Blog
Počet stromů na Jiráskově náměstí vzroste ze 136 na 160

Počet stromů na Jiráskově náměstí vzroste ze 136 na 160

Informace o plánované výměně části stromů během revitalizace Jiráskova náměstí vyvolaly u některých občanů znepokojení. Zásahy do zeleně a povrchů jsou však vedle naplnění dalších požadovaných funkcí důležité i pro zlepšení podmínek mnoha dnes neprosperujících stromů. Klíčová je částečná obměna jejich věkové skladby tak, aby se z nich mohli těšit nejen současní obyvatelé, ale i další generace. Každý strom je v projektu pečlivě prověřován, celkový počet prochází zevrubným hodnocením. Množství stromů po revitalizaci vzroste ze 136 na 160.
 
„Čtyři roky připravovaný projekt obnovy Jiráskova náměstí a klášterní zahrady v Plzni od počátku vnímáme jako novátorský. Stavíme na intenzivní komunikaci s obyvateli a na zapojení odborníků z mnoha odvětví. Novátorský je i v rozsáhlé preventivní péči, která se dostane ponechávaným stromům. Aktuální vlnu zájmu chápeme jako příležitost se o projektu bavit ještě šířeji, vyslechnout si případné obavy lidí a vyjasnit si některá nedorozumění,“ řekl technický náměstek primátora města Plzně Pavel Šindelář.
 
Z hlediska zeleně je největší současnou hrozbou u Jiráskova náměstí chybějící zastoupení perspektivních mladých dřevin. Stromy rostou na špatném podloží (štěrkopísky, suť, jílová deska), leckde jsou zalité v asfaltu. Nemají dostatek vody a jsou náchylnější k nemocem. Tato situace se projevuje i na jejich neobvykle malém vzrůstu. Právě s těmito riziky návrh mimo jiné pracuje a chce zachovávaným i novým stromům vytvořit takové podmínky, aby nestrádaly. Pomoci má třeba výměna podloží nebo propracovaný systém hospodaření s dešťovou vodou včetně úpravy spádování ploch, aby se co nejvíce srážek dostalo ke stromům.
 
V celém území se nachází 136 stromů. Zhruba dvě desítky z těch, které byly zvažovány k nahrazení, lze určitě ponechat. Jiné kvůli výměně povrchů či zdravotnímu stavu zachovat nepůjde, ale o to více stromů se dosadí v hlavní ploše i po obvodu celého náměstí. Celkově půjde až o 117 nových stromů. Podstatné je, že budou sázeny vzrostlejší stromy, do lepšího podloží, a lidé nebudou muset čekat na stín jejich korun dlouhé roky. „Během posledního setkání s obyvateli nám lidé potvrdili, jak významnou roli pro ně hrají na Jiráskově náměstí kaštany. Znovu tedy uvažujeme, že i přes možná rizika bude centrum náměstí dosazeno opět kaštany a nikoli okrasnými třešněmi, jak jsme v jedné variantě navrhovali,” uvedl architekt Ondřej Synek z atelieru re:architekti, který porota architektonické soutěže vybrala jako nejkvalitnější právě z hlediska celkového zlepšení fungování náměstí.
 
„Některé možnosti, kde půjde zásahy do zeleně zmírnit, byly naznačeny už na posledním veřejném setkání,“ doplnil Jan Fluxa, místostarosta městského obvodu Plzeň 2-Slovany. „Ty nyní architekti prověřují a zpřesňují. V polovině září pak chceme pozvat na speciální schůzku všechny občany, kteří mají z revitalizace Jiráskova náměstí obavy,“ uvedl.
 
