Rozchod rodičů děti velmi trápí, i když to často skrývají a nedávají najevo. Český stát je však k potřebám a zájmům dětí velmi krutý. Děti jsou pro něj věcí, o kterou je třeba vést soudní spor, jako by se jednalo o dům, televizor či automobil. Podpořte změnu ve prospěch Vašich dětí. Nečekejte, až se Vás jednou zeptají, proč neměly nablízku maminku i tatínka, a co Vy jste udělal(a) proto, aby tomu tak nebylo.

Žádáme změnu Nového občanského zákoníku, Občanského soudního řádu, zákona O soudech a soudcích a dalších souvisejících zákonů ve znění následujících odstavců (podrobnosti zde:
http://www.kdejsitato.cz/pravo-a-spravedlnost/zmeny-opatrovnicke-justice.html ).

Podpořte naši petici. Cíl 10.000 hlasů.

1. Rovnost rodičů

Výchozím stavem po rozchodu rodičů musí být rovné podmínky při výchově a výživě dítěte (např. střídavá výchova). Dle hesla: „Oba rodiče vychovávají, oba rodiče vyživují“. Nikoliv dělení rodičů na matku a „druhého“ rodiče.

2. Role státu

Role státu musí spočívat ve vytváření takových podmínek, aby oba rodiče mohli o dítě osobně pečovat. Stát musí rodiče motivovat k výchově a výživě dětí. Stát má využívat všech možností k zachování rodinných vazeb mezi rodiči a dětmi. Povinností státu je stanovit jasná pravidla opatrovnických sporů. Zajistit jejich dodržování formou sankcí a vymoci na rodičích spolupráci po rozchodu / rozvodu rodičů při výchově a výživě společných dětí. Neukázněného rodiče, který narušuje spolupráci a komunikaci, je třeba identifikovat, přimět ke změně odmítavého postoje, popř. z výchovy zcela eliminovat.

3. Předběžná opatření v opatrovnických řízeních

Alfou a omegou úspěšného řešení rozvodových situací je úprava institutu předběžného opatření v opatrovnických řízeních. Nelze svěřit dítě předběžně do výchovy jednoho rodiče pouze na návrh rodiče, pokud dítě řádně vychovávali oba rodiče a dítě s nimi žilo ve společné domácnosti!!!

4. Svévolné vytváření nových poměrů

Jednání rodiče, který zneužije svého postavení ve vztahu k dítěti, postupuje proti zájmu dítěte na péči obou rodičů, proti oprávněným zájmům druhého rodiče, vytváří podmínky, které do budoucna znemožňují péči obou rodičů, musí být důvodem k omezení výkonu rodičovské odpovědnosti ve prospěch druhého rodiče.

5. Komplexnost opatrovnických sporů – výchova – výživa – styk

Záležitosti týkající se výchovy, výživy a styku musí být řešeny v jednom typu řízení. Toto řízení nelze dělit do více sporů. Pokud soud rozhodne o výchově, musí rozhodnout i o styku a o výživném.

Výše výživného potom musí být odrazem doby, kterou rodič o dítě osobně pečuje. Pro jeho stanovení musí být nezbytnou podmínkou znalost časového rozvrhu, kdy je dítě s kterým rodičem. Stejně tak i pro stanovení nákladů souvisejících se stykem, které je třeba dělit rovným dílem.

6. Úprava poměrů nezletilých dětí – zájem dítěte

Při hledání výchovného prostředí v jednoznačném zájmu dítěte je žádoucí, aby se rodiče přizpůsobili potřebám dítěte. Nikoliv, aby se dítě přizpůsobovalo sobeckým zájmům rodičů, často ovlivněných rozchodem / rozvodem. Zájem dítěte je třeba definovat.

V jednoznačném zájmu dítěte bezesporu je zachování úzkých vazeb s oběma rodiči. Dítě má právo na výchovu obou rodičů i na úzký osobní vztah s nimi. Primárním výchovným modelem musí být spolupráce rodičů po rozchodu / rozvodu (např. formou střídavé výchovy), nikoliv výlučná péče jednoho rodiče. Jakákoliv odchylka od uvedeného modelu musí být zdůvodněna znaleckým posudkem (viz kapitola o znaleckých posudcích).

7. Model vyživovací povinnosti rodičů k dětem
Výživa je podmnožinou výchovy

Rozhodnutí o výživném musí být řešeno vždy v přímé souvislosti s rozhodnutím o výchově, popř. styku dítěte s druhým rodičem (viz také bod 5).

Vyživovací povinnost náleží oběma rodičům

Každý z rodičů přispívá na výchovu a výživu vlastních dětí. Soudně vymahatelná vyživovací povinnost musí být stanovena oběma rodičům, bez ohledu na způsob výchovy.

