Požadujeme zachování otáčivého hlediště v našem městě. Kvůli novému vyšetřování policie chceme opět mobilizovat všechny, kteří chtějí mít Český Krumlov nadále takový, jaký jej známe, aby podepsali tuto petici.

Otáčivé hlediště vnímáme jako fenomén a zcela výjimečný divadelní projekt, který je třeba za každou cenu zachovat. Kromě speciálního diváckého zážitku, které hlediště nabízí, se jedná o natolik specifickou součást zahrady, že se do značné míry stalo jedním ze symbolů Českého Krumlova.

Kromě této skutečnosti nelze opomenout fakt, že jde o turisticky atraktivní lokalitu, která každoročně přitahuje velké množství diváků nejrůznějších vystoupení a akcí, které na tomto místě probíhají a zvyšují tak turistickou a návštěvnickou atraktivitu Českého Krumlova jako takového.

Řešení, navrhující nové otáčivé hlediště považujeme za jednu z možností v případě, že nemůže by nemohlo být zachované současné, ale mělo by být na místě původního a co nejvíce se blížit jeho podmanivé atmosféře.

Žádáme proto primátora Českých Budějovic, aby nedovolil konec otáčivého hlediště a všemi způsoby se zasadil o jeho zachování v našem městě.

Vážený pane starosto, vážení místostarostové, radní a zastupitelé města Písku,

obracíme se na Vás jako občané města Písku, čtenáři a účastníci kulturních akcí v městské knihovně. Jsme zneklidněni aktuální situací v této instituci. Městskou knihovnu v posledních letech opustilo již několik pracovnic, které vykonávaly svou práci kvalifikovaně a s pozitivní zpětnou vazbou od čtenářů. Nedávno se rozhodla odejít i vedoucí Centra vzdělávání, PhDr. Štěpánka Činátlová, která pět let zajišťovala bohatý kulturní a vzdělávací program knihovny. Dlouhodobá personální nestabilita MěK Písek (např. i na dětském oddělení) a především aktuální odchod obětavé a zodpovědné knihovnice v nás vzbuzuje otázky ohledně strategie řízení a kvality pracovního prostředí v této instituci. Prosíme Vás jako občané města, čtenáři a návštěvníci akcí knihovny, abyste situaci prověřili.

Za petiční výbor

Jan Manek

Martin Simota

Anna Simotová

Hana Manková

Jakub Cenek

Petr Putna

Lenka Čížková

Zbyněk Konvička

Kateřina Literáková

Petr Mano

Martina Pobříslová

Vratislav Němeček

Nenechme dnes zničit památku, která přečkala období fašismu i komunismu. Roklanská chata nesmí být dalším příběhem „zmizelé Šumavy“!

Již několik let se chystá Správa Národního parku Šumava zlikvidovat Roklanskou chatu ležící v samém srdci Šumavy. V současnosti opět nabyly snahy o její zničení na intenzitě a podle sdělení mluvčího NPŠ Jana Dvořáka má být chata zbourána na podzim letošního roku nebo na jaře 2023.

My níže podepsaní občané jsme proti této akci a touto peticí vyjadřujeme zásadní nesouhlas s likvidací chaty z následujících důvodů:

Chata stojí v místě, kde již od první poloviny 19. století žili lidé. Jejich usedlost byla nejvýše stále obydleným místem na území České republiky. Stávala tu hájovna, vedle ní plavební jezírko. Od počátku 20. století bývala hájovna zastávkou pro milovníky Šumavy, kteří odtud směřovali na blízký Roklan, na Medvědí horu i k okrajům okolních slatí. Byla cílem poutníků pro své umístění uprostřed nejkrásnější šumavské přírody.

Když počet turistů vzrostl, rozhodl se sušický odbor Klubu československých turistů v letech 1935–1936 vystavět vedle hájovny turistickou chatu podle projektu tamního stavitele Karla Houry. Po 2. světové válce a komunistické uzávěře pohraničí byla zlikvidována hájovna i Roklanská plavební nádrž, z níž dosud zbylo torzo hráze. Chata však jako zázrakem přežila desetiletí komunistické vlády. V těsné blízkosti hranice zůstala na Šumavě jediná. Zanikly podobné chaty u Plešného jezera, u pramene Vltavy, Juránkova chata na Svarohu, u Černého jezera... To se však nestalo v sousedním Bavorsku: i českým turistům tam slouží podobné chaty na Třístoličníku, na Luzném, na Roklanu a pod Roklanským jezerem, na Falkensteinu a na Ostrém.

Roklanská chata přežila nedbalou údržbu jednotek Pohraniční stráže a po sametové revoluci a vzniku NPŠ se zdálo, že to nejhorší má už za sebou. V roce 1995 byla dokonce opravena, a to včetně výměny eternitové střechy za šindelovou. V následujících letech byla zahrnuta do nově vytvořené 1. zóny NP a obyčejným smrtelníkům byl přístup k ní zakázán.

Poté, co vyšlo na veřejnost, že je užívána osobami spřátelenými s tehdejšími činovníky z NPŠ, nastal obrat a od počátku 21. století není pro změnu užívána vůbec. Nedávná rekonstrukce byla znehodnocena poté, co nikdo nepřišel, aby opravil krov poškozený spoustou sněhu, aby provedl minimální údržbu okapů, nátěrů apod. Chata se stala černým svědomím špatné péče a neschopnosti vymyslet koncept pro její užití. Toto je také hlavní důvod jejího plánovaného odstranění.

Roklanská chata se stala symbolem přístupu k Šumavě. Úkolem NPŠ je mimo jiné i péče o relikty někdejšího vztahu člověka k horské krajině, který tu byl viditelně přítomný již od raného novověku. Vazba člověka a přírody je ostatně obsahem románů i Karla Klostermanna, který ve svém díle a zejména v nejslavnějším z nich “Ze světa lesních samot“ píše i o životě na Roklanské hájovně.  Píše o vztahu člověka k lesu, o péči řádného hospodáře uprostřed křehkých biotopů lesa a mokřadů.

Co Šumava potřebuje, je získávat lidi, co ji skutečně milují, nikoli jen lákat masy do uměle vytvářených návštěvnických center, které jsou vybudovány na zeleném drnu v přírodně hodnotném prostředí, u Kvildy a Srní.

Příkladem může být častý vzor pro NPŠ, sousední Bavorský národní park. Neusnadňovat, ale nezakazovat – to je krédo, podle kterého se tam turisté pohybují. Bez podpůrných dopravních prostředků mají přístup i k několika stavbám, jež pamatují dávný život člověka na Šumavě a jsou náležitě tamním Parkem prezentovány. Nacházejí se uprostřed jádrového území tamního parku: Schachtenhaus nebo Verlorener Schachten. První v péči Parku, druhý v soukromých rukou. Druhý z nich za velmi přísných podmínek umožňuje i ubytování – bez příjezdu a luxusu elektřiny a tekoucí vody, zcela v duchu kanadského přebývání v lesních srubech – pouhé 2,5 km od Roklanské chaty! Právě to by mohl být příklad i pro její využití.

A pokud chybí invence současnému vedení NPŠ, pak nechme budoucím generacím a jejich kreativitě nalézat smysl pro tato převzácná místa. Podobně jako opět v Bavorském národním parku, kde v jádrovém území jsou sice zakonzervované, ale stojící a udržované chaty Schwarzbachklause, Tummelplatz, chata na Steinfleckbergu a ještě několik dalších. Proč to jde v Bavorsku a u nás stále převažuje komunistický direktivní duch zákazů a devastace?

Velký milovník Šumavy Emil Kintzl mnohokrát zapřísahal vedení NPŠ, aby neničilo Roklanskou chatu, jen proto, že si s ní neví rady. Nyní, půl roku po smrti tohoto šumavského barda a živoucího svědomí Šumavy, již není strach z jeho výčitky. Ale „Emil se dívá“ – očima nás všech, kteří jsme jej často osobně znali.

Děkujeme za respekt vůči názoru účastníků této petice. A věříme ve změnu rozhodnutí o osudu Roklanské chaty.

https://www.sumava-modravsko.cz/prispevky-a-komentare/co-bude-s-roklanskou-chatou.html#zavreno

http://fotobanka.seidel.cz/#!fotobanka/detail/203040601050050320001 (snímek z 1937+. Vlevo komunisty zbořená hájovna, vpravo inkriminovaná turistická chata)

https://www.sehenswerter-bayerischer-wald.de/wanderung-verlorener-schachten-frauenau-huette-mieten/

https://www.hogn.de/2017/09/18/3-so-schauts-aus/ausprobiat-so-schauts-aus/verlorener-schachten-bayerischer-wald-oberfrauenau-huette-poschinger-wandern-urlaub-huettenurlaub/101141

http://www.obeckunejovice.cz/wp-content/uploads/2014/11/Jak-na-petici-vzor.pdf

Lide zijici v okoli klubu Fabrika v centru Ceskych Budejovic jsou od cervna 2021 soustavne obtezovani hlukem a revem z koncertu na dvorecku klubu Fabrika. Zadame timto ukonceni techto nesnesitelnych produkci a uzavreni Fabriky, aby se tyto situace v budoucnu jiz neopakovaly.

My, občané České republiky, prostřednictvím této petice nesouhlasíme s návrhem výstavby průmyslové zóny v lokalitě Švamberk, katastrální území Ševětín.
Petice je podávána spolkem Pro region severního Českobudějovicka z. s., v zastoupení Mgr. Lucií Koblencovou, datum narození 2. 3. 1988, bytem Drahotěšická 430, 373 63 Ševětín.

Důvody a popis nesouhlasu:
• Záměr vybudovat v daných podmínkách průmyslovou zónu, která by svým rozsahem převyšovala dosavadní zastavěnou plochu v areálu, vnímáme jako výrazný zásah do krajiny a kvality životů obyvatel. Takový záměr pro obyvatele přilehlých obcí nepřináší žádná pozitiva či výhody. Naopak, negativní dopady spojené s realizací a provozem takového projektu vnímáme jako zcela zásadní.

• Odmítáme, aby byl prostor výjimečné jihočeské krajiny, tzv. pšeničných blat, obětován investičnímu záměru, který zcela změní její ráz, sníží rozmanitost živočišných a rostlinných druhů a nedocenitelnou kulturní hodnotu.

• Nesouhlasíme se záborem zemědělského půdního fondu. V lokalitě Švamberk se nachází cca 9,7 ha půdy, která spadá do II. třídy ochrany, 3,2 ha III. třídy ochrany, 1 ha IV. třídy ochrany a 2,3 ha V. třídy ochrany. Nesouhlasíme s trvalým vyjmutím této půdy ze zemědělského půdního fondu. Takto zásadní převedení funkčního krajinného pokryvu na nepropustnou plochu je proti veškerým strategiím územního plánování a trvale udržitelného rozvoje a bude mít vliv na mikroklimatické podmínky a hydrologické poměry v dané lokalitě.

• Nesouhlasíme s přeložkou Ponědražského potoka. Tento krok by byl významným zásahem do unikátního a cenného refugia lužního charakteru, ve kterém se nachází 40 bezobratlých druhů živočichů, z toho 7 zvláště chráněných, a 50 druhů obratlovců, z toho 5 zvláště chráněných. Tato lokalita je také výjimečná výskytem vzácné flory. Nesouhlasíme, aby muselo toto přírodní bohatství ustupovat podnikatelským záměrům, neboť by to pro něj mělo fatální následky.

• Žádáme přezkoumání vydaného územního rozhodnutí na ZTV Švamberk z roku 2015. Součástí tohoto rozhodnutí je závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice k zásahu do významného krajinného prvku Ponědražský potok, které bylo na základě faktických chyb a nezákonného postupu zrušeno Krajským úřadem Jihočeského kraje, Odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví dne 12. 11. 2019. Na základě těchto skutečností se domníváme, že celé územní rozhodnutí na ZTV Švamberk vykazuje nedostatky a sporné body a je tedy ve veřejném zájmu, aby bylo podrobeno přezkumu.

• V lokalitě Švamberk se nachází množství vzácných dřevin, které jsou svou skladbou a vzrůstem pro dané místo unikátní. Nesouhlasíme s jejich zamýšleným kácením a rozporujeme vydané povolení ke kácení z roku 2018, neboť nezohledňuje výjimečnost daných dřevin a jejich reálnou hodnotu.

• Nesouhlasíme s odtěžením významných archeologických terénů bez záchranného archeologického výzkumu. Navzdory tomu, že lokalita Švamberk je výjimečným zdrojem archeologického bohatství, nebylo zde v minulosti umožněno provést záchranný archeologický výzkum a předejít tak významné majetkové, historické a kulturní újmě, což považujeme za neakceptovatelné.

• Nepřijatelný je pro nás nárůst nákladní a osobní silniční dopravy spojené s obsluhou uvažované průmyslové zóny. Otevřením dálnice D3, úseku Bošilec-Ševětín, došlo k úbytku dopravy na přetížené silnici I. třídy I/3, investor však počítá s využitím této komunikace, čímž by došlo k opětovnému enormnímu zvýšení provozu v bezprostřední blízkosti zástavby obcí Ševětín, Neplachov, Dynín, Bošilec, Horusice a dalších. Požadujeme, aby nebylo umožněno naprosto neúměrné několikanásobné zvýšení dosavadního provozu (včetně hluku a znečištění životního prostředí), snížení bezpečnosti v okolí dotčených komunikací a narušení práva na klidné životní prostředí. Zcela nepřijatelný je také noční provoz.

• Rozporujeme význam průmyslové zóny v této lokalitě z hlediska snížení nezaměstnanosti. V současné situaci na trhu práce a fázi ekonomického cyklu, kdy poptávka po pracovní síle vysoce převyšuje její nabídku, dosahuje míra nezaměstnanosti nejen v okolních obcích, ale i v celém českobudějovickém okresu historických minim a pohybuje se na hranici přirozené míry nezaměstnanosti. Shledáváme tedy tento argument za zavádějící a význam celého projektu za neodpovídající.

• Žádáme prověření rozhodnutí o vydání demoličního výměru na objekt bývalého panského a zemědělského dvora Švamberk. Historie dvora sahala až do počátku 17. století a jednalo se o unikátní památku dokumentující způsob života našich předků. Zároveň byl tento panský statek historicky výjimečný, neboť jeho kompozice a využití v minulosti nemají v regionu obdoby. Je zdokumentováno, že v objektu se nacházelo mnoho kulturně a historicky cenných prvků, jako např. sgrafita, dřevěné krovy apod. Rozhodnutí o vydání demoličního výměru se uskutečnilo ve stejném rozhodném období, během kterého probíhalo řízení o zapsání dvora Švamberk do seznamu kulturních památek. Za daných podmínek shledáváme rozhodnutí o jeho demolici za problematické a postup daných úřadů za neobvyklý.

• Nesouhlasíme s tím, jakým způsobem je jednáno a rozhodováno o záměru takového rozsahu a dopadu na okolí. Záměr, který by svým rozsahem převyšoval dosavadní zastavěnou plochu, svým významem a veškerými vlivy přesahuje hranice místního regionu a projekty podobného typu a velikosti by dle nás měl být předmětem celospolečenské diskuze na minimálně regionální úrovni. Žádáme, aby proběhla veřejná diskuze o budoucím směřování a využití areálu Švamberk.

Petiční výbor spolku Pro region severního Českobudějovicka z. s., v zastoupení:
Mgr. Lucie Koblencová, Drahotěšická 430, 373 63 Ševětín

Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás nejen jménem nás, občanů Hluboké nad Vltavou, ale i tisíců turistů (280 000 ročně), kteří zámek a město Hluboká nad Vltavou každoročně navštěvují. Po celý náš život, 

a to mohou potvrdit i ti nejstarší pamětníci, byla spodní zahrada zámku Hluboká nad Vltavou otevřena veřejnosti 24 hodin denně, stejně jako ostatní park. Večerní procházky touto zahradou a výhled na zámek i na krajinu vltavské kotliny pod ním mají neopakovatelnou atmosféru. 

Také z důvodů této výjimečnosti se na počátku devadesátých let hlubočtí občané a podnikatelé složili na – tehdy ještě neobvyklou – investici nočního osvětlení zámku. Tímto nočním osvětlením se večerní/noční návštěva spodní zahrady posunula o další romantickou úroveň výše. 

Vážený pane ministře, prosíme,  zasaďte se o to, aby nečekané a s hlubockou veřejností neprojednané každodenní uzavírání spodní zahrady a vyhánění návštěvníků z těchto míst bylo zastaveno a zahrada byla, tak jako po celý náš život, otevřena veřejnosti. 

Přání hlubockých občanů stvrzujeme níže svými podpisy, s připomínkou skutečnosti, že také návštěvníci našeho zámku odjinud (ze všech končin republiky i světa), kteří u nás stráví byť jediný den a noc, by se pod petici také rádi podepsali, ale asi se o ní bohužel nedozvědí. 

Vážený pane ministře, přijeďte se k nám na Hlubokou podívat, ať můžete porovnat, jak je hlubocký zámek krásný  ve dne – i v noci. 

Děkujeme!

Petice dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod 

a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním

město Hluboká nad Vltavou, dne 25. ledna 2019

DOPIS DAGMAR ŠIMKOVÉ

Vážená paní Dagmar Šimková,

v místech, kde jste strávila chvíle šťastného dětství a mládí, které bylo násilně přerušeno Vaším zatčením v roce 1952, se staví lávka. Lávka, která bude spojovat břehy řeky Otavy, snad bude spojovat i lidi. Po dobu dlouhých čtrnácti let Vašeho věznění jste po oblacích posílala vzkazy s otázkou, zda za zdmi věznice o Vás lidé ještě vědí.  Vědí. I po 52 letech, které uplynuly od Vašeho propuštění, i po 23 letech, které nás dělí od Vaší smrti. A proto bychom se Vás rádi do oblak zeptali, zda by lávka mohla nést Vaše jméno. Jméno, které by i dalším generacím, které budou po lávce chodit, připomínalo sílu lidské touhy po smysluplném životě.

V Písku dne 1. 5. 2018

Svým podpisem vyjadřuji souhlas s návrhem, aby se lávka přes řeku Otavu v Písku, realizovaná podle návrhu Ing. arch. Josefa Pleskota, jmenovala po Dagmar Šimkové, politické vězeňkyni československého komunistického režimu.

Tato petice má za úkol regulovat přemnožené degenerucící lidské pokolení svou sobecky narůstající bezohlednou spotřebou přírodních zdojů. Přišel ten nejvyšší čas zamyslet se nad odkazem co zanecháme příštím pokolením. Jsem pro zastavení bezohledného sobeckého množení konzumní nepřemýšelející masy lidstva. 

dle Ústavy ČR a zákona č. 85/1990 Sb.

adresátem petice je zastupitelstvo Města Jindřichův Hradec

Městský úřad Jindřichův Hradec, Klášterská 135/II, 377 01 Jindřichův Hradec

My, níže podepsaní občané města Jindřichův Hradec a jeho příznivci, kterým není lhostejné, jakým způsobem radnice tohoto města nakládá s kulturním dědictvím, jsme znepokojeni výběrem projektu na úpravu náměstí Míru, které tvoří samotné jádro městské památkové rezervace.

Rada města Jindřichův Hradec dne 18. ledna 2017 rozhodla o vyhlášení ankety na výběr varianty úprav náměstí Míru, která probíhala od 24. ledna do 8. února tohoto roku. Zároveň předložila dva návrhy těchto úprav (s pořadovým číslem 3 a 5), o nichž mohl v anketě, která byla vyvěšena na internetových stránkách města a v Informačním centru v Panské ulici, hlasovat kdokoliv. Týden po zahájení ankety přibyla další možnost hlasování, tzv. „nulová varianta“. Varianta s číslem 3 obdržela 471 hlasů, pro variantu 5 hlasovalo 375 respondentů. „Nulovou variantu“ volilo, vzhledem k jejímu zpoždění, celkem 121 hlasujících. Domníváme se, že anketa, v níž se jedna z variant objeví v možnostech hlasování až týden po jejím zahájení, je neprůkazná a nelze z ní vyvodit jakékoliv platné závěry.

Ve středu, 15. února 2017, rada města Jindřichův Hradec přesto rozhodla na základě výsledků ankety o vítězném návrhu, jímž je varianta č. 3. Bohužel tato studie z našeho pohledu nedosahuje adekvátní kvality. V předloženém materiálu chybí jakékoliv ideové zdůvodnění a koncepční argumenty, které by řešení obhájily. V neposlední řadě je dle našeho názoru zpochybnitelná i estetická kvalita použitých prvků mobiliáře.

Nekvalita předložených návrhů tkví v nekoncepčním procesu, který radnice při řešení předprojektové dokumentace nastavila. Investici 2 milionů korun na úpravu náměstí Míru podle varianty č. 3 považujeme za zbytečnou.

Anketu, ve které může kdokoliv dodatečně hlasovat mezi dvěma finálními návrhy, nepovažujeme za adekvátní formu dialogu mezi městem a jeho občany o budoucí podobě náměstí Míru. Vzhledem k tomu, jak byl dosavadní proces zadávání a výběru předprojektové dokumentace netransparentní, žádáme o přehodnocení celé věci. Jsme přesvědčeni, že korektní a transparentní cesta vede ke kvalitnímu náměstí prostřednictvím regulérní architektonické soutěže. Vypsání této soutěže by měla předcházet obsáhlá debata s občany o tom, jaké náměstí chtějí mít a především by mělo být formulováno jasné zadání, a to opět ve spolupráci s odborníky na tvorbu veřejného prostoru.

petiční výbor

MgA. Filip Hauser, Hradecká 250, Stráž nad Nežárkou, 378 02 - umělec

Bc. Matěj Šebek, Stará cesta 596, Jindřichův Hradec, 377 01 - student architektury

Mgr. Martin Vaněk, Panská 136/ I, Jindřichův Hradec, 377 01- historik umění a kurátor

kontaktní osoba

MgA. Filip Hauser, Hradecká 250, Stráž nad Nežárkou, 378 02, filiphauser@gmail.com, 728 479 447

Petici oficiálně podpořili

akad. soch. Josef Andrle, sochař

Mgr. Stanislav Beran, spisovatel

Ing. arch. Pavel Boček, architekt

Mgr. et MgA. Zdeněk Kasper, podnikatel

MgA. Mag. Arch. Jakub Klaška, architekt

akad. soch. Vladimír Krninský, sochař

Mgr. Jarmila Kulhavá, býv. ředitelka ZUŠ v JH

Vojtěch Maděryč, ředitel ZUŠ v J. Hradci

Ing. Karel Matoušek, zastupitel

akad. mal. Antonín Málek, umělec    

Mgr. Jan Mikeš, kastelán zámku v JH

Bc. Marián Mikula, zástupce ředitele ZUŠ

Zdena Skořepová, umělkyně

Kateřina Špidlová, podnikatelka

Petice podle § 1 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním
 

My, níže podepsaní, vyjadřujeme svým podpisem podporu iniciativě, jejímž cílem je vznik waldorfské školy v Táboře od školního roku 2017 / 2018. Jsme přesvědčeni, že Tábor potřebuje rozšířit stávající nabídku vzdělávání. Chceme tak aktivně využít občanského práva daného zákonem na volbu vzdělávací cesty pro svoje děti.

Petiční výbor ve složení:

Valérie Procházková, Bukurešťská 2792, 39 005 Tábor

Tomáš Bílý, Náchodská 2686, 39 003 Tábor

Martin Slach, Vřesce 3, 391 43 Ratibořské Hory

Petiční výbor zastupuje Valérie Procházková

Vážený pane řediteli,
My níže podepsaní se na vás obracíme se žádostí, abyste znovu zvážil své rozhodnutí neprodloužit smlouvu šéfa baletu Jihočeského divadla Attily Egerháziho, jehož soubor získal pro Jihočeké divadlo vůbec první cenu Thálie v historii Jihočeského divadla.

To, že může být tak znamenitý baletní soubor právě v Jihočeském divadle pokládáme za  velké štěstí a důvod k hrdosti. 

Pokud bude současný soubor nahrazen jiným, natož zrušen, bude zdejší kulturní prostředí o mnoho chudší.  A to bude ztráta, kterou nedokážete nahradit Vy, ani kdokoliv jiný.

Na práci A. Egerháziho si ceníme především umělecké poctivosti a opravdovosti. V každém jednotlivém titulu bylo zřejmé, že byl připravován s krajní oddaností umělecké vizi.

Attila Egerházi dokázal sestavit ze svých tanečníků funkční jednotný soubor schopný vyvolat jedinečnou jevištní magii.  Tanečníci přitom pocházejí z nejrůznějších kultur a opírají se o extrémně odlišné zkušenosti a vzdělání. 

To, že dokázali vytvořit soubor a s ním pak přivést k životu tanec, který nás všechny oslovuje, je nepochybně zásluha vedení baletu. 

Ceníme si odvahy A. Egerháziho hledat nové cesty  a ceníme si i nasazení a zápalu všech tanečníků.

To, že máme tak kvalitní umění na prahu našich domovů a nemusíme za ním nikam cestovat, je výsadou, o kterou bychom neradi přišli. 

Z těchto důvodů Vás žádáme, abyste své rozhodnutí znovu zvážil. 

Děkujeme,

My, níže podepsaní  vnímáme jako nespravedlivé a nedemokratické,  že jsme krokem zastupitelstva Obce Drážov (viz. zápis z jednání zastupitelstva obce Drážov ze dne 11.2.2015) vyčleněni z účastni na průzkumu názoru obyvatel  Dobrše na stavbu rozhledny SCHODY DO NEBE. Výsledek průzkumu s má stát důležitým, rozhodujícím dokumentem při rozhodování zastupitelstva o tom, zda rozhledně na vrchu nad Dobrší Obec Drážov opravdu vyjádří podporu. Provedení průzkumu je zřetelnou revokací usnesení Svazku obcí šumavského Podlesí z listopadu roku 2013.

Jsme přesvědčeni, že možnost vyslovit názor  se týká i nás jako obyvatel,  kteří nemáme sice v Dobrši hlášený trvalý pobyt, ale jsme zde  vlastníky nemovitosti, jsme rodáci, naše rodiny mají kořeny v této obci a nebo jsme k místu jen dlouhodobě vázáni a máme k němu vřelý osobní  vztah.

Oceňujeme osobní přínos osob, v projektu zaangažovaných, mezi nimi i pana Pavla Rejška, který dal část pozemku pro stavbu rozhledny nezištně k dispozici.

Podporujeme úsilí Svazku obcí Šumavského Podlesí  a  závěr  učiněný usnesením SOŠP  (členem SOŠP je i obec Drážov) na zasedání dne 15.11.2013, kde členové svazku souhlasili s financováním projektové dokumentace pro územní řízení na akci „Rozhledna Dobrš“, včetně vydání územního rozhodnutí.

Svým podpisem vyjadřujeme  souhlas a  podporu ke zbudování rozhledny  v podobě,  jak byla navržena (viz. obrázek jako součást petice)  a SOŠP odsouhlasena. Realizaci projektu  vnímáme jako jedinečnou příležitost zviditelnění obcí a regionu šumavského Podlesí v širším kontextu oblasti cestovního ruchu.

Iniciátoři petice: Hana Sovová, Ivo Kraml, Květa Čulejová 

Nesouhlasím s pokutováním pouličních umělců (buskerů) na území města Písku a jsem přesvědčen(a), že by v Písku měla být stanovena pravidla, za kterých budou moci buskeři (pouliční umělci) beztrestně provozovat své umění.

Jsem přesvědčen(a), že by v Písku měla být stanovena pravidla, za kterých budou moci buskeři (pouliční umělci) beztrestně provozovat své umění.

Stále častěji se setkávám s tím, že umělci jsou za svou produkci v ulicích města Písek pokutováni a je od nich vyžadováno povolení záboru od odboru dopravy. Nesouhlasím s takovým jednáním už jen vzhledem k tomu, že např. v nedalekém městě Českém Krumlově jsou buskeři přijímáni jako součást místního života, mají městem stanovená pravidla a pouliční umění se zde stalo vítaným přínosem kulturního života.

Krajský úřad Jihočeského kraje uvažuje o zrušení pobočky Alšovy jihočeské galerie v Bechyni a o odvezení keramických sbírek z Bechyně.

Jedná se o naprosto unikátní a jedinečnou sbírku keramiky, která vznikala díky pořádání Mezinárodních keramických sympozií a která nemá nikde ve světě obdobu. Mezinárodní keramická sympozia jsou v Bechyni pořádána od roku 1966 a zúčastňují se jich umělci z celého světa.

S odvezením této sbírky, a tím i se zrušením pobočky AJG, zásadně nesouhlasíme a usilujeme o její zachování v našem městě.

Rozhodně protestujeme proti záměrům českobudějovické radnice, která chce na konci léta zavést placení parkovného i mimo dosavadní zóny až po Pekárenskou, Nádražní a Mánesovy ulice.

Rozšíření zón placeného stání negativně ovlivní každodenní život občanů i rodinné rozpočty. Platit paušální částku mají i lidé, kteří v těchto zónách bydlí. Parkovací karta ale rezidentům nezaručí, že zaparkují před svým domem. Radnici jde jenom o peníze, na lidi nemyslí.

Žádáme proto českobudějovické zastupitele, aby záměr radnice nepodpořili a rozšíření parkovacích zón ve městě jednoznačně odmítli.

obrázek:novinky.cz

Opět se začíná mluvit o možnosti privatizace jediného národního podniku na území České republiky, Budějovického Budvaru.

Jsme rádi, že se kromě všech, kteří mají pivo této značky v oblibě, postavil na jeho obranu i prezident Zeman, když uvedl, že by si nepřál, abychom o tento podnik přišli. Prezident se obává amerikanizace budějovického piva, neboť americké pivo nepovažuje za nic jiného, než hnědou vodu a vadí mu jeho příprava z rýže. Jeho zájem o tuto oblast je sice nyní vyvolán mimo jiné návštěvou v Jihočeském kraji, přesto jsme přesvědčeni, že upozornil na možnou ztrátu dalšího ze symbolů našeho vyhlášeného pivovarnictví.

Vnímáme, že ačkoliv je samozřejmě takovátopprezidentova temná vize možná mírně nadnesená, v důsledku privatizace by opravdu hrozila se změnou majitele i změna výrobních procesů a používaných surovin. Naše obava je směřována i směrem k Belgii a Holandsku, neboť právě pivní koncerny z těchto zemí ovládají trh s pivem v Evropě. Místo amerického rýžového piva bychom se tak mohli dočkat také změny na zcela řadové euro-pivo, kterými nás bohužel již nyní zásobuje nejeden z velkých pivovarů a které se vyznačuje především zcela indiferentní nevýraznou chutí.

Požadujeme, aby Budějovický Budvar zůstal národním podnikem, protože chceme pít české pivo a ne evropské břečky, protože jako národ pivařů cítíme hrdost k našemu pivu a nechceme se o něj nechat připravit. V neposlední řadě pak výroba piva reprezentuje výrobní a technologickou tradici, kterou v našem státě jeho vaření má a kterou je dle nás potřeba zachovat a předávat dál.