Petice za znovuoživení vlčice Nirvany

Poznámaka: tRPG - textová hra, kde píšete za život svého hrdiny, v mém případě vlčici.

Asi si budete myslet že jsem blázen a chci jen provokovat.

Není to tak. Pro mě se jedná o velmi bolestné téma. Začalo to jednoho dne, kdy jsem se registrovala se svou vlčicí na textovou RPG hru Niwatské smečky. Je to skvělá hra, to ano. Byla jsem tam šťastná, byl to můj jediný únik před realitou, která u nás není moc hezká. Dělalo mi to obrovskou radost, má vlčice si získala partnera, přátele, stala se dokonce alfou smečky... a ještě před tím se na RPG zaregistrovala i má sestra, které se v té době rozbil počítač. Začala podvádět, založila si více postav bez dovolení, hrála proti pravidlům, dokonce začala šikanovat jednu hráčku... a mě s ní, abych nikomu nic neřekla.

Do teď nechápu, jak dokázala udělat takový humbuk, jen kvůli hře. Má vlčice Nirvana v té době zabřezla - začala čekat vlčátka se svým milovaným partnerem Aetasem. Otravování mé sestry v té době dosahovalo maxima. Donutila mě s ní založit soukromou hru(kde jsme hráli jen my dvě), kde se chtěla dohodnout na tom, že bude má vlčice Nirvana - jakožto alfa - vlčici druhé hráčky zastrašovat, aby odešla ze hry. Vůbec jsem tu soukromou hru hrát nechtěla... ale Vy by jste si přáli dalšího monokla na oku, aby to rodiče zase řešili? Asi ne.

Nikdy bych nešikanovala, nepodváděla, neubližovala bez důvodu... ne, jako moje sestra. Jak to skončilo? Vittani Virentem, zakladatelka celé hry, se to rozhodla řešit(čemuž se pochopitelně nedivím). A jelikož jsme se sestrou hrály obě z jednoho počítače, měly jsme stejnou IP adresu a všechno padlo na mě... najednou si všichni mysleli, že to já jsem hrála za vlky mé sestry, že to já jsem tam šikanovala, že to já jsem podváděla a porušovala pravidla... no, nebylo to tak. Já měla jen vlky, které jsem měla povolené a nikomu neubližovala. Umíte si představit, co by mi sestra provedla, kdybych to všechno někomu řekla, kdybych to začala nějak řešit? Nemohla jsem. Má vlčice byla smazána, bez možnosti oživení. Moc, strašně moc mi chybí.. nevím proč. Ona byla můj únik před realitou, možnost jiného života. Má sestra je teď pryč v Anglii a už se nevrátí. A já nemám svou vlčici... bolí to, moc. Její vlčátka teď musí žít bez ní, její přátelé si po ní stýskají, o jejím partnerovi nemluvě... a mě to moc bolí. Asi si budete říkat, že je to jen hra, že toho moc nedělám... ale ona byla skoro to jediné hezké v mém životě. Něco, kde jsem mohla chvíli být někým jiným. Každý den na ni myslím, je to jako by mi usekli jednu ruku.

Při tom za nic nemůžu. Cítím se strašně ukřivděná. Já pravidla nikdy porušovat nechtěla a ani neporušovala, má sestra mi to celé zkazila. To ona si založila postavy bez dovolení, porušovala pravidla, šikanovala... já za nic nemohla a přes to mi byla smazána má milovaná vlčice. Možná mi to nebudete věřit. Je to jen na vás. Jediné, co bych si přála, je aby se má vlčice Nirvana vrátila do hry ke své rodině. Bez majetku, bez schopností, od začátku... je to tak těžké? Prosím, moc prosím, slitujte se. Jsem jenom malá holka, kterou skoro celej život šikanovala vlastní sestra. Nirvana byla můj jediný únik před realitou. Získala by zase základní post, nic by nevlastnila... přeju si jen, aby se mohla vrátit. Mám ráda jí, její rodinu, její přátele... chci ji strašně moc zpět.

Zakladatelka mi dovolila, založit si nového vlka, za což jsem sice ráda a děkuju jí... ale bez mé vlčice to není ono. Prostě mi to teď přijde tak nějak... ano, jsem ráda, že můžu hrát... ale stejně. Není to má vlčice, je to podivná náhražka... strašně se mi po ní stýská. Chtěla jsem jen druhou šanci, kterou má sestra v Niwatu dostala... ona ji dostala a já ne? To není fér. Stejně, jako vždy. Nechci tímto nikoho pobouřit, ale zoufalí člověk dělá zoufalé činy... a já zoufalá jsem. Bez mé vlčice už to není ono. 

Nemluvě o jejím partnerovi a vlčatech. Ona svá vlčátka jen porodila a byla zabita... nikdy si neužila mateřství, po kterém vždy tolik toužila. Její partner si toho již od vlčici vytrpěl mnohé... věřila jsem, že spolu budou navždy. Prosím, podpořte mě. Podpořte malou holku, co chce jen zpět svou virtuální vlčici. Probrečela jsem kvůli tomu dva dny... už celé dva měsíce se tím trápím. Je mi hrozně. A cítím se ukřivděná, opravdu hodně. Když se to však dělo, nic jsem dělat nemohla. Já nikdy nechěla Niwatu dělat problémy, chtěla jsem mu pomoct. Přála bych si jedinou věc - dala bych za ni cokoliv! Nejvíc na světě bych si přála, aby se vrátila má vlčice. Může to mít jakékoliv podmínky - že si nebudu moct nikdy založit další postavu, že si nebudu moct nic koupit... ale prosím, vraťte mi mou milovanou vlčici. Prosím! :'( Skoro každý svou první postavu má, je to základ, začátek a je to pro vás důležité... no a já ji nemám. A je mi hrozně.

Prosím. Vittani, odpusť mi, ať už jsem provedla cokoliv. Ale jak vidíš, jsem zoufalá... a zoufalí člověk dělá zoufalé činy. Jsem ráda, že jsi mi dovolila nového vlka... ale bez původní Nirvany to není ono. Prostě jsem i k ní vytvořila obrovské pouto. Tohle nemá být znevážení tebe - ne, vážně ne. Promiň, jsou prostě zoufalá a nešťastná. A pro návrat Nirvany bych udělala cokoliv. Neříká se, že jen ten nejstatečnější se slituje? To není nucení... jak říkám, jsem zoufalá.

To whom will the petition be forwarded: Vittani Virentem a celému Niwatu

Petition signature must be confirmed in a subsequent e-mail.