Petice proti klamavé reklamě v oblasti živočišných výrobků 31 podpisů chybí 49969

Petice proti klamavé reklamě v oblasti živočišných výrobků

Klamavá reklama je popsána v § 2977 Občanského zákoníku, a to jako něco uvádějící zákazníka v omyl. Tento omyl vede k tomu, že si zákazník může zboží koupit pod vlivem takovéto reklamy, a pokud by klamán nebyl, zboží by si možná nekoupil.


Potravinářský průmysl, a to především živočišná produkce se vyznačuje obrovskou mírou zavádějících informací, lživých zobrazení a zakrýváním skutečností, ať jsou to fialové kravičky nebo takzvané veselé krávy, či šťastná prasátka houpající se na stromě zvaný klobásovník. Ve skutečnosti však zvířata v tomto průmyslu neuvěřitelně trpí a žádné z nich není šťastné.
Proto v rámci petice chceme dosáhnout změny § 2977 tak, aby prodejci i výrobci museli ohledně zvířat uvádět a zobrazovat pravdivé údaje a skutečnosti, podobně jako například prodejci a výrobci tabákových výrobků.

Cílem petice je tedy změna § 2977 Občanského zákoníku tak, aby nebylo možné klamat zákazníka o podmínkách chovu a zacházení se zvířaty v jakékoliv fázi jejich života nebo ohledně smrti. Žádná forma nadsázky, přehánění nebo nepravdivého zobrazení by neměla být přípustná v reklamě, která se týká produktů získávaných z živých bytostí.

Vyzýváme zákonodárce, aby se tímto paragrafem zabývali a také aby začali postihovat společnosti, které se zmiňovaného klamavého jednání dopouští.

Níže podepsané osoby souhlasí se zněním této petice, tedy požadují v jejím smyslu uváděnou změnu zmíněného paragrafu Občanského zákoníku.

Autor: Josef Němec | 31 podpisů

Více >
Petice za práva rodiček, zdraví a bezpečí při porodu 5266 podpisů

Petice za práva rodiček, zdraví a bezpečí při porodu

Přejeme si respektující a bezpečnou zdravotní péči v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Jsme nespokojeny s českým systémem péče, který je založen na lékařském intervenčním modelu péče, bez možnosti skutečné volby - poskytovatele péče včetně kontinuální péče porodní asistentky, způsobu péče a místa porodu.

Evropský soud pro lidská práva opakovaně vyzval Českou republiku ke změně systému porodní péče tak, aby byl reflektován právní, medicínský a vědecký vývoj. Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen vyjádřil znepokojení nad podmínkami v českém porodnictví, přílišným potlačováním volby žen, včetně bezdůvodného oddělování novorozenců od matek, častého používání zákroků bez medicínského opodstatnění a v rozporu s přáním žen, nepřiměřeného omezování péče porodních asistentek a domácích porodů (http://bit.ly/doporuceni-cedaw).

Proto požadujeme spolu s těmito mezinárodními institucemi po vládě a Ministerstvu zdravotnictví následující kroky:

1. Plnohodnotné zavedení péče porodních asistentek do systému péče o těhotné a rodičky

2. Umožnění vzniku porodních domů

3. Zavedení standardů pro normální porod, monitoring kvality péče a zveřejňování dat

4. Respektování práva rodiček na svobodný a informovaný souhlas a respektování přání rodiček ohledně porodu

5. Zavedení nepřerušovaného kontaktu novorozence s rodiči jako standardu

6. Umožnění svobodné volby místa porodu

 

Odůvodnění:

1. Plnohodnotné zavedení péče porodních asistentek do systému péče o těhotné a rodičky

V České republice je v těhotenství ženám nabízena a hrazena pouze péče gynekologa a při porodu péče pro ženu neznámého a střídajícího se personálu v nemocnici. V šestinedělí není zajišťována navazující péče. V zahraničí se u zdravých nízkorizikových žen osvědčil model kontinuální péče komunitní porodní asistentky, která ženu doprovází celým průběhem těhotenství, porodem i při návštěvách po porodu. Tato péče je bezpečná, je spojena se srovnatelnou mírou novorozenecké mortality a morbidity jako nemocniční péče, ale s výrazně menší mírou poškození zdraví žen oproti porodům v nemocnici a se značnými finančními úsporami.

Přejeme si, aby si ženy mohly i bez lékařské indikace zvolit hrazenou péči porodní asistentky v těhotenství, při porodu a v šestinedělí, aby si v porodnici mohly zvolit péči porodní asistentky namísto péče lékaře a aby zdravotní pojišťovny zajišťovaly návštěvní službu porodních asistentek v těhotenství a v šestinedělí, která by již nyní měla být zajišťována a hrazena, ale není.

2. Umožnění vzniku porodních domů

Porodní domy jsou zdravotnická zařízení vedená porodními asistentkami, jejichž péče u nízkorizikových rodiček vykazuje srovnatelné nebo lepší výsledky než lékařská péče v nemocnicích (The Birthplace Study). Současná česká legislativa klade na porodní domy nejasné a nesplnitelné podmínky, které znemožňují jejich vznik. Přitom porodní domy by byly vhodným rozšířením možností porodní péče, zejména ve větších městech, kde nemocnice bojují s kapacitními problémy. Porodní domy jsou vhodnou alternativou pro ženy, které zvažují porod doma.

Přejeme si, aby podmínky pro provoz porodních domů byly stejné jako v zahraničí, kde se již osvědčily, a aby péče v porodních domech byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění.

3. Zavedení standardů pro normální porod, monitoring kvality péče a zveřejňování dat

Mezi českými porodnicemi panují neodůvodněné obrovské rozdíly v kvalitě péče, v respektování medicíny založené na důkazech a v míře prováděných zásahů do porodů. Někde je prováděn nástřih hráze téměř všem prvorodičkám, zatímco jinde nástřih provedou jen 1 z 5, někde se rodí skoro každé druhé dítě císařským řezem, jinde je to 1 dítě z 10 (www.jaksekderodi.cz). V některých porodnicích se stále provádí tlačení na břicho rodičky, nebezpečná praktika bez důkazů o její účinnosti. V českých podmínkách neexistují standardy pro normální zdravý porod a nejsou respektována ani doporučení Světové zdravotnické organizace založená na vědeckých poznatcích. Statistická data o péči v jednotlivých porodnicích Ministerstvo zdravotnictví utajuje. Výbor pro odstranění diskriminace žen přitom vyžaduje přijetí a prosazování protokolu o normální porodní péči bez zbytečných lékařských zákroků.