Ředitelka Jitka Přerovská z Nadace Proměny Karla Komárka, která projekt zaštiťuje odborně i finančně, uzavírá: „Ze zkušeností z jiných parků, jejichž obnovu jsme podpořili, víme, že kácení je vždy citlivá věc. Úspěšná a lidmi oblíbená revitalizace litoměřických Jiráskových sadů, nábřeží Loučné v Litomyšli nebo třeba broumovské Alejky, kde se obnovovala dokonce celá jírovcová alej, ale mluví ve prospěch návrhu. Vedle potřebné spolupráce s obyvateli si stejně významně vážíme i spolupráce s odborníky, kteří se danou problematikou zabývají dlouhodobě a jsou v jistém slova smyslu vizionáři. To se nám vždy osvědčilo, stejně jako se městům osvědčuje při obnově veřejného prostoru myslet i na budoucí generace.“
 
Autor: tým projektu Jiráskovo náměstí Více >
Žákům se nelíbí slučování škol

Žákům se nelíbí slučování škol

    My žáci Střední průmyslové školy v Lokti jsme byli obeznámeni s touto optimalizací, která dle našeho názoru byla šita horkou jehlou. Optimalizace se týká sjednocování a zřejmě i pomalé likvidace škol v Karlovarském kraji. Dotkne se to nejen Střední průmyslové školy v Lokti, Střední zemědělské školy v Dalovicích, Střední odborné školy a středního odborného učiliště v Nejdku, učiliště v Horním Slavkově, ale také všech nástupnických škol v Sokolově, Ostrově a v Chebu. My jsme si vybrali Střední průmyslovou školu v Lokti kvůli rodinnému prostředí, ve kterém se nejen lépe cítíme, ale i naši učitelé k nám mají individuální přístup, neboť se tu všichni dobře známe. Ale také, protože se zde vyučují pouze středoškolské obory a potkáváme se tu s žáky stejné inteligenční úrovně. Nepotřebujeme nejmodernější technologie a budovy ke studiu, nám stačí přítomnost našich odborných učitelů a průměrné vybavení jako na většině škol.
 
  
  Loketští studenti nejsou ale jediní, komu se toto sjednocení nelíbí. Studenti ze Střední zemědělské školy v Dalovicích nám také sdělili svůj názor:
 
  „Jsme malá škola naplněna z 80% a jediná v oboru v celém Karlovarském kraji. Tato škola zde funguje řadu let a najednou se má spojit s Integrovanou střední školou v Chebu? To nikdo z nás nechce! Jedním z důvodů, proč chceme, aby to zůstalo tak, jak to bylo doteď, je rodinné prostředí kde se všichni dobře známe, jak studenti, tak učitelé. Žáci, kteří pochází z většiny z okolí Karlových Varů, budou nuceni dojíždět do vzdáleného Chebu nebo využít Domova mládeže v cizím městě.
 
  
 
  V pátek 3.11.2017 naši školu v Lokti navštívil pan Ing. Jaroslav Bradáč společně s paní Mgr. Monikou Havlovou a naše pocity z této návštěvy?
  Žáci nesouhlasí se sjednocením školy pod Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou v Sokolově. Návštěva měla sloužit k objasnění nejasností, co s naší školou bude po rozhodnutí zastupitelů. Z návštěvy jsme si odnesli pouhopouhý výsměch a vlastně jsme se nic nedozvěděli. Proč jsme se nic nedozvěděli? Jakákoliv naše otázka, co s naší školou bude, jak to bude probíhat, co tedy plánují nebyla zodpovězena jednoznačně a zaplácaná řečmi, že je to vlastně na nás a našich učitelích jak se domluvíme s ředitelem Integrované střední školy technické a ekonomické v Sokolově na chodu loketské průmyslovky. Byli jsme informováni, že budeme nadále studovat zde v Lokti ale, že díky tomuto sjednocení budou žáci využívat moderní prostory a vybavení Integrované střední školy technické a ekonomické v Sokolově . Je však skutečně možné studovat v Lokti a zároveň využívat prostory v Sokolově?
 
  Argument pana Ing. Bradáče, že sjednocení je nutné kvůli lepší úrovni vzdělání nepovažujeme za adekvátní, neboť naši žáci mají větší úspěšnost u maturit než žáci těchto nových technických center. Neměl by si naopak zřizovatel a ředitel ISŠTE Sokolov vzít příklad z naší školy, že lze i s málem dosáhnout dobrých výsledků?
 
