My níže podepsaní zaměstnanci, příbuzní, přátelé a sympatizanti kulturních projektů AMERFO o p.s., žádáme Vás, paní ministryně Maláčová, abyste se zasadila o zachování pracovních míst pro 80 osob se zdravotním postižením, které našly profesní uplatnění odpovídající jejich možnostem.

V důsledku nezákonného postupu MPSV máte v těchto dnech Vy osobně potvrdit svým podpisem odepření příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 3. čtvrtletí roku 2019 - a to po téměř 7 měsících (ačkoli správní řízení určuje lhůtu 30 dnů). 

Hrozí, že spolek provozující mezinárodně oceňované muzeum a zážitkový hostel, projekt Retro-use, Franz Kafka Špitál a další v důsledku nezákonného postupu MPSV a pandemie bude muset během několika měsíců ukončit provoz a propustit 80 zaměstnanců z celého Jihomoravského kraje. 

V tomto kraji byla před pandemií nezaměstnanost ve výši 17% mezi lidmi s hendikepem. MPSV se střílí samo do nohy, pokud vloni přidělilo finanční prostředky z fondů EU na podporu vzniku nových pracovních míst, které nyní zaniknou v důsledku neprofesionání práce jiné části téhož ministerstva. Jedna ruka tak neví, co dělá druhá. Nedojde ani k úspoře budoucích výdajů, protože většina postižených skončí na Úřadě práce, což zatíží veřejný rozpočet mnohem více - když pomineme sociální a zdravotní dopady především na psychiatricky nemocné kolegy, pro které jsou pracovní návyky a schopnost si udržet stálou práci nejdůležitější.

Věříme, že si ve svém náročném programu najdete čas se osobně seznámit s podklady, které od prosince 2019 máte na stole.

Dovolujeme si Vás požádat, abyste se osobně přesvědčila, že postup některých úředníků z Vašeho ministerstva, kteří vyhověli 44 subjektům ve stejné době v mnohem méně závažných kauzách s až cimrmanovskými argumenty (např. že manželka jednatele firmy brala antobiotika, proto má manželova společnost nárok na podporu, i když firma neodvedla DPH a tím nesplnila podmínky pro získání podpory), aniž by naši žádost téměř 7 měsíců řešili, se dopustili nerovného a tedy nezákonného postupu - když už pomineme absurditu toho, že tentýž úřad, který pracuje na vzniku a udržení míst pro hendikepované, současně tato místa svým liknavým a protiprávním postupem ničí.

Věříme, že pochybení některých úředníků Vámi řízeného ministerstva nebudete omlouvat a budete se jimi zabývat.

Děkujeme za Vaši laskavost.
 

Dopis občanům Ruska

Vážení občané Ruské federace,

obracíme se na Vás veřejným dopisem k současnému stavu našich vzájemných vztahů, který předáme zároveň velvyslanectví Vaší země v Praze.

_____________________________________

Velvyslanectví Ruské federace dostává údajně mnoho projevů nesouhlasu občanů s demontáží sochy maršála Koněva v Praze. My občané České republiky naopak vyjadřujeme souhlas s odstraněním této sochy z veřejného prostoru, jejím uložením do muzea a nahrazením památníkem všech osvoboditelů Prahy. K souhlasu se připojujeme i my, občané Slovenské republiky, protože se záležitost týká i naší historie.

Česká i Slovenská republika a jejich obyvatelé mají úctu ke všem občanům národů bývalého Sovětského svazu, kteří přispěli k porážce nacistického Německa. O všechny jejich hroby a poválečné památníky se naše země starají s patřičnou úctou a pietou. Ve věci sochy maršála Koněva jde o jiný případ. Není to poválečný památník, ale socha postavená v roce 1980 našimi komunisty přisluhujícími sovětské okupační moci, která tehdy u nás vládla prostřednictvím kolaborantské vlády od vojenského přepadení Československa v roce 1968. Socha proto pro mnoho našich občanů v té době již nebyla symbolem osvoboditele, ale především symbolem pozdějšího ovládnutí naší vlasti sovětskou totalitní mocí, která našim občanům přinesla také politické zotročení a hospodářský i sociální úpadek. Stejně tak jako i vaší zemi stejná totalitní moc přinesla podobný úpadek, včetně nesčíslného utrpení tisíců politických vězňů, umučených a popravených.

