Petice proti suspendanci profesora Ivana Folettiho ze Semináře dějin umění Masarykovy univerzity

Velmi si vážím studentstva, že sepsalo tuto petici a postavilo se za svého vyučujícího.
Jako bývalá doktorandka prof. Folettiho a současná spolupracovnice v rámci výzkumného centra RE:CENT, jehož je vedoucím, bych také ráda vyjádřila své znepokojení nad rozhodnutím paní děkanky o jeho okamžité suspendaci ze všech akademických funkcí. Tento krok byl učiněn na základě kusých informací z dosud neuzavřeného šetření ochránkyně práv MU, ve kterém vystupuji jako svědkyně.
O povaze samotného obvinění nebyli svědci informováni, nicméně podle vyjádření paní děkanky na zasedání Akademického senátu dne 20. října je zřejmé, že nejde o obvinění týkající se sexuálního obtěžování či jakéhokoli trestněprávního jednání. I přesto byl zvolen mimořádně radikální postup, jehož rozsah je podle mého názoru zcela nepřiměřený a neospravedlnitelný. Tento krok navíc způsobil na pracovišti Semináře dějin umění značné napětí a nejistotu, jak dokládá i tato petice.
Jako svědkyně v probíhajícím šetření jsem vázána mlčenlivostí a nemohu sdílet detaily případu. Na základě dostupných informací a kontextu se však domnívám, že se jedná o cílenou dehonestační kampaň proti prof. Folettimu, která byla tímto rozhodnutím paní děkanky nešťastně posílena a veřejně eskalována.
Pokud mělo být skutečným cílem děkanky zajištění ochrany všech zúčastněných, bylo by možné zvolit přiměřenější interní opatření – například dočasné omezení výuky či vedení prací, dokud nebude šetření uzavřeno a ochránkyně práv nepředloží závěrečná doporučení. Současná forma suspendace však působí opačně: vytváří prostor pro spekulace, podněcuje pomluvy a poškozuje profesní pověst člověka, který se dlouhodobě zasazoval o rozvoj oboru i univerzitního prostředí.
Takto veřejně prezentované rozhodnutí nejen že předjímá vinu ještě před uzavřením šetření, ale zároveň vážně narušuje důvěru v nestrannost a spravedlnost celého procesu. Svým rozsahem a formou zasahuje daleko za hranice individuálního případu – dotýká se každého z nás, kdo s prof. Folettim dlouhodobě spolupracujeme a jehož práce, výzkum a profesní směřování jsou s ním úzce propojeny.
Dopady tohoto rozhodnutí jsou proto mnohem hlubší: ohrožují kontinuitu vědecké práce, mezinárodní spolupráce i reputaci výzkumného centra RE:CENT a Semináře dějin umění, jejichž dobré jméno je výsledkem let poctivé práce a obětavosti mnoha lidí. Pokud univerzita dovolí, aby byla autorita a profesní pověst jednoho z nejvýraznějších odborníků zpochybněna bez jasných a transparentních důvodů, vysílá tím nebezpečný signál o stavu akademické kultury.

Snažím se na situaci nahlížet nezaujatě, s respektem k akademickému prostředí i ke všem zúčastněným. Je důležité hájit bezpečí studentů a jejich důvěru v univerzitní instituce. Přijaté opatření – pozastavení všech pracovních funkcí a aktivit profesora na dobu několika měsíců – je bezprecedentní a mimořádně závažný krok, zvláště vzhledem k tomu, že šetření ombudsmanky dosud nebylo ukončeno a celá věc nemá trestněprávní rovinu, jak sama paní děkanka uvedla.

Také rozsah a načasování opatření se jeví jako předčasné, právně těžko obhajitelné a ve svých důsledcích paralyzující nejen pro profesora, ale i pro studenty, probíhající projekty a chod pracoviště. Vyvolává to řadu otázek týkajících se přiměřenosti zvoleného postupu i jeho skutečného přínosu:
Komu takový krok skutečně prospívá?
Jaký je jeho dopad na akademickou komunitu a probíhající studijní závazky?
Neoslabuje se tím důvěra v transparentnost a nezávislost univerzitních procesů?