   Naší škole byl v roce 2016 udělen Asociací studentů a absolventů titul Střední škola roku v Karlovarském kraji. Naši spolužáci úspěšně prezentovali své znalosti a dovednosti na Dnech stavitelství a architektury Karlovarského kraje a absolventi SPŠ Loket jsou velmi ceněni na trhu práce.
 
   Dotazů bylo mnoho z toho žádný plně zodpovězen a po necelé půl hodině nás pan radní opustil se slovy, že na nás bohužel nemá více času. Opravdu existuje někdo, kdo věří tomu, že se nic nezmění? Argument lepší vybavenosti jiných škol je spíše otázkou, proč do některých škol se investují peníze a do některých ne? Zmenšení počtu ředitelů škol nám připadá jako selhání krajského školství, které není schopno komunikovat s větším počtem ředitelů, vyhovět jejich požadavkům a zajistit dobrou vybavenost v každé škole. Místo toho dávají takřka absolutní moc do rukou jednotlivců, kteří mají takto řídit školství v celém kraji. Opravdu zvládne jeden ředitel efektivně řídit 4 školy z různých částí kraje? Přikládáme tedy názory žáků naší školy v tomto článku, protože se cítíme ukřivděni a nevyslyšeni, tam, kde jsme vyslyšeni být měli.
 
  „Jak to probíhalo? Komedie, naučné fráze jako při zasedání zastupitelstva Karlovarského kraje nebo při rozhovoru na Čt1, nic nového jsme se nedozvěděli, na otázky typu zda se budou nabírat první ročníky na naší školu, nám pan Ing. Bradáč nedokázal odpovědět. Prý nám bude poskytnuto nové vybavení, které je mimochodem na Integrované střední škole technické a ekonomické v Sokolově, které se samozřejmě nedá přesunout, takže nám bylo sděleno, že školních autobusů mají dost! „– Toto je názor naší žákyně čtvrtého ročníku.
 
  
      „Mám zkušenosti, které většina žáků na škole nemá, protože byli moudřejší než jsem byl já a ptáte se v čem? V tom, že si jako školu vybrali Střední průmyslovou školu v Lokti. Já jsem si jako školu vybral Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou v Sokolově, kde jsem strávil tři roky na učebním oboru a úspěšně jej ukončil. Roky, co jsem na té škole strávil byly plné hromadných nadávek ze strany učitelů a vyučování probíhalo ve stylu, kdy vám učitel promítl prezentaci a nic vám k tomu neřekl. Opravdu si někdo myslí, že je to ten správný kolektiv pro kvalitní výuku? Během těch pár měsíců, co studuji na Střední průmyslové škole v Lokti, na mě nikdo z učitelů nezvýšil hlas a neřekl nic urážlivého. „– A toto byl názor bývalého žáka ISŠTE a zároveň současného žáka SPŠ Loket.
 
Ptali jsme se samozřejmě i rodičů žáků. Nezapomněli jsme se zeptat na názor ani studentů, kterých se toto slučování netýká.
    „ Chování některých lidí je až zarážející. Pojem jako asertivní chování, je mu evidentně zcela cizí, to co předvedl pan Bradáč, je ostuda. Loketskou průmyslovku jsme si vybrali záměrně, je to elita v Karlovarském kraji. Nechápu, proč nikdo neinformoval rodiče, nikdo do dnešního dne nechtěl znát ani jejich názor! Setkal se s žáky, ale jejich zákonné zástupce si nepozval, ptám se proč ne? Čeho se bojí? „ To je názor jedné maminky, jejíž dcera chodí na naší školu.
 
„ Tak to, že nacpali spousty peněz do Integrované střední školy technické a ekonomické v Sokolově a teď nemají žáky, je jejich chyba, tak nevím, proč by teď za to měli pykat žáci. Tohle rozhodnutí podpoří akorát migraci žáků z Karlovarského kraje.“ – Sdělila nám žákyně Střední pedagogické školy, gymnázia a vyšší odborné školy v Karlových Varech.
 