Přejeme si, aby vznikly standardy pro normální porod založené na vědeckých poznatcích, aby Ministerstvo zdravotnictví monitorovalo a pravidelně vyhodnocovalo kvalitu péče v porodnicích a přijalo opatření, která povedou k jejímu zlepšování (zejména zveřejňování dat porodnic, způsob financování péče, který motivuje poskytovat bezpečnou a zdravou péči, a vzdělávání zdravotníků).

4. Respektování práva rodiček na svobodný a informovaný souhlas a respektování přání rodiček ohledně porodu

Ženy se v porodnicích běžně setkávají se zákroky bez svobodného a informovaného souhlasu, a dokonce někdy i proti své vůli. Zdaleka přitom nejde jen o postupy prospěšné pro ženy a děti, jak by se mohlo zdát. Jde velmi často o problematické postupy, které Světová zdravotnická organizace považuje za škodlivé, neefektivní, neprověřené nebo nevhodně používané (http://bit.ly/doporuceni-who; http://bit.ly/problematicke-postupy). Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen například poukazuje na časté provádění nástřihu hráze bez medicínského opodstatnění a v rozporu s přáním ženy. Výbor požaduje po státu, aby zajistil, že všechny zákroky budou prováděny pouze s předchozím svobodným a informovaným souhlasem ženy. Kromě toho v porodnicích dochází k tomu, že nejsou respektována legitimní přání ženy, její volba doprovodu u porodu a dochází k narušování soukromí přítomností nadbytečného personálu u porodu.

Přejeme si, aby bylo naplněno doporučení Výboru a aby byl respektován svobodný a informovaný souhlas ženy se všemi vyšetřeními a zákroky v průběhu těhotenství a porodu a aby byla respektována přání ženy v souvislosti s porodem a její právo na soukromí. Přejeme si, aby docházelo ke vzdělávání zdravotníků o právech žen na informovaný souhlas a soukromí a aby nerespektování těchto práv bylo sankcionováno.

5. Zavedení nepřerušovaného kontaktu novorozence s rodiči jako standardu

V porodnicích je stále ještě běžné oddělování dětí od matek a otců, a to nejen na pár minut, ale i na dlouhé hodiny i dny. Přitom právem dítěte a jeho přirozenou potřebou je být v nepřerušovaném kontaktu se svými rodiči, zejména s matkou kvůli kojení a pocitu bezpečí. Výbor pro odstranění diskriminace žen kritizuje bezdůvodné oddělování novorozenců od matek a požaduje přijetí jasných metodických pokynů k zajištění toho, aby oddělení novorozence od matek podléhalo požadavku medicínské nezbytnosti.

Přejeme si naplnění tohoto doporučení Výboru a také to, aby věcné a technické požadavky na vybavení porodnic reflektovaly potřebu na zachování nepřerušovaného kontaktu matky a dítěte, a to i v situacích, kdy nejde o fyziologického novorozence.

6. Umožnění svobodné volby místa porodu

Stát uznává, že žena má právo si zvolit porod mimo nemocnici, v domácím prostředí. Problém je v tom, že stát brání tomu, aby u takového porodu byla poskytována potřebná péče porodní asistentky. Ze strany státu je to „motivace“ ženy, aby si místo porodu doma zvolila porod v nemocnici. Ve skutečnosti je to ohrožování zdraví a života ženy i dítěte, neboť část žen z různých důvodů plánovaně rodí a bude rodit doma. Na nepřiměřené omezování domácích porodů poukazuje i Výbor pro odstranění diskriminace žen a požaduje po České republice přijetí kroků včetně legislativních kroků k umožnění bezpečného a dostupné možnosti zvolit si porod s porodní asistentkou mimo nemocnici.

Přejeme si, aby bylo naplněno doporučení Výboru a existovala možnost zajistit si porodní asistentku k porodu doma a aby stát přestal odrazovat porodní asistentky od poskytování péče ženám.

Autor: Zuzana Candigliota | 5266 podpisů

Více >
Petice za zavedení kamerových systémů na všech jatkách v ČR 23670 podpisů

Petice za zavedení kamerových systémů na všech jatkách v ČR

Petice za zavedení kamerových systémů na všech jatkách v ČR
 

Požadujeme zavedení kamerových systémů na všech jatkách v České republice bez výjimky. Naše požadavky na změnu legislativy se opírají zejména o následující skutečnosti:


Kamerové systémy by mohly odradit od špatného a násilného zacházení se zvířaty, podporovaly snahu dodržovat správné postupy a předešly situacím, kdy se ke konzumentům dostane maso z nemocného zvířete (viz. situace v Polsku). Domníváme se, že spotřebitel by měl vědět, co jí a jakým procesem si zvíře před smrtí prošlo. 


Kamery požadujeme na místech vykládání či vyhánění zvířat z transportního vozu, předporážkového ustájení zvířat a na místech usmrcování, vykrvení a následného stahování z kůže, vyvrhování a zbavování se jednotlivých částí těla. 

Požadujeme, aby byl celý tento proces živě vysílán na webových stránkách jednotlivých jatek tak, aby se na něj kdokoliv mohl kdykoliv podívat. Vzorem může být např. společnost Hollandia, která pod heslem „jsme průhlední” vysílá online každou z částí svých činností.


Kamerové systémy neukončí utrpení na jatkách, ale budou cenným nástrojem běžným spotřebitelům k tomu, aby věděli, jak je nakládáno se zvířaty, které konzumují. Jatka nedovolují exkurze a jejich budovy jsou uzpůsobeny tak, že se nikdo nemá šanci o jejich činnosti nic dozvědět. Zvířata jsou odkázána na vůli zaměstnanců. Z pořízených záběrů a výpovědí zaměstnanců vyplývá, že jsou v některých případech zvířatům chvíle před smrtí znepříjemňovány.
Inspirací může být Francie a Velká Británie, kde jsou kamerové systémy na jatkách již zavedeny.