Nedá se přehlédnout, že univerzita se nachází v období vyhlášených děkanských voleb (oficiální oznámení 20. 10. 2025; podávání kandidatur 1.–30. 11. 2025; první kolo volby 5. 1. 2026). Takto zásadní rozhodnutí, přijaté v době citlivé pro budoucí směřování fakulty, může i nechtěně působit dojmem, že je situace využívána i z jiných než pouze ochranných účelů.

Tento postup má významné dopady na mnoho dalších osob i na klima fakultního prostředí jako celku (potažmo Semináře dějin umění). Pevně věřím, že šetření bude vedeno spravedlivě, nestranně a s plným respektem k právům všech stran.

Komentáře Jana Kavalce a Anny Valentové velmi přesně vystihují zkušenost, kterou si během studia prošla druhá část studentů, kteří si profesora Folettiho dobrovolně zvolili jako svého lektora či vedoucího práce. Nenávistné poznámky a označování za členy „sekty“ byly bohužel téměř každodenní realitou.

Mrzí mě, že někdo mohl mít s panem profesorem negativní zkušenost. Tímto se má zabývat ochránkyně práv, která má zohlednit všechny strany, ale rozhodnutí děkanky ji práci značně zkomplikovalo.

Ke zmiňovanému „příběhu s jablkem“: každý student SDU, který byl někdy s prof. Folettim na exkurzi, dobře ví, že se v restauracích vždy dotazuje na přítomnost sýrů s modrou plísní nebo JABLEK, protože má na obě tyto potraviny alergii. K tomu není třeba trávit s panem profesorem žádný „nadstandardní čas“ – jde o běžně známou skutečnost.

K tvrzení, že měl pan profesor pronést nemístnou poznámku typu „sedněte si mi na klín“: nechci nikomu upírat jeho svědectví. Jen podotýkám, že u každé zkoušky prof. Folettiho je přítomen přísedící, který by mohl takto závažné jednání potvrdit nebo vyvrátit.

Dále bych rád reagoval na opakovaná tvrzení o údajné mimořádné náročnosti jeho předmětů. Zpracoval jsem jednoduchou statistiku úspěšnosti z posledních pěti let u čtyř profilujících předmětů:

Epochy I: 94,8 %

Epochy II (prof. Foletti): 84,8 %

Epochy III: 89 %

Epochy IV: 97 %

Jak je z těchto údajů zřejmé, Epochy II vyučované prof. Folettim se nijak dramaticky nevymykají. Domnívám se proto, že pověst “nejnáročnější zkoušky” je spíše výsledkem předsudků a přenášených obav mezi studenty, než objektivní skutečností. Sám jsem byl od starších studentů několikrát varován, že jde o „vyhazovačku“ a nejtěžší předmět během bakalářského studia – po absolvování jsem ovšem ověřil statistiky v IS MU a zjistil, že to jednoduše není pravda. Tuto informaci si může kdykoli ověřit každý student i vedení fakulty.

Na vysoké škole má navíc každý student právo svobodně si zvolit svého školitele. Že je prof. Foletti vyhledávaným vedoucím, za kterým studenti chodí zcela DOBROVOLNĚ, dokládá i počet vedených prací v posledních pěti letech:

prof. Foletti – 55 prací

Vyučující 2 – 27 prací

Vyučující 3 – 24 prací

Vyučující 4 – 20 prací

Vyučující 5 – 14 prací
… (údaje lze snadno ověřit v IS MU)

Za nejvíce urážlivé považuji opakované označování podporovatelů prof. Folettiho za „zmanipulované“ či za „členy sekty“. Takové výroky kolektivně útočí na skupinu plnoletých lidí, kteří činí své akademické a profesní volby samostatně a zodpovědně. Nedalo by se v tomto případě taktéž hovořit o psychické šikaně?

Nejdříve bych chtěla poděkovat autorkám a autorům výše předložené petice. Domnívám se, že je pro probíhající případ v rámci Filosofické fakulty Masarykovy univerzity (pravděpodobně neoficiálně již i mimo ni, jak jsme byli informování paní děkankou FF MU) nutné, aby ve veřejném prostoru zazněly obě strany mince. Jakožto jeden ze svědků jsem spolu s mnoha dalšími vázána mlčenlivostí, a tak stejně jako mnoho dalších nemohu jednat tak, jak by odpovídalo mému přesvědčení a transparentnosti, která je dle mého názoru v tomto případu zcela nutná. Dosavadní nepřítomnost transparentnosti v tomto případu, která vychází z podstaty toho, že je případ ještě v procesu a paní ochránkyně práv nevydala do této chvíle žádné stanovisko, zapříčiňuje nejen tuto vágní diskuzi v online prostoru, pro některé nejasnost a bez obsahovost této petice nebo nemožnou obhajobu nejen prof. Ivana Folettiho, ale také nemožnost pádně obhájit nesouhlas s jednáním děkanky Filosofické fakulty Masarykovy univerzity.
Nástroje, které by měly dotyčné chránit, je tak napadají. Sama nejsem s celou šíří případu nijak obeznámena, a tak mohu posuzovat jednotlivá oznámení v této diskusi pouze dle mých zkušeností ze svých studií. Nesmírně si vážím, že mohu Seminář dějin umění FF MU označit za místo, které pro mě bylo po dobu několika let vzdělávací institucí, kam jsem se ráda vracela, která mne posouvala v mém životě dál. I nadále se k Semináři budu s hrdostí hlásit, stejně jako k prof. Folettimu jako vedoucímu mých závěrečných prací. Během mých studií jsem u prof. Foletti absolvovala několik předmětů. Vždy byl u ústní zkoušky přísedící, která dohlížela / který dohlížel na to, aby vše probíhalo tak, aby se nikdo necítil nepříjemně. Prof. Foletti byl dle mého názoru vždy férovým vyučujícím, který se snažil přátelskou rétorikou a možná pro některé do té doby – v českém školství – nikdy nezažitým způsobem (bavil se s námi bez jakékoliv hierarchie, vybízel nás k dialogu, vážil si našich názorů (i těch diametrálně odlišných), pamatoval si nás jmény, a ne podle universitního UČA, tj. číslo studenta apod.) podnítit zápal do studia dějin umění. Píši záměrně dějin umění, protože jsem u něj nikdy nezažila zmiňované upřednostňování „středověku“, ostatně prof. Foletti není odborníkem pouze na středověké umění, ale i jeho percepci ve stoletích pozdějších nebo například historiografii 20. a 21. století.
Byla bych ráda, kdyby bylo možné, aby se celé řízení otevřelo veřejnosti a bylo možné nahlédnout do jeho komplexnosti a toho, že je v současnosti případ veden pouze jednostranně. – Na povrch vybublávají pouze nepodložené závažnosti, zlá tvrzení nebo pomluvy s jasným cílem zdiskreditovat kredibilitu ať už profesní nebo dokonce i lidskou prof. Folettiho, s čímž opravdu nesouhlasím. Přála bych si, aby byla univerzita jednala příkladně pro celou společnost. – Byla transparentní, vždy první, kdo veřejně komunikuje a umí se akutním věcem postavit čelem s přiměřeným stanoviskem, které následně umí obhájit. Zklamalo mě veřejné vystoupení představitele FF MUNI, které nejenže nebylo konsistentní a každou chvíli měnilo důvody pozastavení činnosti pana profesora, ale zároveň z něho bylo patrné, že využilo úřadu ochránce práv, které je stejně jako my zavázáno mlčenlivostí vůči zpovídaným v případě, a nespravuje se žádnému dalšímu orgánu na MU, tudíž nemá vydávat žádné informace o případě. Na základě jakých informací tedy bylo usnesení vůči prof. Folettimu vydáno? Pokud na základě informací v celé šíři případu, poté se jedná o postup, s kterým jsem jako vyslýchaná nebyla obeznámená. Pokud na základě útržkových informací od paní Ochránkyně práv na MU nebo někoho jiného… poté se jedná asi o takové rozhodnutí, které bych mohla vydat na základě svých dojmů, dobré vůle nebo snad osobního prospěchu já nebo kdokoliv jiný z této diskuse.

Prosím buďte silní!

Nesouhlasím s rozhodnutím děkanky a univerzity o suspendaci profesora Folettiho! Během mého studia byl jeniným pedagogem, který měl na studenty nějaké požadavky, kterým jsme se reálně museli věnovat ve volném čase. Příprava byla jedním ze základních předpokladů. Zbytek studia byl až banální. Jediný dával i negativní zpětnou vazbu, která ale vždy měla jasnou konstrukci a vždy vedla ke zlepšení. Nemyslím si, že by byl Ivan Foletti ve svém jednání neférový nebo zaujatý. Naopak většina ostatních nechávala studenty projít aniž by pro to museli udělat víc než se naučit pár dat a obrázků. Z mého pohledu byl jedním z mála, který studenty učil přemýšlet.

Apeluji na vedení univerzity, aby se vážně zamyslelo nad tím o jaký přínos a rozvoj bude seminář dějin umění, kvůli několika nespokojeným studentům ochuzen.

Nechci zpochybňovat důležitost nezávislého vyšetřování celé kauzy a s napětím čekám na jeho výsledek. Nicméně opatření paní děkanky, které přišlo pro většinu z nás z nenadání, je díky svému rozsahu pro značnou část SDU téměř paralyzující.

Chtěla bych se přidat k pozitivním zkušenostem. Pana profesora znám velmi dlouho a jsem přesvědčena, že by záměrně nikomu neublížil. Byla jsem dlouhodobě svědkem velmi citlivého a empatického jednání i zápalu a nadšení, s nimiž se studentům věnuje. Určitě tím nechci znehodnocovat reakce těch, kteří mají pocit nespravedlnosti. Věřím však, že v takových případech lze skrze dialog, třeba i s pomocí mediátora či jiné neutrální osoby, dojít ke vzájemnému porozumění či odpuštění. Přála bych si, aby univerzita mohla být místem, které umožňuje takový dialog zprostředkovat. Místo toho se mi však zdá, že celou situaci pouze vyeskalovala zneužila k politickým bojům před děkanskými i katederními volbami.
Z jiných kauz, které se na naší fakultě v minulosti odehrály, je bohužel patrné, že se tak neděje poprvé.

P.S. Pokud vím, na jablka je prof. Foletti silně alergický a na zkouškách má vždy přísedící.

Moc děkuji všem, kteří jsou v komentářích slušní, nešíří nepodložené pomluvy a usilují o co nejcitlivější řešení celé věci!

Myslím – a to bez ohledu na vznesená obvinění, jejichž konkrétní znění je stále jaksi zahaleno mlhou – je hlavní problém načasování samotné suspendace. Pokud je mi známo, celé šetření se neveřejně táhne pomalu rok. Profesor Foletti, jakožto dotčená osoba, byl s tímto konfrontován někdy v červenci, pokud se nepletu. Přičemž v té době už proběhlo šetření a pohovory s „poškozenými“ a jimi doporučenými svědky, což plyne ze samotné logiky věci. Tím pádem se neubráním otázce... Co se za ty poslední cca 3 měsíce tak zásadního stalo, že je potřeba v půlce semestru odvolávat vyučujícího a rasantně tak narušit výuku a celou škálu rozjetých projektů? Pokud bylo nutné, aby se ta situace takto řešila, proč se to nestalo ještě před začátkem semestru?

Rád bych věřit, že k tomu byly objektivní důvodu. Bohužel musím rovněž konstatovat, že se mi to moc nedaří. A jen tak na okraj si dovolím nemístnou poznámku. Je opravdu smutné, že se takto proaktivně nepostavila Filosofická fakulta i k jiným kauzám (a možná závažnějším), které se naopak snažila spíše potlačit nebo minimálně dělat příslovečného mrtvého brouka (viz např. kauza Horyna–Hroch nebo kauza doc. Brázdy).

bývalá studentka (Praha):
Úvodem bych rád přeskočil celý začátek komentáře, který je založen na domněnce, že pan profesor Foletti je v kontaktu se svými blízkými studenty a využívá toho k obhajobě vlastní pozice.

S čím mohu souhlasit je fakt, že „Místo klidného prostoru pro vyšetření celé záležitosti vzniká atmosféra tlaku, rozdělení a nejistoty, která neprospívá nikomu.“ V tomto případě je namístě připomenout celý smysl petice, která měla upozornit (alespoň podle mého chápání) na neuvážené rozhodnutí paní děkanky. Je to totiž právě paní děkanka, která svým opatřením dostala všechny studenty do této situace. Nechci a nebudu zlehčovat obvinění, která jsou proti panu profesorovi podána - jejich vyhodnocení je ostatně na ochránkyni práv MU, které tímto děkanka značně zkomplikovala práci.

Obava, že mezi studenty koluje strach se k celé věci vyjádřit je naprosto relevantní argument, který lze ale aplikovat i na studenty, kteří se pana profesora zastávají nebo se ho zastat chtějí. Mezi těmito studenty koluje strach, že upadnou v nelibost vedení SDU nebo samotné paní děkanky, což by mohlo mít fatální následky pro jejich studium a akademickou budoucnost. Upozorňuji, že netvrdím, že se tak opravdu stane, ale tato obava je stejně relevantní jako strach ze ztráty přízně a odvety ze strany prof. Folettiho, který má údajně vůči některým stále výrazný vliv.
Tlak a obavy z možných následků tedy zažívají studenti na obou stranách sporu.

Rovněž se domnívám, že tou nejlepší možnou cestou je transparentní a spravedlivý proces vedený ochránkyní práv MU.

Ex studentka (Brno):
Tento argument je vzhledem ke složení studujících na SDU (9:1; ženy:muži) velmi zavádějící. Upozornil bych i na fakt, že nadpoloviční většinu zaměstnaných ve výzkumné skupině RE:CENT tvoří právě ženy.

Nikdy jsem s profesorem Folettim neměla žádný problém. Samozřejmě chápu, že o současné situaci nemáme dostatek informací a nechci nijak ovlivňovat probíhající šetření. Přesto cítím potřebu se vyjádřit, zejména vzhledem k rozsahu přijatých opatření děkankou – a to bez doporučení ombudsmanky. Tato opatření se mi zdají mimořádně tvrdá, a to jak vůči samotnému semináři, tak, věřím, i vůči panu profesorovi osobně.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jeho zkouška v prvním ročníku patří mezi ty náročnější. Zároveň si ale pamatuji, že i v mém ročníku byli studenti, kteří po neúspěchu začali veřejně zpochybňovat její férovost, a dokonce si vymýšleli, jak údajně zkouška probíhala – přestože se na ni učili minimálně. Považovala jsem to za nešťastné, protože jsem v jeho přístupu nikdy neviděla nic jiného než náročnost spojenou s upřímným zájmem o studenty a jejich rozvoj.Obávám se, že právě tento přístup – kdy se neúspěch proměňuje v osobní zášť – může snadno přerůstat v mnohem větší „nenávist“, která však není založena na pravdivém základu.
Myslím, že by bylo dobré, kdyby se o této situaci mluvilo s respektem, rozvahou a se zřetelem k důsledkům, které takto závažná rozhodnutí mohou mít – nejen pro jednoho člověka, ale i pro celé akademické prostředí.