Není možné takové zločiny přičítat jen jednomu diktátorovi. Byl to celý totalitní systém, který ke svému fungování potřeboval mnoho malých Stalinů. Maršál Koněv byl právě tím, kdo se více než vojenské profesi věnoval bezvýhradné a ochotné službě stalinistickému zločinnému systému. Dnes již nemůže být maršál Koněv pro nás symbolem osvobození, protože je známo více historických faktů o jeho životě. Hned po příchodu do Československa v roce 1945 pomáhal organizovat zatýkání politicky nepohodlných lidí, především bývalých občanů Ruska, kteří k nám emigrovali před komunistickým režimem a většinou dostali již před válkou československé občanství. Mezi nimi byli i aktivní odbojáři proti nacistické okupaci. Stovky jich skončili v sovětských koncentračních táborech nebo na popravišti. Koněv je také ten, kdo velel potlačení povstání proti stalinistickému režimu v Maďarsku v roce 1956. Neváhal nechat střílet tanky do neozbrojených demonstrantů, počet mrtvých byl opět několik set. Mimo jiné je historicky doloženo, že při vojenských operacích, kterým velel, byl počet ztrát jeho vojáků mnohem větší než u jiných stejně vysokých velitelů. To ilustruje jeho úctu k životu jemu svěřených lidí.

Vyjádření ministra zahraničí Ruska, že odstranění sochy maršála Koněva v Praze je „cynické a pobuřující“, a podobná vyjádření dalších státních orgánů proto považujeme naopak my za cynické a pobuřující. Podle logiky těchto vyjádření se možná dočkáme i protestu proti demolici obří sochy Stalina v Praze v roce 1962 a žádosti o její obnovení. Vždyť i on měl zásluhu na porážce nacismu. Jistě, že měl, ale také po celou dobu své vlády organizoval masový teror obyvatel vlastní země a před válkou měl také zásluhu na uzavření spojenectví s nacistickým Německem a jeho podpoře při vojenském dobývání západní Evropy.

Česká a Slovenská republika jsou dnes samostatné, svébytné a suverénní státy, které si nechtějí nechat poroučet vládou jakékoli cizí země, co mají či nemají dělat. Ani orgány Ruské federace nám nemají, co poroučet. Doba okupace sovětskou armádou je 29 let za námi. Domnívali jsme se, že Rusko se za tu dobu také změnilo. Dává však v posledních letech najevo, že není jen právním nástupcem Sovětského svazu, ale i pokračovatelem jeho imperiální politiky.

Pro mnoho našich lidí bylo historicky Rusko zemí, ke které chovali sympatie, dokonce s ní spojovali naděje národního obrození. Později si další vytvářeli naděje na sociálně spravedlivější společnost, v naivní představě že je naplní komunistické Rusko. Mnozí u nás od začátku věděli, jaký je to režim, jiní byli vyléčeni až poválečným podrobením země totalitní mocí řízenou ze Sovětského svazu. Definitivní vystřízlivění naprosté většiny přišlo v roce 1968 po sovětské vojenské invazi a během následné 21 let trvající okupace.

Přesto je u nás stále dost lidí, kteří věří v to lepší v historii, kultuře a lidech Ruska. Mnozí cítí, že nás, navzdory historickým rozdílům a jinému národnostnímu složení spojují příbuzné slovanské jazyky. Jiní věří ve zdravé křesťanské kořeny ruské společnosti.

Naplněním jejich nadějí však nemůže být současný režim v Rusku. Vidíme, že přes určitý posun ke svobodě a demokracii, je stále potlačována a kriminalizována svoboda slova a spravedlivá politická soutěž. Vidíme, že je stále státní mocí prosazován komunistickou propagandou zdeformovaný výklad dějin. Rusko vyrůstající ze zdravých křesťanských kořenů si představujeme jinak než dnešní okázalé spojení trůnu a oltáře, kde na straně státu vystupují lidé osobně spojení s totalitní minulostí, kteří křesťany aktivně pronásledovali. Skutečně křesťanský postoj se vyznačuje pokorou a snahou o smíření napravením minulých omylů a chyb. To není slabost, v tom je síla pravdy, která osvobozuje, a skutečná naděje do budoucnosti. Naděje každého člověka, národů a států – i Ruska. S nadějí vyhlížíme, kdy se naplno projeví to lepší v ruské společnosti.

Nedopusťte naše další zklamání.

Praha 8. 5. 2020

Souhlasící občané:

(Svůj souhlas mohou připojit občané České republiky a Slovenské republiky,
i ti kdo žijí v zahraničí, zejména ti, kdo odešli do emigrace během sovětské okupace. Stát, ve kterém žijete, připište do pole Město.)

(Po odeslání souhlasu s peticí se zobrazí jen jméno, příjmení a obec/město-stát souhlasícího. Ostatní údaje o bydlišti a e-mailová adresa se nezobrazují, jsou přístupné jen tvůrcům petice pro případné ověření identity souhlasícího.)

Tato petice navazuje na dosud řádně neukončené projednání „Petice občanů proti stavbě rychlostní komunikace R43 po trase tzv. německé dálnice v úseku Kuřim-Bystrc-Troubsko“, kterou podepsalo více než 37 tisíc občanů.

TEXT PETICE:
My, níže podepsaní občané, NESOUHLASÍME s trasováním transevropské komunikace „43“ přes obydlené oblasti Brna a POŽADUJEME, aby tato komunikace byla trasována jako plnohodnotný obchvat CELÉHO Brna.

Odůvodnění:

1. Realizací komunikace R43 jako průtahu přes Brno by došlo k zavlečení další tranzitní transevropské dopravy do města, což je v přímém rozporu s veřejným zájmem.

2. Realizací komunikace 43 jako průtahu přes Brno by došlo ke zvýšení hladiny hluku a vysokým emisím škodlivin v hustě obydlených oblastech.

3. Je nutné dodržovat zákonné hygienické limity, ty však jsou např. v Brně-Bosonohách již dlouhodobě překračovány. 

4. Realizací komunikace 43 jako průtahu přes Brno by došlo k nenávratnému znehodnocení rekreační oblasti Brněnské přehrady, která poskytuje široké rekreační možnosti všem obyvatelům Brna a okolí.

5. Jihomoravským krajem zveřejněná „Územní studie nadřazené dálniční a silniční sítě v jádrovém území OB3 metropolitní rozvojové oblasti Brno“, která má sloužit jako legalizační dokument průtahové varianty, je vadná a vzhledem k rozsahu problémů a vad v této studii nemůže sloužit pro účely volby trasování komunikace 43.

6. Existuje k lidem i životnímu prostředí šetrná a přitom dopravně efektivní varianta plnohodnotného obchvatu celého Brna, která by nezatěžovala obydlené oblasti a poskytovala účinné oddělení tranzitní dopravy.

7. Je povinností minimalizovat dopady lidské činnosti na obytné a klidové oblasti v Brněnské aglomeraci. Tyto oblasti je nezbytné chránit pro nás, naše děti a další generace.

Požadujeme proto:
1. Jednoznačné odmítnutí trasování 43 jako průtahu Brnem a neprodlené zastavení a ukončení všech prací na přípravě 43 v této variantě.

2. Zahrnutí plnohodnotného obchvatu celého města Brna do Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje a do Územního plánu města Brna, a to v trase dle aktuální verze „Optimalizované“ varianty, tj. s trasováním v tzv. Boskovické brázdě.

Za petiční výbor Jana Pálková, Opálkova 16, 635 00 Brno

VÝZVA MINISTRU KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY

k respektování závazků památkové ochrany světového kulturního dědictví hlavního města Prahy

Zastavte komerční projekt CENTRAL BUSINESS DISTRICT podle Zahy Hadid, který nenávratně poškodí jedinečnou identitu historického centra Prahy!

Central Business District v oblasti Masarykova nádraží není cesta pro moderní rozvoj historického města!

Vážený pane ministře, my, níže podepsaní, považujeme projekt atelieru Zahy Hadid pro společnost Penta, navržený na území pražské chráněné památkové rezervace v okolí Masarykova nádraží, pro centrum Prahy za krajně nevhodný. Uvědomujeme si zejména ohrožení statutu Prahy jako světového kulturního dědictví UNESCO. Souhlas státní správy a samosprávy s tímto záměrem by obětoval historické centrum Prahy tvrdému komerčnímu využití, a to bez ohledu na veřejný zájem o obyvatelné prostředí města.

V dotčeném území od Masarykova nádraží až k Vítkovu je třeba vyřešit funkční vazby na stávající zástavbu. Rozvoj lokality musí být výsledkem komplexní urbanistické rozvahy a veřejné shody o jejím využití a formě. Skupina Penta však bez potřebné diskuze a na základě vlastní soutěže chce realizovat projekt „Central Business District“, který nenapravitelně zničí harmonický charakter centra města, jeho identitu a historickou hodnotu. Navržené naddimenzované budovy poškodí velikostí i měřítkem dochovanou harmonii městské struktury, vyvážený vztah staré a nové zástavby i ikonickou dominantu Vítkova. Architektonické řešení projektu s vysokou zlatou klecí a pásem robustních bloků vnáší do území chaos v podobě cizorodého prvku, který nemá šanci stát se městotvorným faktorem. Obří fasády a mamutí komplexy nepřinášejí pestrost a proměnlivost parteru města. Naopak vždy znamenají zhoršení kvality životního prostředí a nárůst dopravních problémů.

Ve světě se již z urbanistických omylů dávno poučili. V Praze však zájmy developerů mívají často prioritu před ochranou světového kulturního dědictví. Pražský magistrát, respektive jeho výkonná složka památkové péče, prosazuje zpravidla jiný postoj než je odborné stanovisko NPÚ - organizace Ministerstva kultury.

Celé historické jádro Prahy je na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO od roku 1998, kdy se český stát smluvně zavázal k jeho ochraně. Tato skutečnost nás všechny - občany, architekty i projektanty, investory i developery, státní správu i samosprávu - zavazuje pečovat o jedinečnou a krásnou Prahu s úctou a pokorou. Vidíme však, že při rozhodování orgánů památkové péče selhává státní správa a samospráva. Chybná rozhodnutí musí být zrušena a další rozvoj města už nesmí probíhat podle přání developerů.

My, níže podepsaní, Vás vyzýváme, abyste zrušil souhlas s realizací obřího komerčního projektu Central Business District společnosti Penta v oblasti Masarykova nádraží, který především nevzešel ze zásadní urbanistické studie lokality, ale ze soukromé iniciativy developera, a je v zásadním rozporu s pravidly památkové ochrany města Prahy.

Vizualizace projektanta, bloky výška 38,5,čelní blok ca 42 m, 44m výška ochozu Prašné brány. arch. forma typu Quadrio.

Polyfunkční objekt Masaryk Centre 1 má atiku v západní části v délce 42 m ve výši 37,55 m, zvýrazněný západní akcent nároží dokonce dosahuje výše v projektu 41,9 m.

My, níže podepsaní, vyjadřujeme svůj nesouhlas se záměrem Správy železnic (dříve SŽDC) částečně nebo úplně zbourat historickou nádražní budovu v obci Chotyně v Libereckém kraji.

Genius loci Libereckého kraje je nerozlučně spjatý s místními industriálními památkami. Technická architektura z období průmyslového rozkvětu na přelomu 19. a 20. století je zdejším jedinečným bohatstvím, a k tomuto bohatství patří i drážní stavby.

Chotyňská nádražní budova se nachází na mezinárodní trati z Liberce do Žitavy a díky své poloze na vysokém náspu tvoří odedávna přirozenou dominantu obce. V rámci drážní architektury v České republice tato unikátní budova téměř nemá obdoby. Skutečnost, že od druhé poloviny 90. let minulého století neslouží svému původnímu účelu a stát o ni prakticky nepečuje, na věci nic nemění. Jejím odstraněním by obec citelně ztratila, její rekonstrukcí by naopak velice získala.

O nádražní budovu navíc jeví živý zájem samotná obec Chotyně, a to jak o její rekonstrukci, tak i o následný provoz a její opětovné oživení. Nejde tedy o případ, kdy by bylo pro opuštěnou budovu potřeba složitě a s překážkami hledat další využití: pro zdejší obyvatele, kteří s nádražím vyrůstali, je rozhodně žádoucí, aby obec dostala možnost s objektem citlivě naložit.

Zájem o dlouho přehlíženou industriální architekturu v současnosti mohutně ožívá a existuje mnoho pozitivních příkladů podobných památek, kterým se podařilo opětovně vdechnout život. Budova chotyňského nádraží je navzdory nepřízni osudu relativně zachovalá, a finančně i technicky velmi náročná demolice budovy nebo i jen její podstatné části by pro obec neznamenala žádný přínos: naopak by byla ztrátou nejen pro Chotyni samotnou, ale i pro její okolí a pro industriální architekturu České republiky obecně.

Apelujeme tedy na Správu železnic, aby nedopustila ani částečnou demolici unikátní budovy, která má potenciál stát se reprezentativní ozdobou zdejšího regionu, a žádáme zachování nádražní budovy v původním rozsahu. Demolice by byla krokem v mnoha ohledech nelogickým a bohužel nevratným.

Přátelé a kamarádi, možná to nebude mít váhu, ale také možná ano. Jsme silná skupina a zbourání místního nádraží nepřichází v úvahu. Poprosím tedy o sdílení a také o podpisy. Děkuje Jonáš Proser a Richard Benýšek.

Ministerstvo zdravotnictví připravuje zákon, kterým chce výrazným způsobem omezit propagaci alkoholických nápojů.

My, níže podepsaní občané České republiky, se však obáváme, že tato přehnaná regulace ohrozí staleté tradice spojené s pěstováním, výrobou a degustací vína, slivovice a jiných ovocných destilátů, ale také českou pivovarnickou tradici.

Apelujeme proto na ministerstvo zdravotnictví, vládu i parlament, aby přehodnotily tento záměr a zabránily nejen likvidaci tradičních akcí, ale také paralyzování moravských a českých vinařů, producentů tradičních pálenek a pivovarů v České republice.

My, níže podepsaní občané, prostřednictvím této petice žádáme o výstavbu nové budovy, případně rekonstrukci vhodné stávající budovy, pro vybudování koncertního sálu k provozování symfonické hudby. V Karlových Varech  takový koncertní sál chybí již 182 let, tedy přesně tak dlouho, jak ve městě působí jeden z nejstarších orchestrů na světě, Karlovarský symfonický orchestr (KSO). V současnosti KSO vystupuje v sálech, jež jsou součástí hotelových komplexů (Lázně III, Grandhotel Ambassador Národní Dům, Gradhotel Pupp). Rádi bychom, aby se tato neuspokojivá situace řešila a nový koncertní sál v Karlových Varech vznikl hlavně z následujících důvodů:

- Karlovy Vary, jakožto jedno z nejvýznamnějších lázeňských měst Evropy, nemají vyhovující sál, v němž by mohl účinkovat symfonický orchestr

- sály, ve kterých KSO vystupuje, nevyhovují především akusticky, ale ani prostorově a provozně (koncerty jsou narušovány chodem hotelů)

- posluchači jsou ochuzeni o velká díla, ve městě chybí koncertní sál, kde by mohly být  realizovány skladby pro velký orchestr a sbor

- neustálé stěhování orchestru do různých sálů stojí nemalé finanční prostředky, zároveň škodí hudebním nástrojům

- podmínky pro posluchače a umělce jsou absolutně nevyhovující: chybí šatny, klimatizace, odpovídající osvětlení a důstojné zázemí pro posluchače i účinkující

- zahraniční lázeňští hosté jsou zvyklí na koncertní síně evropského standardu.

Prostřednictvím této petice usilujeme o zlepšení podmínek především pro posluchače koncertů, lázeňské hosty, výkonné umělce a členy Karlovarského symfonického orchestru. Věříme, že tyto požadavky budou důsledně projednávány a brány v potaz především představiteli Magistrátu města Karlovy Vary, Karlovarského kraje, Ministerstva kultury a dalšími subjekty, aby se Karlovy Vary mohly zařadit mezi významná kulturní centra, kam dozajista patří.

S pozdravem,

MgA. Martin Ondráček 

Poslanecká sněmovna České republiky chce prosadit zákon, který by měl zrušit veřejné sokolnické prezentace. Jedna se o zákon omezující účinkování volně žijících druhů zvířat v divadelním a varietním představení, televizním programu a filmu nebo podobném veřejném představení. Vzhledem k formulaci tohoto návrhu zákona se budou omezení týkat i zvířat jako jsou papoušci, psi nebo i koně.

 Ukázky a osvětová činnost je nedílnou součástí sokolnictví a kromě toho, že veřejnost by ztratila pojem o sokolnictví, skončily by např. besedy ve školách, ukázky na dětských dnech, v zoologických zahradách, při historických slavnostech i veškerá další osvětová činnost, která se kolem sokolnictví provádí.

Sokolnictví je tradice v lidské společnosti přetrvávající  několik tisíc let a je jako způsob lovu Českou republikou chráněný statek nehmotného kulturního dědictví zapsaný jak na národním seznamu kulturního dědictví, tak na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. V květnu 2020 proběhne na Pražském hradě mezinárodní oslava 10. výročí tohoto významného zapsání naší kulturní památky na seznam UNESCO a my na tuto tradici spolupráce člověka a zvířete můžeme být náležitě hrdí.

Pokud se zakáže osvětová činnost a veřejná prezentace sokolnictví, ztratí se i povědomost o této tradici. A pokud veřejnost nebude moci vyjádřit sokolnictví svou podporu, nezbude nám už moc ochrany před úřednickou byrokracií.  

Pokud Vám osud (nejen) sokolnictví není lhostejný, podepište prosím tuto petici.