 

My, níže podepsaní, souhlasíme s textem Petice za zavedení kamerových systémů na všech jatkách v ČR.

Petice ke stažení: https://bit.ly/2SWyymf

Autor: Zvířata Nejíme | 23670 podpisů

Více >
PETICE za svobodnou volbu v očkování 10480 podpisů

PETICE za svobodnou volbu v očkování

My, níže podepsaní, prostřednictvím této petice žádáme, aby každý občan této země mohl učinit svobodné rozhodnutí o očkování svém a svých dětí. V tomto smyslu žádáme o změnu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Dosud povinné očkování by nadále mělo být bezplatné a dostupné všem, avšak dobrovolné.

 Neboť :

Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicíně), kterou ČR ratifikovala 1. 10. 2001, praví: „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas.“

 

V České republice se vynucováním povinného očkování tato mezinárodní Úmluva soustavně porušuje.

 

V téměř celé západní Evropě je očkování pouze doporučené, nikoliv povinné. Od povinného očkování se tam ustoupilo na základě rostoucího množství odborných lékařských studií, dokumentujících vážné negativní účinky očkování.

 

Zákon na ochranu veřejného zdraví by neměl prosazovat nedobrovolné plošné očkování, které nerespektuje individualitu a životní podmínky každého jednotlivce ani rodičů, kteří chtějí o svých dětech samostatně rozhodovat a cítí se zodpovědní za jejich zdraví.

 

Dnes se významně mění poměr mezi přínosy a riziky očkování, jelikož řada dříve nebezpečných onemocnění se u nás vyskytuje jen výjimečně, případně vůbec. Riziko onemocnět je tedy mizivé a riziko onemocnět se závažnými komplikacemi ještě mizivější. V této situaci nabývají rizika negativních následků po očkování na váze. Rodiče se tak dostávají do konfliktu se svým svědomím. Jsou totiž zákonem nuceni, aby své zdravé dítě vakcinací vystavovali potenciálně fatálním komplikacím (byť s relativně nízkou pravděpodobností) i v případě, že se na základě svého nejlepšího svědomí rozhodli o zdraví svého dítěte pečovat bez použití očkování či zvolit individuální očkovací plán.

 

Dopředu nelze dokázat, že očkování dítěte nebude mít žádné nežádoucí účinky ani že v jeho důsledku nemůže dojít k dočasnému nebo trvalému poškození zdraví dítěte, proto je svobodný souhlas rodičů k tomuto zákroku zásadním právním krokem.

 

Možné nežádoucí účinky vakcinace vyplývají jak přímo ze složení vakcíny (vakcíny mohou obsahovat jako pomocné látky např. antibiotika, formaldehyd, hydroxid hlinitý, sloučeniny rtuti - thiomersal a další, případně potenciálně alergizující zbytky vaječné bílkoviny a dalších složek), tak z nepředvídatelné imunitní reakce každého jedince, která může vést k závažnému poškození očkovaného. Rodiče o této skutečnosti často nejsou vůbec informováni.

 

Rodiče, kteří se rozhodnou očkování svých dětí volit podle svého uvážení či jen požádají o jeho odložení, jsou sankcionováni a jejich děti pak diskriminovány zákazem vstupu do jeslí a předškolního zařízení a zákazem účasti na ozdravných pobytech (školy v přírodě, tábory, lyžařské výcviky…).

 

Na pozadí událostí okolo prasečí chřipky se ukázalo, jak může být rozhodování o očkování ovlivněno různými zájmovými skupinami, zkresleno mediálním tlakem i jednostrannými informacemi.

 

Věříme, že i v naší zemi budou platit právní normy, ke kterým se Česká  republika přihlásila podpisem Úmluvy o lidských právech a biomedicíně –  tj. že žádnému člověku není možno zasahovat do jeho organismu bez jeho výslovného souhlasu (či souhlasu jeho zákonného zástupce).

 

Více zde: http://petice.webnode.cz/

Autor: Martina Suchánková | 10480 podpisů

Více >
Otevřený dopis ministru školství ohledně zachování povinné výuky druhého cizího jazyka 130 podpisů

Otevřený dopis ministru školství ohledně zachování povinné výuky druhého cizího jazyka

K rukám:

předsedy vlády ČR PhDr. Petra Fialy, Ph.D., LL.M.

ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mgr. Petra Gazdíka

 

V Praze dne 20. 4. 2022
 

Věc: Změna výuky druhého cizího jazyka na volitelnou  

Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře školství,

obracíme se na vás v souvislosti s navrhovanou úpravou RVP ZV, v jejímž důsledku má být výuka druhého cizího jazyka změněna z povinné na volitelnou, a žádáme o zpětvzetí tohoto návrhu či o jeho zásadní přepracování.

Apelujeme na vás díky naší zkušenosti, dokládající okřídlené tvrzení, že jazyky otevírají dveře do světa. Jsme absolventi tzv. českých sekcí ve Francii: čeští studenti, kteří v 9. třídě ZŠ nebo v 1. ročníku SŠ (či v odpovídajících třídách víceletých gymnázií) úspěšně prošli výběrovým řízením, odjeli absolvovat tříletá gymnaziální studia do Francie a tam složili francouzskou maturitní zkoušku. MŠMT je partnerem tohoto programu, jehož absolventi se řadí ke špičkám ve svých oborech. Najdete mezi nimi např. dva ministry školství, další vysoké úředníky ve státní správě i evropských strukturách, akademiky a vědce, mezinárodně úspěšné manažery, právníky či lékaře.

Těchto úspěchů, posilujících pozici ČR v Evropě a ve světě, bychom nemohli dosáhnout bez výuky druhého jazyka. V našem případě se jednalo o francouzštinu. Ta nám umožnila odjet na studia do zahraničí a ukončit je tak, že v průměru každý z nás ovládá v určité míře dokonce více než 4 světové jazyky. Francouzština, náš často nejsilnější cizí jazyk, je pak pro 70 % z nás klíčovým faktorem pro pracovní kariéru.

