztrácí živost a tím i vlastní účel, kterému má sloužit - život jako takový. Pak i její efektivita je pochybná.

Poslední dobou se mluví o investicích do obrany. Nehledě k davové psychóze, kterou často řídí ti, kteří těží z následného obchodu se zbraněmi a smrtí, je armáda  vždy nenažraná. Dáte-li jí příležitost, spolkne vše, co do ní hodíte, včetně vašich spoluobčanů i vás samotných. Maximum by měla být současná 2% HDP. Ušetřené procento z plánovaných 3% by se mohlo investovat do rozvoje humánnějších modelů obecně přístupného vzdělávání.

 Cestu konfrontace EU s velmocemi je cesta, která vede do záhuby. Egoistické nároky se vzájemně posilují jako akce a reakce a většinou končí velkým konfliktem.

Braňme se svobodně vzdělanou populací, která se nedá zotročit.

PETICE ZA ÚPRAVU PODMÍNEK ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ 8.B ZŠ VÁCLAVA HAVLA V PODĚBRADECH

My, rodiče a zákonní zástupci žáků třídy 8.B se obracíme na ředitelství Základní školy Václava Havla v Poděbradech s touto výzvou a žádostí o urychlené sjednání nápravy. Dle informací od žáků dané třídy je dlouhodobě neřešen problém s chováním jejich spolužáka Kryštofa Eliáše. Tento žák se již na prvním stupni opakovaně dopouštěl prohřešků proti kázni, zásadám slušného chování, školním řádem vyžadovaným povinnostem k úctě k zaměstnancům školy i spolužákům. Jeho závadné chování se stále stupňuje a znemožňuje poskytování vzdělávání ostatním žákům dané třídy, jakož i zapojování třídního kolektivu do dalších školních aktivit.

Mezi hlavní závadové projevy tohoto žáka lze označit: - opakované verbální napadání spolužáků i vyučujících, bez zjevné příčiny; - fyzické napadání vybraných spolužáků (doslova cílená šikana); - téměř neustálé vyrušování při hodinách tvořením hluku, jež znemožňuje se soustředit žákům na výuku včetně testů a písemných prací. Hluk spočívá ve vykřikování, vydáváním neartikulovaných zvuků, bouchání do lavice, chozením po třídě bez dovolení vyučujícího; - snaha strhávat ostatní vybrané spolužáky k podobnému jednání; - házení s lavicemi a židlemi a další nepořádek o přestávkách včetně vzteklého křiku; - vyvolávání konfliktů s vyučujícími; - rušení při výuce (výkladu) má mj. za následek nedostatek času pro vyučující k výkladu látky, což jsou posléze žáci nuceni doplňovat samostudiem; - nemožnost účasti žáků na dalších odborných činnostech v rámci výuky (např. laboratorní práce) z důvodu rizikového chování uvedeného žáka, což má za následek nedostatečné získání a prohloubení znalostí v některých předmětech (biologie, chemie, fyzika), jež nelze plnohodnotně nahradit samostudiem.

Podle informací od žáků má uvedený Kryštof zpracován individuální vzdělávací plán, nicméně nebylo přijato přijato podpůrné opatření ve formě asistenta pedagoga, jež by mohl jeho chování v rámci pobytu ve škole usměrnit. Vzhledem k pokračujícím a stupňujícím se prohřeškům lze však s již nyní o účinnosti těchto opatření pochybovat; je spíše na místě uvažovat o poruchách chování a osobnosti a iniciovat provedení podrobnější speciálně-pedagogické a psychologické diagnostiky. Ostatní děti v dané třídě za přítomnosti Kryštofa důvodně pociťují obavy o své zdraví, mnohé jsou frustrovány nečinností školy, netěší se do školy, některé již si stěžují na pravidelné psychosomatické zdravotní obtíže a vlastně logicky mají pocit, že slušně chovající většina musí vždy strpět jakéhokoli agresora, protože přece všichni plní povinnou školní docházku a že být agresorem „s diagnózou“ se vlastně vyplácí (jiný systém hodnocení, jiné časové limity, dokonce nápovědy ze strany asistenta při písemných pracích). Podporuje se „individualita“, snaha o nemožnou inkluzi, namísto podpory těch, jež o vzdělání mají zájem. Konflikty mezi Kryštofem a ostatními žáky, kteří jím byli napadeni a upozornili na to, již dokonce vedly k podávání trestních oznámení a šíření atmosféry strachu vůči nim a jedna ze žákyň v důsledku obav a z toho plynoucích zdravotních obtíží dokonce musela  průběhu tohoto školního roku přestoupit na jinou ZŠ.

Shora uvedené problémy však mohou mít, kromě, jiného, ještě závažnější důsledky. Totiž že nedostatečná výuka a schopnost soustředění se, povede k neúspěchu při velmi důležitých přijímacích zkouškách na střední školy (jde o nejsilnější ročníky, tudíž i dobré výsledky u zkoušky budou ještě důležitější než v jiné roky), jež žáky touto dobou za rok čekají a většina z nich se již začne na ně připravovat. Systematická a úmyslná blokace výuky rozhodně jejich šance na zvládnutí tohoto důležitého milníku v jejich životě nezvyšuje. Žádáme proto důkladné zvážení nastalé situace, neboť dosud přijatá podpůrná opatření (pokud existují) zjevně nevedou k cíli. Jaká je možnost, aby tento žák měl schválen individuální vzdělávací plán, resp. pokud jej má, jak je plněn? Proč nebyl dosud žáku přidělen asistent? Proč nebyla svolána výchovná komise a s jejími výsledky nebyli seznámeni přiměřeně ostatní žáci ve třídě? Případně, je-li pro daného žáka diagnostikována tak závažná vývojová porucha schopnosti soustředění, učení, sebeovládání a akceptace autority a kolektivu, zda není na místě iniciovat, nejpozději od následujícího školního roku, zřízení speciální třídy postupem podle § 16 odst. 9 šk. zák., případně přestup tohoto žáka do jiné, pro něj vhodnější školy s možností speciálního vzdělávání (podle našich informací dokonce nedávno cca týden takovou školu navštěvoval, ovšem výuky se z protestu vůbec neúčastnil, strávil ji na chodbě...)? Jak intenzivně se pracuje s rodiči tohoto žáka ? I případný chybějící souhlas zákonných zástupců lze nahradit, v případě zcela jednoznačně vyznívající zprávy školního poradenského zařízení, i úředním (soudním) postupem v koordinaci s orgánem OSPOD. Osud našich dětí nám není lhostejný a věříme, že ani škole, která by měla poskytnout, kromě výuky samé, i bezpečný prostor pro vzdělávání. V Poděbradech dne 30. března 2025 David Jaroš, rodič a člen školské rady