aneb jak správně napsat petici a co s ní dál

Petice je často používaný pojem, se kterým se setkal snad každý z nás. Co přesně se pod ním skrývá, popisujeme v jiném článku, stejně tak jsme již psali, jaký má význam a proč by se měl člověk zamýšlet nad jejím sepsáním, čeho by mohl dosáhnout.

Kdekoho by však mohla odradit neznalost, jak takovou petici sepsat. Protože se nejedná o nic těžkého a bylo by na škodu, kdyby nejistota ohledně potřebných náležitostí byla překážkou k využití petičního práva, popíšeme nyní v pár jednoduchých bodech, jak petici napsat a co s ní poté udělat.
 

Text petice

Základem každé petice je požadavek, textové vyjádření toho, co vnímáme jako problém, nebo co chceme změnit, problém, na který peticí upozorňujeme. Čím smysluplněji je popsán, tím více lidí bude nakloněno petici podepsat. Samozřejmostí by měl být spisovný jazyk, kterým je požadavek napsán, stejně jako vyvarování se vulgarismů. Nezáleží na délce textu, ale nad tím, co je v něm obsaženo.

Tvůrce petice

Každá petice musí obsahovat informace o tvůrci petice. Zákon stanovuje, že tvůrcem může být jednotlivec, petiční výbor, či právnická osoba, je-li to v souladu s cíli její činnosti.

Je-li tvůrcem jednotlivec, musí petice obsahovat kromě jeho jména a příjmení i bydliště.

V případě petičního výboru se udávají o členech výboru stejné informace, jako v případě jednotlivce, navíc musí být určena osoba starší 18-ti let, která je oprávněna zastupovat v dané věci výbor. I u této osoby je uvedeno jméno, příjmení a bydliště.

Poslední možností je právnická osoba, v takovém případě se kromě názvu, sídla a IČA organizace uvádí opět osoba (její jméno, příjmení a bydliště), která má oprávnění k jednání za organizaci. 

Petiční archy

Pokud se snažíme získat pro naši věc podpisy, musíme pro ně mít adekvátní prostor. Ten představují petiční archy. Ty musí obsahovat kromě podpisu petenta i jeho jméno, příjmení a bydliště. Musí být zřejmé, o jakou petici se jedná, není-li u každého archu text petice a v takovém případě je nutné i aby obsahovaly jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru zastupovat.

Sběr podpisů

Slovy zákona „Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat  občany, aby petici svým podpisem podpořili“. Způsobům, jak oslovit ostatní občany, aby se přidali k vaší iniciativě a podepsali petici, se tedy meze nekladou a záleží pouze na vás, jaké zvolíte. Myslete ale na to, že některé způsoby nelze označit za nezákonné, mohou však být na hraně dobrých mravů a slušnosti, čímž můžete své věci spíš uškodit.

Co s peticí dál

Pokud máte petici i podpisy zašlete je na úřad. Tedy text petice i podpisové archy.  Nebojte se případů, kdy si nejste jistí, zda petici posíláte na správné místo. Pokud daná problematika není v kompetenci úřadu, kam jste petici zaslali, má povinnost ji poslat na správné místo.

Je důležité mít na paměti, že úřad by se měl peticí zabývat a do 30 dnů se k ní vyjádřit. Vaše požadavky však nehledě na počet nasbíraných podpisů nejsou pro úřad závazné. Podepsanou peticí nevzniká povinnost splnit vše, co je v ní uvedeno, díky tomu, že se jí úřad musí zabývat, však minimálně funguje jako důrazné upozornění na problém či konkrétní požadavky občanů, které by v demokraticky fungující společnosti měly brát úřad v potaz.

Co do petice nepatří

Opět se obrátíme na zákon, ten totiž jasně stanovuje, že peticí… „se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. Petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti.“ Takže při psaní petice dejte pozor, ať se nedostanete do rozporu s tímto ustanovením, taková situace by totiž znamenala, že úřad nemá povinnost se vaší peticí vůbec zabývat.

Rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí

Nejdůležitější rozdíl mezi papírovou a elektronickou peticí je v podpisech. V elektronické podobě totiž nemáte podpisy v tom slova smyslu, v jakém jej zákon vyžaduje. Přestože podepsat se falešně či pod cizím jménem není nic složitého, stát i v dnešní době digitálních médií uznává pouze ruční formu podpisu. Úřad tak nemá povinnost na elektronickou petici odpovědět. Tento paradox se dá obejít velice jednoduchým způsobem, přiložením pár ručních podpisů k petici s vytisknutými podpisy elektronickými. Zákon totiž nestanovuje minimální počet podpisů nutných k tomu, aby se jím úřady musely zabývat.

Síle elektronické petice spočívá především v její možnosti upozornit na problém a oslovit mnohem větší množství lidí, než její papírová sestra. Navíc už i na nejvyšších místech si začínají uvědomovat, že lpět v dnešní době na papírové podobě je přežitek a pomalu se vynořuje otázka, zda by elektronická petice neměla mít srovnatelnou váhu.

Zkrátka a jednoduše, napsat kvalitní petici není nic složitého, pokud člověk splní pár základních podmínek. A efekt, který může petice vyvolat, za tu trochu námahy přece stojí.