Uvědomujeme si, že naše zkušenost je specifická; řada jejích prvků je však přenositelná i pro ostatní žáky a studenty, ať už si vyberou kterýkoli jiný jazyk. Podstatné je, aby si cizí jazyky začali osvojovat co nejdříve a aby přijali za své přesvědčení, že jedním ze základů pro úspěšný osobní i profesionální rozvoj je bohatý a rozmanitý jazykový profil. Jinými slovy: schopnost komunikovat v několika cizích jazycích, nikoli jen v angličtině.

ČR chce patřit mezi moderní státy přinášející přidanou hodnotu, chce být na špičce ve vědě, výzkumu i v podnikání. Chceme se vymanit z osudu montovny a překladiště Evropy, chceme zvyšovat naši konkurenceschopnost, produktivitu práce a její přidanou hodnotu. K tomu je třeba skloubit různé předpoklady. Jedním z nich je schopnost – zejména mladých lidí v klíčovém období jejich profesního utváření a zrání – komunikovat, studovat a pracovat v mezinárodním prostředí.

Nezbytnou podmínkou studijní a profesní mobility je jazyková výbava, přičemž jeden jazyk dnes již není dostačující. Ochudíme naše děti o možnosti inspirativních studijních pobytů v evropských zemích? Angličtina jistě pomáhá, je však mateřským jazykem jen malého počtu obyvatel EU. Přitom hlavní hodnotou jazykově pestré Evropy je sdílené kulturní, intelektuální, vědecké a technologické bohatství, které by bez vícejazyčnosti bývalo nevzniklo ani nemohlo být dále rozvíjeno.

Praktické důsledky snížení významu druhého cizího jazyka na pouhý volitelný předmět povedou bezesporu k výraznému omezení výuky dalších cizích jazyků. Pozdní odpolední hodiny, známky nezapočítávané do průměru atp. poškozují výuku, která má přitom strategický přínos:
 

1. Jazyky jsou cestou ke kvalitnějšímu vzdělání a profesnímu uplatnění.

2. Výuka dvou povinných jazyků je faktorem vyrovnávání socioekonomických a regionálních rozdílů.

3. Postoj k problematice výuky cizích jazyků je projevem rozvojové vize české společnosti a zdrojem (de)motivace.
 

Podrobněji:
 

1. Jazyky jsou cestou ke kvalitnějšímu vzdělání a profesnímu uplatnění.

Výuka jazyků umožňuje kvalitnější studium a dlouhodobé zvyšování kvalifikace. Zároveň nijak nepředurčuje volbu budoucího povolání. Jazyková výbava usnadňuje přístup k moderním postupům a inovacím; umožňuje čerpat mezinárodní zkušenosti z první ruky a rozvíjet je v našem prostředí, čímž posiluje vyspělost české ekonomiky. Ovládání cizích jazyků též obohacuje všeobecný rozhled a chápání okolního světa díky schopnosti informovat se prostřednictvím širší a různorodější palety zdrojů. Jazyky tak sehrávají důležitou roli při utváření osobnosti z hlediska ryze lidského a občanského.

Jazyková výbava zkrátka otevírá dveře do světa při studiu i při pracovním uplatnění. Chceme opravdu oslabit výuku cizích jazyků, tak důležitých pro další rozvoj nových generací? Chceme ji vzdát právě tehdy, kdy jsou děti z hlediska osvojování cizích jazyků v nejvhodnějším věku?

 

2. Výuka dvou povinných jazyků je faktorem vyrovnávání socioekonomických a regionálních rozdílů.

Plně podporujeme stanovisko učitelů cizích jazyků vyjádřené v tiskové zprávě ze dne 30. 3. 2022: Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Jak ukázal výzkum PAQ Research (https://bit.ly/3iOVSl8), v České republice školní úspěch žáků silně závisí na socioekonomickém prostředí, ze kterého pocházejí (rodina, region atd.). Tento fakt zdůrazňuje Česká školní inspekce (horší rodinný původ a málo podnětné prostředí, ve kterém žák vyrůstá, viz https://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Tematicka-zprava-%E2%80%93-Spolecne-znaky-vzdelavani-v-usp). Existuje oprávněná obava, že v případě zrušení povinného dalšího cizího jazyka na základních školách se tyto nerovnosti ve vzdělávání ještě prohloubí, a to jak na úrovni žákovských skupin, tak na úrovni regionů. Žáci, kteří budou mít podporu v rodině, se další cizí jazyk učit budou, protože jej pro ně rodiče vyberou; „ti zbylí“ o tuto možnost přijdou. Jazyková výuka obohacuje všechny žáky, nesmí být určena pouze „jazykově nadaným“. Určit toto „nadání“ u dětí ve věku 10–12 let je navíc velmi obtížné a nutnost podobné volby zavře dveře dětem, které by mohly své schopnosti a dovednosti v oblasti jazyků objevit později.

Důsledky na úrovni regionů mohou být ještě rozsáhlejší: jak ukázal výše zmíněný výzkum, v socioekonomicky znevýhodněných regionech mají zároveň školy paradoxně k dispozici méně finančních prostředků než školy v regionech „bohatších“, a nemohou tak tato znevýhodnění patřičně kompenzovat. Celková nepříznivá socioekonomická situace regionu ve spojení se socioekonomickými problémy jednotlivých rodin pak způsobí, že v celých rozsáhlých oblastech naší země se děti ve škole nikdy nepotkají s jiným cizím jazykem než s angličtinou (pro mnohé obory odborného školství je povinná pouze angličtina). To může působit problémy nejen v příhraničních oblastech, kde bude ještě více chybět pracovní síla ovládající alespoň základy němčiny, ale i v dalších regionech, kde se jazyková nabídka omezí na povinnou angličtinu. Výsledek bude monokultura. A jak víme, monokultury jsou zranitelné, zatímco diverzita přináší zdravou rezilienci.

 

3. Postoj k problematice výuky cizích jazyků je projevem rozvojové vize české společnosti a zdrojem (de)motivace.

Plně rozumíme těžkostem, které výuku druhého jazyka provázejí, a to zejména v regionech či na 2. stupních ZŠ, které trpí odlivem dětí na víceletá gymnázia. Podporujeme zlepšování již existujících možností i hledání nových cest, jak vzdělávání uzpůsobit i dětem, které vyžadují více podpory. Obavu, že zahájení studia druhého cizího jazyka v 6. třídě ZŠ může být pro některé žáky kontraproduktivní, bereme v potaz, ale jsme hluboce přesvědčeni, že tento problém lze a je třeba řešit adresně, nikoli snížením laťky pro všechny. Zajímavou perspektivu vidíme například v návrhu, aby 2. jazyk zůstal povinný, ale s možností – v pedagogicky odůvodněných případech – udělit výjimku žákům, kteří nezvládají angličtinu. Tuto základní myšlenku lze nepochybně doladit a doplnit o další prvky, jež by umožnily přinést účinnou odpověď na obavy, které motivovaly MŠMT k návrhu na zrušení povinné výuky 2. jazyka, aniž by to vedlo k výše popsaným zásadním negativním dopadům. V případě zájmu ze strany MŠMT jsme připraveni mobilizovat své členy, kteří mají pro tuto diskusi relevantní zkušenosti, aby přispěli k práci na tomto či jiném alternativním řešení.

Zcela jasně si též uvědomujeme politický význam rozhodnutí ministerstva školství, které kromě faktického dopadu na výuku jazyků odráží také obecný postoj vlády k řešení problémů. Vždy máme volbu mezi snahou těžkosti překonat, hledat řešení, motivovat ostatní k práci na sobě a na společném systému a mezi jednodušší cestou, snížením laťky, rezignací na důležité hodnoty a cíle.

Stát by měl společnost motivovat ke snaze pracovat na sobě a nevzdávat se. Vždyť co mají společného všechny vzory, které nás inspirují? Především svou houževnatost a odhodlání dosahovat náročných cílů, byť k nim mnohdy vede trnitá cesta. Toto je poselství, které by měl stát vysílat a které je o to důležitější, že se týká dětí, jejich vzdělávání, výchovy a formování občanských postojů.

 

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, věříme, že prioritou ve vašem rozhodování bude otevřená a moderní budoucnost našich dětí, a tudíž i celé naší země. Věříme, že 20. výročí vstupu ČR do EU v roce 2024 nebudeme slavit ústupem od evropských hodnot, opírajících se právě o vícejazyčnost.


S úctou
 

za vedení Spolku bývalých studentů českých sekcí ve Francii a jeho Lycejní stipendijní fond

Kristýna Křížová, Veronika Kraupnerová, Karolína Zamora, Alena Baljajevová, Filip Šváb, Ondřej Dušek, Lukáš Macek

Autor: Karolína Zamora | 130 podpisů

Více >
Přiznejme pacientům s chronickým únavovým syndromem adekvátní invalidní důchod 16 podpisů

Přiznejme pacientům s chronickým únavovým syndromem adekvátní invalidní důchod

Výzva Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR

Chceme adekvátní výši invalidního důchodu pro pacienty s chronickým únavovým syndromem.

V České republice žije až 50 tisíc dlouhodobých pacientů s myalgickou encefalomyelitidou, neboli chronickým únavovým syndromem (zkr. ME/CFS). Odhadem 90 % z nich nemohou kvůli svému onemocnění pokračovat v ekonomicky aktivní činnosti a přijdou posléze o 50 až 75 % příjmů. 

- Přestože jsou podmínky pro přiznání invalidity nastaveny univerzálně, z dlouhodobé zkušenosti pacientů s ME/CFS vyplývá, že je pro ně téměř nemožné získat adekvátní výši inv. důchodu.
- Pacienti tak musí dále pracovat, což vede k přímému zhoršení jejich zdravotního stavu. I tak jsou vystaveni výrazně nižší kvalitě života, jelikož i při nejmírnějším průběhu onemocnění dochází k minimálně 50% snížení úrovně aktivity.
- Ačkoliv se ME/CFS nedá léčit, zvýšené výdaje spojené s léčbou jednotlivých symptomů přispívají k tíživé finanční situaci pacientů a jejich rodin.

Proto vyzýváme ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku a jeho kabinet, aby:

1) Zahrnul ME/CFS ve vyhlášce č. 359/2009 Sb. (O posuzování invalidity), díky čemuž dojde k jasnému vymezení podmínek pro přiznání invalidity pacientům s ME/CFS v souladu s nejnovějšími vědeckými a medicínskými poznatky. ME/CFS představuje náročnou nosologickou jednotku, v zahraničí však existují běžně praktikované postupy, jejichž implementaci v ČR nic nebrání.

2) Zařadil ME/CFS do vzdělávání posudkových lékařů. V současnosti je ME/CFS posudkovými lékaři často mylně zaměňováno za duševní či mnohem méně závažné onemocnění. I z těchto důvodů ve většině případů dochází k naprostému nepřiznání invalidity či jejího přiznání v nedostatečné výši.

Autor: Petr Homolka | 16 podpisů

Více >
Petice pro zachování dalšího cizího jazyka v základním školství jako povinného předmětu 2406 podpisů

Petice pro zachování dalšího cizího jazyka v základním školství jako povinného předmětu

Touto peticí vyjadřujeme jednoznačný nesouhlas s plánovaným zrušením povinného dalšího cizího jazyka v základním vzdělávání tak, jak jej navrhuje text revize RVP zveřejněný MŠMT ČR na webu https://velke-revize-zv.rvp.cz/files/hlavni-smery-revize-rvp-zv.pdf.

Plánovaná reforma předpokládá převedení dalšího cizího jazyka v základním vzdělávání mezi tzv. povinně volitelné předměty. Školy by měly povinnost další cizí jazyk žákům nabídnout, ale pokud by se nepřihlásil dostatečný počet zájemců, předmět by se nevyučoval.

Demokraticky zvolená vláda má plné právo provést reformu těchto dokumentů, je ale potřeba, aby tak učinila při vědomí všech důsledků, které takové změny budou pro budoucnost naší země mít, tak aby za ně mohla převzít plnou politickou zodpovědnost.

Svým podpisem se stavíme za zachování dalšího cizího jazyka jako předmětu povinného.

Tuto petici podporují zástupci jazykových profesních sdružení (Asociace učitelů angličtiny v ČR, Česká asociace anglistů, Sdružení učitelů francouzštiny, Sdružení vysokoškolských učitelů francouzštiny Gallica, Spolek germanistů a učitelů němčiny SGUN, Svaz germanistů v ČR, Asociace učitelů španělštiny) a učitelé anglického, německého, francouzského, španělského a ruského jazyka, dále Česko-německá obchodní a průmyslová komora a Francouzsko-česká obchodní komora.

Petice bude uzavřena a její výsledek předán MŠMT ČR dne 20.4.2022.

Níže uvádíme argumenty MŠMT ČR, o které svůj záměr opírá, a naši reakci, na které stavíme postoj vyjádřený touto peticí:

 

1. MŠMT: „Výuka dalšího cizího jazyka (němčiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny nebo italštiny) žáky přetěžuje, je pro ně příliš náročná, a stejně se nic nenaučí“

Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Cílem výuky dalšího cizího jazyka je dosažení úrovně A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERRJ), tj. základní znalost a seznámení se zvukovou stavbou daného jazyka; taková úroveň žáky nepřetěžuje. Je třeba rovněž připomenout, že v mladším věku si žáci cizí jazyk osvojují snadněji, než když se mu začnou věnovat až na střední škole. I základní úroveň A1, kterou si odnesou ze ZŠ, jim následně umožňuje dosáhnout během studia na střední škole vyšší finální jazykové úrovně, a díky tomu případně konat maturitu a využít cizí jazyk na vysoké škole (Erasmus, dvojí diplomy atd.).

Ale i v případě, že žák na střední škole v jazyce nepokračuje, zvyšuje i třeba jen základní znalost dalšího cizího jazyka nejen jeho sebevědomí, ale také ochotu k celoživotnímu vzdělávání a jeho uplatnitelnost na trhu práce (zaměstnavatel ochotněji investuje do dalšího vzdělávání uchazeče, který již má s požadovaným jazykem nějakou zkušenost, a základy cizího jazyka využijí „bílé“ i „modré“ límečky, viz Tomáš Prouza, Hospodářská komora ČR - https://tn.nova.cz/videa/4894-televizni-noviny/219683-televizni-noviny-pondeli-28-brezna, čas 0:40 - 6:34). Vzhledem k tomu, že německy a francouzsky mluvící země patří mezi hlavní zahraniční investory v ČR (a v interní komunikaci často dávají přednost svému jazyku před angličtinou), je znalost jazyka pro uplatnění na trhu práce zásadní (https://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/).

Pokud by někteří žáci skutečně měli problém výuku dalšího cizího jazyka zvládat (např. žáci se specifickými poruchami učení, ale i jiní), mají jejich rodiče již nyní podle současného RVP (Část C, str. 149) možnost nahradit tento předmět jinou výukou. Rozhodnutí zrušit povinný další cizí jazyk je tedy rozhodnutí politické: současné ministerstvo školství soudí, že další cizí jazyk je pro děti zbytný, nadstavbový.

 

2. MŠMT: „Není dostatek kvalitních učitelů dalšího cizího jazyka, kteří by dokázali žáky motivovat“

Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: S tím nelze zcela souhlasit. Kvalita výuky samozřejmě kolísá (podle školy i regionu) a bylo by potřeba způsob výuky dalšího cizího jazyka upravit (zaměřit na kompetence, nepřekračovat požadavky RVP atd.). Ale to se týká i mnoha jiných předmětů. Převedením dalšího cizího jazyka mezi volitelné by navíc pravděpodobně vznikl problém s úvazky učitelů jazyků a hrozilo by, že školu opustí, protože nebudou mít úvazek naplněn. A přitom právě mezi učiteli dalšího cizího jazyka (němčiny, francouzštiny atd.) velmi často nacházíme učitele nadšené pro svůj obor, kteří jsou ochotni se žákům věnovat i nad rámec běžné výuky – zapojují se do platformy eTwinning, organizují zájezdy do daných zemí, soutěže, divadelní představení, výměnné pobyty, ochutnávky gastronomie aj. Právě proto, že vědí, že musejí o žáky „soutěžit“ s jinými jazyky, bývají často velmi kreativní, dále se vzdělávají, vedou evropské projekty atd. Své znalosti a dovednosti sdílí nejen s dalšími učiteli jazyků, ale i s učiteli jiných aprobací. Specifika jazykové výuky, která se doplňují i napříč jednotlivými jazyky, tak obohacují celou školu a zvyšují tak kvalitu výuky.

 

3. MŠMT: „Jazykově nadaní žáci budou mít stále plně ekvivalentní možnost si další cizí jazyk osvojovat v (povinně) volitelném předmětu“

Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Výuka povinně volitelného předmětu má dle stávající legislativy jiný status než výuka předmětu povinného: povinně volitelné předměty se nepočítají do celkového hodnocení žáka podle průměru známek a obvykle jsou hodiny posouvány do odpoledních hodin, kdy jsou žáci již unavení a nesoustředění. To může způsobit pokles motivace žáků k učení a celkovou změnu dynamiky hodin. Zvládání takové výuky je pak náročné i pro učitele a výsledky mohou být problematické. Jazyková výuka navíc obohacuje všechny žáky, nesmí být určena pouze „jazykově nadaným“. Určit toto „nadání“ u dětí ve věku 10-12 let je navíc velmi obtížné a nutnost podobné volby zavře dveře dětem, které by mohly své schopnosti a dovednosti v oblasti jazyků objevit později.

 

4. MŠMT: „Ve výuce cizích jazyků neexistuje návaznost mezi základním a středním vzděláváním“

Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Toto tvrzení je bohužel pravdivé, ale nejedná se o chybu dalšího cizího jazyka – jde o selhání MŠMT a důsledek nepromyšlené, resp. neexistující celkové strategie jazykové politiky. Existují dílčí iniciativy učitelů jazyků, které se snaží tento problém vyřešit, a umožnit tak žákům i rodičům, aby zjistili alespoň návaznost výuky „jejich“ jazyka: tzv. interaktivní mapa francouzštiny (www.mapa-francouzstiny.cz) umožňuje zobrazit v jednotlivých regionech nebo v okolí určité obce školy nabízející výuku francouzštiny (ZŠ, SŠ i VŠ). Kromě toho lze na mapě zobrazit např. také firmy, které zaměstnávají a/nebo hledají zaměstnance, kteří mluví francouzsky. O podporu výuky němčiny se starají aktéři spojení v rakousko-německé kampani Šprechtíme (https://www.goethe.de/prj/spt/cs/index.html), kteří na celonárodní úrovni podporují výuku němčiny a snaží se propojit zaměstnavatele a vzdělavatele.

 

5. MŠMT: „Na Slovensku další cizí jazyk také přeřadili mezi povinně volitelné předměty“

Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Na Slovensku ztratil další cizí jazyk statut povinného předmětu 1.9.2015, a je pouze povinně volitelný (povinná nabídka pro žáky 7.-. 9. tříd). Dopad této změny se projevil v následujících letech: ve školním roce 2017/2018 se žádný další cizí jazyk vůbec nevyučoval v 16 % škol (ze souboru škol ve výzkumu Štátného pedagogického ústavu). Rok 2019 ukazuje, že si slovenské ministerstvo školství negativní důsledky změny statusu dalšího cizího jazyka uvědomuje, např. od školního roku 2019/2020 byla na Slovensku zrušena povinnost nabízet angličtinu jako první cizí jazyk, a mohou se tak nabízet i jazyky jiné, např. němčina nebo francouzština.

 

6. MŠMT: „Revize RVP sníží nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožní maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů“

Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Jak ukázal výzkum PAQ Research (https://bit.ly/3iOVSl8), v České republice školní úspěch žáků silně závisí na socioekonomickém prostředí, ze kterého pocházejí (rodina, region atd.). Tento fakt zdůrazňuje i Česká školní inspekce (horší rodinný původ a málo podnětné prostředí, ve kterém žák vyrůstá, viz https://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Tematicka-zprava-%E2%80%93-Spolecne-znaky-vzdelavani-v-usp). Existuje oprávněná obava, že v případě zrušení povinného dalšího cizího jazyka na základních školách se tyto nerovnosti ve vzdělávání ještě prohloubí, a to jak na úrovni žákovských skupin, tak na úrovni regionů. Žáci, kteří budou mít podporu v rodině, se další cizí jazyk učit budou, protože jej pro ně rodiče vyberou; „ti zbylí“ o tuto možnost přijdou. Důsledky na úrovni regionů mohou být ještě rozsáhlejší: jak ukázal výše zmíněný výzkum, v socioekonomicky znevýhodněných regionech mají zároveň školy paradoxně k dispozici méně finančních prostředků než školy v regionech „bohatších“, a nemohou tak tato znevýhodnění patřičně kompenzovat. Celková nepříznivá socioekonomická situace regionu ve spojení se socioekonomickými problémy jednotlivých rodin pak způsobí, že v celých rozsáhlých oblastech naší země se děti ve škole nikdy nesetkají s jiným cizím jazykem než s angličtinou (. To může působit problémy nejen v příhraničních oblastech, kde bude ještě více chybět pracovní síla ovládající alespoň základy němčiny, ale i v dalších regionech, kde se jazyková nabídka omezí na povinnou angličtinu. Výsledek bude monokultura. A jak víme, monokultury jsou zranitelné, zatímco diverzita přináší zdravou rezilienci.

 

7. MŠMT: „Další cizí jazyk nebude v budoucnu k ničemu, technologie dostupné v mobilu znalost jazyků nahradí“

Učitelé a odborníci na jazykovou výuku: Na tento argument je poněkud obtížné reagovat, protože ignoruje základní funkci jazyka, kterou je komunikace, tj. „proces, jímž lidé předávají informace, ideje, postoje a emoce jiným lidem“ (J.W. Vander Zanden). Překladač v mobilu vám umožní na cestách vyřešit na hotelové recepci záměnu pokoje, ale klíč k dané zemi vám nedá. Navíc takové utilitární vidění cizího jazyka ignoruje skutečnost, že výuka jakéhokoli cizího jazyka není jen předávání faktů a znalostí, ale je otevřeným oknem do jiného světa; je prevencí xenofobie a výchovou k toleranci; je výchovou k tomu, aby děti chápaly „jiné“ jako příležitost pro obohacení, nikoli jako neznámé nebezpečí. Navíc je rozvíjením myšlenky skutečné evropské vzájemnosti a sounáležitosti. A to žádný překladač nenahradí. 

 

 

Autor: Tomáš Klinka | 2406 podpisů

Více >
Petice proti záměru výstavby Centrum Hornoměcholupská 114 podpisů chybí 1886

Petice proti záměru výstavby Centrum Hornoměcholupská

Vážený pane starosto,

v prosinci 2021 schválilo zastupitelstvo MČ Praha 15 Smlouvu o spolupráci mezi Property Taškent a.s. a MČ Praha 15. Tato spolupráce byla schválena hlasy zastupitelů ANO, ODS a TOP 09. Zastupitelé Patnáctky náš domov byli proti této smlouvě.

Městská část Praha 15 se ve smlouvě zavazuje, že bude plně podporovat developerův plán na výstavbu rozlehlého, až 12 podlažního, polyfunkčního komplexu na místě dnešního OC Taškent. Ten bude mít dvoupodlažní komerční základ a tři obytné věže s celkovou hrubou podlažní plochu 27 000 m2. Koaliční strany zároveň zavázaly městskou část, že developerovi umožní na svém přilehlém pozemku mezi ulicemi Tenisová a Plukovníka Mráze vybudovat místo zeleně vydlážděnou piazzettu, která bude sloužit jako předpolí nákupního centra. Soukromá stavba tak bude na pozemek městské části přímo zasahovat a budou do něho přeloženy inženýrské sítě (kanalizace), které jsou nyní na pozemku developera. Do lokality sídliště Hornoměcholupská tak brzy přibudou další stovky obyvatel a automobilů.

Ve Smlouvě o spolupráci mezi Property Taškent a.s. a MČ Praha 15 bylo také dohodnuto pokračování činnosti pobočky České pošty s.p. a prodejny Albert Česká republika, s.r.o. Ve smlouvě se však nepíše nic o další instituci, která v současném komplexu sídlí, a tou je taneční škola InDance. Taneční školu InDance navštěvuje více než 800 žáků a studentů, z toho 230 z Prahy 15, a je tak největší vzdělávací institucí v této městské části. Kvůli této plánované výstavbě však není jisté, že škola bude i nadále pokračovat. Zástupci taneční školy InDance vůbec o této plánované výstavbě ani o Smlouvě o spolupráci s MČ Praha 15 nevěděli.

My, níže podepsaní občané  se záměrem výstavby rezidenčního objektu v podobě, která byla podpořena zastupitelstvem MČ Praha 15 dne 8. 12. 2021 v podobě usnesení R-184, zásadně nesouhlasíme. Takto rozsáhlá obytná výstavba není v zájmu městské části ani jejích občanů, neboť její realizací by došlo ke zhoršení kvality života na sídlišti Hornoměcholupská z hlediska zahuštění území, náporu na zdejší veřejnou vybavenost a dopravní obslužnost.

Žádáme, aby městská část Praha 15 přehodnotila svou podporu výše zmíněnému záměru výstavby v předložené podobě a aby podnikla kroky k vyvázání se ze spolupráce s developerem Property Taškent a.s.

Autor: Milan Ducko | 114 podpisů

Více >
Podpořte vznik základní waldorfské školy a lycea na Praze 6 15 podpisů chybí 985

Podpořte vznik základní waldorfské školy a lycea na Praze 6

Několik stovek dětí každý rok vychází z waldorfských školek, dětských skupin a klubíků v Praze. Rodiče vozí své děti na velké vzdálenosti, aby se dostaly do waldorfské školy. Uchylují se ke spádové turistice. Waldorfské základní školy jsou v Praze pouze dvě. Každoročně otevírají pouze dvě první třídy.

Většina dětí z předškolních waldorfských zařízení se do waldorfských základních škol nedostane. Zájem rodičů několikanásobně přesahuje kapacity těchto škol. V případě lycea dokonce čtyřnásobně.

Chceme vybudovat novou waldorfskou základní školu a lyceum na Praze 6 v budově Proboštského dvora nebo Veleslavínského zámku. Proboštský dvůr je krásná historická budova v centru bytové zástavby, kterou dnes využívá sběrný dvůr. Veleslavínský zámek dlouhodobě chátrá. Věříme, že by v těchto budovách bylo mnohem vhodnější umístit školní komplex a nabídnout obyvatelům Prahy kvalitní alternativní vzdělávání.

Chceme do nově zřízené školy přesunout waldorfské třídy ze ZŠ Dědina. Zajistíme tak nové škole kvalitní pedagogický sbor s více než 20 letou zkušeností. Přesun waldorfských tříd rovněž přispěje k řešení závažných kapacitních problémů ZŠ Dědina. 

Chceme oslovit Magistrát HMP, aby se stal zřizovatelem nové základní waldorfské školy a lycea a umožnil tak, aby bylo waldorfské vzdělání dostupné pro děti z celé Prahy.

 

Autor: Zuzana Tinglová | 15 podpisů

Více >
Zachování zastávky ROZTOCKÁ linky 350 113 podpisů

Zachování zastávky ROZTOCKÁ linky 350

Ve Velkých Přílepech dne 16. 2. 2022

Zastupitelstvu obce Velké Přílepy 
Pražská 162
252 64 Velké Přílepy

Petice podle § 1 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním „za zachování stávající autobusové zastávky Roztocká pro autobusovou linku 350”

My, níže podepsaní, žádáme zachování stávající autobusové zastávky Roztocká pro linku 350.

Důvody žádosti o zachování této zastávky:

1) Zastávka je denně využívána velkým počtem obyvatel přilehlé oblasti.

2) Zastávka je hojně využívána studenty i nezletilými dětmi, pro které je bezpečnější docházet na zastávku v blízkosti bydliště a vyhnout se tak rušnému centru.  Navíc zastávka v Podmoráňské je dost daleko, tudíž  by všichni, kdo by ji potřebovali využít, včetně těchto dětí, museli vstávat cca o 10 až 15 minut dříve, což je hlavně po ránu pro děti velmi nevýhodné a stresující. Cesta dolů do centra je pro ně spojená i s přechody rušné hlavní silnice. 

3) Zastávka na Roztocké již několik let bez problému slouží a byly do ní investovány finance, které by nyní přišly vniveč. 

4) Přilehlá oblast je hustě osídlena, tudíž by jistě měla  mít možnost pohodlné přepravy.

5) V případě zrušení této zastávky se zhorší obslužnost obyvatel přilehlé oblasti, kteří jsou nuceni z Velkých Přílep dojíždět za prací právě linkou 350. Do  Roztok na vlak, na nákupy a hlavně do školy, za sportem a na zájmové kroužky se jinak dostat nedá. Roztockou základní školu či zájmové kroužky navštěvuje poměrně dost zdejších dětí. Stejně tak mnoho dospělých odsud odjíždí za prací a využívá k dopravě roztocké nádraží. Pro spoustu obyvatel Velkých Přílep je tak tato zastávka velmi důležitá a denně využívaná. Z ekologického hlediska je jistě přínosnější využívat k cestám do školy a do zaměstnání autobus a případně přestup na vlak než dojíždět auty.

6) Docházení na zastávku v Podmoráňské ulici bude nepohodlné pro starší spoluobčany, kteří vyjíždějí za nákupy nebo k lékařům. Pro děti pak bude mnohem nebezpečnější vydávat se do větší  vzdálenosti od domova. Dopravní situace v satelitu je přeci jen o dost klidnější než v blízkosti centra obce. Tato zastávka tak rozhodně nemůže plnohodnotně nahradit tu stávající.


Děkujeme.

Kontaktní osoba: Marie Hykešová, Dvořákova 430, 252 64 Velké přílepy
mail: ma.hyk@volny.cz
 

Autor: Jan Jirásek | 113 podpisů

Více >
Chceš změnu? Jednoduše začni!
  • založ
  • podpoř
  • sdílej
Založit petici

Vyberte si svůj region

celá ČR

Karlovarský kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Středočeský kraj Praha Královehradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Zlínský kraj

Tento web používá cookies k lepšímu fungování webu a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku