Havířovské nádraží, postavené v roce 1969, je jedinečnou ukázkou architektury šedesátých let minulého století. Ve městě, založeném v roce 1955 na příkaz vládnoucí komunistické strany, vznikla stavba, která se vymykala monopolu socialistického realismu. Začalo se jí tehdy říkat „Brusel“ podle úspěšné expozice na světové výstavě Expo 58.

Vznikla nová, úplně jiná architektura, která se vrátila k modernismu. Inspiraci nehledala na Východě, ale na Západě. Architekt Josef Hrejsemnou, podle jehož návrhu se nádraží začalo v roce 1965 stavět, zdůrazňoval asymetričnost, diagonalitu a dynamiku. Budova patří ke světově uznávanému vkladu českých architektů v oblasti industriálního dědictví. Poutá pozornost velkou prosklenou fasádou, výrazným členěním prostoru i pozoruhodným op-artovým stropem, který reaguje na dobové umění i českou tradici kubismu. Mozaika na nádraží má nevyčíslitelnou hodnotu. Je jednou z nejunikátnějších současných mozaik u nás.

České dráhy se přes jedinečnost této stavby rozhodly budovu zbourat. Zatímco bývalý ministr dopravy Zdeněk Žák byl odpůrcem demolice a za jeho působení o ní dráhy přestaly uvažovat, současný ministr Antonín Prachař je stoupencem stavby nového dopravního terminálu, kterému má stará budova udělat místo. Dráhy tak opět chtějí bourat. Proti tomu ovšem protestuje jak občanské sdružení Důl architektury, tak Česká komora architektů. Ta podala na ministerstvo kultury opětovnou žádost o prohlášení nádraží za kulturní památku. Řízení zatím nebylo zahájeno, ministerstvo se prý žádostí bude zabývat až poté, co vyhodnotí všechny dostupné informace a okolnosti. Po dobu řízení je vlastník nemovitosti, tedy České dráhy, povinen chránit stavbu před poškozením či zničením.

České dráhy zdůvodňují zbourání budovy mimo jiné jejím nákladným provozem – je ve špatném stavu, špatně izoluje a v zimě je obtížné vytopit ji. Studie studentek ČVUT z katedry konstrukcí staveb však ukazuje, že zmiňovaná energetická náročnost budovy by se po zateplení a bez zásahů do konstrukce snížila na pětinu. Podobně lze vyvrátit také další argumenty.

Jaký osud havířovské nádraží čeká, není zatím jasné. Snad se ale politici a úředníci přikloní k názoru architekta Josefa Pleskota, který říká: „Jsem přesvědčen o tom, že by ta budova měla být zachována, že by měl být hledán způsob, jek ji zachránit.“