Výše výživného

Je nezbytné definovat standardní výživné, zohledňující běžné potřeby průměrného dítěte. Konkrétní výše výživného musí být soudem stanovena na základě této částky a doby, po kterou rodič o dítě osobně pečuje (rodiče se o výživu podělí). Částku nad rámec standardního výživného, která je v přímé úměře s životní úrovní povinného rodiče, vždy ponechat na svobodné vůli rodiče (včetně případné tvorby úspor). Ať se dítě podílí na životní úrovni svého rodiče, ale ať je s ním

Platba výživného

Základní pravidlo zní, že výživné musí být tam, kde je dítě, nikoliv ruky rodičů, či kohokoliv jiného. Částka může být splatná k rukám druhého rodiče, ale pouze na základě doby, po kterou druhý rodič o dítě osobně pečuje (příspěvek rodiči na dobu, po kterou je dítě s ním), nebo k rukám třetí osoby, která zajistí distribuci financí k rukám každého rodiče, opět podle doby, kterou rodič o dítě osobně pečuje.

Pravidla o výživném

Je třeba výrazně posílit práva povinného rodiče o dohled a spolurozhodování nad způsobem hospodaření s poskytovaným výživným tak, aby bylo dosaženo jistoty, že finanční prostředky směřují výhradně k uspokojování potřeb dětí. Např. formou pravidelných zpráv předkládaných Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, soudu a povinnému rodiči (analogie s daňovým přiznáním).

Náklady související se stykem nebo střídáním výchovy

Všechny náklady související se stykem dítěte s rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do péče, a také náklady související se střídáním výchovy (spolupráce rodičů při výchově) je třeba dělit rovným dílem.

8. Důraz na princip veřejnosti soudního jednání

Soudní jednání musí být za všech okolností veřejná (až na výjimky dané zákonem). Veřejný neznamená pouze osobní účast na jednání, ale také využití všech prostředků moderní společnosti k dohledu veřejnosti nad výkonem moci soudní, tedy včetně pořizování zvukových i obrazových záznamů nebo přenosů.

Vyhlášení rozsudku musí být veřejné vždy, a to všemi technickými prostředky, nelépe obrazovým záznamem na internetu. Spravedlnost je nejvyšším zájmem společnosti, nikoliv soukromá záležitost zúčastněných stran. Jen tak lze dosáhnout právní jistoty v naší zemi.

9. Odpovědnost soudce

Osoba soudce musí být odpovědná z výkonu své funkce. Pro zachování důstojnosti a důvěryhodnosti soudcovského stavu, a zejména udržení důvěry veřejnosti v soudy samotné, je nezbytné, aby každá pravomoc úřední osoby byla vyvážena určitou mírou osobní odpovědnosti. Pravomoci soudce jsou obrovské, musí být obrovská i míra osobní odpovědnosti za své rozhodnutí.

10. Trestní odpovědnost rodiče

Svévolné vytváření nových poměrů dle bodu 4, tedy narušování přirozeného vztahu mezi dítětem a rodičem musí být posuzováno jako trestný čin. Zvláště pokud se takového jednání dopouští rodič v opatrovnickém řízení, s cílem znemožnit druhému rodiči podíl na výchově vlastního dítěte.

11. Vymazání styku z právního řádu

Primárním úkolem rodiče je poskytnout svým dětem péči, osobní a soustavnou. V tomto ohledu má stát postupovat při vytváření výchovného prostředí.

Styk je náhradním řešením, které ochuzuje rodiče i dítě. Není důvodu, aby se rodič s vlastním dítětem stýkal ve smyslu občasné víkendové návštěvy. Snad jen na výjimky, kdy rodič není řádné výchovy schopen nebo o ni nestojí.

Každý z rodičů může s dítětem trávit různou dobu, avšak tuto dobu je třeba vždy brát jako výchovné působení na dítě, nikoliv jako neosobní, náhradní a okolnostmi řízený styk.

12. Pravidla pro znalecké posudky v opatrovnických kauzách

Znalecké posudky ohledně výchovné způsobilosti rodičů budou vypracovány pouze v případě podezření na neschopnost jednoho z rodičů dostát povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti.

Otázky pro znalce mají směřovat k výchovné způsobilosti rodičů, nesmí být podnětem k soupeření, kdo je lepším rodičem.

13. Opravný prostředek v opatrovnických sporech

Je třeba stanovit nová pravidla pro práci odvolacích soudů v opatrovnických řízeních. A to tak, aby odvolací soud mohl rozhodnutí soudu nižšího stupně pouze potvrdit, nebo zrušit a vrátit zpět k novému projednání se závazným právním názorem.

Nebo pokud odvolací soud změní rozsudek soudu I. stupně, byl by možný mimořádný opravný prostředek k Nejvyššímu soudu (analogie s kasační stížností ve správním soudnictví).

Ke každé změně musí být možnost odvolaní – až se dva soudy na rozsudku shodnou, to je spravedlnost. Soud nalézací má nalézat a soud odvolací odvolávat, kontrolovat, nikoliv měnit.

Komu bude petice předána: Odpovědným orgánům a institucím.

Podpis pod petici je nutné potvrdit v následně doručeném mailu.