Koncem března byla na našem serveru zveřejněna petice proti záměru Krajského úřadu v Plzni přestěhovat Střední odbornou školu v Rokycanech do budovy po Středním odborném učilišti lesnickém a zemědělském. Kraj svůj krok zdůvodnil potřebami úspor. Budovu SOŠ vlastní město a kraj mu platí nájem, zatímco druhá, menší a ve špatném technickém stavu, je ve vlastnictví kraje. Jak na celou situaci pohlížejí obě strany?

Stanovisko Krajského úřadu:
Ani snížení nájmu, byť na symbolickou 1 korunu, neřeší základní problém v tom, že kraj užívá ke své činnosti cizí majetek, vkládá do něj do budoucna nenávratné prostředky, zatím co má v bezprostřední blízkosti hlavního sídla školy vlastní – dále jiným způsobem těžko využitelnou – a plně vhodnou budovu. Kraj by se měl  k vlastnímu majetku chovat s péčí řádného hospodáře. Je zapotřebí brát v úvahu, že v současné době není zcela naplněna ani budova gymnázia.

Od školního roku 2011/2012 jsou přijímány do prvního ročníku gymnaziálního vzdělávání 2 třídy, a to jedna třída osmiletého a jedna třída čtyřletého studia. Na základě těchto skutečností od 1. září 2014 nejsou naplněny 4 třídy v této budově.  Do volných tříd by se přestěhovali  žáci ekonomického lycea.

Uvolněná budova pro teoretické vyučování Středního odborného učiliště lesnického a zemědělského, Rokycany, Mládežníků 228 je školní budovou, která vždy byla, a je využívána pro teoretickou výuku žáků. Do této budovy by byli přestěhováni žáci oboru informační technologie. Budova je stejně jako ta, v níž jsou dosud žáci SOŠ historická a má svou tradici. Avšak plně svému účelu vyhovuje a má dostatečnou a vyhovující kapacitu pro předpokládané využití. Navíc v současné době je zpracovávána technická studie. Po jejím zpracování budou řešeny potřebné úpravy pro vylepšení stávajících podmínek k řádnému zajištění výuky oboru informační technologie. Vybavení učeben včetně speciálních laboratoří je přenositelné a nevyžaduje žádné nadstandardní stavební a technologické podmínky.

Záměr přestěhování je ve prospěch žáků, protože budovy spolu sousedí a bude umožněno všem žákům využívat odborné učebny v obou budovách, pro všechny žáky bude možné rozšířit nabídku volitelných předmětů, rozšířit nabídku jazykového vzdělávání či rozšířit nabídku výuky informačních technologií pro ostatní obory.

Podle Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Plzeňského kraje  nelze zvyšovat podíl žáků připravujících se v oborech vzdělání s maturitní zkouškou ve středních školách. Proto se do budoucna nepředpokládá navyšování kapacit v maturitních oborech. V současné době se vyučuje v I. ročnících oboru ekonomické lyceum  22 žáků, v oboru informační technologie 24 žáků, a ve čtyřletém gymnáziu se vzdělává 19 žáků. Z uvedeného je zřejmé, že při naplnění počtu žáků ve třídě na 30 žáků, stávající a nově předpokládaná kapacita pokryje i v budoucnu mírný a bohužel jen dočasný nárůst populace.


A jak na stanovisko kraje reaguje ředitelka SOŠ v Rokycanech ing. Drahomíra Rancová?

Že se kraj chce chovat hospodárně, to jen chválím. Měl by začít z těch nejdůležitějších stran a u sebe…. V rámci projektu jsme museli z rozhodnutí kraje vypsat výběrová řízení na vybavení školy pomůckami. Vzhledem k tomu, že je nevyhrávají výrobci, ale překupníci, pomůcky už slavnostně balíme a posíláme zpět. Kraj platí organizaci – Centrální nákup, která by měla za nás za učitele řešit všechny tyhle problémy. Zatím docílila jen toho, že jsme v nákupech zcela nesvéprávní a mnohdy nakupujeme vysoutěžené šmejdy nebo se k nákupu půl roku nedostaneme…

I Plzeňskému kraji ubývají organizace – dnes existuje jen asi 82 škol a školských zařízení zřizovaných PK. Na personální politice odboru školství to však není vidět. U nás na škole se každoročně v důsledku snižování počtu žáků snižují stavy učitelů i nepedagogických pracovníků, odbor školství má na jednu organizaci téměř jednoho pracovníka (něco přes sedmdesátku). Výsledek je takový, že mnohdy čekáte na odpověď na email třeba měsíc, někdy ji ani nedostanete. To, co ve škole zvládnete ve třech lidech za dva dny, dělají krajští úředníci v deseti lidech měsíc. Ostatně není všem dnům konec. Až bude třeba jednou opravdu šetřit, přijde zase doba, kdy se nebude vědět, co s budovou ve Škroupově ulici. Už jsem to zažila… A upřímně: tahanice mezi spravováním majetku města a kraje mi přijde dost směšné. Všechny peníze jsou stejně z našich daní a je úplně jedno, jestli se dají do „městské“ nebo „krajské“ budovy. Hlavně, že slouží svému účelu – dětem a jejich vzdělávání.

Do nové budovy gymnázia jsme se stěhovali v roce 1995 proto, aby výuka našla nový rozměr. V gymnáziu má každý přírodovědný předmět svoji specializovanou učebnu, vybavenou nejmodernější technikou. Naše škola byla pilotní pro tvorbu vlastních školních vzdělávacích programů. Já osobně jsem byla myšlenkou „učit si po svém“ nadšena. Výsledkem jsou inovované maturitní zkoušky s obhajobou práce, třetí místo za PK v celorepublikovém projektu Excelence – úspěšnost škol 2014 a mnoho úspěšných žáků nižšího gymnázia. Dokážeme zvítězit v krajském kole olympiády ze španělského jazyka, přestože nejsme zaměřeni na španělštinu, dokážeme zvítězit v krajském kole z matiky, přestože naše škola nestojí na prestižním věhlasném náměstí. Děláme svoji práci s nadšením a myslím, že s kvalitními výsledky. 

Jakmile přijde do budovy gymnázia ekonomické lyceum, přijdeme nejméně o tři specializované učebny, ve kterých bude muset být kmenová třída lycea. To, že třídy ubyly, je pravda, ale nikdo nezjišťoval, jak jsme ve škole učili před čtyřmi lety a jak využíváme místnosti nyní.  Šetření na úkor kvality výuky? Taková práce mne přestává bavit. A stejné je to se střední odbornou školou. Je umění udržet děti na okrese. Plzeň má mnoho prostor ve svých školách, více odborníků a možností. Více lákadel pro mladé v samotném městě. Žáky ve škole udržíme jen určitou úrovní školních prostor a kvalitou a inovativními metodami naší výuky. Záměr přestěhování není ve prospěch žáků, protože každý obor potřebuje něco jiného. Nabídka volitelných předmětů se rozšiřuje s počtem žáků v ročníku a ne díky vzdálenosti spravovaných budov školy. Spojovat například při hodinách jazyků jednotlivé třídy nelze. Gymnazisté by se bouřili a odborná škola by si zoufala. Nikdo by se nic nenaučil. A využití spojení škol je maximální a promyšlené – už třináct let pod mým vedením a s třicetiletou pedagogickou praxí.

Už jsem si zvykla, že o naši práci není osobní zájem, stačí poslat včas papír či vyplněnou tabulku. Zvolení zástupci v komorách parlamentu a kraje ani netuší, jaké školy mají v obvodě a co se v nich učí, či komu patří. Nezvyknu si však na to, že se ničí moje celoživotní práce a práce mých kolegů. To není do dalších let vůbec motivující, to je začátek konce rokycanského středního školství.