   A na závěr bychom chtěli poděkovat panu Mgr. Petru Zahradníčkovi, který jako jediný nesouhlasil s tímto usnesením na zastupitelstvu Karlovarského kraje. Dále všem zastupitelům dotčených měst a obcí, kteří vyvíjejí kroky proti tomuto usnesení. V neposlední řadě musíme poděkovat občanům Karlovarského kraje, kteří nás byť jen tiše podporují, ale každá podpora a pozitivní reakce nám dává naději  v tom, že škola s velkou tradicí a se zájmem ze strany žáků nezanikne na základě jednoho unáhleného rozhodnutí.
Autor: Sára Forsterová Forsterová Více >
Proč nechceme za rektora prof. Nečase

Proč nechceme za rektora prof. Nečase

Ve čtvrtek 19. 10. 2017 se budou konat volby rektora na Veterinární a farmaceutické univerzitě. Jedním z kandidátů je také současný děkan fakulty veterinárního lékařství prof. Alois Nečas, který během svého funkčního období (2009-2017) uvedl fakultu do stavu podobajícího se předrevoluční éře. Fakulta je pod rouškou strachu a jakýkoliv demokratický pokus, něco se stávající situací udělat, je tvrdě potlačen a rádoby viníci potrestáni podle postavení - studenti vyhozeni z banální zkoušky a zaměstnancům nejsou prodlužovány pracovní smlouvy nebo se jim vytvoří takové pracovní podmínky, že raději odejdou sami.
Zásahy v řadách vyučujících mají neblahý vliv na kvalitu výuky, kdy studenti jsou učeni studenty nebo čerstvými absolventy, kterým sice nemusí chybět znalosti a zápal, ale často jim chybí praxe tak důležitá pro náš obor. Současně se stává, že některé disciplíny téměř nemá kdo učit nebo je zkouší odborníci ze zcela jiného odvětví (mikrobiolog choroby prasat, zoohygienik farmakologii, aj.).
Přestože studenti vnímají zhoršující se kvalitu výuky a někteří z nich se nebáli svůj názor vyjádřit při poslední kontrole Národního akreditačního úřadu, jsou v lepším případě jejich námitky tzv. zameteny pod koberec, v horším případě je jim znepříjemněno studium (či dokonce ukončeno). Atmosféra strachu je na fakultě téměř hmatatelná a o demokracii se již nedá mluvit vůbec. Současný děkan zneužívá monopolního postavení veterinární fakulty v České republice, a pokud se studenti chtějí stát veterinárními lékaři, často jim nezbývá nic jiného než sklopit hlavu a držet krok, protože nemají kde jinde v republice studium dokončit.
Současně velmi pokulhává spolupráce s navazujícími stavovskými organizacemi – Komorou veterinárních lékařů ČR (KVL ČR) a Českou asociací veterinárních lékařů malých zvířat (ČAVLMZ). Mezi fakultou a těmito orgány by měla být úzká spolupráce, aby bylo zajištěno kvalitní postgraduální vzdělání, ale současný děkan nejenže nezabránil sekretariátu KVL ČR opustit prostor univerzity, ale také zamezil konání seminářů a vzdělávacích akcí v prostorách fakulty. A to nemluvíme o seminářích, které neodsouhlasil některým firmám nebo dokonce studentské organizaci IVSA, které se nestyděl přednáškovou místnost nabídnout za 25 000 Kč.
Situace na naší alma mater již není jen interním problémem, ale odráží se i venku. Kdysi velmi dobré jméno a kvalita služeb na fakultních klinikách ztrácí svůj lesk a pověst referenčního pracoviště nejen mezi terénními veterináři, ale také mezi laickou veřejností. Proto jsme se rozhodli situaci řešit. Jedním z našich kroků je otevřený dopis panu děkanovi, který mu bude předán na konci protestního pochodu studentů a veterinárních lékařů ve středu 18. 10. 2017. Pokud budete chtít svým podpisem podpořit tento názor, dopis najdete jak na stránkách www.e-petice.cz tak na http://www.veterina-beze-strachu.estranky.cz/.
Autor: Zlata Hošková Více >
BÍDA PROTIKUŘÁCKÉHO ZÁKONA

BÍDA PROTIKUŘÁCKÉHO ZÁKONA

Od 31. května letošního roku platí tzv. protikuřácký zákon, v plném znění Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Zákon je to – ostatně jako většina nově přijatých zákonů – značně nedokonalý a přináší řadu problémů.
Jistě je rozumné zakázat kouření v restauracích, kde se podává jídlo. Proč ale v pivnicích a barech, kam se chodí hosté jen napít, popovídat si a přitom si zapálit cigaretu? V praxi to dnes vypadá tak, že hospody zejí prázdnotou a před nimi se shromažďují hosté, kteří si chtějí zakouřit. Paradoxně mezi ně chodí nekuřáci, protože by se v prázdné hospodě sami nudili. Legrační je i to, že děti a mladiství, kteří do pivnic a barů nechodí, vidí hloučky kuřáků na ulici a ve snaze podobat se dospělým mají k touze zapálit si blíž než dřív.
Obyvatelé domů, v nichž pivnice či bary jsou, musí snášet tabákový kouř a hluk z chodníků před hospodami. Pokud by vláda a parlament měly skutečně zájem o ochraně zdraví, zakázaly by výrobu a prodej cigaret úplně. To ale nemohou udělat, protože by státní rozpočet přišel o nemalé příjmy. A to přece nejde.
 
Pivnice jsou dnes poloprázdné, tržby se výrazně snižují a řada hostinských uvažuje o tom, že provozovnu zavřou. Skutečně výrazná pomoc malému a střednímu podnikání, kterou se vláda tak holedbá. To ale není zdaleka všechno. Kdo podle tohoto zákona prodá či podá alkohol osobě, o níž lze předpokládat, že pak bude vykonávat činnost, při níž by opilostí mohla ohrozit zdraví či poškodit majetek, riskuje pokutu 10 tisíc korun a zákaz činnosti až na jeden rok. Jak má hospodský poznat, zda host, který vypije v lokále dvě piva, nepotká cestou domů někoho, kdo ho pořádně naštve, a nevrazí mu pár facek? Jak známo, alkohol působí na každého jinak. Někdo vypije dvě piva a už blábolí, někdo je schopen vypít mnohem víc a chová se normálně. To aby měla obsluha psychologický kurz… Z čepování piva se tak pomalu stává riziková činnost.
 
Tvrzení politiků, že zákaz kouření platí téměř ve všech zemích Evropské unie, nemůže obstát. V řadě těchto zemí jsou oddělené místnosti pro kuřáky či kuřácké koutky. My opět musíme být papežštější než papež. A tak už se pomalu někde stává to, že si někdo pořídí výčepní zařízení, dá si ho do garáže, kam za ním přijdou kamarádi, budou pít a kouřit tam, a stát přijde o další peníze.
 
Je asi předčasné dopady tohoto zákona seriózně hodnotit. Nicméně už dnes se ukazuje, jak je nedokonalý a přináší spoustu otazníků. Většina kuřáků kouřit nepřestane. Jen jim vláda tímto zásahem do svobod znepříjemňuje život. Ti nahoře přece musí vědět líp než normální občan, co je pro lidi prospěšnější. A tak možná není daleko doba, kdy nám zakáží cukr, bůček a jiné laskominy. Takže buďme vlastně rádi, že nám zakázali jen to kouření v hospodách.
Autor: Petr Sedláček Více >
Češi masově hrají hry na porušování lidských práv

Češi masově hrají hry na porušování lidských práv

A nejsou to jenom Češi. Presidentský kandidát Donald Trump napodoboval chůzi své soupeřky Clintonové. Jeho manželka měla řeč, kterou výrazně napodobila Obamovou. To nejsou náhody. To jsou vědomé sektářské praktiky.
Zároveň je to důkaz, že hry, které hraje chudý lid, předepisují boháči. Pomocí různých her jsou lidé masově ovládáni a vlastně drží pravidla nastavená boháči a tím jejich moc. Celý svět si hraje, někdo vážně, další jen tak, protože chce být součástí společnosti a neví, jak by toho docílil jinak. Pokud by hry byly na úrovni neškodných zvyků, nejspíš by ani neměly masový charakter. Zároveň platí, že není hra jako hra. Když se bude usmívat Merkelová, bude to znamenat něco naprosto jiného než úsměv některého z českých násilně se smějících politiků.
Na hrách je ďábelské hlavně to, že bohatí a vlivní a s nimi jejich sociální inženýři hrubě šlapou po lidských právech a kriminalizují lid. Pomocí her se hlídá poslušnost celé společnosti vůči mocným a je bráněno myšlenkovým a dalším revolucím. Na druhé straně se pomocí her vyvolávají nepokoje, jestli by z nich někdo z mocných mohl těžit.
Hry neovládají jen vysokou politiku. Pokud by byly pouze na této úrovni, byly by bezzubé. Bohatí k svému bohatství a pocitům moci, kterých se dožadují jejich nevyšlechtěné pudy, potřebují masy. Hry, které mají moc, jsou hry s masami. Vštěpit lidem takovou rétoriku a praktiky, aby neměli ruce bránit se proti bezpráví a dalším formám zla a aby požírali jeden druhého. Budování zdivočelé a chaotické ČR byl a stále je záměr.
Významná část závažné lidové kriminality v Česku funguje díky hrám. Takové hry, kdy se zneužívají děti nebo vaří drogy, jsou podporovány mocnými. Právě mocní zaručují beztrestnost takovému jednání.
Dalšími hrami, kdy je hrubě šlapáno po lidských právech, jsou hry špionů. Tradice a know-how je dědictvím komunismu. U nás žije příliš mnoho lidí, kteří nemají do čeho píchnout a baví je sledovat druhé a vyprovokovávat různé incidenty. Navíc jim pomáhají technologie. Všichni jsme propojení díky internetu a mobilům. Oběť lze snadno pronásledovat 24 hodin celá léta.
Sledují, od koho dostáváte maily nebo komu píšete a ovlivňují vaše pisatele proti vám, pátrají, komu telefonujete, buď jim to řeknou nezodpovědní zaměstnanci telefonních společností v rámci všude rozjetých her, nebo si vás odposlechnou. Nemáte proti nim důkazy, i když víte, kdo za tím stojí, což je můj případ. Detektory lži se v ČR schválně nepoužívají a drzost špionů je obrovská. Vědí, že potrestáni nebudou a tak vám dávají ještě i najevo, že vás sledují a chechtají se vám přímo do obličeje! Je zapotřebí o tomto šíleném šlapání po lidských právech, kdy bezmocnému člověku kradou intimní informace, sledují každý jeho krok a škodí mu, mluvit a psát. Na konci každého dějství číhá totiž vždy neštěstí. Mně ukradli vlastní byt a utrpěla jsem další obrovské škody.
Sledování lidí je u nás tak rozbujelé, že se už často hraje, jen aby se hrálo, prostě z nudy jako způsob života. Jestli potom špion u sledované osoby najde něco cenného, co lze ukrást, obohatí se. To ho posílí, aby sledoval dál a hledal další oběti.
Záměrně nemáme školy způsobilé vychovávat morálně zodpovědné jedince a nemáme masmédia, která by propagovala morálku. Společensky slabý člověk nemá šanci vymoci právo. Lze už jen uzavřít: Pokud jste náhodou stoupenci Darwinismu, že silnější má přirozené právo přežít, aby se vývoj nezastavil, tak to, co si pěstujeme všude přítomnými kriminálními hrami v naší ateistické společnosti, je vývoj k ještě hlubší degeneraci, nikoliv ke kvalitativně vyšším formám lidské existence.
 
Autor: Vladimíra Lokšová Více >

Tento web používá cookies k lepšímu fungování webu a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku