Magazine
Vřídelní kolonáda chátrá a město řeší

Vřídelní kolonáda chátrá a město řeší

Železobetonová Vřídelní kolonáda postavená v letech 1969 až 1975 a veřejnosti zpřístupněná roku 1975 s předpokládanou životností 80 let již dlouhou dobu chátrá a město řeší co s ní. V červenci 2015 doporučila Komise architektury a památkové péče radě města vypsat architektonickou soutěž na její přestavbu. Rada města se však tímto doporučením neřídila. Proto skupina patriotů (z Občanské iniciativy nahraďme vřídelní kolonádu) vzala osud kolonády do vlastních rukou a založila internetovou petici o nahrazení Vřídelní kolonády kopií původní litinové kolonády architektů Fellnera a Helmera.
Tito architekti dali městu i mnoho dalších krásných staveb a pomohli vytvořit genia loci světově uznávaných lázní. Ačkoliv se Občanské iniciativě podařilo nasbírat téměř 3000 podpisů, město jejich aktivitu vůbec nereflektovalo a dál se zabývalo jedinou možností – současnou kolonádu prozatímně opravit, prodloužit její životnost o deset až patnáct let a definitivní řešení odsunout na později. Ale proč investovat do opravy stávající, obecně neoblíbené stavby, když v dohledné době bude potřeba postavit stavbu novou?
Když rada města smetla internetovou petici ze stolu,  přistoupila občanská iniciativa k radikálnějšímu kroku. Vytvořila petici o vyhlášení místního referenda, jehož výsledek je při účasti 35% voličů pro radnici závazný.
„Když městu nestačilo skoro 3000 podpisů první petice ke změně postoje a ani pak nezačalo přípravu na architektonickou soutěž, kterou mělo za úkol, došlo nám, že je něco špatně a šli jsme do velmi náročné přípravy petice za vyhlášení místního referenda, aby si radnice konečně uvědomila, co si její voliči s jejich městem skutečně přejí,“říká Alexandr Maier z občanské iniciativy patriotů.
 
Chybí 900 podpisů
K vyhlášení referenda je zapotřebí sesbírat minimálně 10% podpisů voličů Karlových Varů, tedy cca 3800 jmen. Původní záměr byl vyhlásit referendum v rámci podzimních voleb do parlamentu. Podpisů se sesbíralo 4100, avšak 1200 z nich nebylo uznáno, neboť chyběly úplné adresy, případně podepsaní nebyli občané Karlových Varů.
Současná dohoda je taková, že na dodání zbývajících podpisů dostala občanská iniciativa od magistrátu 2 měsíce a případné referendum by se konalo s prezidentskými volbami. 11.10. 2017 musí být na magistrát dodáno zbývajících 900 podpisů. Občanská iniciativa nahraďme vřídelní kolonádu vyzývá občany Karlových Varů, kterým není lhostejný osud Vřídla a Vřídelní kolonády aby navštívili podpisová místa a uvedli všechny potřebné údaje. Lidé mohou podepsat nejen na podpisových místech, ale i v ulicích, kde se pohybují lidé s podpisovými archy.
Pokud by občané Karlových Varů v referendu rozhodli o nahrazení současné kolonády replikou původní litinové kolonády, ušetřilo by město finance za vypsání architektonické soutěže s nejistým výsledkem.
Alexandr Maier k tomu dodává: „Chceme hlavně návrat k tradicím. Stavební vývoj města posledních desetiletí je katastrofální. Rádi bychom jej zvrátili právě zde, na nejdůležitějším místě – vřídelní kolonádě, což bylo a zase by mělo být srdce města.“
 
Podpisová místa
Podpisová místa petice za vyhlášení místního referenda za obnovení historické Vřídelní kolonády z r.1879 a zastavení generální opravy současné socialistické stavby najdete zde: 

 
- PRAHA - po tel.domluvě. Možnost i setkání po Praze. Alexandr Maier, Choceradská, Praha 4 Spořilov, tel.724308857
 
Petiční arch ke stažení ZDE

Author: Petr Sedláček

More >
Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Pěstounských rodin je dostatek a kojenecké ústavy se i přesto nadále plní.

Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde jsou malé děti umisťovány do kojeneckých ústavů a dětských center, a to i navzdory platné legislativě, na základě níž by děti měly být svěřovány přednostně do náhradní rodinné péče. Přesto se tak neděje a to i v případě, že jsou v daném kraji či blízkém okolí volní profesionální pěstouni.
 
Jak dokazuje nespočet vědeckých výzkumů, ranný vývoj dítěte je naprosto zásadní pro jeho budoucí fungování (socializace v osobním životě, ve společnosti...). Pobyt v ústavech vede k citové deprivaci dětí a k nevratným změnám v jejich psychickém vývoji, které často ústí v osobnostní problémy v jejich dalším životě (neschopnost navazování sociálních vztahů, zvýšené sklony ke kriminálnímu jednání ...).
 
Vývoj nejmenších dětí je křehkým procesem, který by měl podle výzkumů ideálně probíhat v milující péči jednoho výhradního pečovatele. Ten je dítětem vnímán jako bezpečný opěrný bod, který neuspokojuje pouze potřebu jídla, spánku a podobně, ale také (a především) potřebu lásky, blízkosti a bezpečí. Tuto potřebu personál kojeneckých ústavů navzdory vší poctivé snaze nemůže naplnit.
 
Toto téma, zachycené ve snímku Nejlepší zájem dítěte, který odvysílala Česká televize, vyvolalo velký zájem veřejnosti, na jehož základě vznikla i Petice za omezení ústavní péče pro nejmenší děti (podepsat můžete zde: http://e-petice.cz/petitions/petice-za-omezeni-ustavni-pece-pro-nejmensi-deti.html).
 
K petici se vyjádřila také někdejší sociální pracovnice kojeneckého ústavu, která se podělila se svou osobní zkušeností z praxe. Její komentář je k dispozici na následujících řádcích:
"Pracovala jsem v Kojeneckém ústavu 6 let jako sociální pracovnice. Odešla jsem díky totálnímu vyhoření poté, co jsem zjistila, že jsem jen kolečko v nedobře promazaném státním systému. Že to, co dělám, je neužitečné, k ničemu. Sice zajistím nějaké ty papíry, jdu si pochovat a nakrmit miminka (což se velice protivilo některým zdravotním sestrám), ale víc nic. Že mi celý smysl téhle práce uniká. Že se tváříme, že pomáháme dětem, ale že po tolika letech, kdy už je dokázáno, že jedna z nejdůležitějších věcí pro zdravý a dobrý vývoj nového človíčka je láska navíc fyzicky projevovaná, jim vlastně pomáháme jen být ošaceni, nakrmeni a spát v teple.
Tím nechci shazovat práci těch lidí, kteří v takovýchto institucích pracují. Jen mi přijde, že těch studií a důkazů, že miminko potřebuje teplou milující náruč a šťastné hravé dětství je tolik, a zároveň těch lidí, co o tom ví a chtějí se o ty človíčky postarat, že by se vývoj událostí mohl posunout dalším směrem. Myslím, že to různé záchranné akce typu "Chovací tety" nebo studentky z praxí moc nezachrání.
Vždycky jsem se snažila si „vypiplat“ nějaké to nejmenší miminko /tak pětidenní/, za kterým jsem každý den chodila, chovala si ho, mazlila, krmila, jak mi to čas dovolil. Věřila jsem, že pro toho tvorečka je dobré poznat, že někoho má, i když ho později ztratí, než tento cit nepoznat.
Vadilo mi, že orgány spolu nespolupracují, že je mi jasně řečeno, že jsem sociální pracovnice jen přes děti, že si nemám povídat s matkami, že nemám být v kontaktu s celým příběhem. Že mám hájit jen zájem dítěte.
Nedbala jsem a přesto jsem si s maminkami dětí povídala. Mnoho z nich bylo překvapeno, že je poprvé v životě někdo poslouchá. Pokud je sociální politika nastavena tak, že se preferuje vracení dětí do vlastní rodiny - tak je přece toto důležité. Pak mi uniká, proč je většinou vazba mezi matkou a dítětem přetrhávána nebo naopak uměle udržována a prodlužovaná zákony - tak, že dítě dlouho zůstává v "kojeňácích" a dětských domovech, a tím deprivace a neumění se orientovat v reálném životě tohoto jedince jen roste.
Produkujeme tím "neúplné" lidi, kteří nepoznali lásku a málokdy jí proto umí dát. Měli bychom apelovat na vzpomínky z dětství našich politiků a uvědomění si, že v každém dítěti je budoucnost našeho světa, ať to zní jakkoliv jako klišé.
Nejsem žádný odborník. Na toto téma bylo již napsáno mnoho knih a publikací. Jen mě překvapuje, že se nikdo skutečně neptá sociálních pracovnic, co si o této práci myslí, co by jim pomohlo k lepší práci a co vidí jako zásadní problém…
Možná by za zmínku ještě stálo, že jsem sama matkou, znám to i z osobní zkušenosti a necucám si to z prstu."
 
Problematice byl věnován taktéž rozhovor na portálu DVTV.cz s režisérkou snímku a autorkou petice, jíž je dokumentaristka Linda Kallistová Jablonská.
K zhlédnutí zde.
 

Author: Samuel Pohanka

More >
Proč máme letní čas a lze ho zrušit?

Proč máme letní čas a lze ho zrušit?

V neděli 27. března si ve 2 hodiny ráno posuneme hodinky o 60 minut dopředu a začne letní čas. Znamená to, že si budeme muset zvyknout vstávat o hodinu dříve.
 
Letní čas není žádnou novinkou

Poprvé byl letní čas zaveden již právě před 100 lety – v roce 1916. Nejdříve v Německu a v Rakousku-Uhersku a uplatňoval se do roku 1918. Později byl na nějakou dobu zaveden i v dalších zemích. Znovu se letní čas objevil kvůli úsporným opatřením za druhé světové války. V českých zemích (tehdy v Protektorátu Čechy a Morava) fungoval nepřetržitě až do 4. října 1942, dále pak v letních měsících 1943 až 1949. Znovu byl v Československu zaveden v roce 1979. Trval od posledního březnového víkendu do posledního víkendu v září. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší – trvá až do posledního víkendu v říjnu. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii, takže se jí přizpůsobila i Česká republika.
 
Sporná úspora?

Účelem změny času měla být především úspora elektrické energie, která by jinak byla potřeba pro večerní osvětlení. Nejrůznější studie v řadě zemí však prokázaly, že úspora je minimální a pohybuje se do jednoho procenta. Letní čas má také své zastánce i své odpůrce. Ti první argumentují tím, že je déle světlo a tak je možné provozovat veškeré venkovní aktivity déle. Odpůrci zase tvrdí, že časový posun mnoha lidem působí zdravotní potíže. Podle nich patří k negativním následkům letního času zvýšené množství dopravních nehod ve dnech po změně času. Mezi nejznámější české odpůrce letního času patřil ve svá době pekař Pecka z východních Čech, který se s tímto tématem dokonce ucházel o zvolení do parlamentu. Z českých politiků se boji za zrušení střídání času věnuje dlouhodobě senátor za KDU-ČSL Petr Šilar i europoslanec Tomáš Zdechovský.
Pro zrušení letního času v EU vznikla iniciativa For Only One Time (Pouze jeden čas). Pro možnost předložení návrhu by ale potřebovala shromáždit milion podpisů občanů EU, z toho aspoň 16 500 v České republice.
Zrušením letního času se zabývá i tato petice.

Author: Gianluca Pagliuca

More >
Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Zmízí hájovna „U Dvou Šraňků“?

Bylo, nebylo. Několik mocných dalo v Hradci Králové hlavy dohromady a výsledkem jejich dumání byl podivuhodný záměr. Necháme zbourat hájovnu „U Dvou Šraňků“ a na její místo postavíme moderní stavbu, v níž budeme učit děti o přírodě. Hájovna byla v lese už od roku 1869 a tak je potřeba ji vyměnit. S novou dobou musí přece přicházet také nové stavby. Zejména když na ně přispěje Evropská unie. A žáci a studenti uvidí, že do lesa žádná romantika nepatří. Pryč se starou hájovnou, pryč se starým hajným!
Jenže ouha. Těm méně mocným se takové plány pranic nelíbily a tak se rozhodli sepsat petici za záchranu hájovny. 
 
Romana Lišková, náměstkyně primátora:
„V souvislosti s touto peticí bych chtěla apelovat na všechny petenty nejen ve věci hájenky, ale hlavně ve věcech příštích, aby před založením petice nejprve využili svého přirozeného práva komunikace se zástupci města a projednali svůj problém s dotčenými náměstky, vedoucími odborů nebo přímo s panem primátorem. Získají tak tak těch druhých 50 % informací stejně důležitých pro vytvoření si vlastního názoru. Petice je závažný a neopomenutelný nástroj demokracie a jeho devalvace užitím neověřených skutečností, dezinformací nebo jen části vybraných faktů je velmi nešťastná,“ píše na oficiálních stránkách města Hradec Králové.
 
Během dvou dnů podepsaly petici stovky lidí, další podpisy rychle přibývají. Diskuse pod peticí je víc než výmluvná. To se zase nelíbí těm mocným.
Kdo nakonec vyhraje, nevíme. Záleží na tom, jestli vedení města bude naslouchat hlasu obyvatel nebo prosadí svou. To všechno ukáže čas.

Author: Petr Vávra

More >
Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice slaví úspěch! České vinaře čeká méně byrokracie

Petice proti neúměrné administrativní zátěži našich vinařů dosáhla úspěchu, když její požadavky byly schváleny vládou. Vinařská asociace ČR, která byla iniciátorem petice, v rámci konkrétních řešení navrhovala administrativní zjednodušení průvodních dokladů pro přepravu vín v podobě faktury i dodacího listu.

Dopadlo to jak jsme potřebovali Autor petice a předseda asociace, Josef Valihrach, je s výslednými právními úpravami spokojený. „Dopadlo to, jak jsme potřebovali, když většina našich požadavků byla splněna. Celý proces sběru podpisů trval zhruba měsíc a sami jsme byli při předávání petičních archů příjemně překvapeni přijetím na ministerstvu.“ V říjnu podané návrhy byly vládou schváleny tento týden v pondělí a vstupují v platnost od začátku příštího měsíce. Předseda Valihrach upozorňuje na zásluhu samotné petice: „Jsme rádi, že to proběhlo takovou formou a byli jsme sami překvapeni kolik lidí a vinařů se k ní připojilo. Byla to právě petice, která přispěla k prosazení našich požadavků.“
 
Změna zákona do jednoho roku Vinařská asociace také vyjádřila poděkování všem, kteří připojili svůj podpis pod petici a pomohli tak podpořit její snahu o zmírnění administrativní zátěže vinařů a obchodníků s víny. Do jednoho roku se tak podařilo změnit zákon, kterým ministerstvo zemědělství zbytečně komplikovalo práci vinařů nadbytečnou byrokracií. Petice se ukázala jako fungující nástroj pro prosazení zájmu těch, kterých se dané komplikace týkají.
Případ českých vinařů tak potvrdil, že změna je vždy možná a má význam se prostřednictvím petice o ni snažit.


Author: Vojtěch Ondráček

More >
Ústavní soud rozhodl o povinném očkování, bohužel v neprospěch demokratických principů

Ústavní soud rozhodl o povinném očkování, bohužel v neprospěch demokratických principů

Na základě vašich žádostí o bližší informace k výnosu Ústavního soudu týkajícího se povinného očkování a jeho dopadech připravili autoři petice krátký článek

Vyhlášení pléna Ústavního soudu dne 23. února neshledalo povinné očkování jako protiústavní, bohužel vnímá jako přiměřené nutit rodiče pod hrozbou trestu dodržovat rigidní očkovací kalendář, když ve vyspělých evropských zemích, jako je Německo nebo Rakousko, je očkování pouze doporučené.

Pozitivním bodem rozhodnutí ÚS je doporučení zavedení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním.
“Pro rodiče se tedy stran povinnosti očkovat nic nemění, nevyhovující situace trvá i nadále,”  uvádí Martina Suchánková ze spolku ROZALIO. “Ústavní soud se drží starého modelu péče o ochranu veřejného zdraví, jeho výnosy jsou zatím jen malými kroky k celkové úpravě bližší demokratickým státům. Těmi pozitivními kroky jsou právě ono  doporučení k zakotvení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním nebo nutnost existence výjimky v odůvodněných případech, jako je například víra rodičů, “ dodává Suchánková.
Zákon o ochraně veřejného zdraví je nyní otevřen v poslanecké sněmovně, zavedení odpovědnosti státu nebo zavedení výjimky  očkování z důvodu ústavních práv, lze tedy ideálně provést nyní.
Současný průběh novelizace zákona je ale  velmi neuspokojivý, svůj nesouhlas se zněním novely zákona a průběhem projednávání vyjádřilo přes 10 tisíc lidí svým podpisem pod peticí proti represivnímu přístupu v otázce očkování.
Od Ústavního soudu jsme očekávali, že stanoví vodítko, podle kterého se bude posuzovat, zda je skutečně nezbytné, aby očkování dětí bylo nařizováno jako povinné. Podle uvedené Úmluvy o biomedicíně totiž nestačí, že je očkování v zájmu ochrany veřejného zdraví, ale musí jít zároveň o opatření nezbytné. A právě nesplnění podmínky nezbytnosti prokazuje praxe ve většině západních evropských států, ve kterých systém dobrovolného a státem hrazeného očkování dostatečně zajišťuje vysokou proočkovanost a nízký výskyt nemocí.
Jediná soudkyně Kateřina Šimáčková zastávala jiné stanovisko a tak si neodpustila příkrou kritiku svých kolegů. „S politováním konstatuji, že většina soudců neprovedla uvedené úvahy,“ píše. „Ústavní soud tak podle mého názoru nedostál povinnosti bez předsudků a z pohledu své odbornosti posoudit ústavní konformitu napadené právní úpravy.“
Na výsledek řízení před Ústavním soudem čekali desítky dalších rodičů, kteří rovněž byli pokutováni nebo jim pokuty do budoucna hrozí. Nejde jen o rodiče, kteří očkování odmítají z ideologických důvodů jako stěžovatelé, ale velmi často se jedná o rodiče, kteří mají zkušenost se závažnými vedlejšími reakcemi vakcín nebo mají zátěž v rodinné anamnéze, nebo o rodiče, kteří chtějí očkování jen odložit do pozdějšího věku dítěte či si vybrat, proti kterým nemocem bude jejich dítě očkováno.
Skutečnost, že následků po očkování není jen zanedbatelné množství, dokazují desítky rodičů, kteří se obracejí na spolek ROZALIO se svými zkušenostmi s nežádoucími účinky po očkování, za které přitom náš stát, na rozdíl od úpravy v jiných státech, odmítá nést odpovědnost.

Author: Petr Vávra

More >
Neprosazujte zákon o dětských skupinách za cenu likvidace pestrých alternativ

Neprosazujte zákon o dětských skupinách za cenu likvidace pestrých alternativ

Poslanecká sněmovna dnes dostala na stůl petici Chceme zachránit pestrost předškolní péče, kterou vyhlásily organizace ohrožené zákonem o dětských slupinách (Asociace lesních mateřských škol, Člověk v tísni, Česká rada dětí a mládeže, Unie center pro rodinu a komunitu). Petice poukazuje na reálná rizika schválení zákona o dětských skupinách, který 8. 10. vetoval prezident Miloš Zeman. Petici podepsalo přes 15 000 lidí.
Zákon o dětských skupinách totiž zdaleka nedoléhá jen na lesní školky. Pokud by poslanci přehlasovali veto, je ohrožen provoz rodinných a komunitních center, skautů, nebo vzdělávacích zařízení pro chudé děti. Jedná se o zařízení, která dobře fungují bez garance státu a jediné, co pro svůj provoz potřebují, je možnost fungovat i nadále. A to by při odsouhlasení zákona nebylo vůbec jisté.
 
Autoři petice přitom nikterak nemíří proti dětským skupinám. „Naše kritika se samotných dětských skupin vůbec netýká. Dětské skupiny jako alternativu v péči o děti garantovanou státem od počátku vítáme. Nikdo ale nepočítal s tím, že to bude nástroj plošné regulace pro všechny,“ uvádí Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních MŠ. „Zákon klade přesně vymezené podmínky pro zázemí a to způsobuje velké problémy.,“ vysvětluje Jan Černý z Člověka v tísni. „Rodiče mají mít přeci pestřejší volbu. Zákon zúží výběr pravidelné péče o malé děti na klasickou mateřskou školu nebo dětskou skupinu. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by dosud fungující jiné typy zařízení byly jakkoli škodlivé. Záměru plošně regulovat proto nerozumíme a považujeme jej za diskriminační a ve svém důsledku za likvidační,“ uvádí zástupkyně Unie center pro rodinu a komunitu Michaela Bernardová.
 
O zákonu, který předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí se záměrem pomoci rodinám, se bude hlasovat zítra (24.10.) od jedenácti hodin. K tomu, aby bylo prezidentské veto přehlasováno, je zapotřebí 101 hlasů. Organizátoři petice poukazují na to, že přehlasování veta není řešením. Vyzývají k přijetí veta a vzápětí předložení upravené verze zákona, tak, aby registrace k dětské skupině nebyla povinná, ale volitelná. Tím by se dle zástupců všech podepsaných organizací problém vyřešil. S tím souhlasí i někteří poslanci, kteří se k tématu vyjadřovali na úterní tiskové konferenci Sněmovny.
 
Podle předsedy poslaneckého klubu občanských demokratů Zbyňka Stajnury vznikl z původně dobré myšlenky zákona o dětských skupinách paskvil. Šéf ODS Petr Fiala se nechal slyšet, že zákon o dětských skupinách je příkladem toho, jak se zákony schvalovat nemají, protože se neví, jak a koho by se mohly dotknout.
 
„Je třeba mít záruky, že lesní školky poškozeny nebudou, že vznikne novela, která by umožnila pokračovat těmto zařízením. Pokud nebudou jasné záruky, mně to nestačí,“ řekl předseda poslaneckého klubu KDU – ČSL Jiří Mihola. Zákon se však citelně dotkne i řady dalších organizací, a tam ani žádné záruky nezazněly. „Doufáme, že poslanci přemohou slepou stranickou loajalitu a zváží na vlastní odpovědnost všechny klady i rizika a budou ochotni přijmout prezidentské veto a dovolí upravit zákon tak, aby skutečně pomáhal rodičům namísto současné nejistoty, kterou zákon vyvolává,“ dodává Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže.

Author: Petr Vávra

More >
ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K ZÁKONU O DĚTSKÝCH SKUPINÁCH

Asociace Lesních školek společně s dalšími dotčenými subjekty připravila odpovědi na často kladené otázky, které vám pomohou se v tématu zorientovat a objasnit v čem je schvalovaný zákon o dětských skupinách nevhodný.
Proč zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ohrožuje existenci pestrých forem péče o děti, když dětské skupiny mají naopak rodičům pomáhat? Dětské skupiny jsou dlouhá léta veřejnosti prezentována jako nová alternativa pro rodiče. To vyvolává dojem, že ke stávajícím službám přibude nová možnost, garantovaná a podporovaná státem. Současná podoba zákona nese však jiné sdělení, které veřejnosti zůstává skryté: dětské skupiny mají nastavit jednotné parametry pro všechny formy pravidelné péče o děti a kdo se těmto parametrům nepřizpůsobí a nezaregistruje se jako dětská skupina, bude sankčně stíhán.
 
Proč je tak obtížné stát se dětskou skupinou? Parametry nastavené rozdílně pro skupinu do 5, 12 a nad 12 dětí připravovalo Ministerstvo zdravotnictví v doprovodné vyhlášce. Již pro skupinu 5 -12 dětí je nutné zajistit např. oddělenou šatnu, sprchový kout, plocha denní místnosti činí nejméně 3m2 na jedno dítě, umyvadlo musí být umístěno ve výšce 50 cm nad podlahou a výtokový ventil ve výšce 60 cm nad podlahou; v případě péče o děti mladší 3 let nesmí výška horní hrany umyvadla překročit 43 cm nad podlahou. 
Ještě náročnější jsou požadavky na skupinu nad 12 dětí – ty musí mít provozní zázemí shodné s mateřskou školou, tzn. u existujících zařízení takové úpravy vyžadují přestavby v řádech desetitisíců až statisíců korun. 
Co když je ale provozovatel v nájmu a stavební úpravy nejsou možné? 
Co když provozovatel nemá na takové úpravy finanční prostředky a není zdatným žadatelem o dotace, které však většinou stejně nepokryjí 100% nákladů? 
Co když pečuje o skupinu 15 dětí a nemá šanci přebudovat se dle požadavků na mateřskou školu – má uměle snižovat počet dětí?
Co když se jedná o rodinné centrum, které nemá ambice provozovat tuto činnost dlouhodobě, ale nyní ji vzhledem k poptávce rodičů zařadilo do programu, investice do vybavení dle parametrů dětské skupiny je pak pro něj bez dlouhodobého významu a tedy i návratnosti, a přesto se musí přizpůsobit? 
Mají rodiče doplácet na náklady spojené s dovybavením služby nebo kdo jiný?
Samostatnou kapitolou jsou lesní MŠ, které ze své podstaty nejsou dětskou skupinou, přesto však nyní do její definice spadají. Opravdu je jisté, že budou všechny lesní školky z rizika dopadu zákona vyjmuty?
 
Jaká část zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině konkrétně obsahuje riziko, které uvádíte? Problematická je samotná definice dětské skupiny – paragraf 2:
„Službou péče o dítě v dětské skupině se pro účely tohoto zákona rozumí činnost spočívající v pravidelné péči o dítě od jednoho roku věku do zahájení povinné školní docházky, která je poskytována mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí a která je zaměřena na zajištění potřeb dítěte a na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte.“
Do této široké definice spadají všechny formy pravidelné péče včetně lesních mateřských školek, pravidelný program různých rodinných center a dalších volnočasových aktivit s předškoláky. Proto se cítí ohroženi také skauti, mladí hasiči a jiné pravidelné kroužky. Je zřejmé, že na ně zákon působit nemá, ale z této definice dětské skupiny to nevyplývá, je proto potenciálně riziková.
Kdo dle definice provozuje službu péče o dítě bez oprávnění (tzn. nezaregistroval se jako dětská skupina), hrozí mu dle paragrafu 22 pokuta, nebo dle paragrafu 23 správní delikt ve výši 100.000,- a zákaz činnosti.
 
Přečtěte si BLOG Terezy Valkounové: Volba většího zla
 
Jaké je navrhované řešení, které by riziko zániku existujících služeb odvrátilo? Řešením je vrátit pojmu „nová alternativa“ skutečný význam. Dětské skupiny by měly být jednou,  ale ne jedinou možností. Registrace k nim by proto měla být volitelná. Toho lze docílit tak, že je definice dětské skupiny omezena pouze na provozovatele s oprávněním a v další části zákona je uvedeno, že o oprávnění je možné nikoli povinné žádat. 
Předkladatel zákona argumentuje tím, že taková dobrovolnost povede k tomu, že se nikdo nezaregistruje. Tím nepřímo říká, že je to skutečně problematická regulace. Zároveň zastánci zákona říkají, že dětské skupiny chtějí mít uzákoněné co nejdříve, protože přinášejí daňové benefity a mohou být propojeny s evropskými dotacemi. Z toho je zřejmé, že ti, kdo naplňují parametry dětské skupiny, již existují nebo plánují vznikat a mají zájem se zaregistrovat. Upravený zákon tak bude motivovat ke zvyšování standardů v oblasti této péče o děti, ovšem nikoli represivně, ale na základě dobrovolné motivace provozovatelů. Jejich klienti – rodiče budou mít v případě registrované dětské skupiny záruku danou státem. Ostatní neregistrovaná zařízení se budou muset u rodičů obhájit jinak, ale ze strany státu nebudou likvidována.
 
Zákon dává všem současným provozovatelům rok na to, aby se nové normě přizpůsobili. Není to dostatečná doba?  V případě nutnosti přebudovat zázemí podle parametrů doprovodné vyhlášky je třeba podniknout následující kroky: domluvit se s majitelem nemovitosti, vypracovat stavební projekt, jeho financování, schválení a získání stavebního povolení, napsání projektu na financování takové akce, v případě úspěšné žádosti soutěžení dodavatele a realizace a kolaudace stavby. Je časově nereálné v roční lhůtě toto vše zvládnout. Ve většině případů jsou také nezbytné nemalé finanční prostředky na dofinancování.
V případě lesních MŠ zaznívá, že již mají připravenou legislativní úpravu pod MŠMT. To není zcela pravda. Klíčovou roli hraje Ministerstvo zdravotnictví, které se během jednání o podobě zákona během jara 2014 jasně vyjádřilo (a zástupkyně MPSV byly při tom), že nelze legislativně schválit zázemí, která využívají lesní MŠ, ale zároveň že podporují jejich existenci mimo státem garantované typy zařízení. To však povinná registrace k dětské skupině znemožňuje. Lze tedy očekávat náročné vyjednávání o podobě budoucí legislativní úpravy pro lesní MŠ. Samotný legislativní proces (připomínková řízení, délka schvalovacího cyklu) v ČR průměrně trvá 8 měsíců. Lesní MŠ však potřebují mít jasno nejpozději na jaře 2015 u zápisu. Nelze po rodičích chtít, aby zapsali své dítě do zařízení, které má nejistou existenci.

Jak probíhal rozhodovací proces k zákonu a jaké jsou jeho perspektivy? Zákon byl Sněmovnou schválen ve zrychleném čtení v červnu 2014. Již na tomto jednání byl mezi pozměňovacími návrhy také návrh na volitelnost registrace doporučený garanční Stálou komisí pro rodinu a rovné příležitosti. Ten však nebyl přijat. Ohrožené organizace proto poté vyhlásily první petici určenou Senátu. Senát zákon na konci července 2014 vrátil Sněmovně s pozměňovacím návrhem obsahujícím volitelnou registraci. Součástí pozměňovacího návrhu však byly i další úpravy týkající se zpřesnění definice rozsahu „pravidelnosti“ a dále úprava kvalifikací pro výkon služby z níž zřejmě nedopatřením byly vyřazeny rekvalifikované chůvy. To byly hlavní důvody proč Sněmovna v září 2014 senátní pozměňovací návrh nepřijala a odhlasovala původní znění zákona. Ten však poté vetoval prezident s odůvodněním, že zákon omezuje možnosti rodičů při svobodné volbě předškolní péče. Zákon bude opět projednávat Sněmovna na jednání od 24. října.
Signály ze Sněmovny jsou takové, že veto prezidenta přidává na závažnosti výhrad k zákonu a bylo by proto vhodnější jej vrátit k přepracování a schvalovat znovu bez rizika ohrožení stávajících služeb. 
 
 

Author: Petr Vávra

More >

Tento web používá cookies k lepšímu fungování webu a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku